Bitva o pronájem Karlova mostu skončila. Módní firma Louis Vuitton ustoupila a symbol Prahy zůstane pro veřejnost otevřený. Původně se zde měla konat firemní oslava, během níž by vzácná památka zůstala pro turisty nepřístupná. Tato skutečnost vyvolala vlnu kritiky, na kterou reagovala městská rada a rozhodla, že uzavření mostu nepovolí.
Louis Vuitton, známý výrobce luxusních kabelek a módních doplňků, si Prahu vybral jako cílové místo pro rally historických vozů kvůli jejímu romantickému kouzlu. Do Prahy mělo přijet přibližně padesát historických vozů z celého světa, přičemž trasa vedla z Budapešti přes Vídeň. Během jízdy po Česku měla kolona navštívit zámek Hlubokou a Orlík, přičemž celá rally měla skončit v Praze slavnostním vyhlášením vítězů. Z této jízdy, která se koná jednou za několik let, mělo vzniknout celosvětově vysílané filmové zpracování.
Právě závěrečná firemní oslava se měla uskutečnit na Karlově mostě. Podle původního povolení Městské části Praha 1 a Technické správy komunikací měl být most o víkendu 9. a 10. září na několik hodin uzavřen.
Informace v novinách však odstartovala silnou vlnu nevole mezi politiky, cestovními kancelářemi i Pražany. Názory se různí: zatímco jedni tvrdili, že by to byla pro Prahu významná reklama v hodnotě stovek milionů, druzí nesouhlasili se samotným principem pronájmu Karlova mostu.
O osud mostu se kvůli této akci obával i Ondřej Šefců z Národního památkového ústavu, který spolupracuje na plánované opravě památky. „Ten problém vidím ve dvou rovinách. Jednak je to názor, zda by taková památka mohla být pronajata. To teď trochu nechám stranou, protože i na to má celá společnost velmi rozdílné názory, i když mám pocit, že převažují spíše ty negativní. Ale mě osobně jako památkáře pověřeného dohledem nad památkou Karlův most zajímalo jednání o technické podobě. A to mi připadalo, na to jaká firma o to měla zájem, že probíhalo neobyčejně amatérsky,“ uvedl.
„Nevím, jestli je to chyba firmy nebo lidí, které si najala, ale já jsem se o tom záměru pronajmout most dozvěděl 17. srpna, kdy jsem viděl pouze velmi nejasné výkresy. Moje první dotazy směřovaly právě k tomu, co by se mohlo dít v případě deště, vichřice a podobně, protože přes celý most měl být postaven stan. Tuto otázku doposud nemám zodpovězenou. Pro nás to byla limitní záležitost, protože vedle toho, že bychom se zabývali etickým rozměrem té věci, tak především bychom hodnotili stránku, zda by tou instalací nemohlo dojít k nějaké újmě památky,“ dodal Šefců.
Na otázku, zda se chystala demonstrace památkářů, Šefců odpověděl: „Tento námět nevzešel z řad profesionálních památkářů, ale od lidí, kteří mají k památkám blízko, ale nicméně nejsou zaměstnanci Národního památkového ústavu. My se to snažíme vyřešit úřední formou. Nicméně ten námět skutečně vznikl a ve velice krátké době jsem zjistil, že by se asi dost lidí přidalo. Dává to najevo, že občané poměrně silně cítí s takovou významnou památkou jako je Karlův most a byli by ji ochotni svým způsobem hájit, i když je to asi jenom symbolické.“
Na dotaz, zda byl Karlův most v minulosti někdy uzavřen, památkář uvedl: „Já se musím přiznat, že si nepamatuji, že by byl úplně celý uzavřen s výjimkou situace jako byla třeba povodeň v roce 2002. A vím, že i když se tam procházeli státníci z celého světa, tak nikdy nedošlo k úplně celému uzavření a dokonce nemá být uzavřen ani během té velké rekonstrukce, která proběhne v příštím roce. Já mám pocit, že společnost cítí, že ten prvek komunikace by tam měl být zachován téměř za každou cenu.“
Pražští radní situací kolem pronájmu mostu zabývali a konstatovali, že Karlův most je natolik cennou památkou a symbolem Prahy, že si ho nikdo nemůže koupit ani pronajmout jen pro sebe. Rada města stanovila nové podmínky: dobu záboru zkrátila z pěti dnů na jeden a po firmě chtěla záruku, že se nic nestane ani mostu, ani barokním plastikám. Tyto podmínky Louis Vuitton nebyl schopen splnit.
