Kostel Panny Marie Andělské ve Vyškově, původně klášterní chrám řádu kapucínů, představuje významnou architektonickou památku s bohatou historií. Nachází se při městském hřbitově, nedaleko centra města, a je typickým příkladem kapucínské architektury, která se vyznačuje jednoduchostí linií a sevřeností proporcí, danou přísnými řádovými předpisy.
Tato kapucínská svatyně vznikala od roku 1617 a stala se tak prvním sídlem kapucínů ve Vyškově. Stavba kostela byla hrazena z prostředků olomouckého biskupa kardinála Františka Ditrichštejna spolu s kapucínským konventem. Plány na výstavbu kláštera byly zhotoveny již 30. května 1616 a 16. května 1617 byl položen základní kámen. Komisař česko-rakouského komisariátu a další stavitelé se dostavili do Vyškova a vybrali vhodné místo u biskupského zámku pro výstavbu kláštera. Kostel byl dokončen a slavnostně vysvěcen v srpnu roku 1624.
V roce 1680 byla povolena první přístavba sklepa se skladištěm a pokoji pro hosty. V roce 1706 byl položen základní kámen k další přístavbě, neboť kostel již byl malý a nestačil potřebám řeholníků. V době okupace Švédy došlo ke značnému poškození kostela. U kostela vznikl i kapucínský konvent.
Velká přestavba svatostánku proběhla v polovině 18. století na náklady olomouckého biskupa Wolfganga kardinála Schrattenbacha. Ten nechal roku 1727 stavitele Jana Křtitele z Vyškova prodloužit kostel o pět a půl sáně. Byla též zřízena oratoř a zvětšena chodba vedoucí ke kapli sv. Hlavní oltář byl opatřen novým obrazem v roce 1734. Roku 1738 postavil tesařský mistr Matěj Gotthard Spanwaldt novou vížku nad kostelem.
Barokizovaný, původně gotický kostel měl být postaven v letech 1464-96 biskupem Tasem z Boskovic a Černé Hory. V letech 1729-1735 byl kostel opraven podle plánu G. P. Tencalla, kdy byla postavena věž. Po požáru v roce 1753 byl barokně opraven v letech 1773-1789 architektem J. A. Křzaupalem von Grünenbergem. V letech 1901-1903 byla opravena věž a západní průčelí.
V pol. 18. stol. došlo k přestavbě budov kláštera biskupem Wolfgangem Schrattenbachem. Dnešní podoba kostela odpovídá baroknímu stavu po přestavbě ve 20. letech 18. století.
Josefínské reformy v roce 1787 zapříčinily zrušení zdejšího kláštera. Kostel se stal veřejným a konventní budovy se začaly využívat pro sklad soli. V druhé polovině 20. století došlo ke zrušení a odsvěcení kostela. Následně byl využíván pro sklad stavebního materiálu a také jako márnice.
V této podobě kostel chátral až do roku 1989, kdy byl církví předán městu. Po roce 1989 došlo ke generální opravě objektu a od roku 2005 slouží kulturním účelům.
Kostel má klasickou kapucínskou dispozici jednolodí klenutého valenou klenbou, s prodlouženým předěleným chórem a dvojicí bočních protějškových kaplí (oltář Panny Marie Rottenburské, oltář sv. Kříže), kde navazuje zpovědní chodba, přístupná dveřmi datovanými k roku 1600. V chodbě, klenuté valenou klenbou s lunetami, je umístěna dvojice prostých barokních zpovědnic. Při východní zdi kostela je chodba s jesličkami - trámový strop. Sakristie patří k nejstarší části architektury kostela, její vybavení tvoří prosté skříně ze 17. století, doplněné barokní kredenční skříní s tabernáklovým nástavcem z 18. století.
Mezi průčelím a uliční frontou je malé atrium, nepřístupné, neboť předsíň s kostelem přímo spojuje krytá chodba.
