Když si představíme námořnický styl, většině z nás se vybaví modro-bílá kombinace, písek a lana uložená v podpalubí lodě. Navy styl doslova vyžaduje přírodní materiály - dřevo, bavlnu, konopí, jutu nebo ratan. S tímto bytovým textilem neuděláte nikdy chybu.
A jestli je doopravdy něco synonymem námořnického stylu, pak jsou to pruhy a vzory s mořskou tématikou. Prim v navy stylu hraje modrá a bílá. Skvělého účinku však dosáhnete i pomocí šedé nebo červené barvy. Na příliš modré stěny však opatrně, aby se z vašeho přímořského letoviska nestalo studené místo.
Plachty, provazy a plátěné košile - to jsou prvky, kterými se námořníci obklopují každý den. I vy se těmito materiály v interiéru můžete inspirovat. Střídejte hrubé prvky s jemnějšími, přidejte trochu pleteniny, proutí a bát se nemusíte ani neopracovaného dřeva, které bude vypadat jako vyplavené mořem, nebo naopak leštěných kousků, které budou připomínat luxusní kajutu kapitána.
Vyrobte si dekoraci z toho, co jste si přivezli z dovolené. Ani po návratu z dovolené nezapomeňte, jak jste se na pobřeží cítili. Pořiďte si na sedačku několik dekoračních polštářků s mořskými motivy, pod konferenční stolek umístěte modrý koberec a vedle gauče usaďte stylový odkládací stolek ze starého sudu, ve kterém dříve námořníci pašovali rum.
V ložnici to vezměte rovnou od podlahy. Bílý vzdušný nábytek se bude skvěle vyjímat na tmavohnědé prkenné podlaze. Stěny ocení klasickou kombinaci bílé barvy s dominantní modrou, která dodá ložnici ten správný šmrnc. Deky a polštáře oblečte do mořských motivů a odvážní jedinci mohou zavěsit jako nebesa postele rybářskou síť, která promění celý charakter ložnice.
Popustit uzdu vaší fantazii můžete právě v místnosti pro děti. Kromě modré, bílé a červené barvy se tu mohou objevit i prkna podobná mahagonu.
Obyčejná dovolená u moře je fajn, ale proč nezkusit něco nového? Stále více lidí objevuje alternativu ke klasickým pobytům v podobě dovolené na lodi - během několika dní toho totiž uvidíte mnohem víc než z lehátka na pláži a na ceně to přitom skoro nepoznáte.
Plavba lodí je pořád v našich hlavách spojená s jakýmsi nedostupným luxusem. Jenže právě tahle rovnice už poměrně dlouho neplatí - stačí si udělat rychlý průzkum: Plavbu po Středozemním moři pořídíte už za ceny okolo patnácti tisíc korun. V ceně je veškeré jídlo, bydlení na lodi v luxusní kajutě, animační programy i vstup do různých fitness a wellness zařízení na lodi.
„Lidé mají často obavy - dovolená na lodi jim zní jako námořnická exotika a než aby měnili svůj oblíbený hotel v Řecku za velkou neznámou loď, radši nikdy nic jiného nezkusí. To je ale škoda,“ říká manažer plaveb v cestovní kanceláři ESO travel. Obavy ze změny jsou nejčastější důvod, proč se řada lidí o plavby ani nezajímá - zní jim to příliš exoticky a nedostupně.
Zatímco v roce 2010 si plavbu po moři za svou dovolenou zvolilo 18,7 milionů lidí, o rok později už to bylo 20,6 milionů. Ve skutečnosti jde totiž o velmi bezpečnou, poklidnou a zajímavou dovolenou, která má s pirátskou romantikou společné jen západy slunce nad vlnící se hladinou. Dokonce ani mořské nemoci se nemusíte bát.
Než si plavbu koupíte, budete si muset zvolit ze dvou nebo tří variant. Tou nejlevnější je samotná plavba, kdy se do místa odplutí musíte dostat sami. Jakmile se ubytujete v kajutě lodi, začíná několikadenní zasloužený relax, který ale nebude jen „nudným“ poleháváním. Každý den se podíváte na různá zajímavá místa, navštívíte světové přístavy nebo zapomenuté pláže na opuštěných ostrůvcích s palmami. Dlouhé úseky lodě většinou překonávají v noci, takže vás vždy čeká úplně nové ráno na novém místě.
Lodě, na kterých se po moři plaví, jsou velmi luxusní, velké a na jejich palubě je nespočet možností zábavy. Většina aktivit je v ceně palubního lístku, některé si musíte připlatit.
