Jiří Anderle, narozen 14. září 1936 v Pavlíkově u Rakovníka, je významným českým malířem, grafikem a ilustrátorem, jehož dílo se vyznačuje hlubokým zkoumáním lidské existence, kontrastů a proměn. Umělec, který sám sebe popisuje jako „člověka, který proniká za povrchní a pomíjivé zdání“, ve své tvorbě propojuje minulost s přítomností, sen s realitou, aby vytvořil působivé metafory o lidské morálce, charakteru a zkušenosti.
Dětství Jiřího Anderleho bylo poznamenáno válečnými událostmi. Jeho otec zemřel v roce 1943 na plicní tuberkulózu. Již v tomto raném věku se začal projevovat jeho ojedinělý malířský talent, když z vnitřní potřeby namaloval svůj první obrázek na krabici od bot - motiv podzimní krajiny s dětmi u ohníčku, letícím drakem na obloze a pasoucími se krávami.
Po získání základního vzdělání pokračoval Anderle v prohlubování svého malířského talentu. Od roku 1951 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a následně bez přerušení pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění v Praze, kde se věnoval malířství a grafice pod vedením profesorů Antonína Pelce a Vladimíra Silovského.
Od roku 1962 začal Jiří Anderle vystavovat své grafické práce na společných výstavách v Praze, Liberci, Berlíně, Kolíně nad Rýnem, Chicagu, Benátkách a dalších městech. Jeho první samostatná výstava se konala v roce 1966 v Oblastní galerii v Liberci. Následujícího roku se poprvé zúčastnil Mezinárodního bienále grafiky v Lublani a měl samostatnou výstavu v Německu. V roce 1968 poprvé vystavoval v USA v Corcoran Gallery ve Washingtonu D.C.
V letech 1969 až 1973 působil jako asistent profesorů Jiřího Trnky a Zdeňka Sklenáře na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V roce 1971 se zúčastnil výstavy k 500. výročí narození Albrechta Dürera v Norimberku.
V jeho obrazech a grafikách z tohoto období i z celého tvůrčího hledání je zjevná snaha zachytit současného člověka v podobenstvích. Anderle propojuje mytologické, historické a sociologické souvislosti, aby ukázal, že člověk žije svou roli ve světě střetu hodnot a idejí. V průběhu sedmdesátých let přispěl Jiří Anderle svým dílem k významnému vkladu českého výtvarného umění na mezinárodní scéně.
V osmdesátých letech vytvořil Jiří Anderle několik významných cyklů obrazů a grafik:
Na tvorbu z tohoto období má výrazný vliv inspirace, která pramení z jeho působení v Černém divadle. Později, v roce 1994, se setkal s nejvýznamnějšími díly moderního malířství na mnichovské výstavě Élan vital, kde jej klíčově ovlivnili Kandinský, Klee, Calder a zejména Hans Arp.
Jiří Anderleho dílo se často opírá o kontrast mezi skutečným a fantastickým, logikou a absurditou, krásou a ošklivostí, dobrem a zlem. Jeho celá tvorba je založena na těchto kontrastech, které jsou patrné již v jeho raných kresbách figuralních scén ze snů, jež jsou spojeny s pozdějšími apokalyptickými vizemi.
Jedním z klíčových prvků Anderleho tvorby je fenomén času, který se objevuje jako metafora nebo jako záznam změn, například procesu stárnutí. Jeho dílo je založeno na kontrastu mezi reálným a fantastickým, logikou a absurditou, krásou a ošklivostí, dobrem a zlem.
Umělec se soustředí na hluboká zákoutí lidského dědictví a z nesčetných představ vytváří umělecká díla, v nichž se stýká minulost a přítomnost, sen a skutečnost. Výsledkem jsou působivé metafory o lidské existenci a její složité škále morálky, charakteru a zkušenosti. Jeho umění zobrazuje jak pozitivní, tak negativní lidské vlastnosti, čímž nás oslovuje jako člověk, který proniká za povrchní zdání.
Anderle je známý svou schopností zachytit existenciální úzkost člověka, ať už konkrétní (válka) nebo obecnou, nadčasovou (stárnutí, samota). Jeho dílo často zobrazuje deformace lidského těla, které se stává metaforickým ztělesněním „poskvrněné duše“.
