Rekonstrukce jídelních prostor, ať už ve školních zařízeních, nebo firemních provozech, představuje komplexní proces, který vyžaduje pečlivé plánování a realizaci. Příklady z praxe ukazují, jak mohou být tyto projekty náročné, ale zároveň jak mohou přinést významné zlepšení funkčnosti a komfortu.
Stravovací provoz Mateřské školy v Luhačovicích prošel v roce 2016 kompletní rekonstrukcí, která se dotkla všech prostor kromě výdejních kuchyněk na třídách. Původní kuchyň byla ve velmi špatném stavu, stará více než 30 let, s odpovídající kvalitou vybavení. Závažné byly také problémy s rozvody elektřiny, časté výpadky proudu, téměř nefunkční odsávání a zatékání do místností.
Zřizovateli se podařilo získat potřebné dotace, což umožnilo rychlou realizaci rekonstrukce. Informace o blížící se rekonstrukci dorazily do jídelny přibližně půl roku předem, což se ukázalo jako nedostatečné, zejména s ohledem na jednání o vlastním projektu, které proběhlo jen 14 dní před zahájením prací. Vedoucí jídelny, Irena Lišková, ocenila, že projektant měl zkušenosti se školními kuchyněmi.
Součástí příprav bylo i výběrové řízení na dodavatele, kde hlavním kritériem byla nejnižší cena. Tato skutečnost však neměla zásadní vliv na kvalitu dodané techniky, jelikož vedoucí jídelny díky obratnému vyjednávání prosadila alespoň střední cenovou úroveň. Požadavek na nízkou cenu se však projevil při volbě stavebních materiálů.
Při plánování harmonogramu podobných akcí je klíčová doba, po kterou je jídelna mimo provoz. Obvykle se jedná o dva prázdninové měsíce. V Luhačovicích však situace vyžadovala jiné řešení, jelikož jídelna zajišťovala stravování pro přibližně 150 dětí. Rodiče těchto dětí jsou často zaměstnáni v lázeňských provozech, kde v létě vrcholí sezóna.
Mateřská škola byla uzavřena pouze v červenci. V srpnu již kuchařky vařily obědy v kuchyni sousední základní školy. Rekonstrukce zahrnovala nejen samotnou kuchyň, ale i sklady a další místnosti, s částečnou změnou jejich stavební dispozice. Kuchyň získala zcela nové vybavení, včetně konvektomatu Retigo, smažící pánve Fagor a myčky na nádobí.
Nové vybavení s sebou přineslo i nové výzvy. Počáteční nastavení techniky bylo náročné. Smažící pánev se obtížněji zapalovala a pomaleji se rozehřívala ve srovnání se starým modelem. Dodané trouby reagovaly na změnu teploty s větším zpožděním. Nový robot měl nedostatečný výkon, proto byl vrácen a nahrazen repasovaným starým.
Na sídlišti Dubina v Pardubicích se nachází základní škola s velkou jídelnou, která v současné době připravuje přibližně 530 obědů denně. První informace o plánované rekonstrukci se objevily asi 1,5 roku předem, což je u akcí tohoto rozsahu obvyklá doba.
Vedoucí jídelny Zuzana Kielová byla přizvána k jednání o návrhu projektu technologického vybavení varny i zázemí. Velmi složitý byl například výběr multifunkční pánve, která byla jedním ze základních požadavků. Vedoucí požadovala multifunkční tlakovou pánev, avšak navržený příkon elektřiny by nestačil. S ohledem na finance bylo nutné dosáhnout kompromisu a zvolit jiný model pánve.
Návrh rekonstrukce počítal i s menšími dispozičními změnami. Dodavatelské firmy požadovaly na práce dobu šesti měsíců. Součástí příprav bylo proto i jednání o zajištění náhradního stravování pro děti.
Vzhledem k tomu, že část vybavení kuchyně měla zůstat zachována, bylo nutné ji dočasně uschovat a chránit před prachem. Stroje přesunula dodavatelská firma z kuchyně do jídelny, kde byly umístěny na paletách. Drobné vybavení kuchařky třídily, nepotřebné nebo poškozené připravily k likvidaci, zbytek zabalily a samy přenesly do jídelny na regály a palety.
Udržet si přehled o umístění jednotlivých položek během rekonstrukce bylo obtížné. Pomohly k tomu seznamy, do nichž kuchařky při stěhování zaznamenávaly, jaké vybavení se kde nachází. Po vystěhování kuchyně následovalo bourání, stavební práce, rozvody elektřiny a plynu, odpady, nová podlaha, obklady a instalace nových strojů.
Tři měsíce, tedy polovinu doby rekonstrukce, musely kuchařky podávat dětem obědy. Náhradní stravování bylo zajištěno dovozem obědů z menzy pardubické univerzity. Tamní personál vařil podle jídelníčku sestaveného vedoucí Zuzanou Kielovou a vedoucí kuchařkou Petrou Čtvrtečkovou. Jelikož v jídelně byly uskladněny stroje a vybavení z původní kuchyně, obědy se podávaly ve dvou třídách, které byly pro tento účel uvolněny.
