Antické řecké divadlo představuje jeden z nejvýznamnějších kulturních odkazů starověkého světa, který položil základy modernímu pojetí divadelního umění. Jeho kořeny sahají do náboženských obřadů a postupně se vyvinulo v propracovanou společenskou instituci s vlastní architekturou, dramatickými žánry a hereckými tradicemi.
Slovo "divadlo" má své počátky v Řecku, které je proto oprávněně nazýváno "kolébkou divadla". Ačkoli Řekové divadlo nevynalezli, zásadně přispěli k jeho rozvoji tím, že z něj vytvořili svéprávné umění a společenskou instituci. Vývoj divadla úzce souvisel s dosaženým stupněm státní organizovanosti a společensko-ekonomickými podmínkami, přičemž se vždy ustavoval jako produkt společenské a politické kultury.
Počátky řeckého divadla můžeme nalézt v kultických obřadech k poctě různých božstev, především bohů vegetativního cyklu, kteří měli význam pro zemědělství: Démétér a Dionýsos. Tyto slavnosti měly podobu průvodu s trojitou skladbou: pompé (odeslání), agón (zkouška, zápas) a kómos (triumfální návrat).
Kult Démétér byl spojen s iniciačními obřady v Eleusíně, kde mohlo docházet k mimetickému předvádění spojení velekněze a velekněžky, symbolizujícího plodivé síly země. Kult Dionýsa, spojený s myšlenkou, že smrt je neoddělitelnou součástí života, vedl k rituálním obětem a symbolické smrti boha s následným znovuzrozením. Dionýsa uctívaly především ženy (bakchantky) v uzavřených sdruženích, které v extázi, za zpěvů a tanců, odcházely do lesa a po noci se vítězně vracely domů.
Eleusínská mystéria a dionýsie získaly nový význam v průběhu šestého století př. n. l., zvláště za vlády tyrana Peisistrata. Tyto obřady byly přeneseny do Athén, aby oslavily vliv ideologie aristokratické vrstvy a získaly charakter oficiálních státních slavností. To vytvořilo příznivou půdu pro rozvoj divadelních prvků, včetně přednesu lyrických písní (dithyrambů) a mimetických tanců znázorňujících Dionýsovo umučení. Z těchto sborových zpěvů a tanců se zrodila primitivní hra, která se postupně vyvinula v tragédii.
Roku 536 př. n. l. předváděl hru Thespis, jehož forma předvedení nabyla takové obliby, že již o dva roky později byla uvedena v Athénách. Text byl rozdělen mezi sbor a jednoho herce, kteří si navzájem odpovídali. Na dalším stupni probíhal dialog mezi hercem a vůdcem sboru. Druhého herce zavedl dramatik Aischylos, třetího Sofoklés, v pozdějších dobách přibyl ještě čtvrtý nebo jej nahrazoval člen sboru.
O zrodu veselého divadla, komedie, nejsou přesné údaje. Pravděpodobně vznikla v Řecku s písněmi a tanci tzv. fallorů, kteří při dionýsiích nosili symbol plodnosti - fallos. Podle Aristotela přišla komedie do Řecka ze Sicílie a Řekové ji převzali již v rozvinuté podobě.
Předvádění komedií a tragédií bylo vázáno na termíny oficiálních státních svátků. Každoročně počátkem dubna se konaly v Athénách „velké dionýsie“. Tyto několikadenní slavnosti byly určeny všem svobodným občanům.
O výběru soutěžících a přidělení finančních prostředků a organizačního zajištění (chorégos) rozhodoval jeden z devíti athénských správců (archontů). Vítěze, kterému byla udělena i finanční odměna, určoval sbor desíti soudců. Hrálo se od časného jitra a v hledišti se scházeli všichni svobodní občané, kteří si s sebou nosili jídlo a pití a trávili tam denně osm až deset hodin. Vstupné se neplatilo.
Pro soutěže byla v četných městech budována velkolepá divadla pod širým nebem. Zpočátku byla dřevěná, později kamenná. Základní prvky antického divadla zahrnovaly:
Řecké divadlo znalo také různá technická zařízení, například výsuvnou plošinu, jeřáb ke spuštění boha (tzv. mechane) a zařízení pro speciální zvukové a vizuální efekty (hromy a blesky).
Kromě velkých divadelních prostorů existoval i typ „komorního divadla“ pro přednes a zpěv. Divadelní zařízení měla téměř každé větší město.
Hra pod širým nebem kladla velké nároky na herce. Řecké divadlo bylo syntézou mluveného slova, zpěvu a tance. Zpěv a tanec příslušel sboru, který byl ve starších dobách až padesátičlenný.
Herci, jejichž počet nepřesáhl čtyři, byli výlučně muži a hráli v maskách. Každý z nich hrál během trilogie několik rolí. Používali paruky, oděni v dlouhé zdobené roucho, a na nohou měli vysoké boty z měkké kůže s vysokou podrážkou (kothurny).
Řecké herectví proslulo vysokým uměním přednesu a gestiky, jimiž musel herec zvládat obrovský prostor divadla. Herci byli specializováni na tragédie a komedie. Zejména herci tragédií se ve společnosti těšili velké úctě.
Chór byl nedílnou součástí divadelních představení. Aktivně vstupoval do děje sborovou písní a tancem, mluvenými replikami nebo zpívaným dialogem s herci. Tragický sbor měl obvykle 12 až 15 členů, komický sbor až 24 členů.
Námětem tragického a zčásti i komického divadla byly děje řeckého bájesloví, příběhy většinou známé divákům. Dramatikové se proto soustředili na jejich filozofický či aktuálně politický význam. Důležité historické události se rovněž stávaly tématem dramatického zpracování.
Hry měly podobu buď jednotlivého dramatu, nebo byly tři hry spojovány v celek trilogie. K ní byla připojována satyrská dohra, která látku pojednávala v komické rovině.
Tragičnost situace v antické tragedii vyplývala ze střetání hrdinů s nadosobními věcmi - s osudem, zákony či bohy. Cílem díla byla katarze, vnitřní očista diváka pocity prožitými při představení, která měla kolektivní povahu a projevovala tak společensko-politický charakter řecké tragedie.
Antické divadlo využívalo různá technická zařízení pro zvýšení dramatického účinku. Patřily k nim:
Zmínka o "perspektivě" v kontextu antického divadla se může týkat spíše snahy o iluzivní zobrazení prostoru pomocí kulis a malovaných periaktů, než o matematicky definovanou perspektivu, jak ji známe z renesance. Architektonické řešení divadel, zejména umístění jeviště a hlediště, přispívalo k dobré viditelnosti a slyšitelnosti.
Divadlo v řeckém Epidauru, postavené ve 4. století př. n. l., je dodnes považováno za nejdokonalejší starověké řecké divadlo z hlediska akustiky a vešlo se do něj úctyhodných 14 tisíc diváků. Jeho velkolepá stavba v mimořádně zachované podobě udivuje dodnes.
tags: #anticke #recke #divadlo #pudorys #prspektiva