Domů

Milevsko: Katastrální rozloha a historie

Milevsko (německy Mühlhausen) je město v okrese Písek v Jihočeském kraji. Leží 22 kilometrů severovýchodně od Písku a 22 kilometrů západně od Tábora na Milevském potoce. Město je známé především díky závodům pro výrobu vzduchotechnických zařízení - ZVVZ. Každoročně se zde pořádá jarní maškarní průvod.

Historie osídlení a založení města

Podle dochovaných archeologických nálezů se předpokládá, že oblast dnešního města byla osídlena již ve starší době kamenné, v mladší době bronzové, době halštatské a laténské. Vlivem stěhování národů se do oblasti dostávali postupně Slované. O jejich první přítomnosti v místě vypovídají nálezy, které dokládají slovanské osídlení někdy okolo 8. století.

První písemná zmínka o městě pochází z roku 1184 a týká se bohatého velmože Jiřího z Milevska. Na jeho popud byl nedaleko budoucího města založen roku 1187 premonstrátský klášter. O výstavbu kláštera se zasloužili řeholníci vedení opatem Jarlochem. Během následujících let procházel majetek kláštera rozkvětem a díky dobré správě a výhodné pozici na křižovatce cest se stal brzy jedním z nejbohatších klášterů v zemích Koruny české.

Husitské války a změny vlastnictví

Milevsko bylo katolické město, takže se stalo cílem nájezdu husitů. Město bylo dobyto, klášter byl roku 1420 vypálen a majetek vyrabován. Okolní pozemky si rozebrala šlechta, v první fázi připadl do vlastnictví rodu Rožmberků, kteří ho spravovali do roku 1543, kdy připadl rodu Švamberků.

V roce 1513 povolil Jindřich ze Švamberka městu vlastní pivovar. V roce 1581 dochází opětovně ke změně majitele a město se stává majetkem rodu Hodějovských z Hodějova.

Dopady třicetileté války a další rozvoj

Události roku 1620 a celkový dopad na společnost společně s konfiskací majetku nekatolíkům po Bílé hoře se odrazily i v Milevsku. Majetek byl zabaven a navrácen do rukou katolického řádu premonstrátů, přesněji do rukou Strahovského kláštera. Převedení majetku pod správu strahovského kláštera, které mělo platit jen dočasně do smrti tehdejšího strahovského opata, ale jeho nástupcem to nebylo respektováno, mělo za následek, že se již milevský klášter nikdy nestal opět opatstvím.

V 17. a 18. století bylo město zasaženo opakujícími se morovými epidemiemi, jež měly katastrofální dopad. Městečko i jeho okolí bylo téměř zcela zničeno.

Správní a infrastrukturní rozvoj

Milevsko mělo právo hrdelního trestu, smělo tedy vynášet rozsudky smrti. Popravy se konaly na Hůrkách nebo na Šibeném vrchu. Na Šibeném vrchu se popravovalo stětím nebo provazem. Hroby popravených se nachází v blízkém lese.

V roce 1749 zachvátilo město požár, který zničil mnoho budov ve městě včetně budov stojících na místě dnešní nové radnice. Na tomto místě po požáru bývaly obchodní prostory, než je v roce 1899 město vykoupilo na stavbu nové radnice. Na této lokalitě byla taktéž v 18. století.

V roce 1838 byl ve městě zřízen poštovní úřad. Denně dojížděl poštovní dostavník do Tábora. O sedm let později v roce 1845 došlo k pojmenování ulic. Telegraf byl zaveden roku 1875, telefon v roce 1910. K elektrifikaci města došlo v roce 1921.

Roku 1872 byl podán návrh na zřízení spořitelny v Milevsku, ale k jeho realizaci se přistoupilo až v roce 1885. První prostory měla spořitelna v budově staré radnice.

Územní změny a ekonomický vývoj

V roce 1875 byla část města (zvaná Zámecký okrsek) s některými domy v Masarykově ulici a s klášterem připojena k nedaleké obci Týnice. Toto uspořádání se neosvědčilo a tak se v roce 1929 opět městská část připojila k Milevsku.

Následkem poklesu produktivní populace se oblast začala ekonomicky propadat, až se stala jednou z nejchudších oblastí v zemi. Tato situace trvala až do počátku 20. století.

Připojené obce a části obcí

Dmýštice (i název k. ú.), připojeny k 1.
Klisín (i název k. ú.), v roce 1961 připojen k Dmýšticím, k 1.
Něžovice (i název k. ú.), nejméně od roku 1869 osada obce Dmýštice, k 1.
Rukáveč (i název k.
Velká (k. ú. Velká u Milevska), 1. dubna 1976 připojena k obci Zbelítov, k 1.
Osek, 1. dubna 1976 připojen k obci Zbelítov, k 1. lednu 1985 i s ní připojen k Milevsku, k 24.
Přeborov, 1. ledna 1980 připojen k obci Dmýštice, k 1. lednu 1985 i s ní připojen k Milevsku, k 1.
Zbelítov, k Milevsku připojen 1. ledna 1985, k 24.

