Postupná proměna téměř stoletého domu se manželům Haně a Janovi opravdu povedla. K jeho milé atmosféře přispívá prostornost místností i zařízení, které je mixem nového a starého. Dům byl původně zakoupen v roce 2013 s úmyslem sloužit k rekreaci. Podélné přízemní stavení bylo ještě v původním stavu.
Po rekonstrukci přízemí začali manželé do domu jezdit. Zalíbilo se jim zde natolik, že se rozhodli pro trvalé bydlení. Vzhledem k tomu, že mají pět vnoučat, dům byl po čase pro všechny malý. Proto se rozhodli pustit do další práce a zrekonstruovat ještě půdu na obytné podkroví, čímž přibylo několik místností.
První rekonstrukce se neobešla bez vybudování nových rozvodů vody a elektřiny, septiku, vyrobení oken podle starých vzorů a osazení nových dveří. Dispozici přízemí měnili jen částečně. Hlavní změnou bylo spojení kuchyně, spíže a malého pokojíku do velké obytné kuchyně.
Majitelka si vždy přála mít kuchyni pod oknem, aby se mohla při vaření dívat ven. Kromě kuchyňské linky laděné do bílé a hnědé barvy se v místnosti nachází velký jídelní stůl, kredenc, ale i dvě pohovky, stolek a lehátko. Jednotlivé zóny odděluje zděný komín a krásná kachlová kamna.
Kamna byla navržena majitelkou, postavena kamnářem panem Bartošem z Lískovic u Hořovic a ručně tlačené kachle vyrobila firma z Chodouně. Tepelnou pohodu zajišťuje v kuchyni vedle kachlových kamen i podlahové topení.
V přízemí jsou ještě dvě ložnice - přední s okny do ulice a zadní za kuchyní. Za kuchyní se nacházela místnost přístupná ze dvora a sloužící pro ukládání všeho možného. Dnes je na jejím místě koupelna, sauna a chodbička s východem na dvůr a nově také se schodištěm do podkroví.
Úprava podkroví nebyla zrovna jednoduchá. Aby bylo možné zvýšit stěny podkrovních místností, bylo třeba nejprve rozebrat střechu a krov. Trámy se očistily, okartáčovaly a vrátily na své místo. Střecha se zateplila a položila se nová krytina z pálených tašek.
Místnosti v podkroví zůstaly otevřené do krovu, což jim dodává velmi vzdušný vzhled. Tmavé trámy se na pozadí bílou lazurou natřeného prkenného obkladu stropu hezky vyjímají. Ostatní dřevěné prvky se barevně přizpůsobily krovům, čehož bylo dosaženo jejich opálením.
Podlahy v podkroví daly řemeslníkům zabrat. Mezi trámovou konstrukci přišla tepelná izolace, poté dvě vrstvy OSB desek křížem, kročejová izolace, parozábrana, šesticentimetrová vrstva betonu, rošt z latí a nakonec prkenná podlaha. Tato podlaha je ze sto let starých vydrátkovaných prken z bývalé Zbrojovky v Brně, tedy starších, než je samotný dům.
Po rekonstrukci podkroví přibylo několik nových místností: pracovna, dětská ložnice, dva pokojíky, předsíňka se vstupem na venkovní kovové schodiště, koupelna s WC a na konci je o pár schodů níže společenská místnost. Z ní vede druhé schodiště dolů do chodbičky před saunou.
Původní představa o kovaném zábradlí u schodiště byla nahrazena dřevěným, jelikož kovář měl termín až za několik let. Podkroví se vytápí přímotopy, v pracovně a společenské místnosti jsou navíc kamna.
Při zařizování interiéru byla využita i nábytek po příbuzných a od známých, nalezený na internetu a podobně. Některé věci byly různě upravovány. Například z nové jednoduché skříňky se pomocí barev a nového kování vytvořil „historický“ kousek do pracovny. Ze staré rezavé lampy, která původně nebyla na elektřinu, vznikl pomocí řetězů a restaurátorské práce krásný lustr.
Podél domu je travnatý dvůr, kde rostou šeřík, rododendrony, růže, bylinky, fíkovník, tulipány a narcisy. Majitelka si cení pivoně, kterou měla na zahradě její rodina a která jí poprvé vykvetla. Pod dvěma velkými ořešáky je v létě vítaný stín na sezení. V plánu je také otevřené posezení pod střechou.
Proti domu stávala na dvoře hospodářská budova, která byla zbourána. Ke dvoru patří i letní kuchyně a spíž ukrytá za dalšími dveřmi na konci domu. Využívá se hlavně pro letní vaření, zpracování úrody ze zahrady, pro přátelská posezení a podobně. Zahrada za domem je užitková, na záhonech uzrávají rajčata, papriky a okurky.
