Prha arnika, známá také jako arnika horská nebo prostě arnika, je vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovité (Asteraceae). Tato rostlina se vyznačuje přízemní růžicí listů, lodyhou s jedním až dvěma páry vstřícných lodyžních listů a velkými, nápadnými úbory žlutooranžových květů. Arnika obecná je druh silikátových podkladů a mělkých, někdy rašelinných půd.
Roste na vlhkých a rašelinných loukách, pastvinách, vřesovištích, v řídkých jehličnatých lesích a na lesních světlinách. Najdeme ji také v kosodřevině a na horských holích. Druh je klasifikován jako hemikryptofyt, což znamená, že má v zemi krátký, válcovitý oddenek. Kvete v období od června do srpna a její ozdobné, žluté květy jsou charakteristické. Plody arniky jsou nažky s jednořadým, pérovitým chmýrem.
Prha arnika je evropským druhem s těžištěm rozšíření v horách střední Evropy. Na severu zasahuje do jižního Norska, na východ do Lotyšska a Východních Karpat. Jižní hranice jejího rozšíření prochází přes Rakousko k Jadranu, dále severní částí Apeninského poloostrova a jihovýchodní Francií. Ostrůvkovitě zasahuje i na Pyrenejský poloostrov až do jižního Portugalska.
V České republice je prha arnika považována za alpského migranta a její výskyt je soustředěn hlavně do pohraničních hor Čech. Směrem na východ lokalit rychle ubývá a na Moravě je tento druh vzácný. Roztroušeně, místy až hojně, roste na Šumavě, v Krušných horách, Krkonoších a Jizerských horách. Další lokality zahrnují Slavkovský les, Brdy a Třeboňsko.
Arnika je ve většině zemí Evropy považována za vzácný druh a je uvedena na Červených seznamech. V České republice na mnoha lokalitách vymizela, což bylo způsobeno především intenzivním využíváním luk v minulosti nebo naopak jejich úplným opuštěním. Na některých izolovanějších lokalitách mohla být populace decimovena i sběrem, jelikož arnika je tradiční léčivou bylinou.
Prha arnika je ve většině zemí Evropy vzácná a uvedená na Červených seznamech. V Česku na mnoha lokalitách vymizela, přispělo k tomu hlavně intenzivní využívání luk v minulosti nebo naopak jejich úplné opuštění. Na některých spíše izolovaných lokalitách však mohla být populace decimována i sběrem, neboť je tradiční léčivou bylinou.
Přestože má arnika protizánětlivé a hojivé účinky, celá rostlina je jedovatá, a proto její použití podléhá přísnějším předpisům. Domácí produkce výrobků s obsahem výtažků z arniky není vysoká; tradičně ji používají například Vřídlo Karlovy Vary a Alpa Velké Meziříčí. Při výrobě se používají extrakty z rostlin, které pocházejí z kultur. Na přírodních stanovištích arnika obecná nevyžaduje téměř žádnou péči, louky je však třeba pravidelně kosit.
V posledních letech se pozornost soustředí na přípravu nového územního plánu Prahy, známého jako Metropolitní plán. Tento plán přináší nový způsob plánování, který však vyvolává řadu problémů a nejasností. První verze návrhu pochází z roku 2018 a prošla rozsáhlým připomínkovým řízením.
Metropolitní plán přichází s radikálně odlišným pohledem na zastavitelné území, tedy plochy, kde se obvykle předpokládá rozvoj nové zástavby. Nový plán zahrnul do zastavitelného území téměř veškerou zeleň, což vyvolává obavy z budoucích snah o zástavbu okrajů významných zelených ploch, jako je Obora Hvězda, nebo o zastavění dnešních volných prostranství na sídlištích, například v Ďáblicích.
Ačkoliv mnoho pozemků zůstává označeno zelenou barvou (symbolizující nejrůznější zeleň), jde v mnoha případech o tzv. nestavební bloky, které jsou však stále součástí zastavitelného území. Toto nové vymezení může vést k potenciálnímu ohrožení zelených ploch.
Jedním z hlavních problémů Metropolitního plánu je minimální ochrana veřejného zájmu a zájmů Pražanů. Plán téměř nevymezuje plochy určené pro veřejnou vybavenost, jako jsou školky, školy, polikliniky, domovy pro seniory nebo sportoviště. Tyto záležitosti jsou v podstatě ponechány na dohodě mezi stavebním úřadem a investory.
