Článek se zabývá architektonickým odkazem architekta a stavitele Josefa Müllera, zejména jeho působením v Brně na počátku 20. století. V kontextu rozsáhlých urbanistických změn, které postihly centrum Brna v tomto období, se Müllerova tvorba často prolínala s dobovými architektonickými trendy, jako byla novogotika a geometrická secese.
Začátkem 20. století prošel brněnský městský jádro rozsáhlou asanací, která radikálně změnila jeho tvář. Klíčovou roli v těchto změnách sehrál průlom ulice Rašínovy, která se stala hlavní tepnou propojující náměstí Svobody s Mírovým náměstím. Starší zástavba byla postupně nahrazována moderními veřejnými budovami a činžovními domy s obchody v přízemí. Tato transformace se nevyhnula ani okolí významných památek, jako je pozdně gotický městský chrám sv. Jakuba.
Tvůrci nových urbanistických plánů museli reagovat na blízkost monumentální církevní stavby. Tento vliv je patrný například na novogotické podobě fary sv. Jakuba od Germana Wanderleyho (1900-1901) nebo na činžovním domě na Jakubském náměstí 101/2 od Maxe Johanna Montera (1905).
Na rozvoji západní části severního bloku Jakubského náměstí, včetně přilehlých lázní, se podílel stavitel Josef Jelinek. Zatímco Městské lázně z let 1905-1906 navrhl Hubert Gessner, plány na činžovní domy pro Jelineka na Jakubském náměstí pocházely od Maxe Johanna Montera. Tyto tři mohutné čtyřpatrové domy s obchody v přízemí a byty v patrech vynikaly originálními fasádami, které již opouštěly klasická novogotická schémata.
Monter zde uplatnil inspiraci z pozdně gotických a renesančních stavebních tradic severu, zejména v použití výrazné vertikality, kterou podtrhl strmými štíty a polygonálními či obdélnými arkýři propojujícími patra. Horizontální linie byly potlačeny, s výjimkou jasného oddělení parteru.
Architektonický výraz fasád byl zmírněn arkádovou lodžií v horní části lomeného rohu domu Jakubské náměstí 3 a umírněným použitím reliéfního dekoru s figurálními, rostlinnými a abstraktními ornamentálními prvky. Monterovy vertikálně orientované fasádní struktury obsahovaly historizující prvky jako štíty, arkýře a lodžie, avšak v modernisticky zjednodušené formě. Celkový dojem bloku s vystupujícími štíty a členěnými hmotami již nebyl čistě historizující, ale představoval modernistické pojetí klasických témat, organicky vyrůstající z dlouhé tradice evropské architektury.
V duchu snahy o estetickou jednotu, nikoliv však o stylistickou, navrhl Max Johann Monter také rozsáhlý blok domů pro stavitele Adolfa Bachera a Karla Pětníka v ulicích Masarykově, Průchodní, Radnické a na Zelném trhu (1909-1912). Podobné hledání stylu na pomezí pozdního historismu a moderny uplatnil i Vladimír Fischer ve svých návrzích činžovních domů pro Josefa Müllera v ulici Kotlářské 3 a 5 (1909).
V roce 1904 zakoupili lékař František Hora a stavitel Josef Müller spolu s Karlem Andreskem tři menší přízemní domy na tehdejší Franz-Josef-Strasse (dnešní Milady Horákové), na jejichž místě měly být podle návrhu Josefa Müllera postaveny dva nové čtyřpatrové činžovní domy.
Brněnská městská rada povolila Františku Horovi stavbu domu č. 12 v lednu 1904, který byl dokončen v říjnu téhož roku. Sousední dům č. 14, 16, jehož stavebníky byli Josef Müller a Karel Andresek, byl realizován v roce 1905. Tyto dvě reprezentační novostavby velkých činžovních domů z obou stran obklopovaly starobylé nízké domky č. 8, 10 a 18, čímž v urbanismu ulice vznikl nevšední kontrast, ilustrující období překotných změn první čtvrtiny 20. století.
Autenticky dochované geometrizující secesní fasády těchto staveb jsou ukázkou pronikání vídeňské geometrické secese do brněnského prostředí. Obě stavby představují interpretaci Gessnerovy Okresní nemocenské pokladny, přičemž stavitel Müller obměnil a přetvořil výchozí formu do architektonicky pozoruhodného celku. Právoúhlý rastr přísně symetrické architektury byl zjemněn pestrobarevnými florálními prvky a světlá barva různě strukturovaných omítek kontrastovala s pestře zbarvenými keramickými obklady.
