V první části naší cesty za nálezy torzální architektury, objevované v průběhu archeologických výzkumů hlavního města Prahy a prezentované na místě (in situ), jsme si přiblížili, co se skrývá za pojmem „torzální architektura“ a jaké jsou možnosti její prezentace. Prošli jsme areálem Pražského hradu a zhlédli zdejší zpřístupněné i nezpřístupněné prezentace torzální architektury. Torzální architektura, prezentovaná a v některých případech i zpřístupněná in situ, se nachází na území Pražské památkové rezervace, zahrnující Hradčany, Malou Stranu, Staré Město, Nové Město a Vyšehrad.
V Keplerově ulici, v domě čp. 118, se skrývá zajímavý příběh. Počátkem 20. století, při stavbě nové komunikace na Pohořelci, a znovu ve 30. letech 20. století, kdy zde pobýval astronom Tycho Brahe a působil i jeho souputník Jan Kepler, došlo k odhalení stavebních zbytků. Torza letohrádku, na některých místech s omítkami nesoucími výmalbu slunce, měsíce a hvězd, a torza schodišť, narušená výstavbou komunikace a dívčí školy, byla stabilizována a překryta betonovou deskou pro zajištění další ochrany. Menší část dochovaných zdí domu byla odkryta a prezentována „v dolíčku“ v zahradě východně od jídelny školy.
V areálu kláštera premonstrátů na Strahově proběhly od 50. let 20. století stavebně-historické a archeologické průzkumy. Díky nim byly analytickým způsobem vyzdviženy a zpřístupněny nejstarší románské části kláštera, skryté pod povrchem mladších barokních přestaveb. Mezi tyto nálezy patří například románská stavba v nejsevernější části východního křídla kvadratury s opukovou dlažbou a kanálkem směrujícím k rajskému dvoru, lavatorium s nádrží na vodu hlubokou tři metry u jižního ramene ambitu, systém opukových kanálů a kanálků napojených na přívod vody z Petřína, torzo stavby u jihovýchodního nároží prodloužení jižního křídla kvadratury, stavba v místě mladšího barokního zahradního altánu a stavba západně od kvadratury, původně sýpka, dnes součást Filozofického sálu.
Na místě byly zpřístupněny dvě místnosti severního traktu vybíhajícího z východního křídla ambitu v prostoru tzv. Cedrové zahrady v jižní části nádvoří prelatury.
Půdorysy většiny dochovaných románských částí kláštera, jak v přízemí kvadratury, tak v prvním patře, kde se nacházel dormitář, jsou prezentovány v zatravněné ploše. Návštěvníci Strahovské obrazárny tak mohou získat představu o půdorysu domu, nikoliv však o jeho výšce. V prostoru rajského dvora je možné vidět lavatorium s nádrží na vodu hlubokou tři metry a systém opukových kanálků napojených na přívod vody z Petřína.
Na Loretánském náměstí je prezentace půdorysu barokní kaple sv. Matouše v dlažbě a části naznačené hmoty i členění obvodového zdiva v hmotě terasy, vybudované podle návrhu P. Janáka ve 30. letech 20. století.
Kaple, dílo architekta F. M. Kaňky, byla vztyčena na místě několika starších domů v letech 1726-1732. Nepřečkala reformy Josefa II. a byla stržena v roce 1799. Archeologický výzkum v letech 1934-1935 odhalil kapli a středověké pohřebiště. Informace o prezentaci kaple sv. Matouše a náhrobníků v terasní zdi Loretánského náměstí jsou však minimální. Půdorys kaple sv. Matouše se v současnosti stal místem vztyčení sochy druhého československého prezidenta dr. Edvarda Beneše.
Archeologický výzkum vyvolaný adaptací Schwarzenberského (Lobkovického) a Salmovského paláce pro potřeby Národní galerie odhalil starší základy měšťanských domů zničených požárem Malé Strany v roce 1541. Tyto základy byly následně strženy, aby uvolnily místo nově vznikající monumentální palácové stavbě.
