Když 9. června 1884 císař Vilém I. poklepával na základní kámen budovy říšského sněmu, jistě netušil, jakou strastiplnou cestu tento objekt architekta Paula Wallota podstoupí. Po dokončení v roce 1894 se do něj začaly zarývat dějiny Německa a v podstatě celé Evropy.
Budova Říšského sněmu (německy Reichstag) v Berlíně byla vystavěna jako sídlo Reichstagu, původního parlamentu Německé říše. Novorenesanční budova byla postavena v letech 1884-1894 podle projektu architekta Paula Wallota. Po vyhlášení Výmarské republiky v roce 1918, která byla vyhlášena právě z oken Reichstagu, zde zasedal parlament nově vzniklé republiky. Budova fungovala až do roku 1933, kdy byla úmyslně zapálena nizozemským komunistou Marinem van der Lubbe a významně poničena. Tato událost je známá jako požár Říšského sněmu v Berlíně. Právě požár Reichstagu byl výraznou událostí pro přebírání moci nacistickou stranou v čele s Adolfem Hitlerem. Po této události byla zakázána jedna z nejvýznamnějších opozičních stran - Komunistická strana, a mimořádnými dekrety došlo k výraznému omezování lidských práv.
Po pádu císařství roku 1918 v něm byla vyhlášena republika. Roku 1933 jej po svém zvolení kancléřem nechal Hitler zapálit, aby mohl ze žhářství obvinit komunisty a tím získat záminku k represím a upevnění diktatury. Vypálenou budovu zasáhlo bombardování Berlína ke konci druhé světové války. Celý svět obletěly fotografie sovětského vojáka, jak na její ruiny vztyčuje rudou vlajku a tím deklaruje definitivní porážku Německa. Perličkou je, že se nejedná o autentickou fotku, jak se později ukázalo. Fotografie byla pečlivě naaranžována a pořízena za bílého dne až napodruhé. Původně byla totiž vlajka vztyčena v noci. Navíc musel autor vojákovi vyretušovat na zápěstí jedny hodinky, protože měl na každé ruce jedny a to by nasvědčovalo krádeži.
Po rozdělení Německa se budova ocitla na území Západního Berlína velmi blízko hranice. O její opravě bylo rozhodnuto až v roce 1956. Provedena byla v letech 1961-1964. V době studené války byla budova používána pouze pro reprezentační setkání a výstavu o dějinách Německa. Bezprostředně po válce se u něj konala řada demonstrací, roku 1961 se v bezprostřední blízkosti sněmu rozvinula pověstná berlínská zeď, aby byla 9. listopadu 1989 rozmlácena na kusy a Německo sjednoceno. 3. října 1990 byla při příležitosti sjednocení Německa před západním vchodem do budovy Reichstagu vztyčena Vlajka sjednocení.
Po rozhodnutí navrátit sídlo Spolkového sněmu do Berlína byla v roce 1992 vypsána architektonická soutěž na rekonstrukci budovy. 4. října 1990 německý parlament rozhodl o rekonstrukci berlínského sněmu. V roce 1995 obalil bulharský umělec Christo Říšský sněm 100 000 m² nehořlavého polypropylenu s hliníkovou vrstvou. Práci začal 17. června 1995 a dokončil za sedm dnů. Než jej zase „rozbalil“, zhlédlo umělecké dílo přes pět milionů diváků. V roce 1999 proběhla celková rekonstrukce budovy pod taktovkou známého britského architekta Sira Normana Fostera.
Monumentální novorenesanční budova byla vystavěna v letech 1884-1894 jako sídlo parlamentu Německé říše podle návrhu architekta Paula Wallota. Styl Paula Wallota se snažil v jejím stylu postihnout německou národní identitu spojenou do vilémovského císařství. V současné době se v budově nachází sídlo německého spolkového sněmu. Poválečné rekonstrukce se chopil architekt Paul Baumgarten, který budovu zjednodušil a prosklil plenární sál. V devadesátých letech 20. století však následovala další přestavba, tentokrát dle návrhu Sira Normana Fostera.
Sir Norman Foster navrhoval podivnou hříbkovou střechu, kterou musel nakonec očesat na jeden hříbek či spíše čočku nad střední částí Reichstagu, aby nakonec vyhrála kopule, která zde původně stejně stála. Vznikl tak divný paradox, protože jeden z vítězů soutěže - Santiago Calatrava - ve svém projektu kupoli použil. Projekt sám o sobě je velmi konzervativní a uchovává památku budovy ve velké míře. Foster vstupuje do staré architektury velmi decentně, ale na druhé straně viditelně, především materiálem a formou. Fosterovy formy jsou jednoduché, někdy až minimalistické.
