Kostel svatého Mikuláše ve Znojmě je významnou římskokatolickou farní stavbou, která se nachází v jihomoravském městě Znojmo. Jeho současná podoba je výsledkem pozdně gotické přestavby, která probíhala od roku 1338 do první poloviny 16. století. Kostel je chráněn jako kulturní památka České republiky.
Původní románský kostel, postavený na skalnatém ostrohu proti Znojemskému hradu, byl zasvěcen sv. Mikuláši, patronu kupců. Toto zasvěcení pravděpodobně souviselo s osadou obchodníků, která vznikla v jeho okolí. Starý kostelík však zanikl při rozsáhlých požárech města v první třetině 14. století. Loucká vrchnost proto přistoupila ke stavbě zcela nového chrámu, jehož základy byly položeny v roce 1338.
Původně byl kostel zamýšlen jako bazilika, ale plány byly během stavby změněny. Po požáru v roce 1335, který zničil značnou část tehdejšího chrámu, byla v roce 1338 zahájena výstavba nového kostela v gotickém stylu. Byla rozhodnuta výstavba halového kostela o třech lodích. Severní kaple byly dokončeny v roce 1419, jižní kaple později, ale ještě v průběhu 15. století. Kruchta byla postavena ještě před dokončením severních kaplí, po roce 1338.
V první polovině 14. století byla dokončena nová věž, takže chrám měl v tu dobu již dvě věže. Starší románskou věž však nenávratně zničil další požár v roce 1422. Kněžiště bylo dokončeno (se síťovou klenbou nad ním) v letech 1422-1437 a klenba nad loděmi byla dokončena v roce 1442. Na přelomu 14. a 15. století a v první polovině 15. století byla postavena dvoupatrová sakristie. Hlavní stavební práce byly završeny v první polovině 16. století.
V pozdějších úpravách došlo k poměrně malým změnám. Jedna z jižních kaplí byla zbořena a po roce 1760 byla na jejím místě postavena nová barokní kaple. Jedna ze severních kaplí byla také částečně přestavěna. V roce 1755 byly pod kostelem vybudovány dvě krypty pro uložení ostatků exhumovaných z kostelního hřbitova a starších krypt. Gotická věž byla zbořena a současná věž byla postavena v letech 1843-1847 na jiném místě.
Další výraznou renovaci prošel kostel v prvních desetiletích 20. století.
Kostel svatého Mikuláše je monumentální síňové trojlodí s pětiboce uzavřeným presbytářem, k jehož severní stěně přiléhá dvoupatrová sakristie. K nejstarším dochovaným částem patří severní předsíň s obkročnou klenbou, obvodové zdivo a obě podlaží sakristie.
Trojlodí i presbytář jsou zaklenuty síťovou žebrovou klenbou, která je ovlivněna činností Petra Parléře. Klenba presbytáře i střední lodi byla koncem 15. století zaklenuta síťovou klenbou s reliéfně zdobenými konzolami přípor a svorníky. Boční lodě byly zaklenuty klenbou křížovou. V této fázi dostavby, po husitských válkách, je připisována staviteli Mikuláši ze Sedlešovic.
V interiéru kostela se nachází několik cenných památek:
Dnešní hlavní oltář pochází z roku 1754, jehož autorem je J. I. Daisinger, který je také autorem dalších tří oltářních obrazů (sv. Rodina, Nanebevzetí Panny Marie, sv. Šebestián).
Věž kostela patří k nejmladším částem budovy, neboť vznikla teprve v polovině 19. století. Byla ke kostelu přistavena netradičně na jeho východní stranu. V letech 1848-1851 byla vybudována nová neogotická zvonice při závěru presbytáře, která nahradila dvojici starších věží po stranách presbytáře. Původní dvě zvonice flankující presbytář byly v této době zdemolovány, přičemž zbyla pouze spodní část severní věže.
Kostel má dva zvony z roku 1442 (2200 kg a 200 kg), zvon z roku 1955 (60 kg) a dva zvony z roku 2003 (1027 kg a 586 kg).
Farní budova o třech křídlech soustředěných kolem nádvoří je ve své stavební podstatě středověká a renesanční stavba s dvorním půlkulatým arkýřem. Na dvorních fasádách je zachováno sgrafitové kvádrování. Jižní fasáda nad údolím řeky Dyje je ranně barokní vestavba do parkánového zdiva městského opevnění. V době klasicismu byla dostavěna východní zeď s bránou, která uzavřela farní nádvoří.
Dvoupodlažní pozdně gotická bývalá hřbitovní kaple sv. Anny a sv. Martina, zvaná Svatováclavská, byla vybudována na stavbě staršího kruhového zahloubeného karneru patrně roku 1523. Kaple má unikátní konstrukční systém - ve spodním podlaží je zasunut dovnitř kaple s vnitřním ochozem, v horním podlaží je naopak vysunut vně kaple, kde nese vnější pochozí ochoz.
Inventář kostela představuje výjimečnou uměleckohistorickou hodnotu. Kromě zmíněných maleb, soch a oltářní architektury stojí za zmínku také gotická kamenná křtitelnice a barokní kazatelna.
V jihozápadní části chrámu se nachází skleněný sarkofág s ostatky mučedníka svatého Bonifáce. Tato vzácná relikvie z počátků křesťanství v Římě (1.-4. století) byla do znojemského kostela přivezena v roce 1741 s potvrzením pravosti od papeže Benedikta XIV. Řeholnice ji ručně vyzdobily a 7. června 1750 byla relikvie slavnostně vystavena.
Od roku 1190 nad kostelem drželi patronát a pastorační péči o něj mniši ze znojemského kláštera premonstrátů v Louce, a to až do roku 1784. Na počátku 13. století se kostel stal hlavním farním kostelem Znojma.
Od roku 1569 do roku 1619 byl kostel využíván společně katolíky i protestanty, kdy se zde sloužily oddělené bohoslužby. Kvůli četným konfliktům však byla protestantskou městskou radou chrám předána protestantům.
V prosinci roku 1437 bylo v kostele veřejně vystaveno mrtvé tělo císaře Zikmunda Lucemburského. Toto svědčí o významu chrámu v tehdejší době.
Ke kostelu se dostanete ulicí Velká Mikulášská, která vede z Masarykova náměstí v centru města. Z prostranství před kostelem se otevírá nádherný výhled na údolí řeky Dyje, znojemskou přehradu a rotundu sv. Jiří a sv. Kateřiny.
tags: #kostel #sv #mikulase #znojmo #pudorys