Evangelický kostel, který tvoří volně stojící bílý oválný objekt, se nachází na mírně vyvýšeném pozemku v terasovitě uspořádané krajině, jíž dominuje klášter Klosterneuburg. Rozlehlá parkově upravená zahrada novobarokní fary a pečlivě zastřižený trávník se vzrostlými stromy umožňují této středně velké stavbě, aby získala dostatečný prostor k ovládnutí svého okolí.
Cesta ke kostelu vede kolem převýšeného kůru, mírně stoupá k předzahrádce zastíněné lípou a dále ke vstupní hale na západní straně. Pokračujeme-li dále do interiéru, tak se ochranná stěna zakřiveného chóru rozplyne v mřížce malých čtvercových oken. Obvodová stěna sleduje souvislou křivku složenou z eliptických segmentů.
Na severovýchodní straně se odstupňované okraje stěn k sobě přibližují, ale stále mezi sebou ponechávají úzkou světelnou štěrbinu, která zásobuje vnitřní prostor nebeským světlem. Prstenec čtvercových oken probíhající kolem oválné stěny těsně pod stropem umožňuje pronikání slunečních paprsků do interiéru v různých denních dobách.
Tento oválný sakrální prostor je zakryt segmentovou valenou klenbou ze železobetonu. Průsečík eliptického válce a hlavňové klenby je mírně zakřivený, takže materiál, který je ze své podstaty tvrdý, se stává měkkým, jako by byla nad sálem zavěšena lehká plastová fólie. Ve střešní desce bylo vyříznuto pětadvacet kruhových střešních světlíků, které umožňují průnik denního světla.
Přestože ochranný charakter obvodových stěn není nikdy oslaben, tak interiér je v podstatě prostorem naplněným světlem ze všech stran. Tato světelná záplava je nejsilnějším znakem místního protestantského kostela.
Vstup do kostela vede z chodby, prostorově vymezené nižší stěnou, která vybíhá z oválného půdorysu. Zakřivená stěna návštěvníky navádí k místu společného setkávání. Do hlavního prostoru se vstupuje pod kruhovým ochozem, který vynáší centrální kruhový sloup s čtveřicí podpůrných trámů a na němž se nachází varhany.
Kazatelna-oltář, která leží naproti vchodu v konkávním oblouku vrcholu elipsy, je vyznačena úzkým převýšeným obrazem od Huberta Scheibla.
Jižní stěna je rozčleněna rastrem čtvercových oken, které rozbíjí výhled na stromy v zahradě. Na protější straně působí severní stěna s akustickým obkladem spíše jako ochranný závěs.
Odsazení severní stěny pomáhá rozptýlit napětí z centrálního prostoru, který se díky své bipolárnosti zdá být mnohem vyváženější, než by mohl být čistě kruhový koncept. Odchylky od přesné elipsy pomocí překrývajících se oválů různých velikostí vytvářejí souhru mírných asymetrií a mimostředných os, která leží za hranicemi našeho vnímání.
Použité architektonické prvky zcela jasně odhalují, že se nejedná o všední stavbu, ale o sakrální prostor vymezený křehkou skořápkou, která však hraje druhotnou roli vůči světlem zalitému a víceznačnému poli utvářejícímu tento „vnitřní prostor“. Kapfinger, Otto. Zschokke, Walter. ORTE. Architektur in Niederösterreich I.
Kostel ve Mšeně je jednolodní stavbou obdélného půdorysu s užším a nižším presbytářem na jihozápadní straně a menší sakristií. Střecha je sedlová, původní břidlicové pokrytí nahradily plechové šablony. K hlavní lodi přiléhá ze severozápadu zděná hranolová věž, zakončená osmibokou stříškou.
Interiér kostela je přístupný portálem v podobě edikuly. Na třech stupních z pískovce zde spočívají na obou stranách sokly s vrcholovou patkou, nesoucí ve spodní části bohatě zdobené toskánské sloupy. Jejich hlavice spojuje římsa nesoucí nástevec, opět řešený formou menší edikuly a uzavřený trojúhelníkovým frontonem, nesoucím kříž.
