Moderní rodinný dům v jihočeské obci, inspirovaný historií původního statku, nabízí unikátní spojení tradice a současnosti. Rekonstrukce respektuje kulturní krajinu a přináší komfortní bydlení s ohledem na energetickou náročnost.
Od dob, kdy se chalupaření stalo módní záležitostí a často i jediným způsobem rekreace, se přístup k úpravám tradiční venkovské architektury změnil. Nabídka materiálů vzrostla, kromě toho investoři mnohdy nechávají řešení na profesionálech.
Příběh proměny objektu na kraji větší jihočeské obce u hranic s Rakouskem začal před desítkami let. Současní vlastníci využívali objekt pouze k rekreaci, ale před časem se rozhodli nechat kompletně předělat budovy i pozemek. Přáli si nemovitost posunout do 21. století, sjednotit její vzhled, především ale získat komfortní zázemí pro celoroční užívání. Dům měl také odpovídat parametrům aktuální energetické náročnosti.
Statek kdysi tvořily dva objekty se sedlovými střechami - obytná a hospodářská část. První modernizace proběhla v 70. letech minulého století. Tehdy se povedlo zobytnit stodolu, stavby propojit krčkem, vybudovat garáž. Po letech majitelé s důvěrou svěřili zadání architektům, které znali z dřívější spolupráce.
„Dům si ponechal svoje měřítko a výraz, ale získal nový život a zapojil se do okolního prostředí. Nechtěli jsme vytvářet za každou cenu repliku ani imitovat dobové přístupy. Vyhnuli jsme se prvoplánovému historismu, k němuž dřívější úpravy směřovaly. Očistili jsme vše nadbytečné a nepotřebné. Základním motivem se stalo rozlišování mezi autentickými a novými částmi,“ přibližuje autorský záměr Martin Vomastek z architektonického ateliéru Labor 13.
Autoři přestavby ponechali opravenou kamennou obytnou část, zatímco objekt v místě původní stodoly nahradili novostavbou kopírující proporce a členění originálu. Hospodářská část se proměnila v hlavní obytnou budovu, obě provozně oddělené samostatné části, obytnou a výměnek s ateliérem, nově propojil prosklený spojovací krček.
Architekti připomínají, že neměnili základní dispoziční rozdělení, a dodávají, že například světnice zůstala v původním místě. Rodinný dům s geny starého statku teď plní veškeré parametry moderní výstavby. Majitelé se dočkali venkovního bazénu a vířivky.
Hlavní terasa s pobytovými schody je přímo spojená s interiérem, otvírají se tu různé pohledy na upravenou zahradu. Komfort umocňuje bazén, vířivka či venkovní gril. Na dřevěnou podlahu okolo zapuštěného bazénu navazují betonové tvarovky. Terasu zahradní architekti zabalili do zeleně - traviny doplňují menší keře a barevné trvalky.
Stavba ve tvaru nepravidelného písmene H je zateplená, vybavená technologiemi pro zajištění nejvyššího komfortu bydlení. Projektanti z ateliéru Labor 13 mysleli i na optimální mikroklima uvnitř, v původní části domu funguje řízené větrání s rekuperací.
„Investoři neměli speciální přání, požadovali pouze kvalitativně vyšší materiálové provedení,“ prozrazuje architekt. Světlý, v základu střídmý interiér s litými podlahami nechává až galerijně vyniknout vestavěnému nábytku podle autorského návrhu vyrobeného truhláři na míru.
Interiér projektu Statek Martiny vznikl rekonstrukcí venkovské usedlosti a stojí na respektujícím dialogu mezi historickým dědictvím a současným způsobem bydlení. Autorkou návrhu je Petra Kubicová z ateliéru TEMPUS DESIGN, která se rozhodla zachovat původní prostorovou logiku statku a zároveň ji doplnit o nové vrstvy zvyšující komfort každodenního života.
Interiér pracuje především s přírodními materiály - dřevem, kamenem a strukturovanými omítkami, které dodávají prostoru na autentičnosti. Významnou roli při utváření atmosféry hraje také barevná paleta definovaná samotnými majiteli. Tlumené a jemné odstíny sjednocují jednotlivé místnosti a nenápadně odkazují na tradiční venkovské interiéry, zatímco jejich současná interpretace dodává domu svěží a nadčasový výraz.
Centrem domu se stal otevřený obytný prostor propojující kuchyni, jídelnu a relaxační zónu, který přirozeně odráží společenský charakter venkovského života. Projekt neusiluje o doslovnou rekonstrukci minulosti, ale spíše o její interpretaci prostřednictvím kvalitního řemesla, promyšlených detailů a zdrženlivého designu.