Hausbót se stal inspirací pro mnoho televizních a seriálových předloh. Jedná se o velmi atypický způsob bydlení na vodě. V případě změny kotviště využívá vlečnou loď.
Rozhodně se nemusíte obávat typického kymácení na vodě, jak jste zvyklí z malých lodí. Jestliže vás láká obydlí na vodě, zkuste jej nejprve otestovat. Pronájem hausbótů lze využít nejen na našich českých řekách, ale též evropských kanálech a užít si tak třeba týden dovolené ve zcela nové podobě.
Pro mnohé bude čas strávený na tomto typu bydlení jedinečným zážitkem a dobrodružstvím a věřte, že pokud vám hausbót přiroste k srdci, budete velmi brzy zvažovat jeho koupi.
Aktuálně si smíte pronajmout houseboat po celé republice a budete-li mít štěstí, budete kotvit vedle známé osobnosti. Život na vodě totiž symbolizuje luxus a hrdě jej propagují některé celebrity. Navíc v Holandsku, kde má obydlí na vodě dlouholetou tradici, za něj zaplatíte skoro stejné peníze jako za byt v centru města!
Většina českých hausbótů je navržena v dispozičním řešení 2 + 1, ovšem najdou se i větší modely pro početnější skupiny či rodiny s dětmi. Jinak je plavidlo vybaveno přívodem elektrické energie, pohodlnými lůžky i nábytkem. Záleží tedy především na vašich preferencích, co všechno od nového domova očekáváte.
Častou otázkou je řešení sociálního zařízení. Toaleta je v tomto případě řešena stejně jako u mobilních domů, suchým záchodem anebo plastovou jímku, kterou si můžete nechat pravidelně vyvést.
Budete-li vybírat pečlivě, najdete i modely plavidel s dostatečně velkou plochou pro vaše pruty a veškeré rybářské zázemí. Na internetu najdete celou řadu houseboatů k pronájmu. Liší se cenou, vybavením i místem, kde právě kotví.
Jestliže je pro vás téma bydlení na vodě zcela novým pojmem a doposud jste rybařili pouze ze suchého břehu, nejprve si zkuste pronajmout čluny, z nichž můžete přímo rybařit do vody a ujistit se, že vás na vodě nepostihne nějaká nepříjemná nevolnost. Jako pravý rybář si na houseboat musíte pořídit též kvalitní rybářské oblečení, s nímž budete připraveni na rybaření v každém počasí.
Ceny pronájmů houseboatů najdete už za několik stovek na den, čímž se v výsledku vyrovnáte cenám v průměrných hotelích. Pokud u vás vyhraje pronájem, můžete si být jisti, že investujete peníze do jedinečné dovolené s těmi nejbližšími. Bydlení na vodě vás učaruje, zvláště pak, je-li rybaření a kontakt s vodou vaším denním chlebem. Jen si to představte, jak u ranní kávy pozorujete klidnou hladinu a užíváte si nefalšované ticho vod, naviják se lehce pohybuje a ruch města je někde v dálce za vámi.
Houseboat vám svým vybavením a funkcemi plně nahradí jakýkoliv domov v panelovém domě či rodinném domku. V případě koupě počítejte s vyšší cenou u novějších modelů hausbótů, které splní požadavky i náročných zákazníků toužících po luxusním designu a zázemí. Cena je vždy odvozena od velikosti lodi, jejího stáří a vybavení.
Našli jsme pouze jednu velkou nevýhodu. Na hausbót se nelze přihlásit s trvalým bydlištěm.
Od počátku 20. do konce 90. let 20. století se po světových mořích a oceánech plavily lodě s československou a později českou vlajkou. Nebyly to žádné sportovní či rekreační plachetnice, ale skutečné dopravní lodě. Vozily všechno možné a takřka po celé zeměkouli: železnou rudu, drahé kovy, umělá hnojiva, uhlí, z potravin například rýži a nespočet hotových výrobků, jako byla třeba československá auta. Vozily se ovšem i zbraně, byť právě o tomto zboží se rozhlasoví posluchači nedozvěděli.
Přesto ten případ stojí za to zmínit: v dubnu 1959 francouzské námořnictvo zadrželo loď Lidice při plavbě do Alžírska, eskortovalo ji do přístavu Oran, kde po důkladné prohlídce objevilo v podpalubí ukrytých 580 tun zbraní a munice pro alžírské povstalce.
Československo využívalo vlastní námořní plavbu především jako zdroj deviz a zároveň ekonomicky výhodnou dopravu po celém světě, nejen pro československý trh.
