Celé léto jsem na blog nenapsala ani řádku. Nešlo to. Víc než kdy jindy jsem si začala uvědomovat, jak nás prostředí, ve kterém bydlíme, neskutečně silně ovlivňuje. A když doma nejsme spokojení, projeví se to pak i v dalších oblastech našeho života. Moje kreativita a nadšení cokoliv tvořit šla s přestěhováním pod jednu střechu s tchyní pěkně do kytek.
Nadpis tohoto článku jsem měnila asi 10x. Nabízela se ještě klíčová slova jako: "Hate Your Home", "hrábne mi z toho", "horor", "to nedám", "bezdomovci" a podobně. Procházka růžovou zahradou to opravdu není, ale už aspoň vidíme světlo na konci tunelu. Konečně!
Bez pár nocí už je to čtvrt roku, co kempujeme u Adriho rodičů. Odhad na datum stěhování do nového se nepovedl, a tak jsme byli rádi, že můžeme složit hlavy aspoň někde.
Až do narození Tobíka jsme měli docela pěkné vztahy, ale s jeho příchodem přišla i neskutečná dávka nepochopení, nedostatek respektu a pohrdání tím, jak ho chceme “vychovávat”. Byla jsem špatná, že kojím, protože babička tak nemůže dát malému z lahvičky. Látkové plínky se tady nenosí a bezplenkovka? No to už jsme vážně ale úplně mimo?
Všichni věděli, že nechceme dostávat žádné oblečení, hračky a jiné serepetičky, že nám nejvíc pomůže, když nám pošlou příspěvek na Tobíkův pokojík, až ho budeme letos v zimě realizovat. A tak se nám “doma” nashromáždil kočárek, který jsme nechtěli, autosedačka, i když jsme si ji chtěli vybrat sami, různé oblečení, hlavně ve velikosti, které jsme už měli dostatek, a taky kosmetika, kterou bych nenapatlala ani na největšího nepřítele. První měsíce to byl opravdu boj, ale teď už jsou hranice nastavené a troufám si tvrdit, že docela silně.
Největší problém, který jsme identifikovali, je v tom, že naše okolí miluje nakupování a konzumní život. Nechápou, i když se zaťatýma zubama už aspoň respektují, jak žijeme my. Tím, že nic “hmotného” nechceme, je okrádáme o radost jít nakupovat a to je pro ně tragédie. A jak jste zvládli odmítání nechtěných dárků od rodiny a přátel vy?
Aby se trošku uvolnila atmosféra a napětí v domě, vymyslela jsem nejlepší možné řešení. Odjeli jsme s Tobíkem na skoro měsíc k našim do Zlína. Odpočinula jsem si naprosto královsky. Moje mamka je totiž docela pokroková, a tak třeba bezplenkovku zkoušela s Tobíkem už když u nás byla v Belgii, fungovalo jim to skvěle tam i ve Zlíně. No a že se z ní stane i indiánská babička s nosítkem, to jsem vážně nečekala. To jsem se tak jednou vrátila odpočatá z masáže a dítě se mělo s babi očividně taky parádně.
Zlín byl naprosto úžasný i v tom, že za náma dojelo plno kamarádů ze všech koutů republiky. Naše dvorní fotografka Nikol jak by smet. ♥ A proto máme zase tak kouzelné rodinné fotky.
Ten pocit, když nám do nového domečku konečně připojili vodu i elektřinu a my se tak poprvé mohli napít kohoutkové, a taky si na varné desce uvařit vodu na čaj. Boží! Byli jsme šťastní jako blechy. Na přípojku elektriky jsme čekali od března a je září.
Z těch velkých věcí už nám chybí dodělat jenom stropy v 1. patře, položit podlahu, komplet koupelna, vymalovat, pár drobností v kuchyni, postavit krb, umýt okna, zapojit světla a nastěhovat se.
Když jsem si jednou někde veřejně postěžovala, jak náročné to pro mě je, každý den vařit, když to nemám ráda, někdo mi tenkrát poradil, ať si zkusím vaření vědomě oblíbit. A jak už to tak v životě chodí, když jsme se rozhodli pro naší cestu, jedním z prvních důvodů, proč vyrazit obytným autem místo normálního rodinného, byla potřeba zajistit naší početné rodině jídlo v téměř jakékoliv situaci. Tedy, jak mít možnost kdykoliv uvařit.
Pomalé cestování nemá parametry dovolené, naopak je to něco naprosto odlišného. Nechodí se běžně do restaurací, nekupuje jídlo už hotové. To si dopřáváme spíše výjimečně a většinou toho využíváme pro ochutnání něčeho místního. Jinak je to také, oproti původním představám, s jídlem na farmách. A tak pokračuje linka - oblíbit si to, co se člověku protiví. 🙂 Každodenní vaření v miniaturní kuchyňce se stalo nedílnou součástí naší cesty.
