V novém dokumentárním cyklu Aleše Kisila se rozkrývají rozlety a pády naší první divadelní scény. Tento cyklus, který vznikl ve spolupráci s Českou televizí, přináší pohled na historii Národního divadla od jeho počátků až po první desetiletí 21. století. Dokument se zaměřuje na klíčové momenty, tvůrce i události, které formovaly podobu a význam této národní kulturní instituce.
První část cyklu s názvem Národ v sobě se věnuje myšlence na založení Národního divadla a jeho počátkům. Následuje díl Divadlo sobě, divadlo národu, který zkoumá vztah divadla k národní identitě a jeho roli v budování státnosti. V období mezi dvěma světovými válkami se divadlo ocitlo Na ostrově jménem Československo, což odráží jeho postavení v tehdejší politické a společenské realitě.
Dokument postupně mapuje období válek a jejich dopad na divadelní život. Otázka Hrát, či nehrát? nastoluje dilemata tvůrců a umělců v krizových situacích. Po druhé světové válce se divadlo stalo místem odrazu českých dějin, kde se odehrály události jako premiéra opery Libuše, která byla manifestací znovu nabyté svobody. Toto období je zachyceno v dílech jako CO ZAŽILO NÁRODNÍ DIVADLO.
Cyklus se věnuje i složitým obdobím, jako je Z totality do totality a následná normalizace. V těchto částech se pojednává o vývoji činohry a opery Národního divadla po roce 1968, kdy došlo k omezení umělecké svobody. Tyto kapitoly dokumentu, například Z normalizace do normality, přibližují, jak se divadlo vyrovnávalo s politickým tlakem a jak se promítal vliv tehdejšího režimu na uměleckou tvorbu.
Po pádu komunistického režimu došlo k významným změnám. Díl Jako Fénix z popela popisuje obnovu a transformaci divadla po roce 1989. V popředí činohry stanuli režiséři jako Ivan Rajmont a Miroslav Krobot, objevili se herci, kteří dříve nemohli hrát, a inscenovaly se jak české, tak světové hry. Období od normalizace do normality ukazuje postupné zotavování a hledání nové umělecké cesty.
Národní divadlo je nejen kulturním, ale i architektonickým skvostem. Dokumenty jako REKONSTRUKCE NÁRODNÍHO DIVADLA zachycují výstavbu Nové scény a rekonstrukci historické budovy. Dále se cyklus věnuje i méně známým pohledům do zákulisí v pořadu NÁRODNÍ DIVADLO JAK JE NEZNÁTE, kde diváky provází herečka Taťjana Medvecká.
NÁRODNÍ DIVADLO JAKO MÍSTO PAMĚTI zdůrazňuje symbolickou roli "zlaté kapličky" jako místa národní paměti. V posledním díle Budoucnost na mnoho způsobů se hledají odpovědi na otázky týkající se směřování divadla v budoucnu. Cyklus také nabízí pohled na rozkvět Opery Národního divadla na přelomu 20. a 21. století.
Kromě hlavního cyklu existuje řada dalších pořadů věnovaných Národnímu divadlu. Mezi ně patří například dokument PLAMENY NAD NÁRODNÍM DIVADLEM, který se zabývá dosud nevyřešeným požárem historické budovy, nebo vzdělávací pořad JEVIŠTĚ ZBLÍZKA, který seznamuje diváky se zákulisím divadla.
tags: #narodni #divadlo #mytus #a #realita #1