Počátky Anderleho tvorby ovlivnilo působení v pražském Černém divadle Jiřího Srnce (1961-1969). Tato zkušenost mu umožnila čerpat z přímé zkušenosti s dočasnou maskou, kterou představuje divadelní role. Od počátku 60. let je základním rysem jeho tvůrčího přístupu proces, během něhož formy - lidské i jiné - procházejí hlubinnou dekonstrukcí. Vnější skořápka formy se rozpouští a odhaluje vnitřní strukturu bytí, často znepokojivou spletí organických prvků a vizualizovaných psychických a fyzických impulsů.
V roce 1996 byla v Císařské konírně Pražského hradu uspořádána retrospektivní výstava jeho díla. Po roce 2000 následovala řada retrospektivních výstav v evropských městech. V roce 2002 vystavoval v Katovicích kolekci obrazů „Afrika jako inspirace“. V roce 2003 byla v Praze otevřena stálá expozice Anderleho díla a kolekce umění Afriky v Pelléově vile.
V roce 2008 se v USA konala největší retrospektivní výstava Anderleho grafiky v Cincinnati Art Museu.
Jiří Anderle se zúčastnil kolem dvou set kolektivních výstav v zahraničí, kde byl oceněn třiceti čtyřmi cenami, včetně prestižní Grand Prix Ljubljana v roce 1981. Jeho imaginativním realismem ovlivnil tvorbu nejméně jedné generace českých grafiků.
Díla Jiřího Anderleho jsou zastoupena ve sbírkách významných světových institucí, jako jsou:
Cyklus Iluze a realita, na kterém Jiří Anderle pracoval v letech 1980-1982, představuje patrně nejsžíravější grotesknost a nejpronikavější lidské obrazy v jeho tvorbě. Autor na základě černobílé fotografie zachycuje monumentální rozuzlení lidského příběhu. Své postavy nezřídka symbolicky svléká do naha, aby tváří v tvář neúprosnému osudu vyrovnal rozdíly v jejich společenském postavení či hodnosti. Proniká skrze vnější slupku světské moci a odhaluje duši uvnitř.
V tomto cyklu umísťuje své postavy do dimenze, v níž je fyzické vzezření lidí určováno tím, co je v jejich nitru, nebo tím, co zažijí - brutalitou, nabubřelostí, hrůzou tragické smrti. Vzhledem k působivosti těchto groteskních portrétů je zřejmé, že fotografie je paradoxně iluzí a Anderleho dimenze naopak realitou.
Dalším dílem, které zkoumá otázku stále důmyslnější schopnosti člověka řídit svůj zánik, je rozsáhlý cyklus Apokalyptická genetika z roku 1983. Vrstvením ofsetem vytištěných obrazů hlav a částí těla Anderle vytvořil řady mutací, které zřetelně varují před nebezpečím hrozícím těm, kdo arogantně zasahují do evolučních procesů v přírodě.
Cyklus Commedia dell´arte (1985) se stal jízlivým odkazem na společnost žijící za režimu, který - navzdory svému blížícímu se vnitřnímu zhroucení - si stále představoval, že bude existovat věčně a předepisovat lidem role. Tento cyklus popisuje zlo pocházející z absolutní moci a totalitního prostředí, které postrádá korigující dialog.
Jiří Anderle patří ke generaci vyrůstající v době, kdy česká společnost zažívala traumata druhé světové války a komunistického převratu v roce 1948. Tyto rány osudu se na něm hluboce podepsaly, neboť se stal svědkem postupného rozkladu společenských a osobních hodnot.
Jeho celoživotní dílo není tvořeno pouze uměním minulých věků, ale především plynutím samotného lidského vědomí bouřlivým během dějin. Motivy čerpané z dědictví uplynulých staletí jsou opět prozkoumávány kritickým pohledem na umělcovu vlastní společnost, která byla po čtyřicet let uzavřena do mikrosvěta latentního strachu a převrácených hodnot.
Anderleho umění alegorickou formou reflektuje různé zvraty, kterými český národ v moderní době prošel, zejména období po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968. Jeho obrazy po tomto období nabývají stále větší naléhavosti; trýzněné postavy neslyšně a bezmocně křičí, neboť jsou nuceny přebývat v kafkovském světě plném obav, nedůvěry a děsivé absurdity.
Umělecká dráha Jiřího Anderleho je neustálým zkoumáním lidské povahy, jejích kontrastů a proměn. Jeho dílo, které přesahuje hranice času a prostoru, zůstává silným svědectvím o lidské existenci a jejích iluzích i realitách.
tags: #jiri #anderle #iluze #a #reality