Usedlost na svazích Orlických hor nedaleko Jablonného nad Orlicí prošla za poslední zhruba čtyřicet let postupně několika proměnami. Rodiče Evy Iky Anderlové koupili usedlost pocházející zhruba z roku 1856 v sedmdesátých letech minulého století. V té době byla už řadu let prázdná. Usedlost si dodnes zachovala svou původní podobu, tvořenou obytným stavením s chlévem, menším domkem s výminkem a stodolou, které uzavíraly malý dvůr. Některé objekty však změnily svůj účel a částečně i tvář. Stodola, dnes sloužící jako keramický ateliér, je prosvětlena velkými členěnými okny, zatímco bývalý výminek, kde se nyní nachází galerie, se dívá do zahrady prosklenou stěnou. Obytný dům stále slouží bydlení, po etapě víkendových pobytů se v něm opět žije trvale.
První proměna se zaměřila na rekonstrukci přízemí obytného domu a navazujícího chléva pro víkendové bydlení. Původní obytnou část tvořila černá kuchyně, malá komůrka a světnice. Po propojení černé kuchyně s komůrkou vznikla nová kuchyně s doplněným oknem. Ve světnici se zachoval původní trámový strop, dřevěná podlaha a kachlová kamna s pecí, která jsou dílem otce majitelky. Původní čtveřice oken byla zachována, jen poškozená byla nahrazena.
Na druhé straně chodby se nacházela hospodářská část domu - chlév a kozí chlívek. Z chléva s klenutým stropem vznikl pokoj, do jehož stěny otočené do dvora bylo vsazeno velké klenuté okno. Otec majitelky zde postavil krb a nový komín. Prostor kozího chlívku posloužil k vybudování koupelny.
„Jako dítěti se mi tu nelíbilo,“ svěřuje se majitelka, „usedlost stojí o samotě a mně chyběli kamarádi.“ Později však k místu získala jiný vztah.
V devadesátých letech se majitelka, Eva Ika Anderlová, s tehdejším manželem nastěhovala na usedlost natrvalo. Stodola byla přeměněna na prostor pro jejich keramickou tvorbu. V obytném domě proběhly další úpravy s cílem zpříjemnit rodině trvalé bydlení. Kuchyňka byla částečně propojena se světnicí a prosklenými dvoukřídlými dveřmi se z ní dá vyjít na terasu a do zahrady. Kuchyně a světnice získaly nové vybavení.
Nábytek v kuchyni a jídelní stůl do světnice vyrobili truhláři bratři Skaličtí z Orliček. Zařízení doplňují jednoduché policové knihovny, moderní skleník na jídelní nádobí, rohová lavice a pohovka.
Barevné akcenty v interiéru tvoří především vlastní tvorba Iky - užitková keramika a obrazy. Vesele barevné abstraktní obrazy a keramické nádobí jsou rozmístěny po celém domě, včetně galerie a keramické dílny.
Místa v domě získala svá specifická pojmenování pro snazší orientaci: „cukrárna“ (kout se stolkem a taburetkami ze zrušené cukrárny před východem na terasu), „krbovka“ (pokoj s krbem), „dolní dům“ (galerie s „knihovnou“ a „kabinetem“), „foyer“ (předsíňka v patře „horního domu“), „dolní kuchyně“ (kuchyňka v galerii) a plánovaná „venkovní kuchyně“ na dvoře. Dvorku se říká „nádvoří“, prostoru vzadu před domy „náměstíčko“ a části zahrady nesou názvy jako „horní špice“, „dolní špice“, „horní sad“ a „dolní sad“.
Když se před několika lety odstěhoval starší syn, nastal čas na přestavbu podkroví domu. Ika s partnerem, sochařem Davidem Exnerem, přeměnili půdu na obytné místnosti. Dvoupatrový podkrovní prostor byl otevřen až do krovu, čímž místnosti získaly na vzdušnosti. Vznikla zde velká ložnice, pokoj mladšího syna Nikoly a šatna, která má potenciál se v budoucnu proměnit v koupelnu díky již hotovým rozvodům vody.
V ložnici dominuje velká postel, stejně jako v synově pokoji vyrobená na zakázku. Prostor oživují barvy - na pleteném přehozu postele, obrazech a keramice, zejména na podstavcích lamp. „Ložnice je pro mě i takovou meditační místností,“ svěřuje se Ika. Místnost s příjemnou atmosférou je prosvětlena několika okny, večer stolní lampy doplňuje originální závěsné svítidlo podle Davidova návrhu.
Synův pokoj má členitý půdorys, s postelí umístěnou na galerii. Přístup na galerii je zajištěn zajímavě řešenými žebříkovými schody, které lze podle potřeby přisunout ke stěně.
S přestavbou podkroví souvisela i nová střecha. Krov byl v pořádku, provedlo se pouze zateplení vatou. Původní eternit nahradila krytina Kapako z recyklovaných pneumatik, která je lehká, odolná a vhodná do horských podmínek, kde na střechu mohou padat větve. Tato volba byla ideální i vzhledem k blízkosti vysokých lip.
„Teď už máme i přípojku na vodovodní řad, dříve jsme používali vodu ze studny, která je v přístavku u domu. A díky přípojce na plyn máme kondenzační kotel a topení bez problémů. Ctíme stará stavení, ale přizpůsobujeme je současnému životu,“ říká majitelka.
Usedlost obklopuje ze tří stran zahrada, která prošla úpravami z původní „divočiny“. Kromě ovocných stromů a solitérních listnáčů se zde nachází skupina jehličnanů nazývaná „lesík“, nad rybníčkem je „hájek“ a vzadu „džungle“. V plánu jsou další úpravy, včetně zvýšených záhonů na květiny a bylinky, s důrazem na okrasné rostliny pro aranžování.
Zahradu doplňují dva rybníčky s orobincem. Oživení na trávníku přináší rozměrná keramická barevná plastika a u příchodu k domu čeká Davidova „vítací“ Růžena. Plochy kolem některých stromů, před domem i na dvorku jsou vyplněny bílými kameny vybranými z polí.
Dvůr, nazývaný „nádvoří“, poskytuje naprosté soukromí. Původní široká brána byla zarostlá psím vínem, dnes se vchází brankou mezi domem a stodolou. Ze dvora je vstup do domu, galerie a keramické dílny. Terénní nerovnost dvora je vyrovnána schody, které prostor rozčleňují. Trávník se střídá s kamennými plochami, rostou zde okrasné trávy, skalníky, túje a buxusy. Pro posezení a odpočinek slouží krytá teráska podél domu.
Celá usedlost se stala útočištěm umělců - malířky Evy Iky Anderlové a sochaře Davida Exnera. Výměnek přebudovaný na galerii slouží k výstavám, stodola hostí keramickou dílnu. Majitelé žijí obklopeni uměním uprostřed přírody a nabízí tento unikátní prostor k pronájmu.
tags: #prehled #usedlosti #orlicke #hory