Současná situace v oblasti bydlení pro osoby s hluchoslepotou v České republice je komplexní a vyžaduje hlubší zamyšlení a aktivní řešení. Děti a dospělí jedinci, kteří potřebují nepřetržitou podporu a asistenci, čelí omezeným možnostem. Mohou strávit celý svůj život v ústavech sociální péče, domovech důchodců, nebo se jejich rodiny musí zcela přizpůsobit specifickým potřebám života s hluchoslepotou.
V lednu a únoru 2006 bylo provedeno anketní šetření mezi osobami s hluchoslepotou a jejich rodinami, jehož výsledkem jsou aktuální žadatelé o specifický typ bydlení. Tyfloservis, o. p. s., a Klub přátel červenobílé hole o. s. jsou organizace, které se touto problematikou zabývají a poskytují odborné sociální poradenství, sociální rehabilitaci, tlumočnické služby, sociálně aktivizační služby, pracovní rehabilitaci a služby podporovaného zaměstnávání.
Historické prameny uvádějí, že odborná pomoc osobám se současným postižením zraku a sluchu byla v České republice poskytována již na počátku minulého století. Po roce 1948 však došlo k útlumu této péče a neexistovala žádná zařízení specializující se na kvalifikovanou pomoc hluchoslepým osobám. V počátečních fázích byla dětem s hluchoslepotou a jejich rodičům poskytována poradenská péče prostřednictvím víkendových setkání v prostorách školy pro sluchově postižené v Olomouci. Následně zde vznikla experimentální třída pro děti s hluchoslepotou a v Berouně byly přijímány děti s hluchoslepotou do mateřské školy pro děti s více vadami.
Dne 17. července 2012 proběhla návštěva ÚSP Chrlice u Brna, která měla za cíl prozkoumat možnosti dalšího života pro dospělé hluchoslepé jedince. Z odpovědi zástupců Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) vyplynulo, že ministerstvo ani stát nebudou finančně podporovat nové projekty. Nabízeny jsou však možnosti umístění a přizpůsobení podmínek pro život hluchoslepých v tomto ústavu. Podle výroční zprávy z roku 2011 se v ÚSP Chrlice nacházelo přibližně 100 klientů s věkovým průměrem 69,3 let. Tato situace není uspokojivá pro rodiče, kteří usilují o co nejlepší životní podmínky pro své děti.
Zástupci Krajského úřadu Moravskoslezského kraje vyjádřili zájem o vznik služby pro hluchoslepé v regionu, kde tato služba momentálně není poskytována. Centrum sociálních služeb pro osoby se zrakovým postižením v Brně Chrlice nabídlo možnost trvalého pobytu pro hluchoslepé osoby.
Jedinci s hluchoslepotou představují velmi různorodou skupinu, a proto je míra a forma podpory, kterou potřebují, vysoce individuální. Obecně lze konstatovat, že potřebují nejvyšší míru pomoci a podpory ve všech oblastech života. Významným faktorem ovlivňujícím formu poskytované podpory je relativně malá četnost jedinců s hluchoslepotou (jejich přesný počet není znám) a jejich rozptýlení po celém území České republiky.
Jedním z klíčových kroků k začlenění osob s získanou formou hluchoslepoty do společnosti je podpora přijetí jejich nové identity. Tito jedinci si v průběhu svého života vytvořili specifický systém komunikace a pohybovali se v určitém sociokulturním prostředí. Po získání závažné sluchové a zrakové vady je nezbytné, aby se dokázali adaptovat a neulpívali na již nefunkčních životních stereotypech.
Problematika života s hluchoslepotou je předmětem zájmu odborníků. Na katedře speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci se tomuto tématu věnují.
Bakalářská práce Elišky Vondráčkové se zaměřuje na problematiku života malého dítěte se současným sluchovým i zrakovým postižením. Snaží se přiblížit svět a život těchto dětí nikoli jako omezený, ale jako pestrý a bohatý. Práce se soustředí na děti s úplnou ztrátou zraku a sluchu před zavedením kochleárního implantátu, tedy přibližně do pěti let věku. Nastiňuje smyslový vývoj u malých dětí obecně a popisuje vývoj dítěte s duálním postižením (nevidomého a neslyšícího) po stránce smyslové (vývoj hmatu, čichu a chuti) a psychické.
Bakalářská práce Mgr. Jany Knoflíčkové se zabývá profesním uplatněním osob s hluchoslepotou. Vymezuje problematiku hluchoslepoty, její etiologii, klasifikaci osob s tímto duálním postižením zraku a sluchu a způsoby jejich komunikace. Práce rovněž poukazuje na možnosti základního vzdělání a přípravu žáků na volbu povolání.
Další bakalářská práce Jany Šimonové se věnuje životu dospělých osob s hluchoslepotou, přičemž první dvě kapitoly jsou věnovány teoretickým poznatkům o hluchoslepotě.
Na stránkách občanského sdružení hluchoslepých VIA jsou shrnuty důležité dokumenty týkající se života s hluchoslepotou, bydlení, sociálních služeb, osobní asistence, právních aspektů, hledání společníků a tlumočníků, a relevantních zákonů a vyhlášek.
Příběh sedmileté Elišky, která žije se svými rodiči v domě na kraji středočeské Unhoště, ilustruje specifické výzvy, kterým čelí rodiny s dětmi s hluchoslepotou. Učení se základních dovedností, jako je "paci, paci", může trvat neobvykle dlouhou dobu, v Eliščině případě rok a půl.
tags: #chranene #bydleni #pro #hluchoslepe