Česká republika se pyšní bohatstvím hradů a zámků, které představují cenné historické památky a oblíbené turistické cíle. Tyto stavby, často staré staletí, nabízejí jedinečnou možnost spojení s historií, a to i ve formě zřícenin, které si zachovávají své tajemné a krásné kouzlo. Vnímavý přístup k těmto památkám, jak zdůraznil odborník Dobroslav Líbal, je klíčový pro jejich pochopení a ocenění.
Hrad Oheb, zřícenina středověkého hradu, se nachází nad Sečskou přehradou na řece Chrudimce v okrese Chrudim. Návrší, na kterém hrad stojí, je poprvé zmiňováno v roce 1315 v souvislosti s vilémovským klášterem a jeho zástavním držitelem Hrabišem z Paběnic. Klášter se zřejmě obával ohrožení svých majetků a strategického ovládnutí protilehlého Vildštejna, proto se v zástavní smlouvě objevila podmínka nezakládání hradu či tvrze na Ohebu. Po Hrabišově smrti v roce 1348 se návrší vrátilo klášteru.
Samotný hrad Oheb byl postaven až ve druhé polovině 14. století, pravděpodobně z iniciativy vilémovského kláštera k ochraně okolních majetků. Nelze však vyloučit ani možnost, že hrad založil některý z pozdějších zástavních držitelů návrší.
První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1405. V té době hrad vlastnil, pravděpodobně jako zástavu, Ješek z Popovce a Ohebu, majitel sousedního Vildštejna. Původní hrad zaujímal západní část dnešního hradního areálu a byl založen na nepravidelném půdorysu, který kopíroval tvar vrcholu skalního ostrohu. Přístup k hradu byl možný od východu, kde ostroh navazoval na okolní terén. Tato přístupová strana byla oddělena širokým příkopem a valem. Hrad byl obehnán hradbou, z níž se dnes dochovaly jen skromné zbytky, zejména na severní a severovýchodní straně, kde její přesný průběh již nelze určit.
Vstup do původního hradu tvořila valeně sklenutá brána umístěná ve věži nad hradním příkopem. Část této věže je dochována dodnes. Jedinou další stavbou uvnitř původního hradního areálu byla obdélníková, pravděpodobně věžovitá obytná budova při východní hradbě.
Ješek z Popovce vlastnil Oheb do své smrti v roce 1408. Poté hrad přešel do držení krále Václava IV., který jej téhož roku zastavil kutnohorskému mincmistru Petru Zmrzlíkovi ze Svojšína a pražskému měšťanovi Mikuláši Bohatému. Později získal celou zástavu Petr Zmrzlík, kterému hrad patřil ještě v roce 1421.
Osudy hradu v průběhu husitských válek nejsou podrobně známy. Předpokládá se, že se hradu zmocnil husitský hejtman Hynek Krušina z Lichtemburka. Po ovládnutí nedaleké Lichnice a zrušení vilémovského kláštera v roce 1429 se Ohebu zmocnil Jan Hertvík z Rušinova. V roce 1436 mu král Zikmund potvrdil vlastnictví všech získaných majetků, včetně hradu Oheb.
Za vlastnictví Trčků z Lípy, konkrétně za Buriana Trčky, se Oheb stal centrem trčkovských majetků v Železných horách. Po Burianově smrti v roce 1468 zdědili panství jeho synové. V období mezi lety 1468 a 1478, pravděpodobně v reakci na vpád Uhrů v letech 1468-1469, byl hrad opraven a rozšířen.
Tyto úpravy zahrnovaly vybudování nového hradebního okruhu, který částečně zasahoval do prostoru původního valu chránícího přístup k hradnímu příkopu. Původní příkop byl upraven jako prostranství mezi starým a novým hradebním okruhem. V novém opevnění byla vybudována brána, chráněná mohutnou dělovou baštou na jižní straně, a před ní vznikl nový příkop. Další dělová bašta byla umístěna na východní straně hradeb.
Na jižní straně se nacházela věž nepravidelného půdorysu, vysunutá na samý okraj skalního ostrohu. V souvislosti s výstavbou nového opevnění byla zlikvidována část původní hradby na severní a severovýchodní straně. Na jejich místě byly postaveny nové budovy pro hospodářské příslušenství hradu, z nichž se zachovaly jen zbytky sklepů a základové zdi.
Je pravděpodobné, že nové opevnění nebylo zcela dokončeno, možná v souvislosti s uzavřením míru mezi českým a uherským králem v roce 1478, po kterém již nebezpečí uherského vpádu pominulo.
Význam hradu Oheb začal upadat po roce 1490, kdy Mikuláš Trčka spojil hrad a přilehlé vsi s lichnickým panstvím. Hrad byl následně opuštěn.
Při dělení rozsáhlých trčkovských držav v roce 1533 mezi pět synů Mikuláše staršího Trčky je hrad již uváděn jako pustý. Poslední písemná zmínka o hradu pochází z roku 1628, kdy je zmiňován jako příslušenství sečského panství. Po tomto roce veškeré zprávy o hradě mizí a na konci 17. století již nebylo známo, kde se Oheb nacházel.
Existenci hradu znovuobjevil historik a kněz Jaroslav Schaller, který se o něm zmiňuje ve své Topografii z roku 1789.
Ve 30. a 40. letech 19. století nechal majitel panství Vincenc Karel Auersperk provést drobné úpravy s cílem zpřístupnit zříceninu. Ze zřícenin byl vykácen lesní porost a k věži na jižní straně byl postaven můstek.
K poslednímu velkému zásahu do okolí hradní zříceniny došlo ve 30. letech 20. století v souvislosti s výstavbou Sečské vodní nádrže. Vybudování jezera zvýšilo hladinu Chrudimky, čímž se snížil skalní ostroh hradu. Zároveň vznikly nové přístupové cesty k hradu od přehradní hráze.
Zřícenina hradu Oheb se nachází na skalním ostrohu, který ze severní, jižní a západní strany spadá k hladině Sečské přehrady. Z hradu se zachovaly jen nevelké zbytky:
Svahy okolo zříceniny hradu Oheb jsou součástí přírodní rezervace Oheb, která je známá bohatým výskytem měkkýšů. Návštěvníci jsou proto upozorňováni na nutnost opatrného pohybu a dbání na vlastní bezpečnost, jelikož vstup je na vlastní nebezpečí.
Hrad je přístupný pěšky po zelené turistické značce, s odbočkou k hradu, ze silnice č. 342. Automobil lze zaparkovat u Sečské přehrady. Od parkoviště je hrad vzdálen přibližně 1,2 km.
Okolí hradu nabízí řadu dalších zajímavostí, včetně Sečské přehrady s možnostmi rekreace, Berlovy vápenky u Třemošnice, zříceniny hradu Lichnice a přehrady Pařížov.
tags: #hrad #oheb #stredoveka #rekonstrukce