Problém dostupnosti bydlení v České republice je dlouhodobý a komplexní. Ceny nemovitostí rostou do závratných výšek, což ztěžuje nejen lidem v bytové nouzi, ale i části střední třídy nalezení stabilního a cenově dostupného bydlení. Nedostatečná výstavba, nevýhodné nájemní smlouvy a nejasná legislativa přispívají k prohlubující se krizi.
Zákon o podpoře bydlení, přijatý v květnu, má za cíl pomoci lidem v bytové nouzi. Nicméně, jeho dopad bude omezený, jelikož na podpůrná opatření dosáhnou pouze ti, jejichž příjem po odečtení nákladů na bydlení nepřesáhne 1,43násobek životního minima. To znamená, že zákon primárně cílí na nejchudších deset procent populace v bytové nouzi.
V rámci zákona vznikají v 115 obcích s rozšířenou působností, kde je bytová nouze nejpalčivější, nová kontaktní místa pro bydlení. Další dvě desítky obcí se k iniciativě připojily dobrovolně. Tato místa mají sloužit jako centra pro konzultace a pomoc lidem s problémy s bydlením. Pracovníci zde identifikují osoby potřebující asistenci k udržení bydlení.
„Každý, kdo bude mít nějaký problém s bydlením, tam může včas přijít a dočkat se konzultace a pomoci,“ popsala Stašková. Jeho pracovníci také identifikují ty, kteří potřebují asistenci k bydlení, aby si ho dokázali udržet.
Soukromí pronajímatelé se často obávají poskytnout byty osobám, které by v případě problémů s placením nájemného či poškozením bytu nemohli snadno vystěhovat. Nový zákon však počítá s garančními mechanismy, které zajišťují nájemné a pokrývají případné škody. Město Ostrava, které se na přípravě zákona podílelo a experimentovalo s principy sociálního bydlení v rámci několika projektů, má pozitivní zkušenosti. Úspěšnost projektů dosáhla 85 % udržení bydlení pro zabydlené domácnosti, a to i díky podpoře sociálních pracovníků.
„Úspěšnost projekt má, 85 procent zabydlených domácností si bydlení udrželo, i díky podpoře sociálních pracovníků a jejich asistence,“ popsal Zdeněk Živčák, vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví na Magistrátu města Ostravy. Koncem roku 2022 v Ostravě otevřeli kontaktní místo pro bydlení, kterým již prošlo dva tisíce osob.
Část opozice a některé neziskové organizace kritizovaly příliš nízké příjmové limity pro dosažení na dostupné bydlení, což by mohlo vést k neochotě soukromníků byty poskytovat. Zdeněk Živčák tyto obavy vyvrací s tím, že v případě dluhu na nájemném či vzniku škody na bytě může soukromý pronajímatel žádat o úhradu v rámci garančního mechanismu.
Kromě lidí v bytové nouzi čelí nejistotě i mnoho rodin ze střední třídy, které mají potíže sehnat stabilnější bydlení. Tato situace může ovlivnit jejich rozhodování o založení rodiny. Lenka Veselá ze Sdružení nájemníků upozorňuje, že v České republice není nájemní bydlení vnímáno jako stabilní, což je způsobeno krátkodobými nájemními smlouvami, často uzavíranými jen na rok, a omezenými možnostmi obrany proti protizákonnému jednání pronajímatelů, včetně neoprávněného zvyšování nájemného.
Jakub Vysocký, prezident Asociace nájemního bydlení, zdůrazňuje potřebu kultivace trhu s nájemními byty. Na podzim 2025 plánuje s Ministerstvem pro místní rozvoj představit iniciativu "Férový inzerát", která má nastavit pravidla pro inzerci nájemních bytů. Inzeráty označené jako "férové" budou muset transparentně informovat o nákladech za služby, kaucích či provizích.
Vysocký by také rád zajistil větší garance pro pronajímatele, což by mělo vést k větší jistotě nájemníků a uvolnění až 150 tisíc prázdných bytových jednotek na trh. Vlastníci by se pak nebáli uzavírat dlouhodobější nájemní smlouvy.
Pro zjednodušení a urychlení procesu vyklizení nájemce, který užívá byt či dům bez právního důvodu, byl do novely občanského soudního řádu přidán "rozkaz o vyklizení".
Odborníci se shodují, že hlavním problémem české bytové krize je chronický nedostatek výstavby. Podle studie ekonomů z CERGE-EI z roku 2023 by pro kompenzaci růstu cen nemovitostí muselo být ročně postaveno přes 100 tisíc bytů. V současnosti se však dokončuje přibližně polovina, tedy kolem 30-33 tisíc bytů ročně, což vede k kumulovanému deficitu odhadovanému až na půl milionu bytů.
„Nemůžeme se divit velkému tlaku na ceny bytů a nájmů, protože čeho je málo, to je drahé,“ prohlásil Jakub Vysocký.
Česká republika patří mezi země s nejpomalejšími stavebními procesy v Evropě. Některé projekty získávají povolení i osm až deset let. Celkový počet vydaných stavebních povolení navíc klesá - v posledním roce jich bylo vydáno pouze 61 613, což je nejméně za posledních 25 let. To vytváří absurdní situaci, kdy ekonomický růst a přitahování nových obyvatel do měst naráží na neschopnost státu povolit dostatečně rychlou výstavbu, což automaticky žene ceny nahoru.
