Rekonstrukce kdysi slavných Barrandovských teras v Praze 5 postupuje pomaleji, než se předpokládalo. Původně mělo prvorepublikové výletní místo ožít už za rok. „Rozsah sanačních prací se ukázal být daleko větší. Železobetonová konstrukce byla za hranicí životnosti,“ konstatoval Ondřej Kukral, architekt obnovy historické budovy. Nyní investor, kterým je podnikatel Michalis Dzikos, začne s vlastní rekonstrukcí budovy.
Liberecký podnikatel s řeckými kořeny už ve spolupráci s architektem Kukralem zrekonstruoval například památkově chráněný Nový zámek v Ratboři u Kolína od architekta Jana Kotěry, dnes provozovaný jako Hotel Chateau Kotěra. Původní budovu Barrandovských teras doplní dvě novostavby - hotel, kopírující hadovitý půdorys teras, a dále apartmánový komplex v severní části. Kromě restaurace na původním místě, zaměřené na prvorepublikové kulinářské speciality, má pod věží vzniknout ještě druhá restaurace pravděpodobně s otevřenou kuchyní. Na interiéru pracuje dvojice designérů Václav Novák a Petra Nováková - Ondreičková. Ti se zabývají návrhy interiérů, designem nábytku, instalacemi a filmovou architekturou. Provozovatelem restaurací bude Robert Chejn, který na projektu spolupracuje už od roku 2003, kdy Dzikos koupil terasy od manželky bývalého prezidenta Dagmar Havlové.
Novináři si mohli 7. listopadu prohlédnout Barrandovské terasy před rekonstrukcí. Stavba na Barrandovských terasách vznikla z iniciativy bratří Václava a Miloše Havlových v letech 1929 až 1930. Řadí se k nejvýznamnějším stavbám funkcionalistické architektury. Autorem projektu byl Max Urban, který rovněž navrhl objekt nedalekých filmových ateliérů a celkové urbanistické řešení vilové čtvrti Barrandov. Inspirací stavby na skalním masivu měl být restaurační pavilon Cliff House na ostrohu nad Tichým oceánem u San Franciska, který kdysi Urban navštívil.
Suterén budovy tvořila kuchyně se zázemím, přízemí hlavní restaurace, denní bar, velký taneční sál, sociální zázemí a terasa. V prvním patře se nacházela další restaurace, taneční sál, letní diskotéka, sociální zázemí a balkon.
Barrandovské terasy byly prohlášeny kulturní památkou v roce 1988. Technický stav tomu však zdaleka neodpovídal. Po listopadu 1989 se staly centrem diskoték a útulkem bezdomovců.
Super Tramp Coffee byla donedávna útulnou kavárnou v prostorách slavného Vilímkova nakladatelského domu v tajné pasáži mezi Opatovickou a Spálenou ulicí v Praze. Vznikla v roce 2015 z čistého šílenství, altruismu a nadšení z objevené lokality. Její název vznikl podle zdejšího místa. Našel by ji opravdu jen dobrý tramp. Na zahradě bývaly maliny a uvnitř gramofon s deskami.
Skončit bude muset i originální herna s minigolfem, barem a deskovými hrami k zapůjčení. Zaměstnankyně Prague Golf & Games Julie říká, že podrobnosti o chystané rekonstrukci se dozvěděli letos. Uznává ale, že byli alespoň informováni férově a s předstihem.
Na místě tohoto objektu, historického genia loci, bude v blízké budoucnosti stát pětihvězdičkový luxusní hotel, který navrhl atelier JL. Kompozice obou objektů, jak uličního, tak také dvorního, bude zachována. V suterénu obou objektů vznikne prostorný parking a meeting roomy. Ve dvorním křídle bude v části zřízeno několik bytových jednotek. Hotel má mít 195 pokojů s 423 lůžky. Návrh počítá i s garážemi, restaurací a prostorem pro fitness i wellness aktivity.