Nemáme žádné speciální stravovací požadavky, neřešíme žádné konkrétní alergie. Jen pro Matěje se snažíme vařit co nejvíce bezsacharidově, protože cukry mu nedělají dobře, trápí ho pak ekzémy a může se udrbat. Řešili jsme také otázku masa a masných výrobků. Došli jsme k tomu, že omezíme maso a vejce ideálně pouze na takové, které je buď domácí nebo v biokvalitě, uzeniny nekupujeme už téměř vůbec. Navíc snížení konzumace masa a masných výrobků považujeme za podstatné a je určitě jednou z důležitých cest, jak snížit náš bezohledný dopad na naši krásnou planetu.
Opravdovou radostí je narazit na suroviny místní, domácí a ještě lépe v biokvalitě. Na farmách jsme měli možnost získat spoustu skvělých surovin. Namleli jsme si vlastní mouku, namačkali ovesné vločky, dostali hromadu domácích obilovin a koření, čerstvého mléka, jogurtu, medu, spoustu všemožné zeleniny a ovoce, mandle, domácí chléb a dýňový olej, narozeninové dorty, křížaly nebo dokonce domácí pálenky. Dostali jsme i čaj s fotkou našeho pana farmáře.
Ve španělské Andalusii jsme se učili pást, tam je jedlý snad každý příkop. I když hlavní myšlenkou vaření na cestách obytňákem je, že můžete vařit v podstatě to samé co doma, jeden zásadní rozdíl tady je. Do obchodu jedete většinou všichni společně a ne pokaždé je úplně obchod po ruce. Naše cesta tak byla buď o neustálém doplňování zásob nebo o nemožnosti něco uvařit, protože nám něco konkrétního na přípravu jídla chybí.
Zlom nastal na španělské farmě, kde byla skvělá parta lidí, navíc oplývající vztahem k dobrému a čerstvému jídlu. Ve vaření jsme se po dnech střídali a my si nenechali ujít jediné jídlo, které tam vznikalo. Tam se jednoduše vzalo to, co bylo k dispozici, posbíralo co rostlo okolo a z toho se kouzlilo. A tak začal vznikat náš nákupní seznam a na něm základní suroviny, které se snažíme mít více či méně v zásobě. Doplňování zásob stále dokola nám přišlo zatěžující a mařilo spousty krásných míst o okamžiků, která jsme museli opustit nebo vynechat v honu za potravou. Skříňka s potravinami se tak sice trochu rozrostla, ale konečně ji můžeme nazvat naší svobodnou kuchyní.
Vždycky jsme měli jako nutný základ balíček těstovin a konzervu sekaných rajčat, protože s tím hlady nikdy neumřete. I na něj někdy dojde, ale taky se nám to trochu přejedlo.
Nezbytná je ještě skořice a semínka na klíčení. To už je ale jiná kapitola, o samotném klíčení zase někdy příště.
Celá zásoba pro 6 člennou rodinu, se kterou vydržíme týden i více, je malinká lednička, velká taška na ovoce a zeleninu a skříňka o rozměrech 65x50x35. S potěšením mohu říct, že vařit začali i velcí kluci. Neříkám, že je potřeba vyrazit do obchodu s naším nákupním seznamem, přece jen sto lidí sto chutí. Přidávám pár odkazů na recepty, které jsou základem a obměňujeme je podle toho, co máme ve spižírně.
A co vy? Máte nějaké nutné součásti vaší cestovní spižírny nebo nějaká oblíbená jídla, která vaříte na cestách?
Společnost Karma Český Brod společně s tchyní, která je hlavní postavou vánoční kampaně společnosti, přináší další tipy na vestavné kuchyňské spotřebiče, které mohou sloužit například jako vánoční dárek pro celou rodinu.
| Spotřebič | Popis |
|---|---|
| Vestavná trouba Karma KT 710 DX | Multifunkční horkovzdušná trouba s 9 možnostmi pečení, kombinací ohřívacích těles, horkovzdušného ventilátoru a grilu. Moderní design v nerezovém provedení s digitálním displejem a ergonomickými tlačítky pro digitální programování. |
| Odsavač Karma KCO - 6GD | Dekorativní komínový odsavač par z nerezového materiálu a obloukově tvarovaného skla. Teleskopicky výsuvný komín s možností výškového přizpůsobení. Obsahuje halogenové osvětlení a odstupňovanou regulaci. Možnost použití uhlíkového filtru pro odstranění pachů a sériově zabudovaný tukový filtr. |
Bydlení pod jednou střechou s tchánem a tchyní může být jak požehnáním, tak výzvou. Existuje celá řada důvodů, proč se může zdát společné bydlení s tchánem a tchyní jako dobrý nápad. Jedním z nejčastějších je finanční úspora. V době, kdy nájmy rostou jako houby po dešti a ceny nemovitostí jsou vysoko nad oblaky, může být sdílení domácnosti s rodiči partnera jako kotva, která vás udrží na hladině.
