V případě, že není možné připojit dům k veřejné kanalizaci, je nezbytné legálně řešit likvidaci odpadních vod z toalet, koupelen a kuchyní pořízením jímky, septiku nebo čističky odpadních vod. Toto rozhodování bývá složité a hraje v něm roli řada faktorů, jako jsou pořizovací a provozní náklady, prostorová omezení a v neposlední řadě i platné zákony a předpisy. Následující přehled možností by měl toto rozhodování usnadnit.
Pokud do objektu není zavedena voda nebo s tím nelze počítat ani do budoucna, přichází v úvahu zpravidla některá varianta suché či chemické toalety. Mezi jednoduchá a levná řešení patří klasická "kadibudka" za chatou nebo kompostovací toaleta, kterou lze podle zkušeností uživatelů umístit i do interiéru bez obav ze zápachu. Další možností jsou různé typy chemických toalet, od jednoduchých přenosných kempinkových typů až po dražší, stabilnější a komfortnější chemické záchody k zabudování do interiéru, vybavené odvětráváním.
Za několik desítek tisíc korun lze pořídit i technicky vyspělé a komfortní elektrické kompostovací či spalovací toalety, které vyžadují připojení k elektrické síti. Tyto toalety likvidují splašky bez nutnosti jejich odvádění a shromažďování, a hodí se tak i jako definitivní řešení pro domy, u nichž nelze zřídit přípojku na kanalizaci, jímku nebo septik.
Pokud je v domě standardní rozvod vody a odpadní i splaškové vody jsou svedeny do potrubí, mohou tyto odpady ústit do jímky, septiku, domovní čistírny odpadních vod nebo do veřejné kanalizace. Co však v případě, kdy kanalizace není k dispozici?
Domácí čistírny odpadních vod (ČOV) se vyznačují vysokou účinností, dosahující až 97 procent. Mezi jejich další výhody patří nízké nároky na zastavěnou plochu, například ve srovnání se septikem, neboť jejich průměr obvykle nepřesahuje jeden a půl metru.
ČOV jsou ideální především pro trvale či alespoň celoročně pravidelně obývané objekty. V případě, že chata či chalupa slouží pouze sezónně, může být výhodnější volbou septik s filtrem.
Volba velikosti čistírny se odvíjí od počtu uživatelů objektu a množství odpadní vody, které vyprodukují. Dodavatel by měl kromě optimálních rozměrů poradit i s pravidly správného provozování čistírny, což je klíčové pro zajištění její maximální účinnosti a téměř bezúdržbového provozu.
Čištění odpadních vod v malých domovních čistírnách probíhá na biologickém principu. Z odpadní vody jsou nejdříve odstraněny hrubé nečistoty, přičemž vlastní organické znečištění rozkládají mikroorganismy. Čistírny jsou vlastně plastové nádrže s technologickými vestavbami pro efektivní biologické čištění. Pro průběh aerobního biologického procesu je nezbytný přístup vzduchu, o který se stará dmychadlo velikosti autobaterie. Pro jeho provoz stačí běžná zásuvka na 230 V. Zařízení je tiché, jeho hluk nepřesahuje například hluk ledničky.
Čistírny jsou zpravidla určeny pro likvidaci odpadních vod z nejmenších individuálních zdrojů znečištění, a tedy i pro rodinné domy.
Čistírna se instaluje do stavební jámy s betonovým podkladem a uzavře se plastovým víkem. V případě absence zvýšené hladiny podzemní vody se jáma zasype zeminou. V opačném případě je nutné obetonování do výše hladiny podzemní vody. Potrubí pro přívod odpadní vody a odvod vyčištěné vody se připojuje při instalaci.
Jedinou pravidelnou údržbou, kterou čistírna vyžaduje, je odkalování, které je nutné provádět zhruba jednou až dvakrát ročně. Vyprodukovaný kal lze kompostovat.
Výhodou čistíren je vysoká kvalita vypuštěné vody. Po vyčištění odpovídá hygienickým a vodohospodářským požadavkům a je možné ji vypouštět do vodoteče nebo s ní zalévat zahradu.
Během provozu čistírny je nutná pravidelná kontrola a údržba, zejména krátce po instalaci. Později je vhodné alespoň jednou za dva týdny kontrolovat provzdušňování a správnou cirkulaci kalu. Správně fungující čistička produkuje čirou vodu bez zápachu.
Domácí čistírny odpadních vod pracují na podobném principu jako velké obecní čistírny, tedy čištěním odpadních vod aerobně biologickým způsobem, který spočívá v rozkladu nečistot pomocí mikroorganismů živených kyslíkem.
Proces čištění obvykle zahrnuje hrubé předčištění, které oddělí od odpadní vody pevné nečistoty. Následně čistírna vodu v druhé nádobě aerobně vyčistí a oddělí kal. Ve třetí fázi se čistá voda a kal odčerpají do příslušných nádob.
