Pořízení vlastního bydlení je pro naprostou většinu lidí stále jedním z hlavních životních cílů. Potvrdil to Index prosperity a finančního zdraví, který připravila Česká spořitelna ve spolupráci se Sociologickým ústavem a společností Ipsos. Podle posledního Sčítání lidu, domů a bytů bydlí v nájmu méně než 20 procent českých domácností. Ve srovnání se zbytkem států Evropské unie si na vlastnictví potrpíme a výrazně překonáváme unijní průměr. Před námi jsou pouze Slováci, kteří v nájmu bydlí jen v sedmi procentech případů.
„Podíly vlastnického bydlení jsou mimo jiné ovlivněny strukturou obydlení a historickým vývojem. V zemích, kde je vyšší podíl venkovského obyvatelstva, což je i případ Slovenska, bývá zpravidla vyšší podíl domácností bydlících ve vlastním. Naopak v zemích, kde je vyšší podíl obyvatel žijících ve velkých městech, bývá často vyšší podíl nájemního bydlení - příkladem může být Německo,“ vysvětluje Kamila Fialová ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR.
V nějakém druhu vlastního bydlení žije téměř tři čtvrtiny Čechů. Nejčastěji se jedná o rodinný dům, který vlastní přímo jeho obyvatelé nebo někdo z jejich rodiny či blízkých. Takovým způsobem bydlí 40 procent lidí, zatímco u bytů (včetně těch družstevních) jde jen o zhruba 32 procent.
Nicméně nájemní bydlení nabývá na popularitě. „V Česku za poslední rok jednoznačně zásadně narostl zájem o nájemní bydlení. Mezi odborníky už to dostalo i vlastní termín ‚renesance nájemního bydlení‘. Vlastnické bydlení se vinou vysokých úrokových sazeb u hypoték stalo prakticky nedostupným,“ říká Tomáš Carba z Asociace nájemního bydlení.
V nájmu bydlí nejčastěji mladí lidé mezi 18 a 29 lety. Hned v další věkové kategorii do 39 let se nejběžnějším bydlištěm stává už vlastní rodinný dům, který obývá na 27 procent těchto lidí. Ve skupině mezi 50 a 65 lety je tento podíl ještě o deset procentních bodů vyšší.
„Obecně lze říci, že nájemní bydlení preferují spíše mladší lidé, a to ze dvou důvodů. Tím prvním je flexibilita a svoboda, kterou potřebují před tím, než se usadí a založí rodiny. Tím druhým je u mladých lidí nedostatek prostředků na vlastní bydlení, a to i v případě, že rodiny už založené mají. Starší lidé mají bydlení už většinou vyřešené a do změny typu bydlení se nepouštějí,“ vysvětluje Carba.
Více než polovina těch, kteří v současnosti platí nájem, se chce v budoucnu přestěhovat do vlastního. „Ačkoliv je nájemní bydlení často lepší - a v některých případech ekonomicky výhodnější - formou bydlení, pojí se s ním řada nejistot. Zcela postrádáme mechanismy, které by nájemníkovi zaručily dlouhodobě stabilní a finančně udržitelné bydlení, zejména pak v důchodovém věku,“ upozorňuje Tereza Hrtúsová, analytička České spořitelny a spoluautorka analýzy s názvem Přehled nemovitostního trhu v ČR.
Nejspokojenější jsou Češi ve vlastním rodinném domě, ukázal index. A převládá u nich spokojenost i s velikostí a kvalitou bydlení - odpověď alespoň „spíše spokojen“ zvolilo v průzkumu celkem přes 90 procent respondentů. U pronajatých bytů se k nespokojenosti přiznává pětina lidí. Nejhůř dopadlo spolubydlení a podnájem či ubytovny a studentské koleje, které nevyhovují 30 procentům dotazovaných.
Pro nadpoloviční většinu Čechů jsou velkou zátěží náklady na bydlení, pro každého desátého dokonce velmi velkou zátěží. „Každému čtvrtému z nás se navíc situace výrazně zhoršila ve srovnání se situací před dvěma lety, tedy před energetickou krizí a obdobím vysoké inflace. Tehdy představovaly náklady na bydlení velkou zátěž jen pro třetinu lidí,“ vysvětluje Kamila Fialová.
U tří čtvrtin dotázaných současné náklady na bydlení nepřesahují 40 procent jejich měsíčních příjmů. Nejčastěji činí 11 až 20 procent. Velké problémy ale můžou nastat u víc než pětiny lidí, kterým nájem, hypotéka, energie a další výdaje spolknou větší částky, které 40procentní podíl přesahují.
Největší zátěž nákladů na bydlení uvádějí vlastníci s hypotékou a nájemci. Problémy mají nejčastěji domácnosti s nízkými příjmy a také ti, kteří obecně špatně vycházejí se svými příjmy. Pražané jsou přetíženi náklady na bydlení zdaleka nejčastěji, v menších městech a obcích je naopak situace výrazně lepší. Z hlediska rodinného stavu je patrné, že rozvedení a ovdovělí jsou náklady na bydlení přetíženi častěji než jednotlivci a lidé žijící s partnery.
Podle indexu jsou právě výdaje na domácnost v porovnání s průměrnými výdaji v Česku páté nejvyšší v Evropské unii.
„Příčin nedostupnosti bydlení je několik - globálních i lokálních. Za posledních zhruba čtyřicet let došlo k zásadnímu významovému posunu, bydlení nabralo dvojí povahu, neznamená jenom domov a naplnění našich základních potřeb, ale i komoditu, která je obchodovatelná,“ upozorňuje Barbora Bírová, ředitelka Platformy pro sociální bydlení.
