Zámecký pivovar v Litomyšli, jehož historie sahá až do renesance, prošel v posledních desetiletích zásadní proměnou. Tato stavba, která byla původně součástí hospodářského zázemí zámku, se díky pečlivé rekonstrukci proměnila v multifunkční centrum, které spojuje historickou hodnotu s moderním využitím.
Pivovar byl založen v renesanci, přičemž při jeho stavbě bylo částečně využito zdivo gotické kapituly. Již v roce 1585, tedy 13 let po výstavbě zámku, je doložena jeho existence. V roce 1629 získal Vratislav Eusebius z Pernštejna právo k vaření piva a panské pivovar v „přihrádku“ rozšířil přístavbou na místě tří zbořených měšťanských domů, přičemž nová část byla dokončena v roce 1630.
Významnou přestavbou prošel pivovar na počátku 18. století, kdy mu barokní architekt František Maxmilián Kaňka dal podobu důstojného protikladu k zámku. Zapojil ho urbanisticky do okolí, orámoval mansardovými střechami a vytvořil novou monumentální fasádu obracenou do prostoru předzámčí. Byl skrze něj proražen průchod navazující osově na hlavní zámeckou bránu. V této době také pivovar disponoval sladovnou a úřednickými byty.
Další úpravy proběhly v roce 1868 v duchu historismu, kdy bylo například zaklenuto dnešní ekumenické kaple. Jižní průčelí pivovaru bylo tehdy také upravováno.
Pivovar se stal svědkem několika významných událostí. V roce 1728 vyhořel spolu se sladovnou, úřednickými byty i sousední jízdárnou. Podle návrhů F. M. Kaňky byly provedeny potřebné opravy. Další požár v roce 1775, za hraběte Jiřího Kristiána, opět poškodil zámek a přilehlé budovy, s opravami se začalo v roce 1776 a probíhaly téměř do konce 18. století. Tehdejší lichtenštejnský architekt Jan Kryštof Fabich dodal návrhy na opravy a přestavby.
V roce 1824 se v pivovaře narodil Bedřich Smetana, syn sládka Františka Smetany, což dodalo objektu další historický rozměr. Po druhé světové válce však pivovar, přestože byl rodištěm slavného skladatele, zůstal stranou zájmu a postupně chátral. Jeho hospodářské objekty byly v roce 1947 předány ministerstvu zemědělství, což vedlo k rozdělení správy a protichůdným názorům na jeho využití.
Zlom nastal v roce 1994, kdy se o zchátralý pivovar začala zajímat veřejnost, částečně i díky návštěvě Václava Havla na zámku. Původní záměr soukromé firmy vybudovat zde luxusní hotel byl zamítnut. Přednost dostala Evropská aliance YMCA, která zde plánovala vytvořit školící centrum s ubytováním.
Rekonstrukci objektu pověřil tehdejší starosta Litomyšle Miroslav Brýdl architekta Josefa Pleskota. Pleskotův přístup spočíval v tom, že považoval všechny dochované historické konstrukce za rovnocenné a podřídil jim příslušné úpravy. S památkovým konzultantem Petrem Štoncnerem se dohodl, že novodobé prvky v interiéru budou svou formou přiznávat dobu vzniku.
V roce 1999 byl zámek Litomyšl zapsán na Seznam kulturního dědictví UNESCO, což ještě více podtrhlo potřebu najít pro pivovar novou funkci. V roce 2000 došlo k dohodě mezi městem Litomyšl, vlastníkem pivovaru, a Ústřední správou YMCA o společném využití.
Rekonstrukce, realizovaná AP ateliérem Josefa Pleskota, se zaměřila na zachování intaktnosti památkového objektu průmyslové architektury a využití všech dochovaných konstrukcí. Nové architektonické prvky byly navrženy tak, aby nenásilně deklarovaly novou funkci objektu.
Inovativně bylo řešeno osvětlení podkrovních hostelových pokojů. Okna v podobě úzkých štěrbin jsou skryta pod mírně nadzvednutou krytinou, aby nebyla narušena silueta střechy. Okenní otvory nejsou zasklené, protože krovy byly pokryty průsvitnými foliemi z polykarbonátu, které zajišťují jemné přirozené osvětlení. V interiéru byl krov ponechán viditelný, čímž získaly hostelové pokoje utilitární charakter umocněný nábytkem ze surového dřeva a kovovými mřížovými můstky.
Hotelové ubytování je velkorysejší, s prosvětlenými mezonetovými pokoji a pokoji s výhledem do zámeckých arkád. V přízemí pivovaru se nachází recepce a školící centrum. Komunikační uzel představuje dvůr se sochou Čestmír od Olbrama Zoubka, kde Pleskot vložil subtilní kovové schodiště připomínající utilitární vybavení v továrně.
Pro organizaci YMCA byly přestavěny dvoukřídlé jihozápadní části pivovaru. Vzniklo zde foyer, nástup do ekumenické kaple a zasedací síně, čímž se vytvořil jeden z nejvelkolepějších profánních prostorů v Litomyšli. Architekti pečlivě restaurovali všechny omítky, stěny a klenby v přízemí a pracovali s barokním krovem v horních podlažích.
V současnosti zámecký pivovar slouží jako hotel a školicí zařízení. Největší část prostor využívá evropské centrum YMCA, které zde vykonává vzdělávací, výchovnou a duchovní činnost. Město Litomyšl rovněž využívá prostory pro společenské sály a gastronomické zázemí s kapacitou přibližně 200 lidí. V suterénních prostorách vzniklo nové sociální a technologické zázemí.
V podkroví je k dispozici ubytovna s kapacitou šesti lůžek. Zámecký pivovar patřil spolu s jízdárnou k prvním objektům, které prošly úspěšným kolaudačním řízením po rekonstrukci. Vnitřní propojení mezi těmito objekty se ukazuje jako velmi účelné.
Prostor mezi zámkem a pivovarem, který je centrálním shromažďovacím prostorem, byl obnoven podle výsledků archeologického průzkumu. Obnova sgrafit na fasádách pivovaru a zámku je dalším krokem k zachování historické podoby.
Rekonstrukce zámeckého pivovaru v Litomyšli představuje nadprůměrný příklad obnovy památek a dokazuje, že moderní architektura dokáže citlivě a funkčně propojit historické dědictví s potřebami současnosti.
tags: #litomysl #pivovar #pred #a #po #rekonstrukci