Kapacita stolů byla výrazně nižší než kapacita jídelny, proto byl vytvořen zvláštní stravovací rozvrh, aby se třídy mohly postupně vystřídat. Doba podávání stravy se prodloužila. Obědy se podávaly na jednorázovém plastovém nádobí, což eliminovalo potřebu mytí.
Na konci října začali pracovníci firmy Marhold a.s. osazovat kuchyni novými i původními stroji. Neobyčejné problémy nastaly při stěhování myčky, která měla velké rozměry a neprošla dveřmi. Nakonec byla do kuchyně transportována po chodbách a schodištích z opačného konce školy.
Oživení kuchyně bylo rovněž náročné. Personál musel souběžně zajišťovat výdej v náhradních prostorách a zároveň se zaškolit na nové technologie. Vedoucí jídelny popsala, že zpočátku bylo nutné sladit „fungování“ strojů a personálu. Kuchařky se musely smířit s výpadky elektřiny nebo výtahu.
Mezi nedostatky poukazují kuchařky na malý prostor na mytí nádobí a postrádají dveře, kterými by bylo možné zavézt vozík s tácy přímo k myčce. Přesto se většinu problémů podařilo napravit a jídelna dnes slouží ke spokojenosti všech.
Kuchařky si pochvalují například pánev, která umožňuje přípravu nových pokrmů. Má dvě části, v každé lze nastavit jinou teplotu, a omáčky se v ní nepřipalují.
Ne všechny rekonstrukce proběhnou tak úspěšně, jak v uvedených příkladech. Někdy bývá na vině zřizovatel, který poskytne jen minimální finanční prostředky. Jindy vedení školy nepřizve vedoucího jídelny ke konzultaci projektu a předloží mu již hotové, nevhodné řešení.
Ateliér CollArch vytvořil novou firemní jídelnu pro společnost Magna Exteriors v Nymburku, která se specializuje na výrobu plastových dílů do automobilů. Jídelna byla kapacitně rozšířena na téměř trojnásobek původní plochy. Původní kanceláře byly připojeny k hlavnímu prostoru a upraveny pro provoz jídelny.
Interiér jídelny se vyznačuje novou litou betonovou podlahou. Původní nosné betonové sloupy byly očištěny a ponechány v pohledovém betonu. Obvodové stěny jsou sjednoceny světle šedým nátěrem. Původní kazetový podhled byl odstraněn, čímž se získal téměř metr výšky navíc.
Dominantou interiéru je kromě červeného baru i červená stěna v kavárenském koutku. Červená barva se prolíná od podlahy přes stolky a židle až po plastickou stěnu z prolamovaných plechových dílů, evokující kapotu sportovního vozu.
Barevná koncepce vychází z firemního loga společnosti Magna, kde jsou odstíny šedé a černé akcentovány jasně červenou barvou. Podlahy, stěny a sloupy jsou v odstínech šedé, strop dominuje černá barva. Výrazně červený vestavěný nábytek, navržený specificky pro interiér, je sestaven z kombinace plných a perforovaných plechových dílců.
Modularita umožňuje snadnou proměnu jídelny na prostor pro menší firemní akce. Celková užitná plocha jídelny je 280 metrů čtverečních. Prolamovaná plechová stěna s perforovanými dílci přechází v plechovou lavici a tvoří s ní jeden celek. Abstraktní dílo na motivy automobilového průmyslu ozvláštňuje prostor a tvoří předěl mezi jídelnou a kuchyňkou.
Chytré osvětlení lze nastavit do několika režimů, což umožňuje přípravu plochy jídelny pro různé prezentace a večírky. Prolamovaná červená stěna se při změně osvětlení mění na dramatickou divadelní scénu.
Na Pustevnách byla v roce 2023 znovu otevřena unikátní jídelna Libušín, kterou navrhl architekt Dušan Jurkovič a postavena byla v roce 1899. Po fatálním požáru v roce 2014 došlo k dokonalé obnově objektu podle původních plánů, včetně interiéru, nábytku a výmalby.
Jídelna Libušín je mistrovským dílem Dušana Samo Jurkoviče, který se inspiroval tradiční roubenou architekturou Valašska a obohatil ji o osobité secesní detaily. Nový Libušín vznikl jako vědecká rekonstrukce s použitím původních technologií.
Referenčním bodem obnovy se stal rok 1925, kdy byla památka zprovozněna po první světové válce. Tehdy došlo k úpravám chaty, které zohlednily její tehdejší funkci. Exteriér i interiér získaly původní podobu s odlišnou barevností oproti posledním rokům před požárem, obnovena byla barevnost a výraz z přelomu 19. a 20. století.
Při rekonstrukci jídelny je důležité zvážit několik klíčových aspektů:
Rozhodnutí o koupi nábytku, jako je stůl, vždy zahrnuje různé aspekty, včetně estetiky, funkčnosti, odolnosti a individuálních preferencí. Velký jídelní stůl může být centrem rodinného života a důležitým prvkem pro společenská setkání.
Při rekonstrukci je klíčové zapojení vedoucího pracovníka jídelny do celého procesu, od návrhu po realizaci. Důležité je také zvážit dlouhodobou údržbu a provozní náklady nového vybavení.
tags: #jidelna #s #velkym #stolem #rekonstrukce