Život našich předků byl neodmyslitelně spjat s domy, ve kterých bydleli, a s pozemky, na kterých hospodařili. Pokud jste již prozkoumali gruntovní a pozemkové knihy, dalším logickým krokem je spojit si vyhledané informace s vizuální podobou daných nemovitostí. Ideálním nástrojem, jak toho dosáhnout, je stabilní katastr, respektive jeho součásti - indikační skici a císařské otisky.
Indikační skici představují v podstatě příruční mapy, které vznikly při sestavování tzv. stabilního katastru. Byly vyhotoveny jako zběžné kopie originálních map, jež byly vytvářeny souběžně s podrobným měřením. Toto měření probíhalo na Moravě a Slezsku v letech 1824-1830 a 1833-1835, zatímco v Čechách probíhalo v letech 1826-1830 a 1837-1843. Z těchto originálních map stabilního katastru byl následně vyčleněn povinný výtisk určený k archivaci. Tyto povinné výtisky jsou právě tím, co nazýváme císařskými otisky.
Stabilní katastr (německy Franziszeischer Kataster, Františkovský katastr) byl soubor údajů o veškerém půdním fondu v předlitavské části Rakouského císařství. Jeho pořízení v první polovině 19. století si vyžádaly potřeby získání přesného měřického podkladu pro stanovení pozemkové daně. Koncepce stabilního katastru vycházela z nutnosti reformy tehdejšího nerovnoměrného zdanění a rostoucích státních požadavků. Přípravné práce na novém katastru začaly 2. srpna 1806, přičemž 21. srpna 1810 přešlo vypracování nového systému pozemkové daně pod nově vzniklou sedmičlennou komisi. Tato komise, vedená Kristíjanem Wurmserem, pracovala systematicky a na vědecké bázi, přičemž důsledně připravovala jak technickou, tak legislativní stránku.
Úsilí vyvrcholilo vydáním patentu císaře Františka I. ze dne 23. prosince 1817 o dani pozemkové a vyměření půdy. Nejdříve došlo k přesnému vymezení hranic pozemků, které byly následně zaměřeny. Základní jednotkou se stala katastrální obec. Přesné trigonometrické zaměření v terénu provádělo několik polních měřických skupin.
V Čechách měření proběhlo v letech 1826-1830 a poté 1837-1843, na Moravě a Slezsku pak v letech 1824-1830 a 1833-1836. Vznikaly tak katastrální mapy v měřítku 1:2880, určené pro každou katastrální obec. Z nich byl tzv. císařský (povinný) otisk (Kaiserpflichtexemplar) archivován v Centrálním archivu pozemkového katastru ve Vídni. Po rozpadu Rakouska-Uherska byl tento otisk pro české země předán do pražských úřadů.
V současnosti jsou indikační skici uloženy v Národním archivu v Praze, v Moravském zemském archivu v Brně a v Zemském archivu v Opavě. Značná část těchto materiálů je však dostupná také online. Mezi hlavní zdroje patří:
Pro jednoduché a efektivní hledání indikačních skic a císařských otisků je nejvhodnější využít zmíněný web ÚAZK. Ve vyhledávacím rozhraní stačí zadat požadované místo a následně na něj kliknout na mapě. Zobrazí se vám nabídka všech dostupných historických map dané lokality, ze kterých se můžete prokliknout na tu, kterou potřebujete.
Tyto mapy jsou zpracovány s vysokou mírou podrobnosti. Kompletní legendu všech barev a značek naleznete na webu archivnimapy.cuzk.cz. Zde se zaměříme na základní a nejčastější informace, které se týkají budov a pozemků.
Mapy stabilního katastru byly barevně členěny podle druhu pozemku a opatřeny parcelním číslem, které odpovídalo písemnému operátu. Měřítko map bylo 1:2880. Kromě kolorovaných map byly pořízeny také tzv. císařské otisky a indikační skici. Indikační skici sloužily k zjišťování (indikování) změn a často obsahovaly čísla pozemkových i stavebních parcel, čísla popisná a informaci o materiálu budovy (spalné/nespalné). Na mnoha indikačních skicích jsou uvedena i jména vlastníků.
Císařské otisky, na rozdíl od originálních map stabilního katastru, zachycují původní stav krajiny bez dodatečných zákresů pozdějších změn. Jsou to mapy, které byly původně určeny k archivaci a dodnes patří k nejžádanějším archiváliím.
Základním předpokladem pro hledání je znalost čísla domu, ve kterém váš předek bydlel, a doufat, že nedošlo k přečíslování obce. Jednodušší situace nastává, pokud jsou pro danou obec dostupné jak císařské otisky, tak indikační skici. Na indikačních skicích totiž bývá uvedeno číslo popisné daného domu, vyznačené červenou barvou. Černá barva u domu značí parcelní číslo. Na pozemcích je toto značení opačné - červenou barvou je uvedeno parcelní číslo a černou číslo popisné. V mnoha případech jsou na pozemcích uvedena i jména vlastníků.
Složitější situace nastává, pokud máte k dispozici pouze císařské otisky. Ty totiž obsahují pouze parcelní čísla (černou barvou číslo parcely, na které stojí dům, červenou číslo parcely pozemků), nikoli čísla popisná. Ani tato situace však není neřešitelná. Je nutné zjistit, na jaké parcele se dům vašeho předka nacházel. I v tomto případě je však důležité ověřit, zda nedošlo k přečíslování domů v obci.
Ideálním postupem je vždy ověřit a porovnat číslo popisné, číslo parcely a polohu daného domu v císařských otiscích, katastru a aktuální online mapě (např. Mapy.cz) zároveň.
Císařské povinné otisky map stabilního katastru představují barevné rastrové kopie map vzniklých v letech 1824-1836 (pro Moravu a Slezsko) a 1826-1843 (pro Čechy). Původně byly určeny k archivaci v Centrálním archivu pozemkového katastru ve Vídni a po vzniku Československé republiky byly v rámci archivní rozluky předány do Prahy. Na rozdíl od tzv. originálních map stabilního katastru zachycují původní stav krajiny bez dodatečných zákresů pozdějších změn. Pro území Čech je archivováno přibližně 8400 katastrálních map na zhruba 31 tisících mapových listech.
Originální mapy stabilního katastru jsou přímým výsledkem měřických prací při zakládání stabilního katastru. Jde o ručně kreslené a vybarvené mapy, které byly po dokončení litograficky reprodukovány. Jedna z tiskových kopií, po ručním vybarvení, byla uložena ve Vídni jako kontrolní exemplář (císařský povinný otisk). Vlastní originální mapy byly po nějakou dobu vedeny jako mapy evidenční a byly do nich červeně dokreslovány nastalé změny. Ve složitějších případech byl nový stav vykreslen na zvláštní listy, označené jako Beimappe (příložná mapa). Tímto dodatečným zákresem změn se originální mapy liší od císařských povinných otisků, na kterých byl zakonzervován původní stav v době založení katastru.
V řadě případů byly dvě sousední obce mapovány společně, ale až na císařských otiscích byly odděleny. V katastrálních územích, pro která se císařské otisky nedochovaly, jsou postupně nahrazovány originálními mapami stabilního katastru.
Data jsou Ústředním archivem zeměměřictví a katastru (ÚAZK) pořizována skenováním shromážděných archiválií za účelem zpřístupňování odborné i laické veřejnosti výsledků rozsáhlých geodetických a kartografických prací, které v minulosti probíhaly na našem území.
Zodpovědná organizace: Český úřad zeměměřický a katastrální
Kontaktní informace:
tags: #cisarske #povinne #otisky #map #stabilniho #katastru