ČOV potřebují pravidelný přísun odpadní vody, avšak jejich provoz není vyloučen ani v domech s nepravidelným užíváním. Je však nutné vybrat vhodný typ určený pro objekty s nepravidelným a nárazovým provozem. V běžných čističkách čistí vodu bakterie, které žijí v nádrži. Čištění je na přírodní bázi a nevyžaduje chemii. K životu potřebují mikroorganismy kyslík, dodávaný dmychadlem, které směs v čisticí nádrži provzdušňuje, což vyžaduje elektrickou energii. Bakterie také potřebují pravidelný přísun živin, který zajišťuje dodávka znečištěné vody. Pro rekreační objekty s nepravidelným provozem je proto nutné zvolit typ čistírny, který řeší možný nedostatek "krmiva" dodávkou živin ze zásobníku na přebytečný kal. Tento systém udrží čistírnu funkční bez přítoku znečištěné vody až tři měsíce.
Kalojem je u všech typů čistíren nutné pravidelně odsávat a lze jej využít například jako součást kompostu.
Provozní údržba zařízení spočívá pouze ve vizuální kontrole a měření pH v intervalech podle doporučení výrobce. Pravidelně se čistí koš pro zachycování pevných částic a podle nutnosti jednou za půl roku nebo za rok je potřeba zajistit odkalení. Veškerý servis lze objednat u specializované firmy, ale údržbu lze zvládnout i svépomocí.
Pro chaty a chalupy, které majitelé využívají pouze část roku nebo k občasným pobytům, je vhodnějším řešením septik. Ten vodu nejen shromažďuje, ale i čistí, avšak s mnohem menší účinností než čistírna. Proto je vhodné zvolit řešení v podobě tříkomorového septiku s biologickým filtrem z písku nebo zeminy.
Rozdíl mezi septikem a jímkou spočívá v tom, že v jímce (žumpě) se splaškové vody pouze shromažďují a je nutné je vyvážet, zatímco ze septiku přečištěná voda odtéká.
Septik je podzemní nádrž vybavená odtokem a při požadavku na vyšší účinnost také filtrem. Filtr septik prodražuje, ale vyplatí se. V nádrži zemního filtru je štěrk frakce 16-32 mm a říční písek frakce 2-6 mm. Nádrž je opatřena větracím potrubím a musí být vodotěsně oddělena od okolního prostředí.
Biologický filtr je sestaven z přítokového a odtokového potrubí, plastové nádrže, speciální filtrační náplně, pracího systému a zařízení na odtah kalu (biomasy). Přítokovým potrubím natéká voda do plastové nádrže, kde proudí přes filtrační náplň, která je nepřetržitě zaplavena předčištěnou vodou, a poté je odvedena pomocí sběrného potrubí do odtoku. Filtrační vrstva je uložena ve střední části nádrže a je postupně obalována vrstvou biomasy, která přispívá k čištění.
Vhodně navržený septik ve spojení s filtrem je stejně účinný jako správně provozovaná domovní čistírna. Výhodou septiku, u kterého je dostatečný výškový rozdíl mezi septikem a filtrem, je provoz bez nutnosti dodávky energie.
Septik je poměrně jednoduchá mechanicko-biologická čistírna. Na rozdíl od domovních čistíren odpadních vod nepotřebuje elektrickou energii ani pravidelný přísun určitého množství odpadních vod, což jsou jeho hlavní výhody. Jeho provoz však podléhá souboru náročnějších pravidel, než je tomu v případě jímky. Možnost vypouštění částečně vyčištěné vody je vykoupena nutností dodržovat paragrafy "vodního" zákona.
Konstrukce jímek a septiků je víceméně stejná, zahrnuje kruhové, čtvercové či obdélníkové tvary. Nádrže se nejčastěji dělají z plastu, ale existují i odolné betonové varianty. Samonosné septiky se na rozdíl od jímek musí usazovat na vyrovnaný betonový základ pro zajištění jejich správné funkce.
Jímka, často označovaná jako žumpa, je uzavřená nádrž, která pouze sbírá splašky a vodu z domácnosti. Jelikož se jedná o bezodtokou jímku, její obsah je nutné jednou za čas nechat vyvézt fekálním vozem do centrální čistírny odpadních vod.
Hlavním handicapem jímky je nutnost pravidelného vyvážení. K výhodám jímek patří nižší pořizovací cena, zpravidla jednoduché usazení bez betonáže a snadné získání stavebního povolení. Obvykle je lze usadit i do terénu se zvýšeným výskytem podzemních vod. Při správném výběru velikosti jímky může jít o vyhovující řešení zvláště u nepravidelně obývaných rekreačních objektů.
Jímky se prodávají v různých objemech, obvykle od dvou tisíc litrů. Vyrábějí se jímky samonosné, dvouplášťové a k obetonování. Samonosné jímky jsou určené pro běžné použití, dvouplášťové se doporučují do záplavových oblastí a na pozemky s vyšší hladinou spodní vody, jímky k obetonování pak například do blízkosti příjezdových komunikací.