Nálezy torzální architektury byly objeveny v zásypech podlah ve sklepních místnostech paláce. Mezi ně patří i žárem poznačené zárubně dveří s ohořelými futry. Zajímavým nálezem v podlaze požárem zničeného domu byly zbytky do ní zapuštěné dřevěné skřínky (trezoru?). Archeologický výzkum přinesl i doklady využití sklepení Schwarzenberského paláce jako stájí pro koně, s čímž souvisí odhalené opukové a cihlové žlábky. Relativně nejmladším nálezem torzální architektury je novověká cihlová kanalizace.
Na Malé Straně, při sestupu Nerudovou ulicí k Malostranskému náměstí, míjíme palác Kinských (čp. 249). Zde se nachází pozůstatky hradby Přemysla Otakara II. postavené po roce 1257. Po zániku obranné funkce byla hradba až do zboření po roce 1676 využita jako parcelní zeď domovní zástavby. Přímo v trase Nerudovy ulice stála tzv. Dolní Strahovská brána, zbořená v roce 1711, jejíž jižní zeď je částečně dochovaná ve sklepě domu čp. 247. Možnost prezentace půdorysu Strahovské brány v ploše Nerudovy ulice nebyla prozatím využita.
Mezi Velkou Pálffyovskou a Malou Fürstenberskou zahradou, v parkánu bývalého opevnění Malé Strany, se nachází mohutná dělicí zeď, pozůstatek středověké fortifikace Přemysla Otakara II. Byl zde zachycen fragment brány, stavěný románskou technikou z opukových kvádříků. Nestejné rozměry kvádříků a stupeň zachování naznačují, že při výstavbě tohoto úseku opevnění byl využit materiál z jiné, zbořené románské stavby.
Návštěvníkům zahrad zůstává utajena skutečnost, že restituce palácových zahrad pod Pražským hradem by nebyla možná bez tzv. zahradní archeologie. Archeologické nálezy, včetně základů předních stěn oranžerií Malé Fürstenberské zahrady, se staly základem pro jejich úplnou rekonstrukci. Doplňky, jako jsou kování oken a uzavírací háčky, jsou kopiemi těch, jež byly objeveny během archeologického výzkumu. V Malé Fürstenberské zahradě se nacházejí zbytky původní lázně v prostoru pod schodišťovým glorietem.
V současnosti nepochybně nejznámějším objektem připravovaným k prezentaci na místě jsou základy a torza nadzemního zdiva rotundy sv. Václava, odkryté v prostorách Profesního domu (čp. 2) na Malostranském náměstí. Po stabilizaci a konzervaci nálezu, kdy se předpokládalo, že rotunda sv. Václava byla beze zbytku odstraněna mladší stavbou kostela sv. Václava, uvidí návštěvník kruhové zdivo lodi rotundy s torzem keramické dlažby.
Dalším církevním objektem, jehož část byla odkryta během archeologického výzkumu a zpřístupněna pro veřejnost, je kostel sv. Klimenta v areálu kláštera magdalenitek v dnešní Karmelitské ulici (čp. 387). Během husitského povstání byl kostel zničen. Pod prosklenou deskou jsou dochovány stabilizované části závěru presbytáře spolu se zbytky oltářní menzy a replikou keramické dlažby. Bodové nasvícení dochovaných opukových architektonických článků vytváří z prezentace samostatné umělecké dílo.
Dalším nálezem prezentovaným na místě je barokní opěrný pilíř mladšího kostela sv. Jana Křtitele v jihozápadním rohu nádvoří, dnes prezentovaný v podzemí bývalého kláštera. Prohlídka těchto nálezů, především kostela sv. Klimenta a jeho dalších podstatných částí přestavěných v renesanci, dochovaných ve zdivu domu čp. 387, byla možná během rekonstrukce.
