Svět kolem nás, tak jak ho vnímáme, je komplexní konstrukcí naší mysli. Když vidíme červené rajče na hnědém stole, nejde o prosté zachycení objektivní reality, ale o interpretaci provedenou naším mozkem.
„Značnou část toho, co považujeme za svět, si tvoříme svou myslí. Realita nevypadá tak, jak jí vnímáme, ale do jisté míry je uspořádána podobně, jako ten obraz,“ vysvětluje psychiatr a neurovědec Jiří Horáček. „O tom, jak by svět skutečně mohl vypadat nám říká moderní fyzika a kvantová mechanika. Naše smysly z reality vyříznou jen úzké spektrum toho, co vnímají.“
Naše vnímání barev je subjektivní. To, co jednomu připadá jako hnědá barva stolu, může jiný vnímat odlišně. „Červená je stejná jako ta moje. řeknu, že je hnědý, dopouštím se chyby. hnědé barvy,“ vysvětluje Horáček. Dokonce i samotné vnímání druhých lidí je zprostředkované. „Jestli vidíte mě. Nevidíte. obraz mě v sobě,“ dodává s úsměvem.
Mozek hraje klíčovou roli ve vytváření našeho prožitku reality. Jeho fungování je natolik složité, že přesné propojení mezi mozkovou činností a vnitřním světem prožívání zůstává předmětem výzkumu. „Nemáme úplně jasno v tom, jestli obrazy, které nám mozek o okolním světě poskytuje, odpovídají tomu, jak ta realita doopravdy vypadá,“ přiznává psychiatr a výzkumník v oblasti neurověd Jiří Horáček.
Existence halucinací a duševních poruch poukazuje na to, že obraz světa, který nám mozek zprostředkovává, není vždy přesnou kopií vnější reality. „Malou změnou se svět změní a vypadá pro člověka úplně jinak. Obraz světa kolem nás asi úplně přesný není,“ konstatuje Horáček.
„Nevíme, jak činnost mozku souvisí s tím, co prožíváme. Jak mozek vytváří ten vnitřní svět. Víme, jak mozek reaguje, ale to protnutí mezi hmotným a mentálním světem je to, co nám doposud zásadně uniká.“
Halucinogenní látky se v současnosti dostávají do centra pozornosti vědeckého výzkumu, a to i s ohledem na jejich potenciální využití v psychiatrii a vývoji psychofarmak. „Pomocí halucinogenů můžeme modelovat třeba schizofrenii a pak zkoumat, jaké léky na ni účinkují.“ Existují také náznaky, že by mohly pomoci při léčbě depresí, neboť by mohly urychlit nástup účinku antidepresiv.
„Ale jsme teprve na začátku a není to návod k tomu, aby se lidé s depresí teď vrhli do lesa a začali sbírat lysohlávky,“ varuje odborník.
Kooperace mezi mozkem a zbytkem těla je těsnější, než se vědci dříve domnívali. Mozek může ovlivnit fyzické zdraví a spustit onemocnění. „Někdo dostane ze stresu vředy nebo vysoký krevní tlak.“
I během spánku je nervový systém aktivní. Sny hrají roli při fixaci zkušeností a regeneraci. „Sny mají jistou informační hodnotu a psychoanalýza s nimi pracuje. Ne každý snový symbol je ale univerzální. Když se vysvětlují sny s cílem člověku pomoci, hledáme individuální symboliku každého snového obrazu.“
Mozek začíná stárnout relativně brzy po dosažení dospělosti. Po pubertě dochází k postupnému snižování schopnosti učení, což však umožňuje efektivnější využívání již nabytých znalostí. S postupujícím věkem dochází k mírnému úbytku objemu mozku.
Navzdory těmto procesům je celoživotní učení klíčové. „Mozek je v trvalé přestavbě. V průběhu života se schopnost plasticity snižuje, takže čím je člověk starší, tím víc by měl zatěžovat mozek novými informacemi.“
Metaverse a virtuální realita (XR) představují novou dimenzi interakce s digitálním světem, která má potenciál změnit naše vnímání reality a sebe sama.