V pražských Vršovicích se nevyráběly psací potřeby, nýbrž patentky, knoflíky nebo zipy, a to od roku 1907. Předloni však byla výroba galanterních produktů ve Vršovicích ukončena a firma se přestěhovala do města Bílovec u Ostravy. Areál tak začal sloužit nejrůznějším subjektům, byl tu antikvariát, jsou tu sklady i umělecké ateliéry. Historický genius loci z počátku 20. století však budou muset brzy opustit všichni nájemníci, včetně umělců, kteří svými ateliéry osidlují patra tohoto objektu.
Jeden z umělců, Petr Königsmark, známý pod pseudonymem Zeb One, sídlí až ve čtvrtém patře budovy. Ateliér působí minimalisticky, stejně jako jeho obrazy. „Nejsem minimalista, ale když si oblíbím jedny štětce, zůstanu u nich. Takže nemám moc věcí,“ říká Zeb One. Dřív pro něj ateliérem byla ulice. Navzdory nevytápěné budově, kde se v zimě drží chlad a v letních dnech naopak urputné vedro a tvoření v ní není nic příjemného, je nájem prostorů o něco příznivější. V druhé, vytápěné budově, se nájem pohybuje na dvojnásobku - a to už se většině umělců zdá hodně. „Ateliér musí mít hlavně dobré světlo a bytelný pracovní ponk. Víc toho nepotřebuju, nemám tu ani sedačku, žádné místo na felení. Chodím sem prostě pracovat,“ popisuje Zeb One.
Jak dlouho ale ve vršovickém ateliéru zůstane, to Zeb One sám neví. „Řekli mi čtyři roky. Ale reálně to bude do té doby, než to začnou bourat. Některé obrazy visí na zdech, jiné jsou zabalené v bublinkových fóliích u zdi. Přesné datum nezná ani developerská společnost PSN, která areál od roku 2018 vlastní a v budoucnu jej plánuje přestavět. „Náš projekt se zaměřuje na komplexní revitalizaci areálu KOH-I-NOOR. V rámci území je nutné řešit ekologickou zátěž z původního provozu výroby, demolice, náročné rekonstrukce památkově chráněných objektů i samotnou novostavbu. Dokončení projektu plánujeme po etapách v horizontu několika let. Architektonický návrh zpracovalo studio Jakub Cigler architekti. Rekonstrukci zřejmě brzdí i fakt, že dvě tovární budovy i část původního oplocení s neorenesančními prvky jsou památkově chráněné. Společnost PSN slibuje zachování jejich vzhledu. Architektonický návrh zpracovalo studio Jakub Cigler architekti. Po rekonstrukci by se v areálu KOH-I-NOORu mělo nacházet 580 bytů a také místa pro obchody a služby i legální graffiti stěna.
Budovu osidlují i další umělci jako Martin a Laura Zvěřinovi. Budovu osidlují i další umělci jako Martin a Laura Zvěřinovi pohybující se na pomezí kresby, malby a videa, kteří sdílí prostory v oddělených místnostech ještě s dalšími třemi umělci. Nacházejí se v přízemí, takže v létě je zde o poznání lepší klima než ve čtvrtém patře budovy, avšak svou daň si zase vybírá světlo. Laura Zvěřina byla jednou z prvních, kdo se do areálu KOH-I-NOORu před rokem nastěhoval. „Možnosti sehnat v Praze ateliér jsou. Ovšem buď musíte mít slušně placenou práci, anebo se vaše umění musí dobře prodávat - jinak se to moc zaplatit nedá,“ dodává Laura.
Jeden ze zdejších ateliérů nedávno částečně opustila umělkyně Anna Martynenko, původem z Ukrajiny. Svůj malířský ateliér si přestěhovala ke galerii Nevan Contempo. Ve Vršovicích jí zůstalo keramické pracoviště, jež sdílí s dalšími třemi keramičkami. „Ta budova je velký punk a já už na punk asi nejsem. Dřív nás ve čtvrtém patře bylo o půlku míň. To fungovalo lépe, nebylo tam tolik bordelu… Teď už je tam těch lidí na jedno patro moc,“ popisuje výtvarnice. Kromě toho jí vadila zima nevytápěných prostorů - ateliér nemohla více než tři měsíce navštěvovat. Budova pomalu chátrá a je jenom otázkou času, kdy se nadobro vyprázdní. Právě komunita je to, co zdejší nájemníci oceňují.