V kostele se z původní doby mnoho nezachovalo. Nejcennějšími památkami je erbovní znamení kardinála Františka Dietrichsteina a biskupa Wolfganga Hannibala von Schrattenbacha. Tyto znaky jsou viditelné na vstupním portále, nad erby je freskový obraz světa a nad ním kruhové okno. U hlavního oltáře se nacházela dvojitá oratoř. Na kruchtě byly varhany. Po zaniklých budovách kláštera jsou částečně dochovány sklepy a studna.
Pozdně gotický kostel měl obdélníkovou loď, podepřenou opěráky, s pětiboce uzavřeným presbytářem. Mezi opěráky východního pole závěru je přístavba kostelní pokladnice s půdorysem trojlistu. K jižní straně kněžiště přiléhá kaple sv. Západní průčelí s hranolovou věží v ose je zakryto postranními čtvercovými kaplemi. Hlavní oltář je prací Jeronýma Forstera, který pracoval v dílně O. Schweigla, hlavní oltářní obraz vytvořil malíř Anton Weidlich (1784). Sochařskou výzdobu vytvořil Ondřej Schweigl.
Starší kostel, který stával na jiném místě, byl vypálen za husitských válek v roce 1423 společně s městem. Nový kostel nechal postavit biskup Tas z Boskovic a Černé Hory. Se stavbou trojlodní haly bez věže u městských hradeb se započalo roku 1464. Nový kostel však krátce po dostavbě vypálil vévoda Jiří z Münsterberka. Biskup zemřel roku 1482 na mor a spálený kostel byl dostavěn a vysvěcen až roku 1496.
Od roku 1607 se zmiňuje samostatná "německá" kaple, zasvěcená snad Sedmibolestné Panně Marii. Další pohromou pro město bylo dobytí Vyškova Švédy roku 1643. Ti kostel vydrancovali a zničili i nové varhany. Zmocnili se i ukrytých cenností a peněz na dostavbu kostela.
Do roku 1653 stála při kostele kostnice. V 60. letech 17. století byla k závěru kostela přistavěna klenutá pokladnice. Zpráva z roku 1665 se zmiňuje o špatném stavu kostela. Střecha byla opravena zřejmě roku 1672.
V letech 1689-1690 byla k jižní straně presbytáře přistavěna kaple sv. Otýlie. Roku 1692 nechal kapli biskup Karel z Liechtenštejna vyzdobit štukami od Baltazara Fontany a malbami od Jonase Drentwetta.
Roku 1705 odkázal kostelu probošt Václav Alexander Neupauer majetek na stavbu věže, která měla nahradit samostatně stojící zvonici. Věž byla přistavěna v letech 1729-1735, také byla v letech 1729-1732 přistavěna nová kaple Sedmibolestné Panny Marie po jižní straně věže.
V letech 1690 - 1735 datují V. Richter a Z. Kudělka opravu kostela podle plánu arch. G. P. Tencally. Tato oprava patrně proběhla po roce 1728.
Roku 1753 při velkém požáru města shořela střecha kostela a byl zničen presbytář i kaple sv. Otýlie. Samotný kostel zůstal dvacet let bez střechy. R. 1760 byl kostel vybaven kryptou. Roku 1773 se zřítil jeden ze šesti pilířů klenby lodi. Následnou kompletní barokizaci provedl v letech 1773-1789 Jan Antonín Křzaupal von Grünenberg.
V letech 1816-1819 byl kostel znovu opravován. Roku 1843 byla stržena zchátralá kupole kaple sv. Otýlie a kaple byla v roce 1844 nově zastřešena. R. 1881 byla snesena narušená báň věže a byla prozatímně nahrazena nízkou jehlancovou střechou. V letech 1901-1903 byla celkově opravena věž a západní průčelí kostela.
Kaple Sedmibolestné Panny Marie, která byla ve velice špatném stavu, byla v letech 1900-1901 nahrazena dvěma novými kaplemi, také byla přistavěna předsíň s terasou.
Šestice zvonů i s měděnou krytinou střechy byla zrekvírována za 1. světové války. Zůstal jen zvon Maria z roku 1549. R. 1929 byl pořízen nový zvon sv. 27.9. 2010.
tags: #kostel #panny #marie #andelske #vyskov #pudorys