V počátcích stála na místě současného domu pouze prázdná zahrada, obklopená původní zástavbou poválečných "krabicových domků". Rodina, která zahradu zakoupila, čelila zásadní výzvě: jak na poměrně malé a úzké parcele vytvořit komfortní a příjemné bydlení pro rodinu s dvěma dětmi, které by zároveň poskytovalo dostatek soukromí a ochranu před hlukem z blízké ulice. Majitelé si přáli co nejvíce zachovat stávající zahradu a vyhnout se rozsáhlé patrové stavbě. Dům měl být spíše přízemní a nenápadně začleněný do budoucí zeleně.
Myšlenka bydlení v zahradě byla prvotním impulsem při koupi pozemku. Klidná lokalita v kolonii rodinných domů v Horních Počernicích se ukázala jako ideální volba. Po zralých úvahách o budoucím tvaru a uspořádání domu se majitelé rozhodli oslovit architekta. Volba padla na architekta Michala Kunce, který v té době navrhoval řadové domy na sousední parcele. Tato spolupráce umožnila vytvořit architekturu, která by se vzájemně nedoplňovala, ale naopak by se pozitivně ovlivňovala a obohacovala celkový výraz místa.
Zadání bylo jednoznačné: bydlení v přírodě, v zahradě, v zeleni, s maximálním propojením exteriéru a interiéru. Na základě těchto požadavků navrhl Michal Kunc jednoduchý a logický dům, který se co nejvíce otevírá do zahrady. Dům je po celé své délce průchozí, což umožňuje optický průhled od vstupních dveří až na zahradu na opačném konci. Všechny obytné místnosti jsou orientovány do zahrady velkými francouzskými okny. Pouze technické zázemí domu - koupelny, sklad, šatna, zádveří a toaleta - mají okna směřující na sever.
Logika domu spočívá v jeho jednoduchém a jasně čitelném půdorysu a dispozici. Celý dům je koncipován jako série funkčně propojených "boxů" nebo "krychlí", které jsou logicky uspořádány za sebou podél jedné optické a komunikační osy, odpovídající jejich funkci.
Na jižní, prosluněné straně domu se nacházejí obytné místnosti, které jsou s zahradou propojeny velkou dřevěnou palubou a terasou. Na severní straně je umístěno technické zázemí. V centru této optické osy je vestavěná kuchyň, která slouží jako středobod veškerého rodinného dění, přesně podle přání budoucích majitelů. Kuchyň je otevřená do obytného prostoru a má vlastní okno mezi horními a spodními skříňkami, což umožňuje další optický průhled celou stavbou z tohoto centrálního místa.
Jednotlivé prostory jsou od vstupu do domu rozmístěny velmi logicky, což majitelé domu na práci architekta Kunce nejvíce oceňují. Od vstupního zádveří, které slouží jako přirozený "filtr" mezi vnějším prostředím a soukromím domu, se místnosti řadí podle způsobu užívání: od poloveřejného, setkávacího prostoru zádveří, přes pracovnu a hlavní obytnou část s vestavěnou kuchyní, až po naprosté soukromí rodiny v podobě dvou dětských pokojů a ložnice rodičů s vestavěnou šatnou. K tomuto celku samozřejmě patří koupelna s toaletou a přímý vstup na zahradu.
Tento přístup k dispozici a půdorysu umožnil architektovi maximálně využít podélný tvar zahrady, která je užším čelem orientovaná do ulice. Výsledkem je dům s jasnou hierarchií vnitřních prostorů: soukromé místnosti jsou více "utopené" v hloubi zahrady, zatímco prostory pro práci a setkávání, včetně technického zázemí, jsou blíže životu ulice. Tento koncept zároveň eliminoval všechna hluchá a nevyužitelná místa. Dům je přesně tak velký, jak zahrada umožňuje, a poskytuje majitelům vše potřebné v rozumné míře, bez nutnosti stavět patrový objekt.
Aby nebyla stavba fádní a nízká, architekt opticky a hmotově zvětšil hlavní obytný prostor s kuchyní. Vznikla tak prosklená "kostka" s velkými posuvnými okny orientovanými na jih. Pro zajištění dostatečného oslunění byl po obvodu této kostky navržen pás úzkých oken, kterými do domu proniká slunce po celý den. Jeho pohyb během dne vytváří v interiéru vzdušnou hru světla a stínů.