PLATO poskytuje zázemí všem, kdo chtějí v širších souvislostech porozumět světu. Jeho složitost a bohatství reflektuje prostřednictvím současného (vizuálního) umění. Galerie města Ostravy donedávna sídlila v prostorách bývalého nákupního domu Bauhaus, který na začátku října předali městu a veškeré aktivity přesunuli do hlavního sídla rekonstruovaných historických jatek.
Některé v plné míře, jako výstavy, edukační programy, diskuze a přednášky, jiné pouze částečně, jako například aktivity komunit, platforem a partnerských organizací. Galerie města Ostravy donedávna sídlila v prostorách bývalého nákupního domu Bauhaus.
„Od počátku našeho působení v bývalém hobbymarketu jsme měli s naším zřizovatelem, tedy městem Ostrava, domluvu, že naše činnost je zde dočasná. Proto i například veškeré funkční vybavení v Bauhausu, které jsme realizovali společně s umělci, bylo zastřešeno názvem Dočasné struktury. PLATO veškeré aktivity přesunuli do hlavního sídla rekonstruovaných historických jatek.
Galerie současného umění a zároveň jediná instituce města pro vizuální umění zprostředkovává aktuální uměleckou tvorbu. Po přesunutí do historických jatek, které se nachází naproti bývalého hobbymarketu, se prostor otevřel i platformám, komunitám, organizacím, rodičovským skupinám, školám nebo festivalům, se kterými PLATO v předcházejících letech přirozeně spolupracovalo v rámci uměleckých projektů. „Tento koncept, tedy poskytnout střechu nad hlavou a základní vybavení, se ukázal jako velmi úspěšný. Pořadatelé akcí si přivedli své publikum a prostor svobodně a bez našeho dramaturgického zasahování využívali. Byl finančně dostupný, nízkoprahový a de facto jediný svého typu v Ostravě,“ popisuje Dita Eibenová. Skupiny, které jsou často menšinové, ohrožené nebo znevýhodněné, zde nacházely útočiště.
Aktuálně zde probíhá projekt Postbauhaus: Vzpomínky na budoucnost, kdy ve spolupráci s umělci vytvořili v největším sále galerie kromě výstavy i zázemí pro komunity a prostor pro akce veřejnosti a partnerů. Tímto projektem chtějí překlenout období po konci Bauhausu a naučit se, jak s komunitami v nových podmínkách koexistovat. Po ukončení Postbauhausu aktivity partnerů přenesou v částečné míře do studia v 1. patře galerie. Podzim v Postbauhausu je pestrý a kompletně zaplněný partnerskými aktivitami. V rámci debaty s městem a zástupci komunit, co bude na místě nynějšího Bauhausu, navazuje projekt Fakulty architektury VUT v Brně, která v rámci školního projektu se studenty sociologie zkouší navrhnout scénáře budoucího vývoje lokality po jeho demolici. „K té má dojít podle našich informací v nejbližších měsících. Město oblast dlouhodobě vnímá jako rozvojovou lokalitu, a právě MAPPA připravuje urbanistickou soutěž. Podle informací, které padly na zmíněné debatě, je jasné, že nejdříve se začne stavět za 10 let.
Demolice potkala kdysi vyhlášenou restauraci Bohemia vedle stejně přezdívané výškové budovy v centru Plzně. „Skleník“ z šedesátých let, kde bývala také taneční vinárna a svého času i banka, ustoupí projektu nového polyfunkčního komplexu. Půjde k zemi i s obří mozaikou akademického malíře Jiřího Kovaříka.
Z fantaskního díla nazvaného Džungle, které v interiéru zdobilo stěnu nad vstupním schodištěm a bylo s více než pětačtyřiceti metry čtverečními největší mozaikou v Plzni, se zachovají alespoň části. „Dva fragmenty, jeden s opicí, druhý s ptákem, každý bude mít plochu kolem čtverečního metru,“ řekl architekt Patrik Novák ze společnosti BC Real, která je manažerem zmíněného projektu.