Karlův most (německy Karlsbrücke, původně Kamenný most) je nejstarší stojící most přes řeku Vltavu v Praze a druhý nejstarší dochovaný most v Česku. Nahradil předchozí Juditin most, který byl stržen v roce 1342 při jarním tání ledů. Stavba nového mostu začala v roce 1357 pod záštitou krále Karla IV. a byla dokončena v roce 1402. Od konce 17. století bylo na most postupně umístěno 30 převážně barokních soch a sousoší.
Původně se mostu říkalo jen „kamenný“ nebo „pražský“. Spojuje Staré Město s Malou Stranou. Je 515,76 m dlouhý a 9,40 až 9,50 m široký; vozovka se nachází 13 m nad normální hladinou. Tvoří ho šestnáct oblouků s rozponem mezi 16,62 m (staroměstský břeh) až 23,38 m. Most je třikrát zalomen a proti proudu nepatrně vypouklý.
Most je doplněn třemi věžemi: větší a menší Malostranskou mosteckou věží na Malé Straně a Staroměstskou mosteckou věží na straně Starého Města. Staroměstská opěra mostu je dnes zabudována ve sklepích domu čp. Na místě dnešního Ukřižování byl kříž již od dob Karla IV. V době kolem roku 1500 proti němu stála boží muka a socha Bruncvíka na zhlaví pilíře na Kampě označovala oblast staroměstského práva. Sochařská výzdoba se však původně soustředila hlavně na věže, zejména Staroměstskou.
Socha Jana Nepomuckého, první ze slavné barokní sochařské výzdoby mostu, vztyčená v upomínku na jeho svržení z mostu v roce 1693, se stala vzorem pro většinu z jeho nesčetných vyobrazení. Poté na most přibyly další sochy a sousoší financované různými donátory, především v úzkém rozmezí let 1707 až 1714, kdy byla na most osazena většina soch a sousoší, která zaplnila zbývající volné pilíře. Jedná se o reprezentativní díla řady známých českých vrcholně barokních sochařů.
K další, výraznější proměně výzdoby mostu došlo kolem poloviny 19. století, kdy menší část barokních soch, částečně kvůli jejich technickému stavu, nahradila klasicistně statičtější díla Josefa a Emanuela Maxe. Škody způsobené povodní v roce 1890 a zhoršující se stav barokních děl z pískovce s omezenou životností vedly k tomu, že se od počátku 20. století na most pozvolna osazují kopie.
Již od pravěku lidé přecházeli řeku Vltavu na území nynějšího centra Prahy přes několik brodů. Uvažuje se i o existenci dřevěného mostu pravděpodobně situovaného v oblasti jednoho z brodů nebo jižněji, na místě dnešního Karlova mostu.
První pražský kamenný most nechal vybudovat král Vladislav II.; dokončen byl v roce 1172 a dostal jméno po králově manželce Juditě. Po jeho stržení sloužilo Pražanům dřevěné mostní provizorium. Příprava stavby Karlova mostu si vyžádala delší čas, bylo nutno vypracovat plány, shromáždit finance, zajistit stavební kámen i vyřešit zakládání pilířů v řece.
Kronikář Beneš Krabice z Veitmile k roku 1357 píše, že „císař položil základní neboli první kámen v základu nového mostu na břehu blízko kláštera svatého Klimenta“. Přesnější datum Beneš Krabice neuvádí. Den 9. červenec 1358 nalezneme později u kronikáře Prokopa Lupáče, jde však o tvrzení mnohem pozdější a bez zdůvodnění. Někteří historici předpokládají datum založení na svátek sv. Víta 15. června, avšak bez uvedení v historickém prameni.
Astronom Zdeněk Horský roku 1979 vytvořil spekulativní hypotézu o datu 9. července 1357, v 5 hodin a 31 minut, kdy prý panovala „příznivá“ astrologická konstelace. Toto datum odpovídá sledu lichých čísel od jedné do devíti a zpět (palindrom). Tato hypotéza je však označována za zajímavou, ale ničím nedoloženou, navíc s ohledem na tehdy platný juliánský kalendář a římskou dataci.