To však neplatí o ústředním jednacím sále, který je řešen jako supermoderní prostor, bohužel však doplácí na stísněný prostor, a proto jsou některá křesla poslanců situována na vykonzolované balkony nad sálem. Celému sálu vévodí nechvalně proslulá obří orlice. Aby byl jednací prostor dostatečně osvětlen, vytvořil Foster se svými spolupracovníky "sochaře světla", což je v podstatě kužel, který visí nad sálem jako blesk boží a jeho zrcadlové plošky odráží venkovní paprsky dovnitř. Jeho úkolem je rovněž odvádět znečištěný vzduch ze sálu. Kužel začíná v již zmiňované kopuli, což je sama o sobě zajímavá stavbička.
Dodatečně vybudovaná skleněná kopule na budově Reichstagu se stala symbolem Berlína a je velmi vyhledávanou turistickou atrakcí. Vrchol celé kupole se nalézá ve výšce 47 metrů nad zemí. Ve středu kupole jsou vertikálně umístěna zrcadla, které mají přivádět denní světlo do hlavního sálu Reichstagu. Kopule je veřejnosti přístupná po spirálovité rampě, která vede po její vnitřní straně. Vstup do Reichstagu a kupole je zdarma, avšak návštěvník se musí předem registrovat a poté projít bezpečnostní kontrolou. Po této kontrole je návštěvník přepraven pomocí dvou výtahů na střechu Reichstagu, která je položena ve výšce 24 metrů. Na střeše je možné si vypůjčit audioprůvodce.
Ve středu střechy se nachází nově vybudovaná skleněná kupole, která měří v průměru 38 metrů, dosahuje výšky 23,5 metru a váží 1200 tun. Její ocelová konstrukce se skládá z 24 kolmých žeber, které mají od sebe rozestup 15 stupňů a ze 17 vodorovných kruhů s rozestupem 1,65 metrů. Celá tato konstrukce je pokryta 3 000 m² skla. Na vnitřní straně kupole se vinou dvě 1,8 m široké rampy s délkou 230 metrů, které slouží jako chodníky pro návštěvníky a vedou na vyhlídkovou platformu, jež se nalézá ve výšce 40 metrů nad zemí. V současnosti je střešní kupole Reichstagu jedním ze symbolů Berlína a jednou z hlavních turistických atrakcí. Ze střechy Reichstagu se vám naskytnou neotřelé pohledy na celý Berlín, ale i na hlavní jednací sál poslanců, přičemž kupole je pro turisty běžně otevřená i během jednacích dnů.
Samostatnou kapitolou je energetický koncept budovy. Šetří se všude, kde se dá. Vytápění budovy zabezpečuje rostlinný olej kvůli malé produkci oxidu uhličitého při jeho hoření. Vzduchotechnika je nahrazena přirozenou cirkulací vzduchu (snad bude fungovat, viz Frankfurt...), který je nasáván ze sousední velké louky a vypouštěn ven kuželem v kopuli. Veškerá energie potřebná k větrání je získávána z fotovoltaických článků umístěných na střeše budovy. K vyrovnávání rozdílů mezi zimou a létem slouží rovněž dvě podzemní zásobárny vody - jedna teplá a jedna studená. Součástí celého systému je i několik tepelných čerpadel.
| Položka | Informace |
|---|---|
| Sloh | Novorenesance a moderní architektura |
| Architekti | Paul Wallot, Norman Foster, Paul Baumgarten |
| Výstavba | 1894 |
| Materiály | Vápenec, pískovec a žula |
| Poloha | Mitte, Berlín, Německo |
| Adresa | Platz der Republik, Paul-Löbe-Allee a Scheidemannstraße |
| Souřadnice | 52°31′7″ s. š., 13°22′34″ v. |
Vstup do Reichstagu a kupole je zdarma, avšak návštěvník se musí předem registrovat a poté projít bezpečnostní kontrolou. Vstup je umožněn každý den od 8:00 ráno do 24:00, poslední vstup je však už ve 21:45. Během koronavirové doby je vstup umožněn až od 18:30. Ke vstupu je však třeba se zaregistrovat, vyplnit osobní údaje a vybrat přesný čas návštěvy. Důrazně doporučujeme rezervaci provést online na oficiálním webu visite.budestag.de. Kupoli Bundestagu lze navštívit i bez online rezervace, musíte se však zaregistrovat v návštěvnickém centru před vchodem a je možné, že zde strávíte ve frontě i několik hodin při čekání na volný termín.
Budova Reichstagu leží v centru Berlína poblíž Braniborské brány. Dostanete se sem z centra i od Zoo pohodlně pěšky, využít můžete samozřejmě i možnosti MHD:
tags: #budova #risskeho #snemu #v #berline #pudorys