Kostel byl postaven v roce 1936 ve funkcionalistickém slohu architektem Jaroslavem Fišerem. Stavba má kruhový půdorys, její součástí je také kolumbárium v kryptě. Kruhový půdorys odkazuje k nejstarším sakrálním stavebním památkám na Plzeňsku. Krásná akustika v této kruhové hale s kupolí. Varhany od p. Urbana z roku 1933, několikrát přestavované, naposledy v roce 2019 restaurované varhanářstvím Dlabal - Mettler. Romantické ladění s 15 rejstříky a oktávovými spínači. Zvláštností je rejstřík labiální klarinet.
Jednolodní objekt se zúženým čtyřbokým presbytářem a mohutnou hranolovou věží, jež vyrůstá z hmoty kostela na straně hlavního průčelí. Presbytář po stranách osvětlují malá oválná okna, zatímco boční stěny lodi rytmizují tři půlkruhová okna zdůrazněná secesně tvarovanou šambránou s hrubě strukturovanou omítkou. Prostory lodi i presbytáře kryje sedlová střecha.
K východní stěně presbytáře přiléhá menší hmota sakristie, rovněž krytá sedlovou střechou. Na jihozápadní straně přiléhá k hlavní lodi, avšak pouze k jednomu boku příčná loď (transept), která má funkci vstupního prostoru. Ten je zdůrazněn převýšeným půlkruhovým portálem zdobeným dekorativním motivem a krytý drobnou stříškou.
Severozápadní stranu příčné lodi osvětluje v nižší části obdélné okno s půlkruhovým záklenkem a ve výšce štítového průčelí trojdílné okno. Úhel mezi lodí a transeptem je vyplněn malým apsidovitým přístavkem prolomeným vedlejším vstupem a jedním oknem. Hranolovou věž osvětlují trojitá sdružená okna v mírně vystupujícím arkýři, doplněná na bočních stranách okny střílnovými. Věž je zakončena neobvyklou kombinací mansardové a jehlancové čtyřboké střechy krytou břidličnými šablonami.
Secesní dekor se nejvýrazněji uplatňuje na římsách, jež jsou pojaty velmi ojedinělým způsobem. Plochá římsa je zdobena složitým dekorem z proplétaných barevných stuh. Drobným prvkem dotvářejícím charakter stavby jsou okenní parapety obložené glazovanými tvarovkami.
Evangelická církev helvétského vyznání v Hradci Králové měla už od konce 19. století snahy o výstavbu vlastního kostela. Zatímco první návrhy od Václava Rejchla st. a definitivní projekt Liskův vycházely z tradičních typů křesťanského kostela, architekt Gočár přistoupil k úkolu radikálněji. Kostel měl být vztyčen na podélném půdorysu s půlkruhovým zakončením. Zaklenut měl být valenou půlkruhovou klenbou a apsidovým závěrem.
Na půlkruhový portikus, vyvýšený na čtrnácti schodech, navazovalo zádveří, předsíň a samotná vysoká modlitebna. Na rozdíl od křesťanských kostelů mělo kněžiště směřovat na západ, tedy ke vstupu. Kněžiště se obcházelo a lavice farníků byly umístěny v zadní části kostela. Kolem přízemí vedl ochoz oddělený od hlavní lodi arkádou s půlkruhovými oblouky. Nad ní se tyčily úzké pruhy vitrajových oken. Průčelí kostela bylo prolomeno velkým, patrně také vitrajovým oknem s geometrickými vzory, ve tvaru přímého oblouku.
Absence věže i jakékoli tradiční dispozice a vzhledu křesťanského kostela a důraz na jednoduchý zaklenutý tvar jsou doplněny ambitem s oválnými okny a systémem pilířů mezi vitrajovými okny nesoucími výraznou římsu po obvodu kostela, což může připomínat stylizovaný opěrný systém a okna gotických katedrál. Výrazné, ale současně jednoduché architektonické gesto, oproštěné od stavebních i náboženských tradic, se představitelům církve patrně nelíbilo a oslovili mladého architekta Oldřicha Lisku, který dodal daleko konvenčnější projekt s věží.