Stará zemědělská farma, složená ze tří objektů s různými typy střech, byla pro 21. století nesourodým kompletem. Soubor tří budov: stájí, malého kravína a domu hospodáře, utvářel malou zemědělskou usedlost na holandském venkově.
Její aktuální majitelka měla jen pramalý zájem na tom, aby se věnovala polnohospodářství, a chtěla celé stavení důsledně proměnit, směrem k vyšší obyvatelnosti. Její idea spočívala v přetvoření farmy na letní byt a malý hudební ateliér se zkušebnou, a zbývající budovu v sestavě by nabídla k sezónnímu využití turistům. Narážela přitom na dva nesouvisející problémy: omezený rozpočet pro rekonstrukci a zároveň nepochybný klid a harmonii místa.
„Celé to stavení je unikátní svou čistotou, jednoduchostí, askezí zemědělského života,“ popisují Julius Taminiau Architects. S neskrývanou poetikou přitom líčí, jak jim původní vzhled farmy připomínal výjev rurální chudoby z obrazu Vincenta Van Gogha „Jedlíci brambor“. Z celkových dispozic stavení bylo skutečně patrné, že se tu dřív žilo prací a pro práci, která nikdy nekončila.
Místo demolice tak nastoupila transformace, změna v rámci přednastavených dimenzí. V původním obydlí hospodáře vznikne ubytování pro hosty, velká, stodolu připomínající stáj se stane víceúčelovou zkušebnou s ateliérem a z malého kravína vyroste letní byt pro majitelku. Zachovány budou dispozice i objemy staveb, přetvořeno bude jen jejich využití. Zakonzervována bude i atmosféra, což podtrhuje i název projektu: Potato Shed, Bramborová chýše.
Po stránce praktického provedení pak samozřejmě důsledné požadavky na izolaci objektů, které teď místo zvířat mají obývat lidé, a s tím související i nároky klimatizace. „Chtěli jsme obnovit původní hierarchii budov, zachovat jejich vnější charakteristiku,“ říkají architekti. Znovu využít skulpturální kvality původních materiálů, dřeva a kamene.
„Zápasili jsme například se zajištěním komfortu, protože třeba přívody tepla, elektřiny a vody se neobejdou bez potrubí a sítí. Bramborová chýše těží z otevřenosti tam, kde dřív stála velká vrata do stájí a chléva. Nahradila je celostěnová okna. Zasazena jsou do vložených rámů, jako substruktura původní stavby. Jsou výklopná, mohou být využita k ventilaci. Tím, že byly využity původní proluky ve stěnách a nebylo zapotřebí dalších zásahů, se přitom udržel původní soubor výhledů. Posledním, zato asi nejvíce patrným stavebním krokem, byla transformace bývalých stájí. Z hlediska stavebních kvalit a statiky na tom byly nejhůře. Za druhé světové války byly poškozeny zásahem dělostřeleckého granátu, a jejich pozdější vyspravení v 50. letech nebylo ideální. Proto se rozhodli objekt stáje zbavit chatrné střechy a očesat jej až na nosné zdivo, a uvolněný profil doplnit o hliníkovou konstrukci, na kterou upevnili fasádu z dřevěných fošen. Materiál z druhé ruky se přímo nabízel. Dřevěná fasáda i střecha je charakteristická svým šrafováním, hrou světel a stínu, které přenáší do interiéru. Výsledek, dílčí i kompletní, příjemně sestavuje. Tři stavby farmy zůstaly na svém místě, a vlastně jako by se tu nic nezměnilo.
Na pražském Břevnově vznikla nová rezidence Radimova. Kam až zajít při rekonstrukci tradičních venkovských stavení, aby neztratila nic ze své atmosféry a zároveň poskytla pohodlí a vymoženosti současného bydlení? Záchrana zchátralého venkovského domu vyžaduje spoustu času, peněz a odhodlání, zvlášť pokud ho chcete zachovat v jeho původní podobě.
To je i případ rodiny, která už několik let vrací život statku v jižních Čechách. „Když máte k nějakému místu silné citové pouto, nechcete, aby se úplně změnilo, byť je už na spadnutí,“ vysvětluje architektka Petra Kocourková ze studia Mooza Architecture, kterou požádali o pomoc při proměně statku.
„Myšlenka zachování atmosféry bytu a doplnění nových prvků je častá a většinou vhodná i u těch městských. Zmiňovaný statek patří mezi stavby ve stylu jihočeského selského baroka s typickým uspořádáním obytných a hospodářských budov do tvaru „U“, které jsou doplněny čelní stěnou s velkou dřevěnou bránou a tvoří tak uzavřený dvůr s typicky zdobeným štítem. Stavení jsou jednopodlažní se sedlovou střechou a půdou. Pod obytnou částí je malý sklep.