Námořnické sklony Čechů posilovalo dědictví z dob rakousko-uherské monarchie, kdy jsme měli přístup k Jaderskému moři. Přestože Československo přístup k moři ztratilo, po 1. světové válce v rámci Versaillských smluv dostalo právo plavit se pod vlastní vlajkou. Jako domovský přístav byla u všech našich lodí zapsána Praha, což bylo paradoxně místo, kam se žádná z oněch lodí nemohla vydat.
Zřejmě nejslavnější československou lodí 20. let byla loď Legie, postavená v japonských loděnicích a zakoupená za peníze Legiobanky. V roce 1920 také s legionáři absolvovala plavbu z Vladivostoku do Terstu. V době hospodářské krize počátku 30. let jsme se této lodi bohužel zbavili, prodali ji řeckému rejdařství a za druhé světové války pak byla v březnu 1942 potopena nedaleko kanadských břehů během cesty z Belfastu do Halifaxu.
V časech socialistického Československa se povolání námořníka proměnilo v poměrně prestižní profesi, která poskytovala výsadu podívat se takřka do celého světa v době, kdy většina Čechů a Slováků mohla z komunistického vězení nakouknout za hranice tak maximálně skrz cesty po spřátelených státech východního bloku. Na Západ se mohla podívat v ideálním případě jednou dvakrát za život.
Podmínkou k nalodění na palubu československé lodi bylo pochopitelně patřičné vzdělání (většinou námořní akademie v Oděse) a politická bezúhonnost. Ale pokud jste prošli důkladnou prověrkou včetně prolustrování v místě bydliště a neměli jste v rodině žádný politický škraloup, rozhodovala pak už spíš schopnost na moři vydržet.
Nebylo to nic pro protekční synky: tvrdá práce daleko od domova, kdy se za rodinou nepodíváte po celé měsíce. A když pak konečně přistanete v Hamburku a odjedete domů, brzy se vám začne stýskat po palubě.
Kupodivu otázka možné emigrace mezi námořníky málokdy připadala v úvahu. Vlastně k ní nebyl moc důvod. Pracovat na lodi znamenalo v podstatě trvalou „výjezdní doložku“, a naopak okamžikem emigrace by se československý námořník stal jenom jedním z mnoha námořníků ve světě. Nehledě k tomu, jak by emigraci odnesli blízcí doma.
A pak tu pochopitelně byla otázka, do jaké míry byla československá námořní plavba obšancována agenty StB a politruky dohlížejícími na ideologickou nezávadnost posádek. Mezi námořníky samozřejmě i takoví existovali, ale na druhou stranu specifické prostředí, v němž mohlo jít i o život, jejich práci moc nesvědčilo. Nešlo tu o lovení žádných velkých ryb, spíš o hlídání politicky bezproblémového provozu na lodích.
„Být námořníkem není zaměstnání ani povolání, to je vlastnost. Kdo tam vydržel deset let, to byl charakter,“ konstatoval bývalý námořní důstojník a v 90. letech politik Jindřich Vodička, který zároveň vyvracel zažité mýty o práci námořníků. „Ta představa suchozemců, že se v nažehlené bílé uniformě flákám po můstku, hledím tupým pohledem do modrých dálek a v přístavu obcházím nevěstince - pravý opak byl pravdou.“
Proč byly československé posádky ve své době tak oblíbené a rejdaři vyhledávané? Kromě pověstných zlatých českých ručiček (což v tomto případě nebyla fráze, podle svědectví pamětníků si čeští námořníci dokázali na lodi opravit takřka cokoliv, od rádia po hodinky) to byla jedna nenápadná a dnes takřka nemožná výhoda: posádky mluvily jedním jazykem. Což s koncem Československé námořní plavby přestalo platit - mnoho lidí z branže odešlo a ti, co zůstali, se dnes plaví pod vlajkami jiných států.
Historie naší námořní plavby se - zřejmě navždy - uzavřela v roce 1998, kdy skončil rychlý rozprodej lodí do rukou dánských, nizozemských a německých rejdařství. České námořní plavbě zlomila vaz kupónová privatizace a následně finančník - hochštapler Viktor Kožený.
Lodě už dávno nejsou jen dopravním prostředkem. Pro některé se staly i stálým domovem. Místo trvalé adresy mají jméno lodě a každý den je čeká jiný výhled. A žijí v luxusu, který často předčí i ty nejlepší pětihvězdičkové hotely.
Představte si, že se každé ráno probouzíte s výhledem na jiné moře. Jednou Karibik, podruhé Středozemí, za pár dní možná Norské fjordy. Posloucháte tiché šumění vln a stará se o vás dokonalý servis, který se nikdy neunaví.