Historik architektury Jakub Potůček píše, že „ač působí mnohem klasičtějším dojmem, nezapře díky svým aerodynamickým tvarům vliv utopické architektury italských futuristů,“ avšak daleko spíš můžeme Gočárův návrh ztotožnit s hledáním nového vznešeného stylu, o němž ve stejné době psal Behrens a jeho text Co je monumentální umění?
Evangelický kostel ve Mšeně je puristicko-funkcionalistický kostel sloužící bohoslužebným účelům Farního sboru Českobratrské církve evangelické v Mšeně u Mělníka. Po vyhlášení tolerančního patentu v roce 1781 se ve Mšeně přihlásilo k reformovanému vyznání několik rodin, zdaleka ne tolik, aby mohli vytvořit vlastní sbor nebo jeho filiálku. Marně žádali o přidělení odsvěceného kostela sv. Jana z 15. století, který byl utrakvistický až do rekatolizace.
Evangelíci ze Mšena se stali členy sboru v Nebuželích, kazatelská stanice byla vytvořena 29. června 1869, věřící se scházeli v soukromí. Byly zahájeny úvahy o stavbě kostela, v roce 1872 byla však stanice zrušena „pro nedostatek údů a prostředků“. Stanice v Nebuželích byla znovu otevřena v roce 1905, v roce 1923 byl založen samostatný sbor Českobratrské církve evangelické. Počátkem 30. let 20. století měl sbor ve Mšeně 766 členů. V roce 1918 město věnovalo kazatelské stanici pozemek, stavět se ale nezačalo.
Plány zahájit stavbu kostela okamžitě po získání pozemku v roce 1918 ztroskotaly pro nedostatek financí, bohoslužby se nadále konaly v sále radnice. Základní kámen kostela byl položen v den 85. výročí narození prezidenta Tomáše Garricka Masaryka 7. března 1935, slavnostně byl otevřen za rok 23. O stavbu kostela se zasloužil zejména řídící učitel B. Autorem projektu puristicko-funkcionalistické stavby byl člen místního sboru Českobratrské církve evangelické František Švihálek ml. Nebyl architektem, ale ve Mšeně vytvořil dílo vysoké kvality převyšující úroveň mnohých jiných staveb.
Objekt budovy kostela se skládá ze tří výrazně odlišných částí: věže, kolumbária a kostela. Kostel má obdélný půdorys, kolumbárium je nízký přízemní objekt půlkruhového půdorysu a věž přiléhající ke kostelu ze západní strany a z jižní ke kolumbáriu má čtvercový půdorys. Věž a kolumbárium byly přistaveny v roce 1922. Původně měl kostel tři zvony, zůstal pouze jeden. Jižní strana areálu je lemována historickým oplocením s nízkou podezdívkou s kovovými výplněmi. Před kostelem je umístěna busta J. A. Komenského. Budova kostela postaveného ve 30. letech 20. století je kvalitní architektura vysoké umělecko-řemeslné úrovně včetně vybavení. Kostel patří mezi cenné meziválečné (nejen) církevní stavby.
Kostel Církve československé husitské, zvaný též evangelický, vznikl v letech 1902 až 1903. Jeho stavbu iniciovali členové významné podnikatelské rodiny - bratři Otto a Hermann Brassovi. V roce 1896 byl položen základní kámen a rozběhly se všechny přípravné práce. Stavba byla dokončena v roce 1903.
Půdorys kostela má tvar kříže a kromě vlastního sakrálního prostoru je v něm umístěna i fara. Projekt evangelického kostela a fary na pomezí historismu a secese je prací Rudolfa Kříženeckého. Zbudován na počátku 20. stol. Půdorys kostela je čtvercový.
tags: #evangelicky #kostel #pudorys