Nad západočeským příhraničním městečkem Přimda se vypíná stejnojmenný vrchol se zříceninou kdysi majestátního hradu. Poloha předurčila hrad Přimdu ke strážení hranice a nedaleké obchodní stezky. Po staletí je vrchol s hradem impozantní dominantou celého kraje. Do dnešních dnů zbyla z Přimdy, bohužel, už jen mohutná hranolová věž.
Původ hradu je zahalen tajemstvím a není dodnes zcela znám. I to je důvod, proč je některými historiky označován za nejstarší český kamenný hrad, nikoliv Pražský hrad. Počátky hradu jsou spojovány se zápisem v Kosmově kronice, kde je psáno, že roku 1121 hrad na českém území vystavěli „nějací Němci.“ Jejich troufalost byla brzy potrestána a český kníže Vladislav I. jim hrad zabral.
Psaná historie Přimdy začíná roku 1126. Tou dobou již sloužil hrad k ochraně hranic a nedaleké obchodní stezky. Mimo strážní úlohy však Přimda sloužila také jako vězení.
Mezi silnými kamennými hradbami byl dvakrát vězněn budoucí český kníže Soběslav II., který se pokusil uplatnit nárok na vládu v zemi proti svému bratranci Vladislavovi II. Přimda se stala Soběslavovi osudnou na celých 14 let. Pouze jedinkrát se mu podařilo z vězení uprchnout, a to díky jeho přívržencům, kteří hrad přepadli. Dramatické osvobození však Soběslavovi nepřineslo dlouhou svobodu. Brzy byl na Přimdě uvězněn znovu a na svobodu se dostal až po dlouhých 12 letech.
Na Přimdě byl roku 1249 vězněn také budoucí český král Přemysl Otakar II., který se snažil neúspěšně sesadit z trůnu svého otce krále Václava I.
Využitím zmatků způsobených spory mezi knížaty mohl být hrad založen německým markrabětem Děpoltem II. z Vohburgu, správcem sousední německé marky. Podle některých hypotéz mohl být zakladatelem také kníže Vladislav I. ve spolupráci s kladrubským klášterem. Žádnou z hypotéz nelze spolehlivě doložit. Podoba Přimdy ve dvanáctém století je v kontextu českých hradů výjimečná. Nedaleké tehdejší hrady Tachov a Tasnovice měly podobu hradišť. Přimdská věž naproti tomu patří mezi donjony, které se v jedenáctém a dvanáctém století často stavěly v západní Evropě, ale v prostředí Čech se objevily až ve třináctém století.
Hrad nebyl nikdy veliký. Kromě severní strany, kde byl vyhlouben hradební příkop, se terén na všechny strany prudce svažuje a ponechával jen malou plochu pro stavbu objektu. Malý prostor neumožňoval umístit přímo v hradu potřebné řemeslníky. Ti žili v podhradí.
Kamenné kvádry v rozích stavby byly pečlivě opracovány, zatímco výplň mezi nimi tvořil lomový kámen spojený maltou - tehdy moderním stavebním materiálem, který zajišťoval pevnost a dlouhou životnost konstrukce. Tento styl výstavby jasně naznačuje vliv německých kameníků a stavitelů, kteří si přinesli zkušenosti z říšských pevností.
Mohutná hradní věž, kterou nechali zpevnit pilířem již Švamberkové, se uchovala v původní podobě do roku 1711, kdy se po zásahu blesku sesunula její jihozápadní část.
Doplňkovými objekty hradu byly tři strážní věže na Šibeničním vrchu, poblíž dnešní meteorologické stanice. Odtud se střežil pohyb na cestě vedoucí přimdským sedlem. Základy těchto strážních věží se uchovaly až do novější doby. Dalším předsunutým objektem hradu byla stavba v lokalitě zvané Backofen pod svahem Přimdy nedaleko cesty vedoucí k hranicím.
Od počátku plnila Přimda i úlohu státního vězení. V průběhu neklidných dob 12. století zde byl dvakrát po řadu let vězněn budoucí kníže Soběslav II. svým bratrancem, knížetem Vladislavem II. Z prvého věznění byl Soběslav osvobozen svými přívrženci, kteří hrad přepadli, zabili purkrabího a shodili ho do vězení. Celkem strávil Soběslav na Přimdě 14 let svého života.
V následujícím století se Přimda roku 1249 stala místem nuceného pobytu Přemysla Otakara II. Na začátku čtrnáctého století byla Přimda královským majetkem a úřad purkrabího roku 1314 vykonával Albert z Frýdlantu.
