Jeden z nejoblíbenějších a nejstarších pražských klubů slaví tento týden dvacáté narozeniny. Během celého týdne se v něm vystřídala řada tuzemských i zahraničních hvězd.
Jarda: Nikdo si neuvědomil, o co doopravdy půjde. Jaká to obnáší rizika a nebezpečí. Lenka: Bylo to super hodně dlouho, protože entusiasmus byl před dvaceti lety trošku větší. Začínala nová éra svobodné kultury. Trvalo dost dlouho, než došlo na ekonomické propady, protože lidé byli hladoví po nezávislé kultuře a chodili zkrátka na všechno.
Lenka: Bylo to hodně pestré. Vedle koncertů zahraničních kapel, tu hrály i kapely lokální, pak i dýdžejové. Promítaly se tu filmy, byly tu taneční a divadelní představení.
Lenka: Ze začátku to nemělo úplně ucelenou dramaturgii, protože vše vznikalo spíše intuitivně. Bylo to velmi intenzivní a střídalo se hodně věcí. Kouzlo Roxy bylo v tom, že lidé, kteří se začali vyvíjet v nějakém žánru, se o klub zajímali. Věděli, že to je skvělý prostor, kde by mohli představit to, co dělají.
Jarda: Bylo to velké dobrodružství, které přineslo spoustu skvělých věcí a zážitků pro lidi. Vzniklo místo, které bylo důležité pro spoustu generací. Potkaly se tu statisíce lidí.
Vy jste na začátku fungovali souběžně s Bunkrem. Na rozdíl od Roxy ale ten klub neměl dlouhého trvání. Lenka: V Bunkru to bylo trošku složitější, protože tam spousta věcí nebyla v pořádku.
Jarda: Určitě Akropolis a Radost FX. Pak je tu i Rock Café.
Lenka: Vlastně bojují pořád. Přitom pro to udělali maximum.
I vám opakovaně hrozilo, že vás kvůli překračování zvukových norem definitivně zavřou. Podařilo se vám to ustát.
Lenka: Tendence vyhodit nás byly průběžně, ale opravdu závažné to bylo před sedmi lety, kdy jsme museli zavřít na tři měsíce. Bylo nutné udělat různá protihluková opatření a také zamezit lidem chodit během akcí ven. Dříve jsme návštěvníkům dávali oblíbená razítka, takže se couralo po ulici. Od toho jsme však museli upustit. Problém je, že hluk tu bude stále. Je to přece centrum města.
Lenka: Přesně tak. Bylo to velmi rychlé. Mám pocit, že jsme se to dozvěděli asi týden předem. Nemohli jsme se na to nějak připravit, takže to mělo velmi negativní dopad a ta ztráta byla obrovská.
Jarda: K tomu je ale důležité říci, že zavření kvůli hluku jsou iniciativy z toho nejbližšího okolí. Podstatná podpora vždy přišla od magistrátu a majitele budovy, tedy Židovské obce. A to je hrozně důležité zdůraznit, protože si nás zde přejí. Jsme zde chtění a pouze několik jednotlivců, kteří svými stížnostmi nic neriskují a nic je nestojí, jen jim to umožňují zákony, může naši činnost takto brutálně torpédovat. Celá činnost a přínos Roxy a NoD má tak velký společenský a kulturní přínos, že podpora je přirozená a myslím, že klub má své pevné místo.
Lenka: Takhle už to bohužel chodí. Ale zákony to tak umožňují, proto lidi sbírají podpisy a píšou petice.
Jarda: To ne. To s tím ani nesouviselo.
Lenka: Myslím, že jim vadil klub jako takový. Principiálně si myslím, že těm lidem vadí kultura tohoto typu, protože na to nejsou zvyklí. A zvykat si nechtějí, protože se tu narodili, tak mají pocit, že jim patří centrum.
Lenka: Jak jsem mluvila na začátku o té lehce chaotické dramaturgii, tak od roku 1997 začaly vznikat taneční párty. To byl tenkrát nový fenomén, který každý víkend plnil Roxy. Postupně se vytvořily noci věnované určitým tanečním stylům a s obrovským úspěchem pokračují do teď. Samozřejmě, že se to neustále vyvíjí a mění. Jakási dramaturgická linka tam zůstává, ale mění se v závislosti na aktuálních požadavcích. Něco se třeba prohodí. Například teď se snažíme v týdnu mít koncerty.
Jarda: Publikum se vymění vlastně každé čtyři roky. Souvisí to s výměnou trendů v hudbě, módě i životním stylu. Je to úplně normální proces a je nutné to sledovat a reagovat na to.
Jarda: Já jsem to spočítal. Je to přes osm tisíc jednotlivých produkcí. Nemyslím umělců, protože někteří se opakují a na některých akcích zase vystupují desítky lidí. Takže můžeme brát jenom jednotlivé akce a těch bylo tolik.
Lenka: Mám pocit, že hvězdy klubové scény se ve svých požadavcích umírnily. Přestože před lety byla období, kdy měli 20 stránkové ridery a v nich milion nesmyslů, které jsme sháněli po celé Praze. Ve finále nám pak řekli, že to v životě nechtěli nebo že to třeba nejí.
Lenka: Ty opravdové úlety se týkají halových kapel.