Při stavbě Karlova mostu se stavitelé pokoušeli vyvarovat chyb, kterými trpěl starší Juditin most. Karlův most má proto méně oblouků, je vyšší a jeho pilíře byly založeny hlouběji, 2,4 m pod úrovní říčního dna. Jak se však později ukázalo, ani to nebylo dostatečné. Kdyby pilíře spočívaly na skalním podloží, stabilita mostu by se podstatně zvýšila. Pilíře byly zakládány v jímkách z řad kůlů a hlinité výplně.
Plány mostu pravděpodobně připravil Matyáš z Arrasu a předlohou mu byl Avignonský most. Za stavitele byl dlouhou dobu považován Petr Parléř. Stavba mostu byla dokončena až na začátku 15. století. Podle legendy se při stavbě do malty přidávala vajíčka, což se však v roce 2008 při rozboru malty nepodařilo prokázat. Tato nákladná stavba České království značně finančně vyčerpávala, proto byly dokonce v kostelích pořádány sbírky.
Po otevření mostu se za průjezd či přechod platilo mýtné. V roce 1393 dal Václav IV. do řeky svrhnout tělo umučeného generálního vikáře Jana Nepomuckého.
Most sloužil městu nejen jako významná dopravní tepna, ale i jako centrum obchodu. Z obou stran mostu byl proto do jisté délky zastavěn obchůdky a krámy. Živnosti měli na mostě například uzenáři, hřebenáři či koláčníci. Poslední krámky byly odtamtud odstraněny v roce 1828.
Most byl mnohokrát ohrožován povodněmi již v průběhu stavby (v letech 1359, 1367, 1370, 1373 a 1374). V červenci 1432 veliká povodeň zaplavila značnou část Starého Města a zbořila 5 mostních pilířů. Most poté opravovali až do roku 1503, tedy celých 71 let.
Další povodně jej ohrožovaly v letech 1655, 1784, 1845, 1872 a 1890. Při povodni v únoru 1784 stržené vory a ledy ucpaly oblouky mostu a voda podemlela pilíře. Zřítilo se přední zhlaví pilíře, na němž stála vojenská strážnice. Rekonstrukční práce vedl inženýr Franz Herget spolu s navigačním stavebním ředitelem Františkem Traxalem. Po odstranění porušeného zdiva byly základy zpevněny novými piloty.
Při povodni v září 1890 protrhly most klády z utržených vorů, které se o Karlův most zarazily a bily do jeho pilířů. Hladina řeky stoupla o 2,5 až 3 metry. Dne 4. září o půl šesté ráno se zřítily dva oblouky mostu; poškozeny byly tři pilíře a do vody spadly dvě sochy zdobící most, sv. Ignáce z Loyoly a sv. Františka Xaverského od F. M. Brokoffa.
Jednalo se o nebývale velké poškození, které pro život v Praze představovalo problém, neboť most byl důležitou dopravní spojnicí. Po opadnutí vody byl o posouzení rozsahu škod a návrh řešení požádán architekt Josef Hlávka. Ten společně s vídeňským profesorem Franzem von Ržihou navrhl opravu, která pak byla provedena. Po následující dva roky chybějící části nahrazovala dřevěná konstrukce, která ze severní strany mostu obcházela zbořený úsek. Při opravě již byla použita nová metoda: pilíře se zakládaly na železných kesonech. Obnova zřícené části mostu byla dokončena 19. listopadu 1892.
Stavební průzkum v letech 1966-1967 ukázal, že most ohrožují zejména trhlinky, jimiž vnikala do konstrukcí dešťová voda se solí ze zimních posypů vozovky. Rozevírání mostu mělo být zastaveno soustavou kotev. V celém plášti byly vyměněny poškozené pískovcové kvádry. Předchozí asfaltový povrch, zřízený ve 20. letech 20. století, nahradily štípané pásky žuly. Most byl od dokončení rekonstrukce vyhrazen pouze pro pěší.
Většina pískovcových kvádrů již v dnešní době není původních. Vyměněné kvádříky jsou šedé nebo jasně žluté. Původní kameny jsou pak na povrchu silně erodované.
Asi od roku 2001 se v odborných kruzích i široké veřejnosti vedla debata o dalších opravách mostu. Předchozí generální oprava působila problémy. Hydroizolace pod dlažbou místy neplnila svou úlohu a nezabránila průsaku srážkové vody do konstrukce. Druhou diskutovanou otázkou byla funkce železobetonové desky, která měla plnit stabilizační funkci pro konstrukci mostu.