Příběh manželů Haně a Janovi je jen jedním z mnoha příkladů zdařilých rekonstrukcí starých domů. Mladý pár, který zdědil dům, se rozhodl pro přístavbu a vytvořil tak mix starého stylu s moderním. Vstup do staré části domu je laděn ve stylovém, klasickém konceptu, zatímco druhá část je v ryze moderním duchu. Díky lehké svažitosti pozemku nejsou v přízemí domu podlahy ve stejné úrovni, což je patrné zejména v hlavním obývacím prostoru s propojenou kuchyní a obývacím pokojem.
Další inspirací je rekonstrukce starého domu na kopci s výhledem na město. Robin s manželkou Katkou se rozhodli pro rekonstrukci postupně, začali předělávkou přízemí z finančních důvodů. Radí však budoucím majitelům, že je lepší rekonstrukci domu provádět od střechy dolů, pokud to finance a čas umožňují. Robin i Katka jsou důkazem toho, že když se chce, tak všechno jde. Od rekonstrukce podkroví je neodradilo ani pracné vynášení materiálu přes již zrekonstruované přízemí.
Při rekonstrukci přízemí Robin a Katka změnili vchod do kuchyně, původní vchod z chodby zazdili a probourali vchod z obýváku, což zajistilo spojení kuchyně s obývací místností. Kuchyně a koupelna prošly kompletní rekonstrukcí s novými betonovými podlahami, včetně hydroizolace a rozvodů. Vrchní podlahy byly zvoleny dřevěné, protože dřevo patří do staršího domu a dobře funguje s případnou vlhkostí.
Rekonstrukce podkroví byla náročnější, vyžadovala projekt a změnu vzhledu střechy. Na jedné straně zůstala původní sedlová střecha, na druhé straně s výhledem na město byl vybudován pultový střešní vikýř. Podkroví bylo rekonstruováno s ohledem na připravené energetické rozvody (topení, voda).
Rekonstrukce podkroví vyžadovala bourání stropů ze spojovací chodby do podkroví a vytvoření velkého prostoru pro schodiště. Původně podkroví bylo jen tmavá půda se dvěma malými štítovými okny. Kvůli rekonstrukci podkroví po rekonstrukci přízemí museli dávat velký pozor na podlahy, nábytek nebo stěny.
Kvůli finančním úsporám se mnoho prací realizovalo svépomocí, kromě odborných prací jako oprava krovu, výstavba pultového střešního vikýře, montáž oken a výměna střechy. Během rekonstrukce se museli mnoho naučit, včetně výstavby sádrokartonové konstrukce. Střecha a vikýř jsou zateplené pěnou.
Projektant navrhl zabudovat střešní okna, která zajistila dostatek světla v podkroví. Velká okna o výšce 160 cm a šířce 78 cm umožňují sledovat hvězdy v noci. Ochrana před sluncem a osvětlením z ulice byla zajištěna roletami.
Po téměř dvou letech prací se mohli pustit do vnějších úprav domu, včetně zateplení a fasády. Čerpali dotace z programu Nová zelená úsporám v kombinaci se zastíněním.
Další inspirací je proměna staršího venkovského stavení v Křenovicích na Vyškovsku. Architekti zachovali venkovský ráz domu a jistou nenápadnost. Jediná nová podkrovní místnost slouží jako ateliér s velkorysé střešní okno orientované na sever. Oba objekty jsou propojeny obytnou kuchyní, která plynule přechází v terasu.
V ulici dům působí střídmě, kdy zároveň maximálně chrání soukromí majitelů. Vnitřní uspořádání respektuje jednoduchost a praktičnost. Interiér je harmonií světla, tmavších i světlých tónů. Teplu domova přispívají i krbová kamna. Maximální účelnosti přispívá i nábytek zhotovený na míru.
Maličká stodvacetiletá stavba ve středu města, určená podle mnohých jen ke zbourání, získala díky architektu Martinu Kožnárovi nový potenciál. Domek je intenzivně propojen se dvorem - okny i terasou. Architektura domku reaguje na okolní prostředí a zdůrazňuje historii místa kontrastem mezi novými prvky a historickou zdí.
Protože podlahová plocha domku není velká, architekt uvažoval do výšky. Šikovným tahem bylo otevření prostoru až po střechu, kterou položil o pětasedmdesát centimetrů výše. Celá severní stěna je knihovnou. Kuchyň je umístěna u vchodu a je jen minimální - je technická, účelová. Koupelna je ještě menší a zaujme obložením z místního pískovce. Téměř všechny rohy v interiéru jsou oblé, aby působily měkčeji a plynuleji.