Dopravní spojení a památky

Městem Milevskem vede železniční trať Tábor-Ražice. Doprava zboží a osob po této trati byla zahájena roku 1889. Železniční stanice Milevsko je situována nedaleko závodu ZVVZ, autobusové nádraží pak nedaleko náměstí Edvarda Beneše.

Nejvýznamnější památkou v Milevsku je premonstrátský klášter, nejstarší klášter jižních Čech, který založil mezi lety 1184-1187 Jiří z Milevska. K němu náleží také přilehlý kostel svatého Jiljí nacházející se uprostřed současného hřbitova. Třetí největší románský chrám v Čechách nesoucí jméno chrám Navštívení Panny Marie. Jedná se o trojlodní chrám se dvěma věžemi původně raně gotický, který byl později přestavěn v novorománském stylu v 19. století.

Vzdělávání a kulturní instituce

Nejstarší škola v Milevsku byla latinská škola, která byla umístěna v jedné z budov kláštera. Zdejší latinská škola je zmiňována již v roce 1543. V 18. století byla budova barokně přestavěna. Vyučovalo se zde do roku 1785. V druhé polovině 20. století byla v této budově Lidová škola umění. Po rekonstrukci budovy, která proběhla začátkem 21. století, zde byla mj. umístěna.

Milevské muzeum je na II. patře nové radnice.