V letech 2004-2005 byl spor konečně uzavřen a stanoven časový program realizace stavby. Oprava horní stavby začala 20. srpna 2007 a 12. listopadu 2010 byla stavba kolaudována. Most se opravoval po částech a za provozu, zůstával zachován čtyřmetrový koridor přístupný veřejnosti.
Památková inspekce v listopadu 2008 upozornila na výrazná pochybení: při opravě byla zásadně dotčena nenahraditelná estetická a výtvarná hodnota mostu. Inspekce kritizovala hlavně nekoncepční a nedbalou opravu zábradlí.
V roce 1759 vznikly komplexní předpisy pro provoz na mostě. Od roku 1883 jezdila po mostě koňka, od roku 1905 pak elektrická tramvaj. Tento systém zvolil František Křižík proto, aby trolejové vedení nerušilo umělecký vzhled mostu. Po třech letech se však ukázalo, že je provoz nespolehlivý a tramvaje mostu škodí, proto byl provoz tramvají v roce 1908 zastaven.
Koleje byly sneseny až v červnu 1914. Tramvaje nahradily autobusy, ale ani ty se neosvědčily. Následujícího roku byl autobusový provoz zrušen a obnoven až v roce 1932. Veřejná doprava zde fungovala až do druhé světové války.
Karlovu mostu je věnována expozice Muzea Karlova mostu v budově kláštera křižovníků s červenou hvězdou na Křižovnickém náměstí. Informuje rovněž o Juditině mostu či středověké stavební huti; její součástí je i velký model rozestavěného Karlova mostu.
Podle článku z prosince 2018 je celý Karlův most monitorován šestnácti kamerami. Na mostě hlídkuje vždy alespoň jeden pracovník ostrahy a čas od času po něm procházejí strážníci městské policie. Dohled na mostě má na starosti Sdružení výtvarníků Karlova mostu, která má most v pronájmu. Roman Kotrč z tohoto sdružení vyslovil pochybnosti o funkčnosti kamerového systému.
Dav vedený skupinkou aktivistů v listopadu 1918 porazil a zničil mariánský sloup na Staroměstském náměstí a údajně se poté chtěl vydat ke Karlovu mostu, z něhož chtěl sochy naházet do Vltavy. Tomu však zabránili vojáci, kteří po telefonické zprávě Karlův most uzavřeli a hlídali jej až do 6. listopadu 1918.
Národní výbor tehdy ve vyhlášce napsal: „Národní výbor žaluje, že z historického nepochopení byl v Praze zničen pomník, jenž po stránce umění barokního patřil k nejvzácnějším pomníkům toho druhu… Národní výbor vyslovuje důtklivý příkaz, aby od dalšího násilného ničení pomníků, ať jsou jakéhokoliv druhu a jakékoliv historické tradice, bylo upuštěno.“
Znovu pak davy ohrožovaly sochu sv. Jana Nepomuckého na Karlově mostě na jeho svátek v květnu 1919. V roce 2018 na originálním sousoší sv. Cyrila a Metoděje někdo ulomil ruku, ze sochy svatého Vojtěcha byla ulomena část berle a na seznamu poškození byla například i svatozář nebo orlice s kartuší. Slovanská děva ze sousoší svatých Cyrila a Metoděje měla mnohokrát rozbitou nohu.
Opravy soch trvají měsíce, před opravou musí být vytvořena restaurační zpráva a ta musí projít byrokratickým kolečkem.
Veřejný prostor je území, které nemá jednoho specifického vlastníka, je majetkem všech. V Praze ho spravuje magistrát nebo příslušné městské části, které také rozhodují o jeho pronájmu. Každý veřejný prostor, jako je chodník, náměstí i ulice, proto podléhá zákonu o jeho užívání. Zábor vyžaduje poměrně složitou administrativu a není lehké se nařízením prokousat.
Každá městská část má navíc trochu jiná pravidla. Zjednodušeně řečeno, bude-li tím územím kus zeleně, jsou z radnice potřeba dvě razítka - od odborů majetku a životního prostředí. Ulice a náměstí vesměs schvalují jen dopraváci. A aby to ve veřejném prostoru nevypadalo jako na pouti, musí každý, kdo o jeho zábor žádá, zaplatit takzvaný místní poplatek.
Kromě místního poplatku, což je v podstatě cena za atmosféru lokality, musíte zaplatit i vlastníkovi ulice, kterým je Technická správa komunikací. Ve výsledku tedy zaplatíte ještě jednou tolik. Přestože základní sazba je v každé městské části trochu jiná, většinou se pohybuje v rozmezí od 2 do 100 korun za metr čtvereční a den záboru.
