Slovo katastr je odvozeno z latiny a původně znamenalo soupis, označující přehledný a soustavný popis vlastností, osob, věcí nebo práv, zejména pak soupis pozemků či výtěžků z obchodů a živností pro daňové účely.
Soukromá práva na majetek si šlechta od počátku 14. století začala zajišťovat zápisem v zemských deskách, které původně sloužily k zápisům o soudních sporech. První písemný doklad o těchto zápisech pochází z roku 1278. Podle českého vzoru byly na Moravě roku 1348 zavedeny zemské desky u soudů v Brně a Olomouci.
Držebnosti poddaných a jejich povinnosti si vrchnost před rokem 1650 nechávala zapisovat do knih zvaných urbáře. Pozemky v urbářích připsané poddaným a svobodníkům byly nazývány pozemky urbárními, později rustikálními či kontribuentními.
V roce 1650 se sněm království Českého usnesl na spravedlivějším a věcnějším vyměřování daní, které měly být podrobeny pouze statky a pozemky v držení poddaných. Vzniklý elaborát, vyhotovený v letech 1653-1656, je znám jako první rustikální katastr (první berní rula) a platil v letech 1656-1684.
První rustikální katastr byl revidován a doplněn v letech 1674-1683 a je znám jako druhý rustikální katastr (druhá berní rula), který platil do roku 1748.
Za první moravský katastr lze považovat tzv. lánové rejstříky. Dne 1. května 1749 vstoupil v platnost první tereziánský katastr rustikální (třetí berní rula z roku 1748), který nahradil předchozí berní rulu i moravské lánové rejstříky.
Po nové generální vizitaci rustikální půdy začal v roce 1757 platit druhý tereziánský katastr rustikální (čtvrtá berní rula z roku 1757).
V roce 1749 byly zavedeny nové přiznávací listy pro statky dominikální, aby byla vyrovnána pozemková daň. Šetření bylo ukončeno roku 1756 a výsledný elaborát je znám pod názvem Exaequatorium dominicale (panské vyrovnání) z roku 1757, který tvořil základ pro tereziánský katastr dominikální.
Rustikální tereziánský katastr spolu s tereziánským katastrem dominikálním tvořily úplný a velký katastr všech pozemků a statků.
Dne 20. dubna 1785 nařídil Josef II. patentem o reformě daně pozemkové, že všechny úrodné pozemky dominikální i rustikální se uvnitř obce zaměří, zobrazí a určí jejich výměry a hrubý výnos podle úrodnosti. Patent zavedl zaměření každého pozemku, což umožnilo zjištění jeho správné výměry a výtěžku. Výsledný elaborát je znám jako josefský katastr a jednalo se o první katastr založený na přímém měření skutečného stavu v terénu.
Základy dnešního novodobého katastru nemovitostí byly položeny patentem císaře Františka I. ze dne 23. prosince 1817 o dani pozemkové a vyměření půdy. Jeho základem byl přesný soupis a geodetické vyměření veškeré půdy, tzv. stabilní katastr.
Stabilní katastr byl založen na vědeckých základech velkoměřítkového mapového díla s použitím Cassini-Soldnerova zobrazení a systému pravoúhlých souřadnic. Základní měřítko zobrazení (1:2880) vycházelo z požadavku, aby se jedno dolnorakouské jitro zobrazilo jako jeden čtvereční palec. Hranice všech pozemků byly v přírodě řádně vyšetřeny a označeny.
Podrobné měření probíhalo v Čechách v letech 1826-1843 a na Moravě 1824-1836. Z měřického operátu stabilního katastru je dodnes odvozena většina platných katastrálních map.
Protože stabilní katastr stárnul a nebylo zajištěno jeho systematické udržování, bylo nařízeno jeho jednorázové doplnění, tzv. reambulace stabilního katastru.
Dne 25. června 1871 byl přijat obecný knihovní zákon a 5. prosince 1874 zákon o založení nových pozemkových knih. Bylo stanoveno, že v nových pozemkových knihách mají být zaneseny veškeré nemovitosti i práva a povinnosti s nimi spojené. Práva zapisovaná do pozemkových knih se nabývala vkladem (intabulací).
Reambulace map stabilního katastru ukázala, že katastr může být brzy znehodnocen, nebude-li zajištěn systém jeho nepřetržitého doplňování a údržby. Zákon ze dne 23. května 1883 nařídil, že se katastr daně pozemkové musí udržovat v souladu se skutečným a právním stavem.