V nejcennějších lokalitách (označených jako transformační a rozvojové) Metropolitní plán určuje pouze procento z celkové plochy, které má připadnout pro veřejnou vybavenost. V praxi to může vést k situaci, kdy investoři upřednostní vlastní zástavbu před budováním občanské vybavenosti, což je v rozporu se stavebním zákonem, který má přímo určovat plochy pro občanské vybavení a chránit je před jiným využitím.
Metropolitní plán odmítá současné pojetí městské zeleně a striktně ji dělí na zeleň uvnitř zastavitelného území (parky) a zeleň vně (volná krajina). Přednost je dávána zástavbě před zelení, což je v rozporu s potřebami města, které by naopak potřebovalo více zelených oáz, zejména v rozpáleném centru.
Plán představuje hrozbu i pro zeleň na sídlištích, pro kterou zavádí nový pojem „park ve volné zástavbě“ a umožňuje rozšiřování stávajících staveb na těchto plochách. Stejně tak se mohou rozšiřovat stavby v parcích. Metropolitní plán na mnoha místech, kde se dnes nachází zeleň, povoluje nové zastavitelné plochy. Ačkoliv autoři tvrdí, že se často bude jednat o rekreační využití, je zřejmé, že zastavitelné plochy znamenají pro zeleň riziko.
Brownfieldy, tedy plochy bývalých průmyslových center nebo dopravních uzlů, patří mezi klíčová pražská území, která by měla projít procesem transformace a vytvořit nové kapacity pro bydlení. Lokalizace těchto brownfieldů (např. Letňany, Vysočany, Rohanský ostrov, Malešice, Nákladové nádraží Žižkov, Nový Opatov, Bubny či Masarykovo nádraží) je však často spojena s problémy, jako je nevyhovující stav ovzduší, nadměrný hluk, nedostatek zeleně nebo nevyhovující infrastruktura.
Metropolitní plán tyto problémy neřeší a z některých území pouze snímá stavební uzávěry, aniž by přinesl pravidla pro developerskou výstavbu. Problém má být řešen skrze tzv. územní studie, které však nepřinášejí závaznou regulaci.
Zahrádkářské kolonie, které slouží jako zelené plíce města a místa pro rekreaci a pěstování vlastních plodin, jsou Metropolitním plánem vymezeny jako zastavitelné plochy. To vyvolává obavy zahrádkářů, neboť tyto kolonie často leží na cenných územích v rámci vnitřního města a jsou tak cílem investorů. Ačkoliv představitelé Magistrátu deklarují ochranu zahrádkářských osad, kolonie z mapy Prahy mizí rychlým tempem.
Metropolitní plán se dotýká i otázek dopravy, parkování, veřejné dopravy a cyklistiky. Zda se z kola stane v Praze normální dopravní prostředek, nebo zda bude cyklistická doprava nadále opomíjena, zůstává otázkou.
Velká města, včetně Prahy, se potýkají se suchy, vedry a přívalovými dešti. Metropolitní plán má být klíčovým dokumentem pro přípravu Prahy na budoucnost, avšak současný návrh nedělá nic pro řešení těchto problémů, naopak je může zhoršovat. Parky i zeleň okolo silnic, které poskytují úlevu od hluku, mají být zastavitelné.
Metropolitní plán přišel s novou, nevyzkoušenou regulací výšek staveb, která rozděluje Prahu do čtverců s určeným počtem podlaží. Tato pravidla nejsou dostatečně podrobná a vytvářejí prostor pro rozhodování stavebních úřadů, které může být vystaveno korupčním tlakům. Ohroženy jsou například nízké školky na sídlištích, které by se mohly proměnit v mnohapatrové bytové domy.
Magistrát hlavního města Prahy reagoval na kritiku ze strany sdružení Arnika ohledně informací v Územně analytických podkladech (ÚAP). Petr Hlaváček, náměstek primátora, uvedl, že článek Arnika obsahuje účelově chybnou interpretaci dokumentu. Podle něj různé parky a přírodní lokality, jako Stromovka, Obora Hvězda nebo Motolský háj, byly již v návrhu Metropolitního plánu z roku 2018 označeny jako „nestavební“ a jako nezastavitelné zůstanou i nadále.
Vít Hofman, tiskový mluvčí Magistrátu, upřesnil, že označení lokalit jako zastavitelných či nezastavitelných není úkolem ÚAP, ale návrhové dokumentace (územní plán, zásady územního rozvoje). ÚAP nejsou závazné, slouží pouze jako podklad. Návrh Metropolitního plánu z roku 2018 počítá s ochranou přírody a zavádí pojem „enklávy otevřené krajiny“ pro místa, kde musí zůstat zachován charakter volné krajiny.