Nejnižší sazbu, od dvou do deseti korun, si městské části účtují za sportovní a kulturní akce, jako jsou maratony a půlmaratony, festivaly nebo akce s charitativními účely. Za stavební a výkopové práce, prodej na tržišti, parkovací stání nebo natáčení filmů si většina radnic účtuje 10 korun za metr čtvereční na den.
Praha 1 patří dlouhodobě mezi nejlukrativnější území ve městě. Spolu s magistrátem spravuje turisticky vytížené lokality, jako jsou Staroměstské a Václavské náměstí, Pražský hrad nebo Petřín. Tím nejcennějším územím je přes šest set let starý Karlův most.
Od 90. let na Karlově mostě permanentně sídlí Sdružení výtvarníků Karlova mostu. Na 516 metrů dlouhý most se vejde zhruba 110 stánků. Podle výtvarníků se na mostě platí směnný nájem, který dělá 350 korun za metr čtvereční na den. Kvůli smlouvě s výtvarníky a frekventovanosti je téměř nemožné si Karlův most zabrat, i třeba jen na čas. Po roce 1989 se to podařilo hlavně filmovým štábům při natáčení snímků jako je Mission Impossible, Van Helsing nebo videoklipu pro Linkin Park.
Část mostu si v roce 2015 zabral i kavárník Ondřej Kobza. „Některé akce, zpravidla spojené s veřejným zájmem, získají finanční spoluúčast vlastníka dotčených komunikací, případně městské části, na jejímž území se konají. Potom jsou podle zákona o místním poplatku od této daňové povinnosti osvobozeny.
Pokud si budete chtít pronajmout celý Karlův most, zaplatíte nejen místní poplatek, ale také jednorázovou částku Praze 1, která je podle vyhlášky stanovená na 250 tisíc korun za den. Nejvyšší částku v historii nabídl módní návrhář Louis Vuitton. Za přehlídku na Karlově mostě, která se měla konat od 6. do 10. září roku 2006, chtěl zaplatit milion a půl korun. Radní pod vedením tehdejšího primátora Pavla Béma zábor schválili, jejich rozhodnutí však silně kritizovala veřejnost i média.
Penězi, které městské části získávají z „podnikání“ s veřejným prostorem, plynou Technické správě komunikací, která je koncem roku rovnoměrně přerozděluje zpátky mezi radnice. „V obvyklých letech se jedná o částku kolem 100 mil. Kč pro všechny druhy "záborů". Za minulý rok ale bude tato částka výrazně nižší.
Kdo za veřejný prostor nemusí platit, jsou například politici při pořádání předvolebních akcí. Stánky, reklamní poutače i zábor území jsou podle ministerstva financí určené „pro shromáždění osob, které podle zákona o právu shromažďovacím svolal a oznámil jeho svolavatel“.
Farmářské, vánoční a velikonoční trhy platí po celé Praze místní poplatek ve výši 10 korun za metr čtvereční. Pro jejich pořádání jsou ve městě vyhrazená místa, většinou náměstí, nábřeží Vltavy nebo jednosměrné ulice či parky. Tato území jsou jasně definována tržním řádem, který vydává hlavní město.
Kromě místního poplatku platí pořadatelé trhů stejný poplatek Technické správě komunikací a správní poplatek úřadu dané městské části, který závisí na délce akce. V roce 2020 byla situace specifická tím, že magistrát tržištím odpustil místní poplatek.
Společnost s ručením omezeným KARLŮV MOST spol. s r.o. byla založena 15. srpna 1994 a zapsána pod značkou C 30967/MSPH Městským soudem v Praze. Poslední změna u firmy proběhla 16. března 2024.
Statutárním orgánem společnosti jsou jednatelé. Společnost ve všech věcech zastupuje každý jednatel samostatně. Podepisování se provádí tak, že k obchodnímu jménu společnosti připojí kterýkoliv z jednatelů svůj podpis.
Poslední změna u firmy KARLŮV MOST spol. s r.o. v rejstříku se týkala změny u společníka s vkladem Ing. Karen Oganesyan, vklad: 60 000,-Kč, podíl: 50 %. Tato změna byla zaznamenána 16.3.2024.
Garantem organizace vystavování, prodeje a jiné činnosti v lokalitě Karlova mostu je Sdružení výtvarníků Karlova mostu, o.s.
tags: #karluv #most #pronajem #stanku