V roce 1896 byl katastr daně pozemkové revidován a od roku 1898 bylo v katastru zavedeno používání metrické míry. Pro nové zaměřování se začala používat metoda číselného měření, která umožňovala přesnější vyjádření polohy každého bodu pravoúhlými souřadnicemi.
Dne 16. prosince 1927 byl přijat zákon o pozemkovém katastru a jeho vedení (Katastrální zákon). Pozemkový katastr začal podstatně měnit svůj původní účel a stal se nepostradatelnou součástí všech právních jednání o nemovitostech, přičemž jeho daňové poslání se přetvářelo na účel právní a všeobecně hospodářský.
Technická úroveň nově vytvářených katastrálních map nabyla nebývalé výše. Zastaralé zobrazení pozemků a budov se nahrazovalo moderním, podrobným a přesným zobrazením, zpravidla v měřítku 1:1000 nebo 1:2000. Nově vyhotovované katastrální mapy byly zobrazovány v lokálním národním souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JTSK).
Pro každou parcelu byl v pozemkovém katastru uveden držitel, výměra, kultura, jakostní třída a katastrální výtěžek. Podstatnými částmi pozemkového katastru byly:
Pozemkový katastr byl zákonem stanoven jako veřejný. Pozemkový katastr byl udržován v souladu se skutečným stavem a zákon stanovil pravidla součinnosti mezi katastrálními měřickými úřady a knihovními soudy. Všeobecná ohlašovací povinnost byla stanovena všem držitelům pozemků.
Pozemkový katastr byl velmi přesný a spolehlivý především do roku 1938. Později již nebyla jeho údržba dostatečná a zejména po roce 1945 (poválečné konfiskace a přídělové řízení) se začal hrubě rozcházet se skutečností a po roce 1956 se přestal udržovat vůbec.
Po skončení druhé světové války přinesly poválečné konfiskace, navazující přídělové řízení, revize první pozemkové reformy a vyhlášení druhé pozemkové reformy zásadní změny vlastnických práv k nemovitostem. Byl prolomen intabulační princip, na kterém byla založena funkce a spolehlivost pozemkových knih, a vlastnické právo přecházelo na přídělce dnem převzetí držby.
Vznikl zcela nový právní stav, který byl v hrubém nesouladu se stavem katastru a pozemkových knih.
Dne 8. května 1947 byl přijat zákon o provedení knihovního pořádku stran konfiskovaného nepřátelského majetku a o úpravě některých právních poměrů vztahujících se na přidělený majetek, který zjednodušil zápisy do pozemkových knih a zásadně změnil principy knihovního práva. Během několika let vznikl neutěšený stav, který nebyl dodnes napraven.
Dne 1. ledna 1951 nabyl účinnosti zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník. Tzv. střední občanský zákoník z roku 1951 zavrhl zásadu římského práva superficies solo cedit a stanovil, že stavba není součástí pozemku. Došlo k definitivnímu opuštění intabulačního principu zápisů do pozemkových knih.
V roce 1956 byla založena Jednotná evidence půdy (JEP), která měla základ v usnesení vlády č. 192/1956 Sb. Podstatou JEP bylo evidování užívání půdy bez ohledu na vlastnické vztahy. Pozemkový katastr byl opuštěn a přestal být udržován.
Dne 1. dubna 1964 nabyly účinnosti nový občanský zákoník, zákon o evidenci nemovitostí (EN) a notářský řád. Ani tato úprava nesměřovala k obnovení intabulačního principu a úplné evidenci soukromých práv k nemovitostem.
Evidence nemovitostí (EN) měla evidovat především údaje nutné pro plánování a řízení hospodářství. Soulad EN se skutečným stavem měla zajišťovat ohlašovací povinnost uživatelů nemovitostí vůči národnímu výboru.
Komplexní zakládání evidence nemovitostí (KZEN), při kterém se zjišťovaly a zapisovaly aktuální právní vztahy k nemovitostem, trvalo skoro čtvrt století (1964-1988).
Po obnově demokratických politických poměrů v roce 1989 bylo zřejmé, že vycházet z neúplného obsahu EN a pokračovat v nedokonalých principech, na kterých byla založena, již nebylo únosné.
Od 1. ledna 1993 nabyla účinnosti zcela nová právní úprava, která zřídila Katastr nemovitostí České republiky (KN). KN integruje do jediného instrumentu funkci bývalé pozemkové knihy i bývalého pozemkového katastru.