Na Malé Straně se nacházejí i menší, nenápadné prezentace torzální architektury. Do této kategorie spadají nálezy historických studní. Archeologický výzkum vyvolaný výstavbou šaten v suterénu základní školy v Josefské ulici (čp. 626) odhalil objekty datované do 9.-11. století, včetně opakovaně přestavované kuchyně srubového domu s ohništěm a části prkenné podlahy dalšího domu. V objektu základní školy je pod skleněným poklopem prezentována část opukového obezdění raně gotické studny z 2. poloviny 13. století, společně s výběrem keramických nádob. Tato prezentace slouží jako učební pomůcka při výuce historie.
Další historická studna je k vidění v prostorách restaurace v domě U Tří zvonků v Mostecké ulici (čp. 47). Součástí objektu je i věžová brána do areálu bývalého biskupského dvora, vzniklá v roce 1301. Studna byla opět překryta a uchována pro další generace.
Památkou románské Prahy, podél které se plynule přesuneme z Malé Strany na Staré Město, jsou dochované části Juditina mostu. Nejlepší představu o jeho vzhledu poskytne návštěva Kotlářovského domu (domu U Modrého lva, čp. 77), kde je prezentována část nejstaršího pražského kamenného mostu v původní šířce 6,85 m včetně pískovcového zábradlí.
V roce 1272 byla na starší pískovcovou dlažbu položena diabasová dlažba mostu s „kolejemi“ vyjetými od vozů. Za povšimnutí stojí i tehdejší šířka provozní plochy pouhých 4,45 m. Po rozšíření zábradlí byla mostovka rozšířena na cca 5,20 m. Prezentaci torz Juditina mostu doplňuje informační text v českém i anglickém jazyce.
V klášteře křižovníků s červenou hvězdou u kostela sv. Kříže Na Františku (čp. 191) se dochoval a do srpna 2002 byl zpřístupněn severní bok prvního pilíře Juditina mostu od staroměstské strany.
Klášter křižovníků s červenou hvězdou dále nabízí prohlídku torz z bohaté kamenické výzdoby bývalého špitálního kostela, dochovaného pod lodí současného barokního chrámu sv. Kříže. Nálezy z období raného a vrcholného středověku a novověku zde byly nalezeny v zásypech dna.
Nejznámějším klášterem Starého Města je Anežský klášter - klášter klarisek a minoritů u kostela sv. Františka Na Františku. V hospodářské části objektu konventu, v místnosti čtvercového půdorysu, bylo v roce 1958 odhaleno topeniště původní klášterní kuchyně.
V presbytáři kostela sv. Františka a v kapli Panny Marie jsou vyznačena místa královských pohřbů krále Václava I. a královny Kunhuty Štaufské, jakož i hrobu zakladatelky sv. Anežky Přemyslovny.
V areálu kláštera klarisek byla pod krycí konstrukcí prezentována pec, která prošla dvěma stavebními etapami. V první etapě mělo být vybudované otopné zařízení součástí kalefaktoria u nedostavěného severního křídla ambitu. Teprve druhotně byly trosky otopného zařízení zužitkovány k výstavbě chlebové pece.
V areálu kláštera minoritů (františkánů), vybudovaném na místě staršího špitálu v letech 1238-1245, byla v letech 1953 a 1955 odkryta částečně náznakově rekonstruovaná část zdiva drobné pravoúhlé kaple s oltářní menzou.
Ambit kláštera vznikal v několika stavebních etapách. Jeho výstavbě předcházelo zahloubení velké kruhové jámy na pálení vápna. Součástí západního křídla byla kaple sv. Barbory, původně snad pohřební kaple kláštera klarisek.
V Betlémské kapli na Betlémském náměstí (čp. 256), známé především ve spojení s osobou mistra Jana Husa, byl původní sklep rozšířen pod celou plochu kaple, aby zde vznikl výstavní prostor. V prostoru kolem hlavního oltáře u východní zdi byly objeveny hroby významných osobností, včetně Hanuše z Milheimu a univerzitních mistrů a jejich rodin.
Pod sklem jsou dochovány spodní části tří kruhových kovoliteckých pecí z 11. století.
Slitky kovu a dyznové cihly, jimiž se k pecím s taveným kovem připájely měchy, jsou zde rovněž k vidění. V prostoru tzv. jsou rovněž desítky architektonických článků rozložených volně po celé výstavní ploše.