Poloha hradu předurčila Přimdu ke strážení hranice a nedaleké obchodní stezky. Po staletí je vrchol s hradem impozantní dominantou celého kraje. Využití zmatků způsobených spory mezi knížaty mohlo vést k založení hradu německým markrabětem Děpoltem II. z Vohburgu. Podle některých hypotéz mohl být zakladatelem také kníže Vladislav I. ve spolupráci s kladrubským klášterem. Žádnou z hypotéz nelze spolehlivě doložit.
Jednou z nejvýznamnějších cest, které spojovaly Čechy se západní Evropou, byla norimberská stezka, vedoucí z německého Norimberka přes dnešní západní Čechy až do Prahy. Norimberská stezka vedla přes Řezno (Regensburg), Waldmünchen, překračovala česko-německou hranici a směřovala přes Přimdu, Tachov, Plzeň a Beroun až do Prahy. Byla klíčová nejen pro obchod, ale i pro kulturní výměnu. Díky své poloze se Přimda stala důležitým hraničním bodem a pevností, která kontrolovala pohyb po této stezce.
Od doby svého postavení až do konce 16. století, kdy se začal měnit ve zříceninu, patřil hrad střídavě panovníkovi a příslušníkům šlechtických rodů, kterým dával panovník hrad v době své finanční tísně do zástavy. Až do roku 1316, kdy byl dán prvně do zástavy, byl hrad Přimda spravován nepřetržitě královými purkrabími.
Král Jan Lucemburský hrad před rokem 1318 zastavil Vilému Zajícovi z Valdeka. Po Vilémově smrti panovník Přimdu vyplatil, ale brzy ji dal znovu do zástavy, tentokrát Frenclinovi Jakubovu z Prahy. Roku 1336 se účastnil výpravy krále Jana do Rakouska spolu se stovkou mužů, čehož využila nevelká skupina ozbrojenců podpořená Ludvíkem Bavorem a pokusila se Přimdu dobýt. V noci se jim podařilo překonat vnější opevnění, ale potom se dobyvatelé prozradili křikem. Hradní posádka zapálila některé dřevěné části hradu a útočníky zahnala.
Karel IV. zastavený hrad vyplatil. Svým zákonem Maiestas Carolina zakázal prodej nebo zastavování královského majetku. Sám ale dal krátkodobě dvakrát hrad Přimdu do zástavy. Václav IV. Přimdu opět zastavil.
Za husitských válek patřila Přimda ke spolehlivé opoře katolické strany. Roku 1429 byla v obléhání husitských vojsk, která sice vypálila a zničila městečko v podhradí, ale na mohutných hradbách si vylámala zuby.
V této době se v Čechách nebývale rozmohly loupeže. Také hrad Přimda se stal sídlem loupežníků. První zásah proti nim provedl na rozkaz krále Čeněk z Vartenberka dne 3. března 1416. Zajal 30 loupežníků, kteří byli již 16. března 1416 v Praze popraveni. Velitel loupežníků se zachránil na hradě. Hrad obsadil až v roce 1421 Mikuláš z Lobkovic. V tomtéž roce zastavil král Zikmund hrad rytíři Jindřichovi, řečenému Zito von Gibian. Ten měl hrad v držení během husitských válek. Husité vypálili městečko Přimdu 16. června 1429, ale hradu se nezmocnili.
Jindřich Zito měl dostatečně silnou posádku pro obranu hradu, ale nemohl zabránit vypalování vesnic v okolí. Husité vypálili mimo jiné Svatou Kateřinu a vesničku Pytlíkov, ležící u cesty z Přimdy do Svaté Kateřiny.
V době panování Jiřího z Poděbrad získali Přimdu jako stálou zástavu páni ze Švamberka. Pokoušeli se vícekrát hrad i panství koupit, ale panovníci k tomu nedali souhlas. V držení Švamberků byl hrad v letech 1454-1592.
Bratři Adam a Jindřich ze Švamberka si v roce 1548 panství i hrad rozdělili, přičemž Adamovi připadl tzv. horní hrad, zatímco Jindřichovi hrad dolní (horní a dolní hrad byly odděleny podélným skalním hřebenem). V době Adama ze Švamberka vedli Chodové dlouholetý spor (1567 až 1590) o svá práva. Ze žalob Chodů vyplývá, že Švamberkové nechali hrad pustnout a přidělené prostředky využívali na stavby svých dvorů a skláren.