Na palubě výletních lodí se dnes nežije jen pár týdnů dovolené. Mnozí zde skutečně žijí měsíce, roky, někteří dokonce natrvalo. Pro většinu lidí zůstává takový život pohádkou, ovšem pro rostoucí skupinu zámožných lidí se stala realitou. Rezidenční výletní lodě s apartmány, restauracemi, divadly a bazény nabízejí luxusní bydlení a nekončící cestu kolem světa. Jak vypadá běžný den na takovém plovoucím ráji? A kolik takový život stojí?
Na jedné straně stojí klasické výletní plavby, které nabízejí pár týdnů na moři. Užijete si desítek destinací a služeb pětihvězdičkového resortu. Luxusní flotily jako Regent Seven Seas, Seabourn nebo Silversea lákají hosty na osobní přístup, vysoký komfort a gastronomii, která by obstála i v michelinských průvodcích.
O úroveň výš jsou rezidenční lodě. Pionýrem je slavná loď The World, plovoucí město, kde si movití pasažéři kupují vlastní apartmány a tráví na palubě měsíce, někdy i roky. Za cenu několika milionů dolarů získají soukromí, stálý personál, gurmánské restaurace a itinerář, který objíždí planetu.
Na podobném principu fungují lodě jako Storylines MV Narrative nebo Villa Vie Odyssey, které slibují celoživotní plavbu. Obyvatelé si koupí či pronajmou kabinu a cestují trvale. Někteří to pojímají jako důchod na moři, jiní jako nový způsob života.
Na luxusních lodích vás samozřejmě nečeká žádná klaustrofobní kajuta s kulatým okýnkem. Na moderních výletních lodích se bydlí jako v pětihvězdičkovém hotelu. Apartmány nejvyšší kategorie nabízejí dostatek prostoru, nechybí obývací pokoj s výhledem na moře, mramorová koupelna, terasa s vířivkou i osobní komorník, který se postará o vše od žehlení po donášku šampaňského.
Na palubě luxusní lodi Regent Seven Seas Explorer mají hosté například k dispozici apartmá o rozloze 412 m² s vlastním klavírem či saunou. Společné prostory připomínají designové galerie a soukromé kluby v jednom.
Interiéry zdobí umělecká díla, ručně tkané koberce a italský mramor. Večer tu hraje živá hudba a barmani míchají koktejly s ingrediencemi z posledního přístavu.
Na gastronomii se v žádném případě nešetří. Každý den mohou hosté vybírat z několika restaurací od fine diningu s michelinským šéfkuchařem po neformální sushi bar. A protože luxus znamená i soukromí, mnoho plavidel nabízí možnost stolování přímo v apartmá, často s osobním kuchařem.
Wellness a relaxace mají podobu, o které se běžným cestujícím ani nezdá: spa zóny s panoramatickými výhledy, kryokomory, aromaterapie, jóga na palubě při východu slunce. I fitness centra jsou na úrovni nejlepších hotelových resortů. Osobní trenér patří k základnímu balíčku služeb.
Na běžných luxusních výletních lodích, jako je třeba zmiňovaný Regent Seven Seas Explorer nebo Seabourn Ovation, cena za osobu na jednu noc začíná přibližně na 100 tisících korunách. Záleží na úrovni luxusu, trase i sezóně.
Pokud byste chtěli na lodi žít dlouhodobě, cena letí hodně nahoru. Na rezidenčních lodích, jako je legendární The World, si apartmány kupují zámožní lidé z celého světa. Ceny za průměrně velký apartmán se pohybují okolo 10 milionů dolarů (přibližně 240 milionů korun). K tomu je třeba připočítat ročně několik set tisíc dolarů na provozní poplatky, ze kterých se hradí personál, údržba, přístavní poplatky, zásobování či palivo.
Levnější variantu nabízí novější projekty, jako je Storylines nebo Villa Vie Odyssey, které umožňují i bydlení na splátky. Nejlevnější kabinu si zde můžete pořídit za 8 milionů korun, případně si ji dlouhodobě pronajímat. Ty nejluxusnější byty si tady pořídíte přibližně za 170 milionů korun. I zde se ale platí poplatek v řádu desítek až stovek tisíc dolarů ročně.
Tento trend se pomalu proměňuje ve fenomén. Moře se stává trvalou adresou. Místo čísla popisného máte číslo kajuty. Místo každodenní cesty do práce pozorujete východ slunce nad oceánem. Život na vlnách mnohým dává dokonalý smysl.