Průčelí Horova nájemního domu téměř cituje Gessnerovu Okresní nemocenskou pokladnu. Na rozdíl od její výrazné vertikality je však Horův dům o jedno patro nižší a mírně rozlehlejší, s větším důrazem na horizontální linie. Šestiosé průčelí je vymezeno dvěma polygonálními arkýři v krajních osách, které jsou ukončeny balkony s náročně kovotepecky zpracovanými zábradlími zdobenými motivy geometrické secese z dílny Vincence Urbanovského.
Průčelí završuje předsazená korunní římsa spočívající na krakorcích, dekorovaná barevným florálním ornamentem. Základ střídmého dekoru ve stylu geometrické secese tvoří pole se strukturovanou omítkou evokující pásovou bosáž a keramické obklady terakotově hnědé a zelené barvy. Část obkládaček nese geometrizovaný ornament v podobě stylizovaného květu růže.
V interiéru domu se dochovala řada autentických prvků, jako jsou štuky, pestrobarevné ornamentální keramické dlažby či secesní kované zábradlí na schodišti. Za vstupem se nachází vestibul ústící k dvouramennému schodišti orientovanému do dvora. V každém patře domu se nacházejí dva shodně řešené byty. Atypicky řešeno bylo pouze první patro s bytem a ordinací stavebníka Františka Hory.
Dům se v majetku rodiny stavebníka nachází dodnes. Po období socialismu, kdy byl dům převeden pod správu Okresního podniku bytového hospodářství (OPBH), prošel na počátku 90. let kritickou rekonstrukcí. Dědicům původního stavebníka se podařilo jej obnovit, přičemž kompletní památkově citlivá obnova exteriéru i interiéru proběhla v roce 2008.
Sousední dům Josefa Müllera a Karla Andreska má analogickou kompozici a detaily jako dům Františka Hory. Geometrický charakter opět dotvářejí pásy strukturované omítky a keramické obkladačky. Stavba je však o jedno patro vyšší a polygonální arkýře jsou umístěny blíže k hlavní ose.
Mezi arkýři je v centrální ose situováno schodiště osvětlené rozměrnými asymetricky osazenými okny. Pás schodištních oken završuje oblouková otevřená lodžie vsazená do lichoběžníkového štítu, který tvarově koresponduje se střešní nadstavbou Gessnerovy Okresní nemocenské pokladny.
Stejně jako u Horova domu, vstup akcentuje celoplošný keramický obklad s výrazným motivem velkých geometrizovaných květů, jejichž stonky jsou tvarovány do typicky secesní kouřové křivky. Dům si zachoval autenticky dochovaný obchodní parter.
Po smrti spolumajitele Karla Andreska v roce 1906 nemovitost spoluvlastnili Josef Müller s Annou Andreskovou. Od roku 1911 byl jediným majitelem Josef Müller. Nájemní dům od něj v roce 1918 odkoupili manželé Siegmund a Leontine Cohnovi, v roce 1922 se novým majitelem stal Josef Feldmann. Také tato stavba prošla po roce 2000 rekonstrukcí.
Text dále zmiňuje i jinou osobnost jménem Josef Müller, který se věnoval textilní tvorbě a tapisériím. Tento Josef Müller (1926-2016) byl rodákem z Olešnice na Moravě a spojil celý svůj život s textilním výtvarnictvím. Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru profesora Antonína Kybala a absolvoval studijní pobyt v ateliéru Jeana Lurçata ve Francii.
Pracoval jako vedoucí Gobelínových a restaurátorských dílen v Jindřichově Hradci, kde se podílel na realizaci mnoha významných gobelínů. Jeho vlastní tvorba se vyznačovala klasickým "gobelínářským" přístupem, experimentováním s možnostmi textilního vlákna v monumentální formě a zpracováním přírodních témat. Věnoval se také návrhům tapiserií pro bytové interiéry ("chlupáče") a restaurování historických tapisérií, kde vyvinul novou technologii šité skeletáže.
Tento Josef Müller byl také aktivní v kulturním životě Jindřichova Hradce, kde se podílel na organizaci výstav a byl předsedou "Klubu přátel výtvarného umění". Jeho první samostatná výstava se konala v Brně v roce 1978.
V textu se objevuje také zmínka o domech v ulici Kotlářské 3 a 5, které byly navrženy Vladimírem Fischerem pro Josefa Müllera. Jedná se o činžovní domy, které vznikly v rámci hledání nového architektonického stylu na pomezí pozdního historismu a moderny.
Jeden z domů na Jakubském náměstí (č. 3), postavený pro Josefa Jelineka, byl brzy prodán pojišťovací společnosti. V pozdějších letech dům vlastnila Vzájemná pojišťovna v Praze.
tags: #najemni #dum #1905 #josef #muller