Zachovat celou mozaiku, kterou vytvořil Kovařík v roce 1967 ze štípaného smaltovaného skla, nebylo podle Nováka reálné. „Byla lepená do cementu střípek po střípku, když jsme se ji pokoušeli sejmout, tak se rozpadala pod rukama. Varianta s nalepením fólie na lícní stěnu mozaiky, která by ji držela pohromadě, se také neosvědčila,“ uvedl Novák. „Fragmenty jsme z vyříznuté stěny opatrně sejmuli a nyní jsou v keramičce v Horní Bříze, kde dojde k jejich vyztužení z rubové strany. Po dokončení nového objektu budou umístěné u recepce s popisem a fotografií původní mozaiky, ponesou dál odkaz původního díla,“ upřesnil Novák. Jiří Kovařík tragicky zemřel před třiceti lety, firma o osudu mozaiky jednala s Marií Jílkovou, která se s rodinou umělce zná.
Někdejší Hutní projekt, kterému ale Plzeňané neřeknou jinak než Bohemka, vyrostl na nábřeží Radbuzy kousek od centrálního náměstí v druhé polovině šedesátých let. Na jejím místě i na ploše stávajícího parkoviště vyroste nový rozlehlý blok, který naváže na činžáky v Šafaříkových sadech. V plánu je třináct set metrů čtverečních obchodních a patnáct set metrů kancelářských ploch a více než dvě stě bytů. „Původně měla převažovat administrativa a obchody, ale trh se změnil, takže jsme upřednostnili byty, což je ostatně i preference města,“ uvedl Martin Hrubý, jednatel společnosti Anglické nábřeží Development, která je investorem tohoto projektu. Demolice začala již v září, pak nastoupí archeologové kvůli průzkumu dotčeného území. Vlastní práce na novém objektu začnou na jaře příštího roku a budou trvat do roku 2027. Projekt splňuje platné regulační podmínky.
Oblíbená pražská kavárna Café Colore prošla během léta výraznou proměnou. Pro malý hlad či jako zakousnutí k vínu nabízí Café Colore výběr kvalitních salátů, salámů či sýrů, které jsou vystavené v prosklené vitríně. Na hosty čeká třeba lanýžové pecorino, parmská šunka či salám s fenyklem. Na první pohled jednoduché, ale chutné a kvalitní produkty z Itálie a Španělska.
Mezi nejoblíbenější jídla patří domácí hovězí uzený jazyk s jemným a křehkým masem, který šéfkuchař servíruje s jablkovým křenem. Vyhledávané je také carpaccio z červené řepy, které se podává teplé, zapečené s krémem z modrého sýru a smetany. Milovníci masových jídel mohou ochutnat vepřové medailonky obalené ve slanině a servírované s bramborovou plackou s tvarohem, přelité lahodnou švestkovou omáčkou dochucenou slivovicí. Velmi povedené je také bažantí prsíčko smažené ve strouhance ochucené rozmarýnem, které na talíři doprovází meruňkový konfit. Ze sladkých jídel můžeme doporučit tvarohový knedlík s meruňkou a zakysanou smetanou, přičemž meruňka není uvnitř knedlíku, jak je běžné, ale vedle něj.
Silnou stránkou Café Colore je bohatá nabídka zajímavých vín a několika desítek sektů či šampaňských. Navíc celý tucet vín se rozlévá na skleničku. Z tuzemských vín můžeme doporučit povedený sekt Matthias z moravského vinařství Proqin, který se připravuje z Chardonnay a Rulandského bílého. Stejné vinařství připravuje také velmi dobrá tichá vína, za zkoušku stojí například Pinot Gris či Dornfelder. Pokud hosté dají přednost pivu, na čepu je výtečný ležák a sezónní speciál značky Falkenštejn.
tags: #cafe #colore #rekonstrukce