Výzkum Michala Poustky z Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni se zaměřuje na to, jak nás XR technologie mohou vytrhnout z každodenního „autopilota“ a otevřít nečekané způsoby vnímání. XR umožňuje narušovat a přepisovat hranice mezi vnímaným a domýšleným.
„XR - tedy rozšířená realita - umožňuje tyto hranice narušovat, přeskakovat a přepisovat. A právě v těchto „mezerách“ se podle mě odehrává něco zásadního - vzniká prostor pro změnu myšlení, vnímání, a možná i sebe sama,“ uvádí Poustka.
Hluboká imerze v XR znamená stav, kdy uživatel zapomíná na technologii a mozek začíná virtuální svět vnímat jako realitu. „Hluboká imerze není jen vizuální klam. Je to tělesný a emocionální zážitek, který může připomínat lucidní sen, meditaci nebo třeba psychedelickou zkušenost. XR v tomto smyslu není jen nástroj - je to nové prostředí pro lidské vědomí.“
V XR prostředích může docházet k záměrnému narušení běžných smyslových konstant, jako je prostor, čas nebo gravitace. „V XR můžeme „ohnout“ realitu - prostor se může rozvíjet jiným způsobem, čas může plynout zrychleně nebo zpomaleně, a gravitace nemusí vůbec existovat. Tělo je často oklamáno - například když vidíme, že se pohybujeme, ale fyzicky stojíme na místě. Mozek se pokouší tuto nesrovnalost vyřešit a často dojde k takzvané predikční chybě - mozek čeká něco, co nenastane, což vyvolá krátkou dezorientaci, ale zároveň i zvýšenou neuroplasticitu.“
Tyto situace mohou vést k hlubokým psychologickým přesahům a působit jako médium pro vnitřní proměnu.
XR může fungovat jako nástroj pro „soft hacking“ vědomí, tedy pro jeho přetváření a posílení adaptibility, empatie nebo schopnosti zvládat stres. „Ve chvíli, kdy se zboří předpoklady jak má svět fungovat, je mozek daleko otevřenější novým vzorcům. Pokud je tento moment dobře navržen, může XR posílit adaptabilitu, empatii nebo schopnost zvládat stres.“
Výzvou zůstává absence dostatečných legislativních a etických opatření, která by chránila uživatele před možnou psychologickou manipulací v XR.
Naše vnímání reality je silně ovlivněno našimi vnitřními přesvědčeními, která vznikají na základě výchovy, zkušeností a vlivů okolí. Tato přesvědčení fungují jako filtry, které interpretují a redukují informace z vnějšího světa.
„Světlo se odráží od okolních předmětů, odražené světlo vstupuje přes sítnici do oka, a tak se aktivuje proces vidění. V procesu vidění probíhá posloupnost určitých reakcí, na jejichž základě je zpracováno, co vidíme. Vjemy vznikající v mysli jsou závislé na našich vzorcích vnímání.“
Informace, které mozek zpracovává, jsou často neúplné a jsou interpretovány podle nastavených parametrů a přesvědčení. „Šelest vnitřního přesvědčení, že něco takového neexistuje, je filtrem platným pro mozek a daná věc se nám v prostoru nezobrazuje.“
Změna přesvědčení může rozšířit naše vnímání a umožnit nám vidět věci, které jsme dříve přehlíželi. „Ve vědomí se uvolní určitá záklopka a díky změně dřívějšího přesvědčení se rozšíří vnímání okolního prostoru.“
Je důležité si uvědomovat, že naše vnímání světa je subjektivní a odlišné od vnímání ostatních. „Nikdo nevnímáme svět - v okamžiku tady a teď - naprosto stejně. Nikdo nevnímáme svět uceleně, takový, jaký skutečně je.“
Média hrají významnou roli ve formování našich přesvědčení, často s důrazem na jednostranné a negativní informace, které mohou vytvářet atmosféru strachu. „Média jsou sofistikovanou součástí „hry na realitu“. A nám nezbývá než si neustále připomínat, že naše přesvědčení jsou součástí „hry na realitu“, a že stejně tak jsou této podivně překroucené (nesvobodné) reality součástí i ti, kdo naše přesvědčení, mnohdy nenápadně a podprahově, cíleně vytváří.“
tags: #realita #kolem #nas #je