Dřevěné prvky byly jemně „lízli“ bílou lazurou. Okna jsou modřínová v naturální barevnosti. Kovové prvky jsou černé nebo pozinkované. Dalším ze zajímavých artefaktů je stará litina tvořící lustr. Milují materiály a řemeslo, hlavním architektem je kontext.
Kompletní rekonstrukce třípatrového rodinného domu v bratislavské čtvrti Koliba, postaveného před více než 50 lety, poskytla obyvatelům absolutní komfort a osobitý styl s prvky funkcionalismu. Klienti si přáli prakticky řešený dům s dobře promyšleným, konzervativním a čistým designem.
Kuchyně má tvar písmene L a je doplněna kuchyňským ostrůvkem, který stejně jako ostatní nábytek v interiéru využívá efekt zaoblených rohů. Tvar původního domu zůstal zachován, změnila se ale dispozice, přibyla garáž a celý prostor propojily prvky inspirované funkcionalismem.
V prvním podlaží se nachází vstupní prostor s halou, šatna a technická místnost. Interiérovým prvkem této části domu je kovová a skleněná stěna s dveřmi vedoucími do wellness, tělocvičny a obývacího pokoje. O poschodí výše se nachází denní část - obývací pokoj, jídelna, kuchyně a vstup do zahrady.
Nejvyšší patro patří ložnici rodičů a dětským pokojům. V celém domě se opakuje detail - zaoblené linie. Zajímavým prvkem v ložnici rodičů je dřevěná podlaha využitá jako obklad. Za stěnou se nachází šatní skříň, do níž se vstupuje zrcadlovými dveřmi.
Křivky a zaoblení umožnily skrýt technické detaily, které by mohly působit rušivě, nebo atypicky zvětšit prostor ložnice. Další výhodou zaoblených prvků je nadčasovost, díky nimž interiér působí moderně a elegantně i po letech.
Kompletní realizace interiéru a zahrady trvala 1,5 roku a proběhla bez větších komplikací. Jediným významnějším problémem byla nevyhovující výška vstupního podlaží, které původně sloužilo jako suterén. Vyřešili ho částečným snížením základové desky.
Projekt Domu na hradbách od architektů NEUHĀUSL HUNAL ukazuje, jak probudit starou budovu k novému životu. Objekt si zvenku zachoval své původní rysy, proměnily se především dispozice interiéru, z původního kadeřnictví vznikly dva samostatné byty. Hlavní myšlenkou této rekonstrukce se stalo funkční sjednocení a zároveň odlišení nového a starého.
Další ukázkou zdařilé rekonstrukce je domek ve Vamberku. Domek starý cca 120 let byl dříve využíván jako sklad, jeho proměna dala vzniknout jednomu společnému, obytnému a spacímu prostoru. Atmosféru místa dotváří promyšlené zásahy, jako jsou zbourané klenby nebo otevřený prostor do střechy.
Interiér je tvořen kletovanou omítkou a fasády omítkou hlazenou v přírodních odstínech bílé. Staré vamberské domy a zídky jsou doslova poslepované z opuky a pískovce. Minimální kuchyňce s jídelnou ve vstupu dominuje designový dřez, malá koupelna je obložena místním pískovcem s nádhernou vnitřní kresbou.
Architekt Petr Pelčák vnímá staré domy jako nesmírně cenné, protože obsahují řemeslo a mají paměť. Při obnově chalupy v Poličce ho zaujalo místo a citlivý a příjemný stavebník. Abstrakce historických forem a materiálů je zde estetickou koncepcí.
V Noutonicích se architekti Objektor Architekti pokusili adaptovat historickou budovu statku na kavárnu s dvorem. Ve vnitřní dispozici neproběhlo mnoho změn. Tektonicky působivé prostory byly očištěny od nánosů času.
Bývalá usedlost, která byla za minulého režimu přestavěna na sýpku, byla později ruina, z níž zbyla jen cihelná obálka se střechou. Do stávající kulisy ruiny byl vystavěn nový izolovaný dům, který splňuje všechny současné energetické standardy. Okna nesedí úplně přesně na otvory ve staré zdi, stará zeď je tak místy přítomná i v interiéru a dochází k vizuálnímu prolínání obou světů.
Pro architekty ORA jsou staré domy výzvou. Projekt Dům v ruině je jejich manifestem, jak je možné zacházet se starými domy. Není nezbytně nutné přijít o autenticitu stáří, není nezbytně nutné demolovat, ale ani rekonstruovat dogmaticky památkářsky.
tags: #povedens #rekonstrukce #malemu #domku