Sám autor popisuje proces navrhování domu následovně: "Začínám vnitřními dispozicemi, skicuji si jednotlivé místnosti vedle sebe, s jejich návaznostmi. Logicky skládám půdorys jako takové kostičky nebo řekněme boxy - ložnice, šatna, kuchyň..., které k sobě musí mít správný vztah. Když se mi správně 'zaklapnou' do sebe a jsou mezi nimi správné funkční vztahy, dům funguje podle zadání a podle mých představ - dá to samo formu celému domu. Pak je velmi příjemné tvořit hmotu domu a jeho celkovou architekturu, protože si nevymýšlím, mám vše již v půdorysu, je to pravdivé a dobře vysvětlitelné klientovi, který má možnost celý proces navrhování projít se mnou."
Architekt rád propojuje dům logicky i pocitově se zahradou, a to i s využitím rastrů materiálů. Dům se zahradou pak tvoří jakousi skládačku, mozaiku, a v ideálním případě představují jeden organismus.
Pro stavbu domu byl použit systém Porotherm s odvětrávanou fasádou z šedého Cembonitu, který kontrastuje s dřevěnými, sytě hnědými rámy oken. V části zvýšeného obývacího prostoru jsou do fasády integrovány nosníky z lepeného dřeva, které nesou střechu a pergolu nad terasou. Pergolu uzavírá rám z přirozeně zrezivělé oceli. Pás terasy z tropického dřeva bankirai propojuje interiér se zahradou a zahrnuje venkovní bazén.
Zahrada je z větší části tvořena přírodním trávníkem, což poskytuje ideální plochu pro dětské hry. Zatímco šedý Cembonit v kombinaci s přírodním dřevem vizuálně ukotvuje dům v zeleni zahrady, vnitřní prostory a jednotlivé místnosti jsou s zahradou vždy propojeny velkými plochami francouzských oken. Ty umožňují přímý vstup z každé místnosti do klidu zeleně a v letních měsících vytvářejí volně propojený prostor interiéru s exteriérem.
Díky velkým oknům místnosti nepotřebují zvláštní design, stačí plochy teplých barev a světlého nábytku. Dům působí vzdušně nejen díky proskleným plochám a stropním světlíkům přivádějícím světlo shora, ale také díky krásné teakové podlaze (průmyslová mozaika), která vytváří silný barevný dojem a kontrast ke světlému nábytku a lehce zabarveným stěnám.
Jak již bylo zmíněno, velká průchozí kuchyň je srdcem domu i rodiny. Dostala veselou, žlutou barvu. Kuchyň je vybavena vestavnými spotřebiči a spížovou skříní. Mezi pracovní deskou a spodními skříňkami se nachází podélné větrací okno, které slouží k průhledu do menší části zahrady u severní strany domu, kde si majitelé zasadili svěže zelené bambusy. Kuchyň je otevřená do prostoru a volně průchozí, což byl nápad, kde se představy architekta a klientů nejvíce setkaly. Žena tak může při vaření komunikovat s členy rodiny. Díky své poloze uprostřed domu má také přehled o dění doma i na zahradě: z kuchyňského boxu je dům průhledný na všechny čtyři strany. Pro případ potřeby lze obytnou místnost s kuchyní uzavřít posuvnými dveřmi.
V soukromé části domu zaujme koupelna, umístěná na severní straně. Má sprchový kout navržený jako válec vyložený barevnou keramickou mozaikou, s čelní stranou uzavřenou skleněnou zástěnou. Sprchový kout je zajímavý tím, že je mírně vysunut z koupelny do dlouhé chodby protínající dům, čímž narušuje její délku a vytváří nečekané napětí. Navíc má uvnitř prosklenou kruhovou střechu - světlík pro lepší prosvětlení koupelny.
S takto navrženým a postaveným domem se rodina rychle sžila. Dům jim poskytuje velkou míru svobody pohybu jak uvnitř, tak venku na zahradě. V Ateliéru Kunc Architects věří, že pravým cílem života je hledání štěstí a chtějí, aby se v jejich domech příjemně a pohodlně žilo. Architektura je až na druhém místě. Vytvořili si vlastní filozofii bydlení - souhrn pozitivních zkušeností a nápadů, vydestilovaných z předchozích realizací domů a interiérů.
Tento dům pracuje se základním, archetypálním tvaroslovím stavby se sedlovou střechou. Vnitřek však skrývá naprosto současný interiér, prostor plný světla a průhledů do velké zahrady. Kompozičně jde o dvě budovy se stejným sklonem střechy a rozdílnou výškou, lehce od sebe uskočené a spojené proskleným krčkem. Barevná kompozice je minimalistická, vychází z dlouholeté inspirace nordic stylem a Skandinávií. Dům je zvenku černý a uvnitř převážně bílý. Barevnost a design vytvářejí detaily a nábytek. Pohodu dotváří krb na dřevo a množství polštářů, dek a svíček v lampionech.
