Tři štítové domy ve vrchlabské Krkonošské ulici patří mezi nejstarší lidové stavby v Krkonoších. Čtvrtý, poloroubený dům s hrázděným štítem, který byl zdemolován v roce 1957, nahradila replika. Návštěvníci města mohou obdivovat fasády i nahlédnout dovnitř. Půvabné domky na dnešním Náměstí Míru (dříve Kostelním náměstí) zvou k návštěvě většiny prostor.
Původně to ale vypadalo, že se po těchto památkách slehne zem. „Poloroubený dům s hrázděním, který je dnes replikou, byl zbořen proto, aby nehyzdil město, když se tehdy jela motocyklová šestidenní,“ připomíná historik Krkonošského muzea ve Vrchlabí Jiří Louda. „Jedenáct let po zboření poloroubeného domu byla v roce 1968 navržena k demolici i sousední nemovitost. O zrušení demoličního výměru tohoto a zbývajících domků požádala správa v roce 1974 a podala žádost o stavební povolení na rekonstrukci.
Při opravě jednoho z domů byla objevena deska z borového dřeva s letopočtem 1623. „My přesně nevíme, kdy ty domky vznikly, protože se průběžně přestavovaly, upravovaly, roubení se nahrazovalo zdivem, ale nález s letopočtem nám ukazuje, jak vypadala zástavba ve městě zhruba v 17. a v 18. století,“ vysvětluje Jiří Louda.
Domky bývaly původně dílnou, obchodem i příbytkem majitele. Například ve zděném domku jste na konci 18. a na začátku 19. století mohli najít mědiryteckou dílnu. Nejznámějším mědirytcem tam byl Wenzl Langhammer, který tiskl svaté obrázky. Ty v Podkrkonoší vytlačovaly starší podmalby na skle.
V domku čp. 222a najdete dvě expozice ve formě otevřeného depozitáře. „Umožňuje nám ukázat velké bohatství našich sbírek. V běžné expozici by to nešlo,“ vysvětluje Jiří Louda výhodu uspořádání a ukazuje bohatý soubor předmětů v zásuvkách, které si návštěvník může sám otevřít. Jejich obsah se vztahuje ke lnářské výrobě v Krkonoších. Jsou tam nástroje ke zhotovení příze, ke tkaní i tištění látek. Školáci se u interaktivní desky seznámí s celým postupem od zasazení semínka lnu až po předení a tkaní.
Lidový venkovský interiér s tkalcovským stavem v patře domku čp. V protější roubené místnosti muzejníci instalovali malovaný lidový nábytek z konce 18. a počátku 19. století. Vybrané skříně, truhly, kolébka nebo židle přestavují bohatství lidových vzorů. Zaujme například lžičník, který se v domácnostech používal na uskladnění příborů v době, kdy ještě nebyly žádné kuchyňské linky a kredence.
Krajní ze čtyř domků čp. 224 je příbytkem tradičně zhotovených figurek Krakonošů. Největší z nich stojí v podloubí. Roubenou místnost historického domku čp. V přízemí jsou expozice, které seznamují s dějinami města Vrchlabí, v patře je interiérová expozice podkrovní světničky s tkalcovským stavem a část věnovaná řemeslné výrobě. Další prostora představuje projevy lidové zbožnosti včetně podmaleb na skle a betlémů.
„Tady máme další pokračování herních prvků, tentokrát ve tvaru malovaného lidového nábytku, ale pokud si dřevěný objekt pozorně prohlédnete a vyzkoušíte, tak zjistíte, že je věnovaný tradičním krkonošským řemeslům. Když si například zepředu otevřeme skříň, uvidíme součásti typického betléma. V každé staré chalupě je navíc půda plná pokladů a přesně takovou najdete i v čp. 224. Tak si ji při své návštěvě nenechte ujít.“
Trutnov je bránou do Krkonoš. Pro zadané hledání "163" (163) jsme v katastru nemovitostí nenašli ani jednu parcelu, objekt či adresu. Zkuste vložit méně informací pro hledání (např. pouze obec a číslo domu, číslo parcely a název kú a podobně).
Našli jste si nemovitost, která se Vám líbí, ale není v nabídce realitních kanceláří nebo inzertních serverů? Jednáte s realitní kanceláří a nebo s přímým majitelem o koupi nemovitosti? Na stránce www.ikatastr.cz najdete na mapě nemovitost podle čísla popisného, příp. čísla parcely. Na stránce www.mapy.cz si přibližte mapu tak, abyste viděli daný pozemek nebo budovu. Pro lepší orientaci změňte mapu na leteckou. Klikněte pravým tlačítkem myši na příslušný pozemek nebo budovu. Po pravé straně se objeví panel s adresou. V dolní části, u textu: Další odkazy: se nachází odkaz: Informace o parcele v Katastru nemovitostí.
V klasickém nahlížení do katastru nemovitostí se podle jména vlastníka vyhledávat nedá. Důvodem je ochrana soukromí majitelů. Můžete však využít aplikaci Dálkový přístup do KN (funkce Evidence práv pro osobu) nebo obrátit se přímo na územní pracoviště daného katastrálního území. Některé informace o listu vlastnictví můžete najít na online nahlížení do katastru nemovitostí. Jednotlivé listy vlastnictví ani katastrální mapy si však na těchto stránkách prohlížet nelze. Musíte proto využít dálkový přístup nebo vyzvednout list vlastnictví osobně na příslušném katastrálním úřadu.