Aby soužití probíhalo hladce a bez větších konfliktů, je potřeba vzájemný respekt, pravidla a dobrá komunikace. Přinášíme vám několik praktických rad, jak zvládnout bydlení s partnerovými rodiči.
Při společném bydlení s partnerovými rodiči je důležité mít svůj vlastní malý ostrůvek klidu, kde můžete být sami se sebou nebo se svým partnerem. Místo, kam se můžete uchýlit, když potřebujete ztišit mysl, nebo se prostě jen oddat momentu ticha. Prvním krokem k vymezení soukromých prostor je otevřený dialog. Sedněte si společně a pobavte se o prostorech domácnosti. Je důležité, aby každý vyjádřil své potřeby a přání, ale také aby byl ochoten naslouchat potřebám druhých. Jednoznačně definujte, které prostory domu jsou soukromé a které jsou společné. Každá rodina by měla mít místo, kde může být sama, a kde se může uchýlit, když potřebuje klid.
Respektování osobních hranic je zásadní. Je důležité, aby si každý byl vědom, co je a co není přijatelné, a aby se tyto hranice nepřekračovaly. Mějte otevřený dialog s partnerem i jeho rodiči o tom, co pro vás hranice znamenají a jak je můžete společně respektovat. Buďte ochotni naslouchat a přizpůsobovat se, ale také se nebojte zdvořile a jasně vyjádřit své potřeby.
Komunikace je klíčem k úspěšnému soužití. Je nutné společně nastavit pravidla týkající se domácích prací, návštěv, vaření a dalších každodenních činností. Psychologové doporučují pravidelné rodinné schůze, kde se mohou řešit běžné záležitosti i případné konflikty.
V rozšířené rodině se často setkávají různé generace s odlišnými názory a hodnotami. Je důležité si tyto rozdíly uvědomit a naučit se je respektovat. “Naučili jsme se, že naše tchyně má ráda tradiční českou kuchyni, zatímco my dáváme přednost experimentování s exotickými jídly. Bydlení s tchánem a tchyní může být obohacujícím zážitkem, pokud jsou nastavena jasná pravidla a je zachován respekt.
Soužití s tchyní je problémem, z kterého mívají mladé ženy celoživotní traumata. Ale tchyně nemusí být vždy nutně vyloženě zlá, často jde jen o generační či názorové neshody. I tak nejde o žádnou záviděníhodnou situaci.
Osmadvacetiletá Andrea svou budoucí tchyni měla ráda. A má vlastně dodnes, rok po svatbě. „Nejhorší na tom je, že moje tchyně je opravdu velmi hodný člověk, všichni ji mají rádi,“ začíná nesměle své vyprávění mladá žena a nenápadně si setře kapesníkem slzu. Její milá tchyně jí totiž den co den připravuje ve společné kuchyni nemilá překvapení.
Všechny tyhle drobnosti ji totiž utvrzují v tom, že něco asi dělá špatně. „Nejde o žádné tragédie. Navíc vím, že mám být vděčná, že můžeme bydlet v bytě manželových rodičů. Na vlastní bychom zatím neměli. Ale užírá mě to čím dál víc a sním o vlastní kuchyni více, než je asi zdrávo,“ svěřuje se Andrea, která doufala, že dítě přivede již do vlastní domácnosti. „Ano, asi za tu mou přecitlivělost může i těhotenství,“ přiznává, „ale nemělo by právě toto období být v životě ženy tím nejlepším a nejklidnějším?
A co nastávající maminku nejvíce štve? „Jsou to opravdu maličkosti. Udělám třeba ráno rybí pomazánku, než jdu do práce, abychom mohli po mém návratu hned jíst, a tchyně mi večer ve dveřích hlásí, že tu smradlavou a zkaženou věc, co objevila v zavřené krabičce v lednici, vyhodila. Tchyně prý neustále po ní také něco uklízí: „Položím si třeba na stůl sklenici s vodou a citrónem, abych dodržovala pitný režim, a za chvíli už je vylitá a umytá.
Tchyně totiž pravidelně svého syna také zásobuje „lepším jídlem“ a pro jistotu mu občas přežehlí košile, protože Andrea to tak neumí. Asi nejvíc Andreu vytočila nedávná událost, kdy s manželem odjeli na poslední romantický víkend ve dvou a tchyně jí mezitím vyhodila kytici, kterou dostala těhotná žena v práci na rozloučenou při odchodu na mateřskou. „Prý za ty dva dny strašně smrděla voda ve váze,“ zlobí se Andrea, které připadá historka nevěrohodná, zvlášť když váza byla v jejich pokoji. „Vím, že je to její domácnost, že tam vždy budeme jen hosty, ale ubíjí mě to. Někdy mám chuť udělat scénu a sbalit si kufry.
tags: #bydleni #s #tchyni #vareni