Za Švamberků v 16. století Přimda chátrala a ani dílčí opravy a některé nové hospodářské budovy stav hradu nezlepšily. Došlo i k bourání některých částí hradu.
V roce 1592 získal hrad Přimdu na krátkou dobu opět panovník. Již o rok později požádal císař Rudolf II. o plnou moc, aby mohlo být prodáno celé přimdské panství, protože potřeboval peníze na válku s Turky. Nenašel se kupec, který by mohl koupit celé panství, a proto byla držba rozdrobena. S definitivním rozprodejem se začalo v roce 1596. Většinu majetku koupily šlechtické rody ze sousedství. Byli ale i menší kupci. Třeba sklářský mistr Pavel Schürer, který koupil sklárnu a lesy na Waldheimu. Na chátrající hrad se kupec nenašel.
V držení Přimdy se vystřídalo více majitelů. V roce 1675 koupil panství i s hradem Jan Václav Novohradský z Kolowrat. V majetku tohoto rodu je území dodnes, s výjimkou asi 50 let nacistické a komunistické vlády v zemi.
V roce 1609 byl již hrad uváděn jako pustý, zbořený a opuštěný. Následně zřícenina několikrát změnila majitele, až se roku 1675 dostala do majetku hraběte Jana Václava Novohradského z Kolovrat, který centrem panství učinil nedaleké Velké Dvorce.
Respekt budící hrad Přimda se dokázal ubránit nepřátelským vojskům, vlivu času však nikoliv. I přes snahy části hradu opravit a rozšířit jej o další hospodářské budovy zůstala Přimda od 17. století opuštěná a chátrala. Do dnešních dnů nám proto zůstala zachována jen mohutná hranolová věž z lomového kamene a žulovým obložením.
Hrad Přimda je zříceninou jednoho z nejstarších kamenných hradů v Čechách. Do dnešní doby se dochovalo torzo mohutné hranolové románské obytné věže a zbytky bašty z konce 15. století.
První opravy zříceniny hradu byly provedeny v roce 1879 nebo 1880 za Filipa hraběte z Kolovrat. Další práce, tentokrát značně většího rozsahu, proběhly v letech 1919-1923. Týkaly se hlavně věže, která byla na řadě míst upravena do své současné podoby.
V roce 1925 byla na Přimdě velká slavnost. Oslavovalo se údajně tisícileté výročí založení hradu. Sešlo se na 20 000 účastníků. Z dnešního hlediska nám to musí připadat až trochu komické, když tehdejší obyvatelé Přimdy a četní hosté oslavovali událost, kterou nemohl nikdo dokázat. Bylo to ale v době, kdy nacionalismus stál v popředí zájmů. Na omluvu přimdských Němců se musí ale uvést, že nebyli sami. Ještě po roce 1945 se ve více německých městech oslavovalo tisícileté výročí založení a ani tam to nemohl nikdo dokázat.
28. července 1989 se na hradě po otřesu půdy sesula část zdi. Byli zasypáni tři dvanáctiletí chlapci, z nichž jeden na následky zranění zemřel. V období 2001-2010 byla zřícenina staticky zajištěna a komplexně restaurována.
Vyrazte na nedlouhou procházku lesem. Hrad Přimda, majestátně čnící na kopci v západních Čechách, je fascinujícím svědkem česko-německé historie. Jeho založení spadá do raného středověku, do období, kdy české a německé země byly úzce propojené nejen obchodem, ale i politickými zájmy a vojenskými konflikty.
Samotná zřícenina nabízí úchvatné výhledy do krajiny Českého lesa. Zachovalá hradní věž je přístupná po dřevěném schodišti a nabízí panoramatický rozhled do okolí. Vydejte se po naučné stezce, která vás provede okolím hradu. Dozvíte se zajímavosti o místní fauně a flóře i o historii regionu.
Nedaleko hradu Přimda se nachází rozhledna Málkov, která nabízí další úchvatné výhledy na Český les a Šumavu.
Český les ukrývá mnoho dalších historických pokladů. Zřícenina hradu Přimda a Český les jsou ideální destinací pro všechny, kteří hledají kombinaci historie, přírody a dobrodružství. Neváhejte a vydejte se objevovat kouzlo Českého lesa. Historie ožívá v každém kameni hradu Přimda a krása přírody vás obklopí na každém kroku.