Oficiální podrobný výpis lze získat bez prokázání totožnosti přímo na katastrálním úřadě nebo na CZECH POINT. Proto potřebujete znát katastrální území a k tomu číslo popisné, nebo parcelní číslo pozemku. Lze také hledat informace podle jména a data narození vlastníka, příp. Po vyplnění formuláře Vám obratem vypracujeme přesnější profesionální odhad prodejní ceny Vašeho bytu. Tato služba je zcela ZDARMA.
Pec pod Sněžkou - Kdo by neznal televizního Bohouše. I na krkonošské Luční boudě jednoho takového mají. Jmenuje se stejně, jsou mu čtyři a stal se symbolem nejvýše položené turistické chaty v České republice. Dala si ho dokonce do znaku. V pátek slavila 395 let od položení základního kamene.
Restaurační sál v nadmořské výšce 1410 metrů nad mořem se zcela zaplnil. Hosté mohli okoštovat borůvkové koláče a speciální tmavou osmnáctku z místního minipivovaru s příznačným názvem Paroháč, bernardýn dostal knížku pohádek. Má název Bohouš z Luční boudy. Na rozdíl od autorek Kláry Sovové, majitelky Luční boudy, a Radky Bůžkové, které jej zlily tmavým pivem, ho pokřtil po svém. Olíznul svým pořádným jazykem. „Knížka má pobavit malé i velké návštěvníky Krkonoš. Soužití s mohutným psím stvořením v horském prostředí si pochvaluje. „Bernardýni jsou strašně povahově milí, působí rozvážně. Ne nadarmo byli využívaní jako záchranáři,“ vyzdvihuje jeho vlastnosti.
Bohoušovi svědčí na horách, necelé čtyři kilometry od Sněžky, více zima. „Miluje sníh asi jako všichni bernardýni. Zima se mu líbí,“ potvrzuje jeho panička. „V létě tady naštěstí není takové vedro. A když mu je teplo, kolikrát se jde zchladit do pivovaru,“ prozrazuje.
Ani statný bernardýn Bohouš však nevyčmuchal základní kámen nejstarší hřebenové boudy z roku 1623, po němž se pátralo u příležitosti výročí 395 let. „Existence základního kamene je historicky doložená, má na sobě červený nápis 1623. Měl by být dlouhý a tenký, umístěný nad dveřmi nebo oknem. Ještě v roce 1900 se měl nacházet na severní straně terasy Luční boudy,“ říká Klára Sovová. „Budeme ho hledat dalších pět let, abychom ho na čtyřsté výročí měli,“ nevzdává se.
„Zatím jsme našli historické obrázky a další zajímavé fragmenty. Uvažujeme, že bychom z nich poskládali výstavu. Na Luční boudu kdysi chodívalo velké množství významných umělců a malovali okolí boudy, vrcholky hor a krkonošskou krajinu. Mohlo by být zajímavé ukázat návštěvníkům, jak to tady vypadalo před sto a více lety. Akcí k 395. výročí chtěli současní majitelé Luční boudy Stanislav Beneš a Klára Sovová připomenout, jak dlouho už slavná bouda na horách stojí. „Myslím, že bychom si měli připomínat tradice, vážit si jich a udržovat je. A nejde jenom o Luční boudu, ale o řadu dalších záležitostí,“ tvrdí Klára Sovová.
Luční bouda měla především během trudné protektorátní doby zajímavý osud. Hned na začátku války, 1. října 1938, vyhořela. Německý wehrmacht ji nechal během dvou let velkolepě opravit a vybudoval z ní vlastní výcvikové středisko, v němž se školily také radistky německého letectva a byly ubytovány děti Hitlerjugend. Měl v úmyslu výrazně rozšířit budovu tak, aby její kapacita stoupla na 2000 lidí a půdorys získal tvar hákového kříže. „Naštěstí to Němci nestihli, protože takový bolák na tváři Krkonoš by těžko mohl vydržet,“ uleví si Jiří Laurin, sládek z nejvýše položeného pivovaru ve střední Evropě.
Zatímco Němci pozvedli shořelou Luční boudu z popela, hlavně po roce 2000 bylo blízko, aby do něj znovu spadla. A možná nadobro. Byla dva roky zavřená, okna vytřískaná, majetek rozkradený. Ze slavné horské boudy zůstal objekt před demolicí. Nebýt Kláry Sovové, možná by už ani dnes nestála. Když ji v roce 2004 přebírala do vlastnictví, kupovala za 10 milionů zdevastovanou trosku. Potřebovala 160 plně naložených tatrovek, aby se zbavila nahromaděného nepořádku. Chtěla vrátit boudě stylovost, proto odkupovala původní vybavení po antikvariátech a chatách. Nelituje? „Kdybyste se mě zeptal rok potom, co jsem ji koupila, tak by odpověď zněla jinak než dnes. To jsem měla kolikrát slzy na krajíčku. Ale teď už je situace jiná, navíc jsme na boudu s panem Benešem dva. Jsem spokojená.
tags: #majitel #nemovitosti #krkonosska #1623 #12