Další sakrální a historické stavby

Kostel svatého Jiljí je v těsné blízkosti kláštera, pochází z konce 12. století.
Stará fara je barokní budova z roku 1715.
Dům s krásným štítem se nachází naproti spořitelně přes ulici, na nároží náměstí E. Beneše.
Původní barokní budova milevské radnice: V 17. století shořela při velkém požáru původní dřevěná budova radnice, velká část domů a pivovar. Jednopatrová budova radnice byla znovu postavena a prošla mnohými přestavbami. Ve sklepení bývala mučírna. Podle této budovy, která vždy sloužila jako sídlo městské správy, jako radní dům, se ulici dříve říkalo Radnodomská. V roce 1903 byla přejmenována na ulici Riegrovu. V 19. století sídlil v prostorách Staré radnice okresní soud, berní úřad a okresní hejtmanství.
Nová radnice: Na západní straně náměstí Edvarda Beneše se nachází budova nové radnice, která byla dostavěna 20. července 1901. V roce 1937 bylo v dolních prostorách radnice otevřeno milevské muzeum. Kromě muzea zde byla i policejní strážnice. V prvním poschodí se nacházely kanceláře městského úřadu.
Bývalá spořitelna: Na protější straně náměstí se nachází budova bývalé spořitelny z roku 1909 postavená táborským stavitelem F. J. Ješem v secesním stylu.
Pamětní deska Cyrila Antonína Straky: Na domě čp. 118 v ulici 5. května, kde dříve býval hotel Straka, je umístěna pamětní deska historika a knihovníka strahovského kláštera Cyrila Antonína Straky, který se zde 19. listopadu 1868 narodil. Autorem desky je sochař Břetislav Benda, rodák z nedaleké Líšnice. Deska byla odhalena 5. května 1956.
Pomník revoluce 1945 s kašnou: Nachází se na náměstí Edvarda Beneše. Čtverhranná kašna byla vystavěna roku 1855, kdy byl zrušen rybníček na náměstí.
Pomník padlým v první světové válce: Z roku 1923 od sochaře Rudolfa Kabeše se nachází u vchodu do kostela svatého Bartoloměje. Na pomníku je umístěna pamětní deska se 78 jmény padlých.
Synagoga: V Sokolské ulici s kubistickou fasádou pochází z roku 1914. Byla vysvěcena v roce 1919 a je zde pamětní deska připomínající židovskou komunitu. Synagogu dnes užívá Církev československá husitská.
Stará synagoga: Dochovaly se pozůstatky v domě čp. 387 na rozhraní Riegrovy ulice a Husova náměstí.
Židovský hřbitov: V lesíku za městem na návrší zvaném Na Židovně je židovský hřbitov s 200 náhrobky a obřadní síní. Byl založen v 18. století na pozemcích dřívější panské hájovny.
Kaple Nejsvětější Trojice: Z roku 1847 je postavena na kopci zvaném Hůrka na místě bývalého popraviště. Od 15. do 18. století se zde popravovalo upálením. Místo bylo vybráno díky své poloze. Vrch nebyl zalesněný a odstrašující exekuce se daly sledovat i z velkých dálek. Kaple byla postavena na návrh milevského starosty S. Šebka na místě, kde stával mučednický sloup. Okolí je přeměněno na park.
Barokní kaple sv. Jana Nepomuckého: Z roku 1721 se nachází vlevo za kostelem svatého Bartoloměje na náměstí. V tomto roce je už kaple viditelná na rytině Marca Müllera z roku 1721.
Výklenková kaple: Nachází se v Sokolovské ulici před domem čp.
Morový sloup: Se sochou Panny Marie se nachází zhruba kilometr od Milevska u komunikace vedoucí do Kovářova. Sloup je žulový, vysoký asi čtyři metry. Je umístěný na hranolovitém kamenném podstavci. Sloup původně stával u staré polní cesty. Při stavbě kovářovské silnice v roce 1890 byl postaven na tento podstavec. Na morovém sloupu je umístěný zpola nečitelný nápis (IOHNAES) a letopočet 1735. Na vrcholu sloupu je umístěna replika sošky Panny Marie.
Druhý morový sloup: Nachází se v nedalekém Křižanově. Sloup je umístěný na jihu obce. Na podstavci je vytesaný letopočet 1678 a nápis IWVS. Druhý letopočet 1903 je nejspíše rok opravy sloupu.
Okresní hospodářská záložna: Byla ve městě založena roku 1882. Dvoupatrová budova bývalé Okresní hospodářské záložny se nachází na severní straně náměstí Edvarda Beneše. Byla postavena v letech 1901 až 1902 milevským mistrem J. Beranem.
Občanská záložna: Budova bývalé Občanské záložny se nalézá po levé straně na Husově náměstí (dřívější název - Malé náměstí). Občanská záložna byla založena prvním okresním milevským hejtmanem Vilémem Kremerem roku 1862.
Bývalý okresní úřad: Budova bývalého okresního úřadu je na rohu Masarykovy ulice a Husova náměstí, dnes slouží jako budova polikliniky. Vznikla na místě zájezdního hostince U bílého koníčka a byla postavena za dva roky, v letech 1931. Rok poté se zde začalo úřadovat.
Park Bažantnice: Jedná se park s tímto názvem. Nachází se poblíž kláštera, ke kterému náleží. Původně byl v těchto místech les a rybník, který obklopoval klášter. Vysušením rybníka a jeho spojením s lesem byly položeny základy budoucího parku. O založení parku se zasloužili řeholníci. Zejména opat Zikmund Antonín Starý se v roce 1880 rozhodl spojit dno zarostlého rybníka s lesem. Les se původně jmenoval Bažantnice, odtud příbuzný název. Bažantnice je zachycena v již zmiňované rytině Marca Müllera z roku 1721. Kromě parkové úpravy se zde nachází i žulové plastiky a sochy.
Kamenný most: Cesta do milevského kláštera vedla po dřevěném mostě, ale ten po protržení rybníka při povodni v roce 1840 už nebyl obnoven. Přes Milevský potok byl v 19. století postaven nový kamenný most. Stavba s dvěma oblouky a sochou svatého Jana Nepomuckého byla dokončena v červnu 1857. Tato socha byla přenesena z původního mostu.
Pomník na morovém hřbitově: Morový hřbitov se nachází vlevo od kláštera, na okraji lesa, severovýchodním směrem k Osletínu. V době morových nákaz 1771-1772 nepostačoval hřbitov u kostela svatého Jiljí, proto bylo přistoupeno k tomuto nouzovému řešení. V roce 1766 se konalo 94 pohřbů a v roce 1772 až 565. Za tehdejšího moru vymíraly i celé vesnice (Skoronín u Něžovic). Kamenný pomník s letopočtem 1771 nechal postavit okolo roku 1900 Eduard Schiefer, plukovník a bývalý velitel benešovského pluku.
Školní budovy Masarykovy školy: Tyto milevské školní budovy byly postaveny za bývalým okresním úřadem, směrem k Šibenému vrchu. Vyučovat se zde začalo 1. září 1935. Městská škola byla zřízena roku 1748. První učitel Matěj Jelínek vyučoval rok v domě na místě nové radnice. Po požáru od roku 1750 byly škole přiděleny prostory v staré městské radnici. V roce 1807 byla v dnešní Masarykově ulici čp. 183 postavena dvoutřídní přízemní škola. Škola později kapacitně nepostačovala, další třídy byly v pronajatých místnostech. V letech 1877-1878 byla postavena dvoupatrová budova staré školní budovy. V roce 1935 se přistoupilo ke stavbě nových budov. V současné době slouží tyto budovy Masarykovy školy svému účelu. Je zde ZŠ T. G. Masaryka Milevsko.
Kamenný kříž: Tento kamenný kříž nechali v roce 1898 postavit majitelé hotelu Modrá Hvězda Marie a Jindřich Vodňanský. V tomto roce byl kříž vysvěcený. Nachází se za budovami milevských škol, na křižovatce ulic R.
Sokolovna: Sokolovna se nachází na Tyršově náměstí. Stavbu provedl místní stavitel František Stupka v letech 1924-1925. Místní členové přispěli svou prací. Dne 1. května 1925 byl vložený do průčelí pamětní kámen s listinou a s pamětními medailemi. Sokolovna byla slavnostně otevřena 15.-16. srpna toho roku.
Secesní vily: Šest secesních vil čp.
Smírčí kříž: První kamenný nízký kříž se nachází u komunikace ve směru ke klášteru, v Sokolovské ulici. Kříž dříve stával v úrovni cesty. V roce 1934 byl na podnět turistického odboru pietně vyvýšen a zasazen do silničního terasu. Kříž je silně poškozený na obou ramenech i vrcholu.
Druhý smírčí kříž: Umístěný v lapidáriu milevského muzea. Tento kříž původně býval u nedalekého Staňkova, na místě, kde se říká Na Braniborkách. Kříž označoval hrob padlých vojáků z tzv. bitvy u Staňkova mezi Francouzi a Uhry z roku 1744. Smírčí kříž zde byl až do šedesátých let 20. století. Když zde oral místní traktorista a potřeboval zátěž na radlici, použil tento kříž. Po práci kříž vysypal nedaleko od Milevska.
Třetí smírčí kříž: Nachází se také v lapidáriu milevského muzea, býval původně v lese Chlum u obce Velká. Kříž byl na místě, kde zastřelil pytlák Lejček z Kučeře, který měl přezdívku Očko, hajného Rodlera. Chodil mu za ženou. Na kříži je málo znatelný nápis: Roku 1778 dne 13. dubna byl v tomto místě zastřelen Josef Rodler od pitlaře G. O.
Čtvrtý smírčí kříž: Nalezený v dvoře kláštera. Nyní je také v lapidáriu muzea.