Horší dostupnost bydlení žene obyvatele z měst na venkov. „Český venkov, respektive i menší městská sídla, se dlouhodobě potýkají s vylidňováním a stěhováním zejména mladých lidí do velkých měst a jejich bezprostředního okolí. V posledních letech ale vidíme i opačný trend návratů do rodných obcí,“ vysvětluje František Lukl, předseda Svazu měst a obcí ČR.
Podle něj je velkou motivací právě větší dostupnost vlastního bydlení, které se ve velkých městech stává pro velkou část populace nedosažitelným. „Pro přilákání nových obyvatel nebo udržení těch stávajících jsou ale nutnou podmínkou také pracovní místa a rozsah služeb.“
Cestou k vlastnímu bydlení se může stát pořízení hypotéky, kterou podle průzkumu má v současnosti téměř každý čtvrtý Čech. Třetina splácí každý měsíc částku do sedmi tisíc korun a další třetina pak mezi 7 a 13 tisíci. Nejvyšší částky platí obyvatelé Prahy - až u 40 procent Pražanů přesáhne splátka 13 tisíc korun.
„Průměrná výše nových hypotečních úvěrů se v současnosti pohybuje okolo 2,7 milionu korun. V momentě, kdy se Čechům podaří získat prostředky k opatření vlastního bydlení, volí nejčastěji novostavbu rodinného domu. Podobné popularitě se těší i odkoupení staršího rodinného domu - obě tyto varianty volí zhruba čtvrtina lidí. U bytů těsně převažuje starší budova nad novostavbou a poměry potenciálních budoucích vlastníků bytů (ať už starších nebo nových) se pohybují okolo 15 procent, obdobný je podíl těch, kteří se zatím nerozhodli, jaké bydlení chtějí v budoucnu vlastnit.
Index také zjistil, že až dvě třetiny rodičů finančně podpoří své potomky při pořizování bydlení, pět procent z nich tak už v minulosti učinilo.
Každá varianta bydlení má své výhody i nevýhody.
Stabilita trhu nemovitostí v ČR ovlivňuje rozhodování o bydlení, přičemž klíčovými faktory jsou lokalita, ceny nemovitostí a úrokové sazby hypoték. Nájem ve velkých městech bývá dražší kvůli vysoké poptávce, zatímco vlastnictví může být výhodnou investicí, pokud ceny rostou. Při dlouhodobém plánování je důležité zohlednit budoucí trendy.
Největším nešvarem nájemního bydlení jsou podle odborníků a zkušeností nájemníků především krátkodobé roční smlouvy. Tyto smlouvy nedávají nájemníkům pocit jistoty a ztěžují vytváření pocitu domova a sounáležitosti s místem bydliště. Pronajímatelé je však často berou jako ochranu před neplatiči a obtížnou situací při vymáhání.
„V Česku jsme zatím zvyklí na to, že jenom to, co vlastníme, se počítá. Tak jsme byli vychováváni rodiči. Ale tento vzorec bude pomalu zanikat. Už dnes je, zejména u generace Z, trendem si věci a služby půjčovat - od auta přes koloběžku až po filmy a hudbu,“ uvádí sociologové Petr Kubala a Tomáš Hoření Samec.
Přestože se nájemní bydlení v Česku ještě nestalo takovým trendem jako v západní Evropě, stále více lidí napříč generacemi k němu nachází cestu. Vlastnické bydlení je totiž náročné, a to nejen finančně. Častý argument „přece nebudete platit cizímu člověku, to raději hypotéku“ stále převládá u mnoha skupin občanů.
Problémem je také nedostatek regulace a právní nejistota v nájemním sektoru. Soudní řízení jsou nákladná a dlouhá, což ztěžuje řešení sporů mezi pronajímateli a nájemníky.
Developeři a banky začínají měnit svou strategii a komunikaci. Přestali preferovat pouze vlastnické bydlení a hypotéky jako nástroj jeho dosažení. Nájemní bydlení je podle nich normální a je třeba si na novou realitu zvyknout. Z jejich pohledu je funkční strategie „získávání renty“ - lidé potřebují bydlet a jsou ochotni zaplatit nájem, což z daného úhlu pohledu představuje stabilní investici.
„Zatímco vlastní bydlení u lidí vzbuzuje spíše pozitivní emoce, u nájemního bydlení jsou to emoce spíše negativní,“ uvádí průzkum agentury Behavio.
V budoucnu se dá očekávat pokračující tlak na trh s nájemním bydlením, zejména ve velkých městech. Rostoucí ceny nemovitostí a úrokové sazby hypoték činí vlastnické bydlení pro stále více lidí nedosažitelným.
„Nájemnímu bydlení by pomohla destigmatizace, kterou může přinést krizový moment, například kdy většina lidí začne bydlet v nájmech,“ tvrdil sociolog Petr Kubala.
I když se vlastnické bydlení v Česku stále těší velké oblibě, nájemní bydlení si získává na popularitě, zejména mezi mladší generací, která oceňuje jeho flexibilitu a nižší vstupní náklady. Klíčem k řešení dostupnosti bydlení bude pravděpodobně kombinace různých přístupů, včetně podpory výstavby nových bytů, regulace trhu a podpory dostupnějších forem bydlení.
tags: #vlastni #bydleni #podnajem #co #cesi #preferuji