Černovice (ukrajinsky Чернівці / Černivci, rumunsky Cernăuți, bělorusky Чарнаўцы / Čarnaŭcy, jidiš טשערנאָװיץ [černovic], hebrejsky צ׳רנוביץ, rusky Черновцы / Černovcy, polsky Czerniowce, slovensky Černovice, německy Czernowitz nebo Tschernowitz, maďarsky Csernovic, arménsky Չերնովից / Černovic̕) jsou oblastní město na jihozápadní Ukrajině, ležící na řece Prut na úpatí Karpat. Jedná se o historické zemské hlavní město Bukoviny a dnes je správním střediskem Černovické oblasti. Město je významným kulturním i hospodářským centrem širšího regionu a zároveň kulturním střediskem několika národnostních menšin. Historicky se zde střetávaly mocenské vlivy a zájmy Polska, Rakouska, Rumunska, Osmanské říše a Ruska (resp. Sovětského svazu).
Černovice se nacházejí na souřadnicích 48°18′ s. š., 25°56′ v. d. Nadmořská výška města je 248 metrů nad mořem. Město se nachází ve Východoevropském časovém pásmu, které během standardního času odpovídá UTC+02:00 a během letního času UTC+03:00.
Administrativně Černovice spadají pod Černovickou oblast a Černovický rajón na Ukrajině. V současnosti je město spravováno starostou Oleksijem Pavlovyčem Kasprukem.
Celková rozloha Černovic činí 153 km². V roce 2022 byl počet obyvatel odhadován na 264 298. Hustota zalidnění tak dosahuje přibližně 1 727,4 obyvatel na kilometr čtvereční.
Podle posledních dostupných údajů tvoří etničtí Ukrajinci většinu obyvatelstva s podílem 79,8 %. Další významné etnické skupiny zahrnují Rusy (11,3 %) a Rumuny (4,4 %), spolu s dalšími menšinami. Převládajícím náboženstvím je pravoslavné křesťanství.
Archeologické nálezy v lokalitě Černovic odhalily stopy neolitické osady. První písemné zmínky o městě pocházejí z roku 1408, avšak opevněné sídlo zde existovalo již ve 12. století. Podle legendy dalo opevnění s tmavou barvou městu jeho jméno.
V roce 1359 získal město a okolí kníže Bohdan I. a přičlenil je k Moldavskému knížectví. V 16. a 17. století město zažívalo rozvoj. V roce 1775 se Bukovina, včetně Černovic, stala součástí habsburské monarchie a město se postupně stalo správním centrem.
Během 19. století došlo k významnému rozvoji infrastruktury. V roce 1866 byla zprovozněna Lvovsko-černovicko-jasská dráha, která město napojila na železniční síť. V období probouzení ukrajinského národního povědomí, a zejména po carském zákazu veřejného užívání ukrajinštiny na ruském území, se Černovice spolu s Lvovem a Stanislavem (dnešním Ivano-Frankivskem) staly jedním z center ukrajinského jazyka, písemnictví a kultury.
20. století přineslo dramatické politické změny. Černovice několikrát změnily státní příslušnost, podobně jako Zakarpatská oblast. Vlivem historických událostí, včetně holocaustu, došlo částečně ke snížení etnické rozmanitosti. Město postupně patřilo Rumunsku (1918, 1941), Sovětskému svazu (1940, 1944) a po rozpadu SSSR se stalo součástí nezávislé Ukrajiny.
Černovice a celá Bukovina byly vždy známé svým pestrým národnostním složením. V minulosti zde významně dominovalo židovské obyvatelstvo. Z tradičních menšin je dodnes nejvýraznější rumunská, pro niž jsou Černovice historickým kulturním centrem.
Díky své poloze, bohaté historii a etnické, jazykové i náboženské rozrůzněnosti byly Černovice odedávna místem, kde se dařilo kultuře. Mezi světovými válkami se město stalo křižovatkou vlivů Západu a Východu. Židovská menšina zde hovořila německy rakouského původu, byla obklopena rumunským lidovým živlem a na západě oddělena maďarským územím, zatímco z východu intenzivně pronikal slovanský, tedy ruský vliv.
Černovice se pyšní architektonicky zajímavými stavbami, které odrážejí jejich bohatou historii a kulturní propojení.
Jednou z nejvýznamnějších staveb je komplex Černovické univerzity, původně postavený v letech 1864-1882. Autorem návrhu byl český architekt Josef Hlávka. Tento netradiční cihlový komplex zaujme zářivými barevnými obklady, mozaikami, geometrickými tvary v byzantském stylu a mnoha komíny a věžičkami. Dnes slouží jako hlavní budova univerzity a je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.
Mezi významné sakrální stavby patří:
Přestože Černovice leží na významné trase spojující severovýchodní a jihovýchodní Evropu, dopravní infrastruktura není příliš rozvinutá.
Všechny železniční tratě vycházející z Černovic jsou jednokolejné a neelektrifikované. Nejdůležitější trať vede ze Lvova přes Ivano-Frankivsk a Kolomyju do Černovic a dále do Rumunska. Další tratě směřují na sever do Ternopilu, na východ přes moldavské území do Kamence Podolského/Oknice a na jih přes hraniční přechod ve Vadul Siret do rumunské Suceavy.
Z Černovic jezdí autobusové spoje do mnoha ukrajinských, rumunských a dalších evropských měst.
V Černovicích působila řada významných osobností, včetně:
V Černovicích a širším regionu Bukoviny lze nalézt řadu významných českých stop.
Nejvýznamnější českou stopou je bezesporu rezidence bukovinských metropolitů, dnes součást univerzity, postavená architektem Josefem Hlávkou. Tato architektonická perla byla postavena ve stejném stylu jako zemská porodnice U Apolináře v Praze.
V okolí Černovic se nachází také válečný hrob z první světové války v Sadhoře, kde je pohřbeno 120 příslušníků 93. pěšího pluku. V čestném pohřebišti v Sadhoře jsou pohřbeni vojáci 1. československého armádního sboru, kteří padli na Ukrajině, včetně Čechoslováků padlých u Ostrožan.
Podnikatel Vladimír Hulín-Mihalec z Mšena u Mělníka se aktivně zajímá o české působení na Ukrajině a navázal kontakty s potomky českých krajanů v Podkarpatské Rusi. Jeho aktivity zahrnují i distribuci turistických známek a dovoz map a knih z Ukrajiny.
Zmínku si zaslouží i prodej Podkováňského piva nedaleko Majdanu v Kyjevě, což je další konkrétní česká stopa.
Černovice, podobně jako celá Ukrajina, prošly v posledních letech složitým politickým vývojem. V kontextu událostí na Majdanu a následné ruské agrese se měnilo i vnímání Evropské unie a NATO mezi obyvateli.
Přestože v minulosti existovaly určité obavy z přílišné integrace do západních struktur, události posledních let posílily proevropské smýšlení. Volební výsledky opakovaně ukazují podporu proevropských stran.
V souvislosti s ruskou propagandou a narativem o "fašismu" na Ukrajině je důležité poznamenat, že podle evropských výzkumů se k nacionálním stranám na Ukrajině hlásí jen malé procento obyvatel, což je méně než v mnoha jiných evropských zemích.
Vztah k Rusku a jeho politice je v Černovicích, stejně jako na západní Ukrajině obecně, silně kritický, což odráží historické zkušenosti a současnou ruskou agresi.