Bazilika sv. Jana v Lateráně (italsky Basilica di San Giovanni in Laterano, latinsky Basilica Sancti Ioannis in Laterano), jejíž plný název zní Arcibazilika Nejsvětějšího Spasitele a sv. Jana Křtitele a Jana Evangelisty, je biskupským kostelem (katedrálou) města Říma s titulem basilica maior. Tato významná stavba, založená císařem Konstantinem v roce 313 a později mnohokrát přestavovaná, stojí asi 1,2 km jihovýchodně od Kolosea, u stanice metra A San Giovanni. Je součástí stavebního komplexu Laterán, který byl až do 14. století sídlem papežů.
Původní bazilika byla postavena v letech 313-324 za císaře Konstantina Velikého na místě, které dříve patřilo rodině Laterani a kde se nacházela pevnost a kasárna císařské jízdní gardy podporující Konstantina soupeře Maxentia. Po bitvě na Milvijském mostě a vítězství Konstantina byla tato posádka zrušena a pozemek darován církvi. Konstantinova matka, svatá Helena, zde měla svou rezidenci. Konstantin je vyobrazen na mozaice v apsidě jako donátor s modelem baziliky v rukou. Jednalo se o první velký křesťanský chrám vůbec a byl zasvěcen svatým Janu Křtiteli a Janu Evangelistovi.
Bazilika několikrát v historii utrpěla škody. Byla vypleněna barbary, například v letech 410 a 455 Vandaly. V roce 896 ji poškodilo zemětřesení. Následně byla přestavěna v románském slohu, vyzdobena mozaikami a obložena barevnými mramory. Další pohromou byl požár v roce 1308, který zničil střechu, ciboriový baldachýn nad hlavním oltářem a způsobil zřícení stropu hlavní lodi. Podle dobových svědectví se v bazilice dokonce pásly ovce.
Pětilodní bazilika s atriem byla postavena při starším baptisteriu. V průběhu staletí prošla mnoha přestavbami, včetně gotické přestavby, při které přibyli ke světcům na mozaikách sv. František a sv. Antonín Paduánský. Po avignonském zajetí papežů a následném katastrofálním požáru roku 1361 byla bazilika obnovena. V době renesance a baroka se na její podobě podíleli významní architekti.
Pětiosý portikus z roku 1735 od A. Galileiho s vysokým sloupovým řádem má v patře arkády a v hlavní ose trojboký tympanon. Latinský nápis na hlavní římse vyznačuje stavebníka, papeže Klimenta XII., a patrony chrámu. Kuželková balustráda na atice je vyzdobena 15 sochami o výšce sedm metrů, uprostřed s Ježíšem Kristem Spasitelem mezi oběma svatými Jany. V prostředním vchodu jsou starověká bronzová vrata, pocházející z římského Fora.
Vzhled hlavní lodi podstatně pozměnil Francesco Borromini. Mramorová dlažba je převážně z 15. století, bohatě zdobený kazetový strop pochází z roku 1603. Na předním okraji mírně vyvýšené příčné lodi stojí papežský oltář s baldachýnem z roku 1369, který ukrývá vzácné relikvie, včetně lebek svatých Petra a Pavla. Na jižním konci příčné lodi je veliký oltář Nejsvětější svátosti se čtyřmi starověkými bronzovými sloupy.
Románská (italo-byzantská) mozaika v závěru apsidy má tři pásy: v horním se na modrém pozadí zjevuje poprsí Boha Otce Vševládce mezi serafíny, hlavní střední pás na zlatém pozadí zpodobuje adoraci Svatého kříže Pannou Marií a sv. Janem Křtitelem. Spodní řadu světců mezi okny tvoří devět apoštolů. Před oltářem se po schodišti vchází do zahloubeného confessio, předchůdce pozdějších krypt, s hrobem světce.
K levé (jižní) boční lodi je přistavěna řada kaplí, například kaple sv. Ondřeje či kaple rodiny Corsini od A. Galileiho. Mezi nimi se nachází i oltářní obraz Vylovení těla sv. Jana Nepomuckého z Vltavy.
K bazilice je připojeno nejstarší dochované baptisterium na světě. Osmiboká stavba baptisteria je zbudována z cihel a byla založena císařem Konstantinem jako válcová, později byla proměněna na oktogon. V apsidě se dochovaly zbytky římské mozaiky a antické sloupy z červeného egyptského porfyru. Římského původu je také křestní vana, vybroušená z jednoho kusu porfyru.
V komplexu baziliky se nachází také Museo Sacro, muzeum s klenotnicí chrámového umění. Uchovává cennou kolekci předmětů, především soch, precios a parament, užívaných v Lateránské bazilice od 6. do 19. století. K nejstarším patří soubor raně křesťanských relikviářů a monumentální zlatý kříž ze 6. století.
Stolec (cathedra) římského biskupa, tedy papeže, v apsidě baziliky vyznačuje dodnes hodnostně nejvyšší kostel v katolické církvi, což není bazilika sv. Petra ve Vatikánu. Tuto skutečnost hlásá latinský nápis vyložený mozaikou nad vstupem do atria: Papalis archibasilica patriarchalis maior cathedralis arcipretalis sanctissimi Salvatoris et sanctorum Johannis Baptistae et Evangelistae apud Lateranum, omnium urbis et orbis ecclesiarum mater et caput, končící formulací: „Matka a hlava všech kostelů města [tj. Říma] a světa.“
V bazilice se nachází také pamětní desky a hrobky významných osobností, včetně dvanácti papežů. V Lateránské bazilice se konalo pět všeobecných koncilů, poslední v letech 1512-1517.
Na Lateránském náměstí severně od baziliky stojí Lateránský obelisk, nejvyšší v Římě. Tento žulový monolit o výšce 37,2 m a váze asi 455 t dal vyrobit farao Thutmose IV. pro chrámový komplex v Karnaku. Císař Constantius II. jej nechal převézt do Říma v roce 357, kde byl postaven v Circus Maximus. Po pádu říše byl povalen a poškozen. V roce 1587 byl vykopán, opraven a roku 1588 vztyčen před Lateránskou bazilikou.
tags: #lateranska #bazilika #pudorys