Jste dobrodružná povaha, duší mořský vlk, žádná suchozemská krysa - tak vítejte na palubě. Zařiďte si spolu s námi bydlení v námořnickém stylu. Milujete moře a pláže, přístavy a všechny ty lodě v nich? Pokud ano a nemůžete se odstěhovat do slunného středomoří, což si může dovolit jen málokdo, pak máte jedinou, za to ale velmi jednoduchou možnost, jak si kus přímořské romantiky přivlastnit natrvalo: Dopřejte si bydlení po námořnicku. A žádný strach, není to složité, nepotřebujete k tomu vytetovanou kotvu na levém předloktí a nezruinuje to ani váš rodinný rozpočet. Tak vzhůru na palubu, plavčíci!
Ať už vaši romantickou duši očarovaly sněhobílé plachetnice, motorové čluny, kouřící parníky nebo otlučené rybářské bárky, na jedno můžete vsadit i papouška Johna Silvera, dřevo a lodě patří k sobě. O tom svědčí nakonec i dřevěná protéza legendárního piráta. I vy můžete vlastní domov proměnit v opravdový ostrov pokladů, stačí, když si dáte jen trochu práce. Klasická dřevěná podlaha jistě připomíná lodní palubu - ne náhodou se přeci vyrábějí a prodávají palubky. Pracovat můžete se dřevem jak v jeho původním, přírodním vzhledu, tak s bílým, lakovaným obložením.
Klasické pruhované tričko má ve skříni každý, kdo držel alespoň jedenkrát v životě v rukách pádlo, ale vážně, s proužky nemůžete šlápnout vedle, tedy pokud nebude vydávat pyžamo po dědečkovi za kapitánskou uniformu. A na jaké barvy vsadit? No to je snad zbytečné říkat, ale pro jistotu: nejtradičnější je Bílá a modrá - v libovolném pořadí. Zde vás však musíme upozornit, všeho s mírou, tak jako s námořnickým grogem.
Neocenitelnou službu vám prokáží všechny ty neužitečné suvenýry z cest. Škoda každé škeble, kterou necháte ležet zbůhdarma na pláži. Nikdo po vás nechce, abyste si z dovolené přivezli rezavou lodní kotvu, i když pokud vám to místní zákony a zavazadlový prostor vašeho auta umožní, proč ne. Takže hodit se vám můžou všechny ty hvězdice, mušle a rybí čelisti, nejlépe žraločí. V interiéru se však dobře uplatní i všechny „námořnické" dekorace: od kompasu po modely plachetnic. Snad nejreprezentativnějším symbolem je pak lodní kormidlo, lze jej umístit na stěnu, nebo proměnit ve stropní světlo. Tak pozor, ať už řídí chod vaší domácnosti kdokoli, nechť je to zkušený kormidelník?
Co by to bylo za námořnický interiér, kdyby v něm nebylo alespoň jedno pořádné, konopné lano, kterého se můžete chytit, když se pod vámi rozvlní paluba? Pokud si to můžete dovolit, pořiďte si závěsnou, houpací síť, v níž si skvěle odpočinete - vaše děti se z ní zblázní radostí.
Každá správná loď pluje pod nějakou vlajkou, třebas pirátskou. Ta se vám bude hodit, pokud jste se rozhodli v námořnickém stylu vykoupat dětský pokoj vašeho malého piráta (nebo pirátky - nezapomínejme na Pipi Dlouhou punčochu). Do reprezentativních prostorů se jistě hodí Union Jack britského impéria, ale nejveselejší a barevně nejrozmanitější jsou námořní signalizační vlajky. Ty jsou úžasně dekorativní, navíc však slouží skutečné komunikaci na moři. Třeba si i vaše rodina osvojí základy vlajkové abecedy. Například vlajka „O jako Oscar“ znamená „muže přes palubu“ a „X jako X-ray“ vyzývá: Přerušte manévr a počkejte na další signály!
Jak jsme se již zmínili, na velké plochy nejsou intenzivní, syté tóny vždycky vhodné. Výrazné barvy je lepší použít na bytové doplňky. Pokud však chcete přeci jen sáhnout po nějakém mořském tónu, pak máte možností celou řadu. Schválně, kolik barev má moře? A inspirovat se můžete i oblohou, pobřežím, plážemi nebo mořskou vegetací. Takže vybírat můžete tóny od světle modré oblohy, po temné, zamračené moře, nezapomeňte na různé odstíny zelené? Však sami nejlíp víte, jakou barvu mělo moře, do kterého jste se zamilovali. A co noční obloha?
Tak pokud jsme vás inspirovali a chystáte se proměnit svoji domácnost v námořnickém stylu, pak vám přejeme hodně štěstí a dobrý vítr do plachet.
tags: #bydleni #namorniku #na #lodich