Karel Marx je jednou z nejvlivnějších postav moderní historie, jehož myšlenky formovaly politické, ekonomické a sociální dějiny 20. století a dodnes vyvolávají vášnivé diskuse. Ať už je vnímán jako nesnášenlivý alkoholik, jehož filozofie třídního boje zplodila krvavé diktatury, nebo jako vizionář, jehož analýzy lidské existence a ekonomických vztahů jsou stále živým zdrojem inspirace, jeho stopa v dějinách je nezpochybnitelná.
Karl Heinrich Marx se narodil 5. května 1818 v Trevíru, tehdy v Porýní. Jeho rodina měla rabínské kořeny, ale jeho otec, advokát Heinrich Marx, přestoupil z judaismu na protestantismus, aby mohl vykonávat své povolání. Mladý Karel původně toužil stát se básníkem a psal romantické verše. Zajímavostí je, že jeho maturitní práce se zabývala tématem „Sjednocení věřících v Kristu“, ačkoliv se později stal zapřisáhlým zastáncem ateismu.
Přestože otec doufal, že syn půjde v jeho právnických šlépějích a začal studium práv v Bonnu, Karel se brzy začal více věnovat filozofii. Jeho studentský život nebyl vždy ukázkový; zprávy o pitkách s přáteli, rušení nočního klidu a dokonce i soubojích otce znepokojovaly. Nakonec proto přešel na univerzitu v Berlíně.
V Berlíně se Marx ponořil do studia filozofie, kde jej silně ovlivnily myšlenky Georga Friedricha Hegela. Ačkoliv se zpočátku k Hegelovi přiklonil, později se stal jeho rozhodným kritikem a na této kritice postavil své vlastní monumentální dílo.
Ve svých třiadvaceti letech, v roce 1841, obhájil Marx doktorskou práci o Epikurově filozofii na Jenské univerzitě. Již pět let předtím byl zasnouben s urozenou Jenny von Westphalenovou, kráskou z trevírské smetánky. Vzali se v roce 1843, poté, co pruská vláda zakázala opoziční list Rýnský deník, kde Marx po doktorátu pracoval jako redaktor.
Kvůli svým radikálním názorům byl Marx nucen opustit Německo. S Jenny se nejprve přestěhovali do Paříže, centra revolučních myšlenek. I odtud byl však na žádost pruské vlády vypovězen a žil tři roky v Bruselu, než se natrvalo usadil v Londýně.
V neklidných pařížských letech navázal Marx úzké přátelství s Friedrichem Engelsem. Engels se stal nejen jeho nejbližším spolupracovníkem na poli komunistické ideologie, ale také významným mecenášem. Pocházel z rodiny zámožného průmyslníka a díky svému podílu v manchesterské továrně mohl Marxe finančně podporovat.
Tato podpora byla pro Marxe klíčová, neboť si nikdy nedokázal najít stabilní zaměstnání, které by rodinu vytrhlo z neustálé finanční tísně. Rodina žila z rozprodávání rodinného stříbra, darů a půjček. Marxova matka mu dokonce vzkázala, aby místo psaní knih raději nějaké vydělal.
Jedním z nejvýznamnějších společných děl Marxe a Engelse je Manifest komunistické strany, vydaný v roce 1848. Tato brožura, začínající slavnou větou „Evropou obchází strašidlo - strašidlo komunismu“, vyzývala dělnickou třídu k násilnému svržení kapitalismu, nastolení beztřídní společnosti a zrušení soukromého vlastnictví.
Manifest vycházel z Marxovy radikální interpretace Hegelovy filozofie dějin, v níž klíčovou roli nehrál světový duch, ale konkrétní lidé a jejich praxe. Marx zdůrazňoval význam práce a kritizoval odcizení dělníka od produktu své práce v kapitalistickém systému. Závěrečné zvolání „Proletáři všech zemí, spojte se!“ se stalo revolučním heslem.
Dalším stěžejním dílem Karla Marxe je Kapitál. V tomto rozsáhlém politicko-ekonomickém spise analyzuje kapitalismus a dochází k závěru, že tento systém je ze své podstaty odsouzen k zániku a bude nahrazen komunismem. Sám Marx stačil vydat pouze první díl v roce 1867. Další dva díly sestavil z jeho poznámek po jeho smrti Friedrich Engels.
Hodnota Marxových děl pro současnost spočívá především v jeho detailním popisu ekonomické reality poloviny 19. století a v podnětech k zamyšlení nad otázkami nerovnosti, vykořisťování a sociální spravedlnosti.
Marxův osobní život byl poznamenán neustálými finančními problémy, nemocemi a ztrátou blízkých. Ze šesti dětí, které měl s Jenny, se dospělosti dožily pouze tři dcery. Jenny sama trpěla zdravotními problémy a zemřela v roce 1881 na rakovinu jater, dva roky po ní zemřela i jejich nejstarší dcera.
Marxova chudoba byla často drsná. Jeho žena Jenny popisuje exekutory, kteří zabavovali veškeré vybavení bytu, včetně dětské kolébky. Sám Marx si občas nemohl dovolit vyjít ven kvůli oblečení v zastavárně. Marxova matka mu dokonce vzkázala, aby si místo psaní knihy Kapitál raději nějaké vydělal.
V pozdních letech se Marxův zdravotní stav zhoršoval. Trpěl chronickými kožními chorobami, problémy s játry, spánkem a dýcháním. Jeho životní styl, charakterizovaný kouřením, nadměrnou konzumací jídla a alkoholu, k tomu jistě přispíval. Přestože mu lékaři doporučovali mléčnou dietu, podroboval se jí jen v nejhorších chvílích.
Karel Marx zemřel 14. března 1883 v Londýně. Na jeho pohřbu se zúčastnila jen hrstka lidí, ale jeho přítel Friedrich Engels ve své řeči pronesl: „Jeho jméno a jeho dílo přetrvají staletí.“
Přes pád socialistických režimů na konci 20. století zažívají Marxovy myšlenky renesanci. Ekonomické krize, rostoucí nerovnost a otázky sociální spravedlnosti vedou k novému zájmu o jeho analýzy. Marxovy ideje oslovují nejen levicově orientované intelektuály, ale i sociální demokraty, anarchisty a další.
Jeho schopnost „zatnout drápky do duší lidí“ spočívá v tom, že se dotýká univerzálních témat lidské existence, touhy po spravedlnosti a svobodě. Ačkoliv byl jeho odkaz často zneužit totalitními režimy, jeho kritika kapitalismu a analýza společenských vztahů zůstávají relevantní i v 21. století.