Hrad Lopata, zřícenina nacházející se přibližně dva kilometry severně od obce Milínov v okrese Plzeň-jih, představuje fascinující svědectví o středověkém osídlení a bouřlivých dějinách. Hrad stál na výrazném buližníkovém suku nad údolím Kornatického potoka v nadmořské výšce 420 metrů. Jeho areál, chráněný jako kulturní památka České republiky, je součástí stejnojmenné přírodní rezervace.
Lokalita, na níž se hrad Lopata nachází, byla osídlena již v eneolitu, konkrétně lidem chamské kultury. Samotný hrad byl postaven ve druhé polovině čtrnáctého století. Stavebníkem hradu byl v letech 1367-1377 s největší pravděpodobností Heřman z Litic, který je na Lopatě poprvé písemně zmiňován v roce 1377. V této době se již nazýval Heřmanem z Lopaty.
Hrad byl založen ve 40. letech 14. století pány z Litic. V dubnu roku 1397 se Heřman naposledy nazývá pánem na Lopatě. Následně, v prosinci téhož roku, byla Lopata obležena královským hejtmanem Prokopem. Hradu se totiž nejspíše lstí zmocnili lapkové, kteří loupili na cestách v okolí. Po dobytí hrad přešel do královského majetku.
Král Václav IV. daroval hrad Lopatu roku 1401 Maršíkovi z Hrádku jako odměnu za pomoc, kterou mu poskytl jako purkrabí Domažlic. Maršík zde žil ještě roku 1424, kdy se svými syny Janem a Habartem bojoval v řadách katolických pánů plzeňského kraje proti husitům. Jan z Lopaty a Hrádku, starší syn Maršíka, během husitských válek patřil mezi podporovatele krále Zikmunda.
Před rokem 1427 přenechal Jan z Lopaty panství svému bratru Habartovi z Lopaty. Habart, který využil nestabilní situace, se stal lapkou. Podobně jako Heřman, i Habart podnikal rozsáhlé výpady a působil škody příslušníkům šlechty. Z těchto důvodů byl hrad 27. října 1432 oblehlo vojsko šlechticů, ke kterým patřili Svojše ze Zahrádky, Přibík z Klenové, Jan Zmrzlík ze Svojšína, Jan Řitka z Bezdědic a Menhart z Hradce, spolu s oddíly měst Klatov, Sušice, Horažďovic a Domažlic.
Husité přitáhli k Lopatě a začali hrad dobývat za pomoci dělostřelby. Pevný hrad byl ale úspěšně hájen, a proto se husité rozhodli posádku vyležet. Obléhání se protáhlo až do února 1433. Po čtyřměsíčním obléhání, vyhladovělá posádka hrad v noci sama zapálila a pokusila se probít z obklíčení. Přestože se pokusili o útěk, jejich čtyřicet mužů bylo zajato. Samotný Habart z Lopaty unikl na hrad Hus, kde pokračoval v loupeživé činnosti.
Vítězové po ovládnutí Lopaty hrad zbořili, aby se nemohl opět stát opěrným bodem katolíků. Vyhořelý hrad pak již nebyl obnoven a prakticky zanikl. Vítězové po ovládnutí Lopaty hrad zbořili, aby se opět nemohl stát opěrným bodem katolíků. Vyhořelý hrad pak již nebyl obnoven a prakticky zanikl.
Začátkem 80. let 19. století pověřil hrabě Arnošt František z Valdštejna F.X. France, aby začal systematický výzkum hradu Lopaty. František Xaver Franc (1838-1910) byl kozelský zahradník a amatérský archeolog, který se hradem a okolními památkami zabýval po celý svůj život. Při odklízení suti bylo nalezeno mnoho předmětů z období existence hradu.
Nejvzácnější nález byl učiněn v příkopu pod hradem, kde byly vykopány zbytky impozantního gotického portálu. Tento portál byl s doplněnými kusy znovu postaven na jeho bývalém místě v roce 1888. Portál, v současné době zbořený vandaly, byl vysoký 4 metry a šířka ostění činila 180 cm. Hluboko v sutinách zdiva byl objeven neobvyklý keramický pohár, jehož kalich byl vyzdoben čtyřmi reliéfními obličeji.