Nižší náklady na pořízení jímky menšího rozměru včetně menšího nutného výkopu může nepříjemně navyšovat nutnost častého vyvážení. Dodavatelské firmy obvykle nabízejí kalkulátory, které po zadání parametrů (počet osob, doba užívání nemovitosti v roce, připojené spotřebiče) pomohou určit optimální velikost jímky.
Jako dobrá rada se uvádí, že k vybudování jímky nemusíte mít stavební povolení, protože podle vodního zákona se žumpy nepovažují za vodní dílo a k jejich instalaci postačí ohlášení stavebnímu úřadu. Nicméně, je vždy doporučeno ověřit si aktuální legislativní požadavky na příslušném stavebním úřadě.
Při rozhodování mezi jímkou, septikem či dalšími variantami řešení je nezbytné na příslušném stavebním úřadě ověřit veškeré podmínky a případná omezení.
Je důležité si uvědomit, že zákon č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích ukládá povinnost řešit odpadní vody a chránit tak spodní i povrchové vody.
Klasická žumpa je plastová či betonová nádrž, do které vtékají odpadní vody z domácnosti. Jelikož se jedná o bezodtokou jímku, její obsah je třeba jednou za čas nechat vyvézt fekálním vozem do centrální čistírny odpadních vod. S bezodtokou jímkou se dnes setkáte spíše u starších nemovitostí nebo u zřídka obývaných rekreačních objektů, a to kvůli náročné a finančně nákladné údržbě.
Septik označujeme jako nádrž (často tříkomorovou), která slouží jako usazovací prostor, kde se odpadní vody postupně zbavují kalu. Na rozdíl od jímky dochází v septiku k částečnému čištění odpadních vod, které však není dokonalé. Ze septiku se proto standardně umísťuje zemní filtr (např. pískový) nebo aktivní biologický filtr, který odstraní většinu nečistot a umožní následně vodu vypouštět přímo na pozemku (např. vsakem). Tříkomorový septik se hodí zejména k rekreačním objektům, neboť nespotřebovává elektrickou energii a nevadí mu delší doba nečinnosti.
Domovní čistírna odpadních vod (ČOV) představuje nejúčinnější způsob likvidace odpadních vod u rodinných domů, které nelze napojit na kanalizaci. Jedná se o zařízení, v němž dochází k čištění odpadních vod pomocí mechanicko-biologických procesů, s výsledkem vody zbavené až 97 % nečistot. Odpadní vody nejprve vtékají do usazovací nádrže, kde dochází k hrubému mechanickému přečištění. V následující aktivační části probíhá biologický čisticí proces, zajišťovaný mikroorganismy rozkládajícími organické nečistoty. V dosazovací části se odděluje aktivovaný kal od vyčištěné vody, která odtéká z čističky.
Při výběru správného typu zařízení je důležité zvážit nejen pořizovací cenu, ale i dlouhodobé provozní náklady, četnost obývání objektu a legislativní požadavky. Pro trvalé a udržitelné řešení je ČOV bezesporu nejvhodnější volbou.
Při pořizování domovní čistírny odpadních vod je důležité myslet i na nezbytné příslušenství, které zajišťuje její správnou funkci. Mezi základní příslušenství, které bývá často v ceně, patří dmychadlo a pochůzný poklop. Řídicí jednotka může být součástí ceny u některých modelů, u jiných je nutné ji dokoupit zvlášť.
Jednou z nejčastějších chyb při objednávání domovní čistírny je opomenutí tzv. komínku. Jedná se o externí nástavec používaný v případech, kdy výška odpadu z domu neodpovídá nátoku čistírny. Komínek koriguje výšku nátoku a zajišťuje, že poklop ČOV je nad úrovní terénu, což umožňuje přístup k zařízení.
Další častou chybou je zapomenutí na objednání šachty či boxu na dmychadlo a řídicí jednotku, které jsou u většiny modelů umístěny mimo samotnou konstrukci ČOV. Existují různé varianty úložných boxů: do země, samostatně stojící boxy (pilíře, technické domky) nebo nástěnné skříně. Pokud je čistírna umístěna blízko nemovitosti, lze dmychadlo a řídicí jednotku uložit i do interiéru, například do technické místnosti, pokud není vzdálenost od ČOV větší než 8 metrů.
Při výběru příslušenství je nezbytné, aby byly díly kompatibilní s vybraným modelem čistírny. Zásadní informace o potřebném příslušenství, jako je výška nátoku, by měly být uvedeny v projektu domovní ČOV. Vždy je vhodné poradit se s odborníky, aby při nákupu ČOV a výběru příslušenství nedošlo k chybě, jelikož každý model a každá nemovitost mají specifické nároky.
tags: #septik #a #cisticka #jako #prislusenstvi #veci