Významné osobnosti spojené s Milevskem

Cyril Antonín Straka (1868-1927): Historik a knihovník strahovského kláštera, který zkatalogizoval 48 809 knih z rozsáhlé klášterní sbírky. Během svého 21letého působení v strahovské knihovně se věnoval i publikační činnosti.
Jiří Mařánek (1891-1959): Spisovatel, autor poetických próz, historických románů a scenárista. Narodil se v domě proti hotelu Modrá Hvězda.
Karel Duchoň (1893-1944): Zemský velitel hasičských sborů pro Čechy v letech 1928 - 1932, tajemník městského úřadu, redaktor milevského časopisu.
Jan Jeřábek (1919-1942): Stíhač 313.
Josef Kytka (1894-1968): Spisovatel, kronikář města, správce muzea. Sepsal a vydal v roce 1940 knihu Milevsko a jeho kraj: turistika, památky, historie. Také vydal Smolnou knihu Milevska, která se zabývá hrdelními tresty.
Jan Čáp: Hospodářský úředník na premonstrátském panství v Milevsku v letech 1855-1866. V roce 1876 byl jmenován ředitelem premonstrátského panství na Strahově v Praze, kam se odstěhoval. Zde v roce 1880 zemřel. Byl spoluzakladatelem zpěváckého, stenografického kroužku a zasloužil se o první hospodářskou výstavu v Milevsku. V Bažantnici založil školky pro chov bource morušového.
PhDr. Karel Dolista (1921-2016): Historik a archivář, vedoucí milevského muzea, pracovník Židovského muzea v Praze - detašované pracoviště Sepekov.

Statistické údaje a demografie

Základní informace:

Počet obyvatel: 7 950 (2025)
Rozloha: 42,29 km²
Nadmořská výška: 461 m n. m.
PSČ: 399 01
Počet domů: 1 532 (2024)
Počet částí obce: 6

Vzdělání obyvatelstva (dle kategorií):

Kategorie	Počet
Bez vzdělání	1
Základní (vč. vyučení a stř.)	2
Obchod, opravy motorových vozidel	3
Veřejná správa, obrana, sociální zabezpečení	4
Školství, zdravotnictví, veterinární a sociální	5
Obchod, opravy motorových vozidel	5
Veřejná správa, obrana, sociální	6
Školství, zdravotnictví, veterinární a sociální	7
Samostatní ord. praktičtí lékaři	8, 9, 10

Obydlí:

Typ obydlí	Počet
Neobydlené obydlené domy-služební	11, 12
Trvale obydlené byty v rodinných domech	13, 14

Instituce a služby

Mateřská škola Klubíčko Milevsko, B.
Mateřská škola Pastelka Milevsko, J.
Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Milevsko, Čs.
Základní škola T. G. Masaryka Milevsko
Základní škola J. A. Komenského Milevsko, J. A.
Zásobování vodou; činnosti související s odpovědností za škodu

tags: #katastralni #rozloha #milevska