Lenka: Tak ručníky jsou jasný. Černošští hiphopeři chtějí zásadně bílé ručníky, aby byly nové, čerstvě vyprané a navoněné. Běda, když je to jiná barva.
Jarda: To byly devadesátá léta, když byl umělecký boom. Celosvětově byl trh na vzestupu, takže umělci si mohli vymýšlet. A promotéři to museli plnit.
Lenka: Co se týká fotbalu, tak se sem tam objevují požadavky kapel, že chtějí sledovat v backstage televizi. To už dnes není problém.
Daly se všechny „hvězdy" vždy ukočírovat?
Lenka: Pamatuji si, když nám volali z hotelu, že si máme jednu partičku srovnat. Dělali bordel a hulili na nekuřáckém pokoji, ale jinak se nic horšího nestalo. Dýdžejové jsou vesměs velmi kultivovaní lidé, a i když jsou na mol, tak se chovají kulturně. Kapely občas, když je hromadná pitka, tak to může být trochu masakr. Ale dýdžejové jsou většinou jednotlivci a chtějí se vyřádit, takže zůstanou pařit a jdou pak rovnou na letadlo.
Lenka: Zlikvidují se dost často, ale bordel nedělají.
Vrací se sem zahraniční muzikanti často?
Lenka: Mají vždycky radost, když sem přijedou. Roxy je mezi umělci ze zahraničí obecně velmi oblíbené. A to mají s čím srovnávat, protože létají po celém světě několikrát v týdnu. Myslím, že Praha je dostatečně atraktivní. Když přijedou, a nikdy předtím tu nebyli, tak jsou všichni docela paf. Později sem dokonce berou i partnerky na turistické víkendy.
Lenka: Jasně. Když byl čas, zpravidla jsem dělávala základní procházky. Ukázala jsem jim Hrad nebo jsem je dovedla k Vltavě. Vidět v rychlosti Prahu znamená podívat se ke Karlovu mostu, projít se uličkami a načerpat atmosféru.
Jak je na tom česká scéna ve srovnání s tou zahraniční?
Lenka: Máme velice kvalitní residentní dýdžeje, z nichž se některým podařilo prorazit i v zahraničí. Ono uchytit se v Anglii, Německu, v těch dýdžejských mekkách je velice obtížné, ale některým se to daří a to dokonce i producentsky. Co se týká kapel, mohlo by to být lepší. Kopírují věci z venku, ale je to takový slabší odvárek.
Lenka: Hlavně, aby to šlo dál. V tomhle směru musí něco pokračovat. Tak proč ne právě v Roxy? Proč by se měly měnit místa, která jsou k tomu od počátku stvořená?
Stála u zrodu porevoluční alternativní kultury, i když její počátky sahají až do roku 1987. Architekt Jan Mayer si společně s dalšími výtvarníky, například Zdeňkem Lhotským nebo Františkem Skálou, rozhodl založit nadaci podporující spolupráci mezi architekty, scénografy a výtvarníky. Její činnost brzy přesáhla původní rámec a zaměřila se na podporu kulturně společenského dění vůbec. V roce 1990 začala nadace vyvíjet širokou aktivitu zaměřenou na mapování české kulturní oblasti, zahrnující kromě vizuálního umění také hudbu, divadlo a další žánry. V roce 1991 stála za otevřením legendárního klubu Bunkr, o rok později přetváří prostory bývalého prvorepublikového kina na experimentální prostor. Vzniká Roxy, které se brzy profiluje jako jeden z nejprogresivnějších pražských klubů. V roce 1999 k němu přibyly další prostory pod hlavičkou NoD.
Nucené uzavření klubu ROXY v důsledku pandemie mělo přeci jen své výhody. V tichosti a bez narušení programu tu mohla proběhnout rekonstrukce horního i dolního baru. „Do návrhu barů v klubu vtělili architekti něco z noblesy konce 20. let a původního kina ve stylu ART DECO. Signifikantním prvkem celé kompozice jsou mosazné lamely a celoplošně podsvětlené opalové (plexi) sklo. Hlavni hmota baru je tvořena prolamovanými betonovými odlitky s mosaznými doplňky. Nezbývá než se těšit na otevření a nový nápojový lístek.
Experimentální prostor ROXY/NoD patří od svého otevření v roce 1992 mezi jedny z nejdůležitějších míst tuzemské kultury. Ve vzájemné symbióze s klubem ROXY funguje v prvním patře také kavárna, galerie a divadlo NoD. V roce 2010 prošel klub ROXY kompletní rekonstrukcí, která vdechla dobře známým prostorám nový život. Návštěvníci si zde tak krom čtyř barů mohou užít také komfortnější a příjemnější prostředí včetně zbrusu nového prostoru chill outu, jemuž dodávají na atmosféře klenuté stropy historického sklepení.
Naše unikátní prostory jsou vhodné k tématickým akcím, koncertům, večírkům, křtům CD, DVD či knih, módním přehlídkám, velkým firemním akcím a prezentacím, vánočním večírkům, teambuildingům, školením, seminářům, kongresům či sympoziím, soutěžím, beneficím, reklamním a filmovým zahajovacím nebo závěrečným večírkům a libovolným dalším akcím dle vaší specifikace či potřeb.
tags: #hotel #rixi #rekonstrukce