Prha arnika (Arnica montana) je ceněná léčivá rostlina s dlouhou tradicí používání. Její účinné látky, jako silice, hořčiny (např. arnicin), karotenoidy, třísloviny a minerální látky, mají protizánětlivé, hojivé a antiseptické účinky.
Drogy z arniky obsahují:
Vnitřně působí povzbudivě na sliznici žaludeční a střevní, zevně aplikovaná na kůži vyvolává místní překrvení až zánět. Má vliv na srážlivost krve a působí vazodilatačně na koronární tepny i na periferní oběh.
Nejčastější lékovou formou je tinktura. Zevně se používá při léčbě drobnějších poranění, otoků, pohmožděnin, podlitin, vyvrknutých kloubů, neuralgií, ischiasu, křečových žil, artritidy, zánětů ústní sliznice a kloubů, bodnutí hmyzem.
Vnitřně se arnika používá zejména v kardiologii pro své účinky na prokrvení věnčitých cév. Vnitřní užívání však patří do rukou kvalifikovaného odborníka, neboť při nesprávném dávkování hrozí otrava. Z tohoto důvodu se od jejího používání v čajích zcela upustilo.
Z tinktury lze připravit také mast. Homeopatická tinktura, připravovaná z oddenku nebo květů, se ředí lihem a používá se k ošetření šokových stavů, bolestí svalů a kloubů, a také některých negativních stavů mysli.
Protože arnika náleží v České republice mezi chráněné rostliny, její sběr není povolen a droga se dováží ze zahraničí. V rámci Evropy je sběr v omezeném množství povolen například ve Švýcarsku.
Nejčastěji se sbírá květ, a to od června do srpna. Sbírají se obvykle pouze jednotlivé květy bez zeleného zákrovu a květního lůžka. Od sběru oddenku se z ekologických důvodů upouští, sbírá se na podzim (září, říjen). Květy i oddenky se suší rychle a ve stínu při teplotě nepřesahující 40 °C. Sušená droga je slabě aromatická a má ostře kořenitou, nahořklou chuť.
Při nadměrném dávkování může arnika způsobit otravu projevující se změnami v tepové frekvenci, bušením srdce, zrychleným dechem, gastroenteritidou a paralýzou svalstva. Byl zaznamenán i případ úmrtí po požití většího množství tinktury.
Pacientům s alergií na jiné hvězdnicovité rostliny (např. slunečnici, aksamitník nebo řimbabu) by měla být arnika podávána obezřetně, neboť při kontaktu může vyvolat dermatitidu. Případy dermatitidy byly popsány i u nealergických jedinců při dlouhodobém nadměrném používání arnikové tinktury.
Arnika může být zaměněna s jinými žlutě kvetoucími hvězdnicovitými bylinami, jako je oman, kamzičník nebo hadí mord. Zvláště hadí mord nízký (Scorzonera humilis) se vyskytuje na podobných stanovištích.
Lokalita zvaná „Trojmezí“ je nezastavěné území o rozloze přes 2 500 000 m² na pomezí Prahy 10, 11 a 15, obklopené ze všech stran sídlišti. Jeho část leží v Přírodním parku Hostivař-Záběhlice. Snahy o zastavění této lokality nejsou nové a začaly již v roce 2004, kdy okolní městské části podaly podnět ke změně územního plánu. Přestože je Trojmezí jednou z nejcennějších přírodních lokalit v Praze, pražští radní se snaží vyjít vstříc investorům, kteří navrhují kompletní zastavění této oblasti rodinnými domky.
Taková výstavba by zničila významnou přírodní oblast a zhoršila životní prostředí desetitisícům lidí. Trojmezí je posledním kouskem nezastavěné krajiny sevřeným ze všech stran paneláky a pro obyvatele okolních sídlišť představuje jedinou možnost kontaktu s přírodou.
Rozsah plánované zástavby je mnohonásobně vyšší než v předchozích dokumentech. Zásady územního rozvoje, které jsou první fází přípravy územního plánu, sice zástavbou Trojmezí nepočítají, nicméně II. Změna územního plánu (Z 1175) z roku 2011, která tuto zástavbu umožňovala, byla po dlouhém boji místních zastupitelů neschválena. V roce 2012 vznikla pracovní skupina pro Trojmezí s cílem najít shodu na jeho budoucnosti.
tags: #arnika #zastavitelne #uzemi