Výzkum měl také významný přínos pro poznání hradního schématu a objasnil jeho někdejší podobu. Archeologické výzkumy na hradě prováděl již František Xaver Franz, který na hradní skále nalezl keramiku chamské kultury s podílem střepů, které patří kultuře kulovitých amfor. Rozsáhlý průzkum obléhacího tábora z let 1432-1433 provedl Milan Novobilský.
Lopata patřila mezi dvoudílné hrady bergfritového typu s bergfritem umístěným netypicky v nejlépe chráněné části hradu. Zástavba a opevnění předhradí bylo z větší části dřevěné. Hradní jádro mělo přibližně lichoběžníkový půdorys.
Cesta, po níž se přijíždělo k hradu, je ještě dnes zachovaná v 130metrovém úseku. Vedle, pod jižním svahem v předhradí, procházela v těsné blízkosti strážní věžička, vystavěná na malém buližníkovém suku v jihovýchodní části předhradí. Za věžičkou vyústila na podhradní plošinu a zde se u paty hradní skály stočila zpět k severovýchodnímu nároží předhradí.
Předhradí bylo obehnané pouze dřevěnou hradbou a poskytovalo dostatečný prostor pro umístění stájí, čeledníků a dalších hospodářskovýrobních objektů, taktéž postavených ze dřeva. Ze předhradí již musel příchozí pokračovat pěšky na vyšší plošinu, kde vstoupil do mostní věže, jejíž poslední patro ústilo na most vedoucí do horního hradu. Konec mostu byl opatřen na straně hradu padací částí.
Za padací částí se nacházelo úzké mezibraní, odkud ještě byla přístupná vrátnice vestavěná do nižší parkánové zdi. Velkým, již zmíněným portálem, vešel příchozí na nevelké hradní nádvoří. Vlevo stála velká, patrně patrová budova s podstřeším, která sloužila jako palác hradního pána. Na protilehlé straně střežily vstupní bránu a nejsnáze dostupnou severovýchodní stranu hradu dvě věže. Jedna hranolová a druhá kruhová. Mezi nimi stála ještě jedna nevelká budova, neznámého účelu.
V severním nároží jádra se nachází torzo bergritu o průměru deset metrů a síle zdi, která dosahovala téměř tří metrů. Naproti stál u jihozápadní strany palác vybavený kachlovými kamny.
V okolí zříceniny se dochovaly pozůstatky obléhacích staveb z let 1432-1433. Samotný obléhací tábor se nacházel severně od hradu na nejvyšším místě náhorní planiny pod vrcholem Lopata (452 m n. m.). Součástí obléhacího areálu byla palebná postavení těžkých děl, tzv. bombard, a také postavení lehčích palných zbraní, minimálně dvě prakoviště. Za skalním suku se původně skrýval krytý tábor a ležení obléhatelů.
Východně od strážní věže v předhradí útočníci umístili palebné postavení bombardy s ráží asi padesát centimetrů, chráněné příkopem a valem. Dole pod hradem jsou patrné ještě další středověké hradby. Jedná se většinou o pozůstatky palebných pozic z doby dobývání hradu.
K hospodářství hradu patřila také ještě dnes patrná hráz malého rybníčka, který snad sloužil k napájení dobytka.
V současnosti je zřícenina součástí Naučné stezky F. X. France. Hrad Lopata je součástí rozsáhlého lesního komplexu Kozelské polesí, které je protkáno sítí turisticky značených cest, jež nabízí výlety do historie i směrem k poznání archeologického a kulturního dědictví a přírodního prostředí regionu.
Místo je to velmi působivé, stejně jako lesní cesta mezi Lopatou a zámkem Kozel. Zřícenina hradu Lopata se nachází nedaleko obce Šťáhlavy, asi 2,5 km od zámku Kozel. Je typickým představitelem těch hradů, jejichž páni patřili ve své době k obávaným loupeživým rytířům. I když se z hradu mnoho nedochovalo, uchovává si osobité si místo v hlubokých lesích romantické kouzlo.
tags: #hrad #lopata #rekonstrukce