V současné době je zrekonstruovaný prostor obytné části, komplex hospodářských budov přestavba ještě čeká. I na této další přestavbě se podílí Mooza Architecture. Vznikají prostory pro přátelská posezení s přáteli a upravuje se prostor dvora a zahrady. „Zadání bylo jasné: zachránit areál po stavební stránce, zachovat genia loci a zároveň zajistit současný komfort bydlení v podobě hygienického zázemí, který v domě z 19. století nebyl,“ popisuje architektka.
Klíčovým prvkem domu byla původní, ale už nevyužívaná kachlová kamna s pecí. Majitelé si přáli, aby se znova stala funkční a mohli je využívat pro vytápění celé obytné části. „To byl tvrdý oříšek. Po několika neúspěšných pokusech o zprovoznění jsme je museli rozebrat a na jejich místě postavit kamna nová, která tvarově z původních vychází. O jejich stavbu se postaral vyhlášený kamnář Jaroslav Prokop, který přidal navíc drobné vylepšení. Nad pecí v zadní části vytvořil příjemně ukrytý a dobře vyhřívaný odpočinkový prostor, útulnu s pohodlnými matracemi i poličkou pro odložení knihy.
Kvůli kamnům s pecí došlo k výrazné dispoziční změně, díky propojení původní černé kuchyně a sednice vznikla velká světlá a vzdušná místnost, kde rodina společně tráví spoustu času. Rekonstrukcí prošla koupelna, v níž vanu a lázeňská kamna nahradil sprchový kout, umyvadlo a toaleta. Pohodlnější je nyní nový vstup do koupelny přímo z hlavní obytné místnosti. Ostatní prostory zůstaly stejné jako v původním uspořádání. Ve zbylých pokojích jsou ložnice rodičů a dětí.
Technicky nevyhovující prvky nebo konstrukce byly rekonstruovány nebo nahrazeny novými. Bylo nutné udělat nový strop z keramických vložek, který je zateplený v prostoru půdy, nové dřevěné podlahy, rozvody vody, kanalizace i elektřiny. Všechna okna i dveře byly repasovány. Ve vstupním prostoru verandy byla položena nová dlažba se vzorem vyskládaným z různých formátů dlaždic z běžné série.
Při zařizování interiéru Petra Kocourková důsledně využívala původní zařízení. „Patří sem, majiteli připomíná dětství. Roky, které zde prožili jeho předkové,“ vysvětluje. Nábytek prošel renovací. Každý detail v interiéru je pečlivě promyšlený i vyrobený, proto odborně repasované komody s trojdílným zrcadlem doplňuje gramofonem, nad kterým visí na stěně černobílé rodinné fotografie. Hodně prožily už také skleněné a porcelánové nádoby v kuchyňských skřínkách v bývalé světnici, které stále slouží rodině. Stará selská truhla se dobře snáší i s trubkovým gaučem z 30. let.
Petra Kocourková prakticky využila i zdánlivě bezcenné pozůstatky z minulosti domu, jako byly věšáky na oblečení nebo police na dekorace. Některé části původního zařízení dostaly novou roli, třeba nádoby na kysané zelí proměnila architektka v elegantní noční stolky. Propojením s předky, kteří žili na statku, zůstanou i modré kachle zachráněné z původních kamen.
Na spojení s daným místem myslela architektka i při výrobě nových zařizovacích předmětů, mnohé jsou vyrobené z místního dubu, který před lety zničila bouřka. Dřevo, které majitel roky sušil ve stodole, tak bude znova sloužit obyvatelům statku. „Kuchyňská linka, lavice, jídelní stůl, lavice u pece, skříňka pod televizí a police nad pecí. Také stůl a horní deska botníku ve verandě, deska pod umyvadlo v koupelně. Vlastně většina nového nábytku,“ konstatuje.
Originálním zařizovacím prvkem se v ložnici staly nové dřevěné stoličky, které vypadají, jako kdyby byly zapuštěné do stěny.
Výrazné barvy vnášejí do interiéru selského stavení hravost. Na první pohled zaujme žlutá, kterou Petra Kocourková využila netradičně na rámech a původním obložení dveří, její odstíny zvýrazňují historické prvky. Doplňují ji světle modré kachle kamen s pecí. Nejde však o násilné vnášení moderních cizorodých prvků. Fasáda statku původně nesla stejně výraznou žlutou barvu, kterou nyní mají rámy dveří. V případě pece jde o stejný odstín modré. Tyhle dvě svěží a výrazné barvy doplňuje neutrální šedá na běleném dubu či hnědá na původním nábytku a zářivě bílé stěny. Právě díky nim vyniknou masivní kusy původního nábytku.
tags: #bydleni #predelavani #statku