KN se skládá ze dvou částí:
Pozemky se podle druhů člení na ornou půdu, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty, lesní pozemky, vodní plochy, zastavěné plochy a nádvoří a ostatní plochy.
Nemovitosti důležité pro obranu a bezpečnost státu se v katastrální mapě zobrazují a práva k nim se v katastru evidují podle údajů poskytnutých Ministerstvem obrany a Ministerstvem vnitra.
Zápisy týkající se práv se do katastru provádějí vkladem, záznamem nebo poznámkou.
Zápisy práv se do katastru provádějí na základě písemností v listinné nebo elektronické podobě, které musí být opatřeny kvalifikovaným elektronickým časovým razítkem nebo uznávaným elektronickým podpisem.
Pokud se právo týká jen části pozemku, musí být s listinou spojen geometrický plán, který část pozemku vymezuje.
Katastrální úřad vyznačí u dotčených nemovitostí, že práva jsou dotčena změnou, nejpozději následující pracovní den po obdržení návrhu nebo jiné listiny pro zápis práv.
Pořadí zápisů práv do katastru se řídí okamžikem, ve kterém byl návrh na zápis doručen katastrálnímu úřadu.
Pokud jsou podmínky pro povolení vkladu splněny, katastrální úřad vklad povolí, nejdříve však po uplynutí lhůty 20 dnů ode dne odeslání informace o vyznačení změny.
V případě, že byl vklad povolen a proveden, zašle katastrální úřad účastníkům řízení vyrozumění a vkladovou listinu založí do sbírky listin.
Katastrální úřad reviduje soulad údajů katastru se skutečným stavem v terénu. Revizi údajů katastru vyhlašuje podle potřeby a provádí ji za součinnosti obcí a za účasti vlastníků.
Vlastník nemovitosti zatížené věcným břemenem, jehož zápis byl převzat z bývalé pozemkové knihy a je zapsán ve prospěch osoby s nejasnou identifikací, je povinen toto břemeno dále vykonávat. V případě, že není vykonáváno déle než 10 let, může být po výzvě veřejnou vyhláškou a nepřihlášení oprávněného do 1 roku vymazáno.
Obnovu katastrálního operátu zahájí katastrální úřad bez návrhu. Zjišťování průběhu hranic pro obnovu katastrálního operátu novým mapováním se provádí podle skutečného stavu v terénu a provádí ho komise složená ze zaměstnanců katastrálního úřadu a zástupců obce.
Pokud dojde k rozporu v tvrzení vlastníků o průběhu hranic, považují se za platné ty hranice, které jsou obsahem katastrálního operátu. Při obnově katastrálního operátu se využijí výsledky pozemkových úprav.
Obec oznámí termín a dobu vyložení obnoveného katastrálního operátu nejméně 30 dnů před jeho vyložením. Věcná břemena s nejasnou identifikací oprávněných se do obnoveného operátu nepřevzmuou, pokud se oprávněný nepřihlásí.
Vlastníci a jiní oprávnění mohou během vyložení obnoveného katastrálního operátu podat námitky proti jeho obsahu.
Katastrální úřad vyhlásí platnost obnoveného katastrálního operátu, pokud nebyly podány námitky nebo bylo o nich pravomocně rozhodnuto.
Katastrální mapa je průběžně digitalizována. Část území je pokryta digitální katastrální mapou vzniklou na základě nového mapování, na části území jsou katastrální mapy digitalizované z map bývalého pozemkového katastru. Data popisují současný stav digitalizace jednotlivých katastrálních území.
Digitalizace katastrální mapy (DG) byla vytvořena za účelem snadné identifikace typu katastrální mapy v konkrétním katastrálním území a k zjištění stavu digitalizace.
Český úřad zeměměřický a katastrální je zodpovědný za správu dat v rámci digitalizace.
Mapy bývalého pozemkového katastru (PK mapy) převzaté k trvalé archivaci jsou postupně zpřístupňovány.
Historický vývoj katastru:
Vzhledem k tomu, že po roce 1950, po kolektivizaci, nebyly hranice soukromých pozemků vneseny do pozemkových map, ale pouze do zjednodušené evidence, vznikly velké bílé plochy. Teprve nyní jsou hranice pozemků původních vlastníků, kterým byl majetek navrácen po roce 1989, do pozemkových map zaznamenávány.
Hlavním problémem je nestejnorodost přesnosti starých a nových mapových podkladů, vyhotovených rozdílnými technologiemi.
tags: #parcela #puvodniho #pozemkoveho #katastru