Dnes je Pařížská ulice výkladní skříní elitních značek a nejspíše i nejdražší ulicí střední a východní Evropy. Před revolucí zde Pražané nakupovali běžné zboží, jako pečivo, tabák nebo lovecké potřeby. Její vznik v roce 1897 v Praze u Josefova, po asanaci bývalého židovského ghetta, připomíná pařížskou proměnu za Napoleona III. Cílem bylo nahradit úzké uličky širokými bulváry a prostornými elegantními domy.
Asanace Josefova, při které zaniklo asi 470 domů, sice přiblížila Prahu moderní metropoli po evropském vzoru, ale zároveň způsobila ztrátu části historie. Mezi nově založenými ulicemi byl i bulvár spojující Staroměstské náměstí s nábřežím - dnešní Pařížská. Původně se ulice nazývala Mikulášská. V plánech se počítalo s jejím pokračováním přes Staré Město k Václavskému náměstí a dále přes Vltavu až do Dejvic, čímž by Praha získala dopravní tepnu po vzoru Champs-Élysées.
Bourání ve Starém Městě však nakonec vyvolalo odpor, a tak vznikl pouze úsek mezi Čechovým mostem a Staroměstským náměstím. Jméno po francouzské metropoli pak ulice přijala po 2. světové válce.
Pařížská ulice má svůj vlastní architektonický ráz. Mohutné městské domy vznikaly ve stylu historismu, vrcholící secese nebo eklekticismu, který kombinoval styly z minulosti. Mezi první postavené budovy patří Schierův dům v novobarokním stylu a budova navržená architektem Janem Koulou.
Ornament, historizující prvky a zdobnost však brzy vyšly z módy. Nastupující generace modernistických architektů se vůči stylu, jaký ztělesňuje Pařížská, ostře vymezila.
Velkorysá šířka, reprezentativní domy a lokalita Starého Města udělaly z Pařížské okamžitě lepší adresu. Přesto dlouho „žila“ obyčejným životem, až do poloviny 90. let zde sídlily běžné obchody. První návrhářské jméno, Christian Dior, se objevilo ještě před pádem komunismu v salonu společnosti PZO.
V Paříži vznikají již řadu let úspěšné stavební projekty, jejichž smyslem je, aby v domech společně žili lidé z různých společenských vrstev a zabránilo se vzniku ghett. Česká vláda se nyní chce francouzským modelem inspirovat a plánuje podpořit dostupné bydlení.
V pařížské čtvrti Clichy vznikl pilotní projekt první bezuhlíkové čtvrti, který kombinuje sociální, dostupné a komerční bydlení. Cílem je promíchat populaci a zabránit vzniku čtvrti, kde by sociálně slabší skupiny převažovaly.
Tento projekt může být inspirací i pro české architekty, aby docházelo ke zdravému mixu obyvatel a nevznikaly vyloučené lokality. Kombinace financování státu, měst a zapojení nevládních organizací je klíčová pro vznik udržitelných čtvrtí.
Johanitská komenda (francouzsky Prieuré hospitalier de Saint-Jean de Latran) je bývalá komenda maltézského řádu v Paříži ve 14. obvodu v prostoru dnešní Rue de Latran. Nejstarší označení užívané v listinách zní L'Hospital (tj. špitál). Doba vzniku komendy není přesně známa, byla založena před rokem 1130 na severní straně dnešní Rue Saint-Jean-de-Latran.
Součástí komendy byla věž postavená ve 12. a 13. století a kostel z 12. století zasvěcený sv. Janu Křtiteli. V 13. století vlastnili johanité opatství Saint-Denis prostřednictvím panství Aubervilliers.
Během revoluce byl řád vyhnán a majetek johanitů zabaven. Budovy byly prodány jako národní majetek v roce 1792. Kostel byl částečně zbořen v roce 1823. Věž byla zbořena v roce 1854 pro otevření Rue des Écoles.
tags: #pudorys #parizska #komenda