Dům stojí v bývalém ovocném sadu. Při navrhování architekti mysleli na japonskou filozofii Wabi-sabi, kráse v nedokonalosti. Počítá se s tím, že černá fasáda časem dostane patinu, oprší, dřevěné terasy zestříbrní, doroste tráva a luční kvítky. Konstrukčně se jedná o dřevostavbu, skeletový systém s instalační předstěnou. Fasády včetně šikmé střechy jsou provedeny starou japonskou technikou, obaleny jsou ručně hloubkově opalovanými modřínovými prkny. V interiéru byly na obvodových konstrukcích použity prkna natřená na bílo, vnitřní příčky jsou sádrokartonové, podlaha je z lité cementové stěrky. V koupelnách jsou na stěnách stěrky, v jedné z nich černobílé obklady. Nábytek byl navržen jako vestavný na míru: jde o kombinaci bílých lakovaných MDF a olejovaného dubu.
Filozofie Ateliéru Kunc Architects je jednoduchá: "Dům má připomínat místo, kde trávíte dobrou dovolenou." Tento projekt to plně podporuje. Silný, nejen symbolický význam má použití pískovce - venku i v interiéru. Fascinující je kombinace kamene a velkých skleněných ploch. Klienti si architekty našli právě kvůli jejich specializaci na vzdušné a prosklené bungalovy. Architekti přemýšlejí o domech ne jako o architektuře, ale spíše jako o bydlení venku, v zahradě, v přírodě, jejíž jsme neoddělitelnou součástí. Majitelé měli a mají nádherné místo pro život, které si žádalo zachování co nejvíce lesa a vzrostlých borovic, a dům navržený tak, aby se dalo vejít do zahrady z každého místa interiéru.
Ke stírání hranic mezi interiérem a exteriérem výrazně dopomohla velkoformátová hliníková okna a plochá střecha s přesahy chránícími proti slunci. Existuje jen málo staveb, které tak intenzivně spojují interiér s exteriérem jako tento prosklený bungalov. Architekti to zvládli do posledního detailu a podařilo se jim vytvořit jeden plynoucí, mimořádně vzdušný a světlý prostor. Kamenná zeď prochází zevnitř ven, což umocňuje propojení venkovních a vnitřních prostor.
Působivého výsledku bylo dosaženo díky specifickému přístupu - při diskusích o podobě stavby nešlo primárně o architekturu, ale spíše o to, jak bude dům fungovat, jakou bude mít atmosféru, emoce a jak se v něm bude žít. Práci s klientem, který si přál přízemní, uživatelsky pohodlný, bezbariérový dům na rovině s velkým obytným prostorem, si architekti pochvalují. Zvláštní pozornost si zaslouží použití materiálů, které jsou charakteristické pro celý projekt zvenčí i zevnitř. Tvůrci projektu zdůraznili genia loci, fakt, že v celé oblasti jsou pískovny, písek a kameny. Velké kusy pískovce použité na fasádách pocházejí z blízkého lomu.
Podobně i rastrová dřevěná stěna odděluje soukromou část domu. Střešní světlíky prosvětlují interiér a vytvářejí hru z pohyblivých stínů stromů. Dispozice je řešena principem uložení jednotlivých místností, které vytvářejí optický kříž. To znamená, že domem procházejí dvě hlavní světelné a průhledové linie. Kamenná zeď odděluje "veřejnou" část, technické prostory a část pro návštěvy, která má vlastní vchod, od "soukromé" části obývacího prostoru a privátní části určené jen pro majitele domu. Tato privátní zóna tvoří "hotelové apartmá" - koupelna, ložnice, šatna a sauna s výstupem na zahradu.
Nový moderní bungalov v Klokočné, na dohled od Posázaví, je sice uzavřený vůči ulici, ale naprosto otevřený do krajiny. Je plný denního světla a jedinečných výhledů. Jedná se o ukázku, jak lze severský nordic styl přenést i do prostředí českého venkova. Tento styl lze chápat jako funkční minimalismus a hluboké propojení s přírodou, charakteristický čistými, jednoduchými a často geometrickými liniemi s minimem dekorativních prvků.
Dům je postaven na půdorysu dvou navzájem se protínajících os, vytvářejících dvě průhledové linie napříč celým domem. Jedna část je soukromá. Stylový jídelní stůl opticky navazuje na venkovní ležérní sezení. Pro interiér byly zvoleny podlahy z běleného dubu, bílé lamelové podhledy a béžové stěrky.
tags: #horni #pocernice #bungalov #kunc