Situace je nejvýraznější v Praze, kde je ročně potřeba minimálně deset tisíc nových bytů. Tato hranice nebyla za posledních téměř dvacet let ani jednou dosažena. V důsledku toho v Praze chybí zhruba 90 až 100 tisíc bytů. Ceny nových bytů za deset let vzrostly o více než 150 %, přičemž průměrná cena novostavby překročila 170 tisíc Kč za m², což znamená, že běžný 70metrový byt může stát i 12 milionů korun.
Místo řešení nabídky se česká politika často zaměřuje na méně efektivní opatření, jako je regulace Airbnb, daně z investičních bytů, regulace cen a nájmů či daň z prázdných bytů. Tyto kroky sice mohou být politicky populární, ale mají minimální ekonomický dopad, pokud neroste nabídka bytů. Investoři kupují byty právě proto, že jich je málo; nedostatek nabídky je příčinou, nikoli důsledkem.
„Česká bytová krize není tržní selhání. Je to selhání státu. Po desetiletí se nepodařilo vytvořit systém, který by umožnil rychlou výstavbu ve městech,“ uvádí analýza.
Města se potýkají s problémy při správě obecních bytových fondů. Například v Příboru, ačkoliv město disponuje více než 550 byty a je vyhledáváno rodinami s dětmi, stávající nájemné ve výši 55 korun za metr čtvereční u městských bytů je neudržitelné. Tržní nájemné v Příboru činí zhruba 230 korun za metr čtvereční. I navrhované zvýšení na 66 korun by bylo nedostatečné pro údržbu fondu.
Dalším problémem je nedostatek prostoru pro novou výstavbu, například v Příboru, který je městskou památkovou rezervací. Starostové apelují na nutnost nalezení rovnováhy mezi tržním a obecním nájemným a také na motivaci majitelů, aby nenechávali byty prázdné jako investici.
Nová developerské projekty představují pro městské rozpočty často ztrátovou záležitost, což vede k dilematu komunálních politiků. Stát by měl obce více motivovat k rozvoji. Podle kandidáta na primátora za hnutí Praha Sobě Adama Scheinherra, město Praha nemá z developmentu zisk kromě daně z nemovitosti a mělo by se zaměřit na výstavbu infrastruktury a nových městských bytů. Pražská developerská společnost (PDS) již získala první stavební povolení na Praze 5 pro 450 bytů.
Vláda schválila odložení spuštění podpory bydlení pro lidi v bytové nouzi z července na září. Technická novela zákona o podpoře bydlení odstraňuje zděděné nedostatky v IT systémech a procesní náležitosti, aniž by měnila cíle zákona. Díky tomuto odkladu se sníží výdaje i administrativa a získá se čas na úpravu podoby podpory bydlení.
Novela rovněž počítá s omezením okruhu zájemců o poradenství v bytové nouzi. Nově mají poradenství získat pouze lidé, kteří mají ve správním obvodu kontaktního centra trvalý pobyt, dva roky bydliště, nebo tam nejméně dva roky pracují či studují. Musí také prohlásit, že mají nevyhovující bydlení a sami si lepší najít nezvládnou, nebo že jim to v příštích třech měsících hrozí.
Opoziční Piráti a Starostové vyjadřují obavy, že tyto úpravy omezí přístup k pomoci potřebným. Například poslankyně STAN Eliška Olšáková navrhuje rozšíření kontaktních míst na všechny obce s rozšířenou působností a automatické prodloužení doby nároku na pomoc na tři roky. Adriana Chochelová (STAN) upozorňuje, že změny mohou z okruhu pomoci vyloučit skupiny jako osamělé seniorky, mladé rodiny s problémy s příjmy, oběti domácího násilí či mladé lidi a děti v azylových domech.
Platforma pro sociální bydlení apeluje na zajištění stabilního financování kontaktních míst a zrušení příjmového testu, který může zbytečně komplikovat přístup k pomoci. Klára Boumová z Charity Česká republika považuje za problematickou ztrátu nároku na podpůrná opatření pro lidi s dočasnou ochranou, což by mohlo postihnout až 400 tisíc zranitelných osob, včetně matek s dětmi z Ukrajiny.
Ústavní soud ve svém nálezu poukázal na kritické nedostatky českého zákonodárství v oblasti bydlení. Zdůraznil, že stát musí garantovat faktický a efektivní přístup k důstojnému bydlení a nemůže ponechat zranitelné osoby pouze v péči charitativních organizací. Tento přístup je v rozporu s mezinárodními závazky plynoucími z mezinárodních paktů a Evropské sociální charty. Ačkoliv Listina základních práv a svobod výslovně neobsahuje právo na bydlení, lze jej dovodit z práva na pomoc v hmotné nouzi.
Analýza systémů sociálního bydlení v pěti evropských zemích (Francie, Irsko, Německo, Španělsko, Slovensko) ukázala, že tyto země aktivně řeší problematiku bydlení, často s dlouhodobými plány a zákony, které pamatují i na středněpříjmové skupiny a mladé osoby.
tags: #nedej #se #bydleni #je #pravo