Krajský soud v Praze v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. et Mgr. Karla Ulíka a Mgr. žalobce rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. et Mgr. Karla Ulíka a Mgr. žalobce, zastoupeného advokátem Mgr. za účasti Ing. J., B. zastoupené na základě plné moci Mgr. a B. zastoupené advokátkou Mgr., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2021, č. j. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr.
Žalobce se žalobou podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.) domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2021, č. j., kterým žalovaný změnil výrok 1. rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Rakovník (dále jen „katastrální úřad“) ze dne 16. 2. 2021, č. j. „Nesouhlasu s provedením opravy, který dne 30.11.2020 podal Mgr. S. Z. se nevyhovuje, neboť se jedná o chybu v katastrálním operátu podle ustanovení § 36 odst. 1 písm. Ve zbytku, tj. ve výroku 2., prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
Dle výroku prvostupňového rozhodnutí je hranice pozemků v digitalizované katastrální mapě mezi pozemkovými parcelami katastru nemovitostí číslo XA, XB, XC, XD, XE, XF a stavebními parcelami katastru nemovitostí č. XG a XH v katastrálním území X nadále vyznačena v mapě katastru nemovitostí podle neměřického záznamu (dále také jen „NEMZ“) č. 175/2020 v souladu se zobrazením v předchozích mapových evidencích a zaměřenými identickými body při převodu katastrální mapy digitalizované v souřadnicovém systému stabilního katastru na katastrální mapu digitalizovanou v souřadnicovém systému S-JTSK a podle vyrovnaného a zpřesněného rastru mapy pozemkového katastru.
Žalobce je vlastníkem pozemků parc. č. XA a st. XH v katastrálním území X, obec X. Osoby zúčastněné na řízení a) a b) vlastní pozemky parc. č. XC a st. XG.
Z výřezů není na první pohled zřejmé, že zobrazení hranice mezi pozemky parc. č. XA a st. XH na straně jedné a pozemky parc. č. XC a st. XG na straně druhé bylo též posunuto jižním směrem. Změna lze pozorovat na soutisku katastrální mapy se zpřesněným rastrem mapy pozemkového katastru před provedenou opravou a po provedené opravě.
Žalobce uvádí, že zcela náhodou v souvislosti se stavebními pracemi dne 8. 10. 2020 v katastrální mapě zjistil, že hranice výše specifikovaných pozemků byla bez jeho vědomí a bez řízení posunuta. Tuto skutečnost dle žalobce přiznává i žalovaný v napadeném rozhodnutí. V důsledku posunutí hranice se jeden zděný pilíř ocitl na pozemku sousedního vlastníka. Proto žalobce písemně vyzval katastrální úřad k obnovení původního stavu.
Dne 14. 10. 2020 byl právní zástupce žalobce ujištěn ředitelem katastrálního úřadu, že jde o nedorozumění, neboť v předmětném katastrálním území žádné změny prováděny nebyly. Až po 14. 10. 2020 katastrální úřad zaslal dotčeným vlastníkům oznámení o opravě chyby v údajích katastru nemovitostí. Podle žalobce byla však oprava chyby provedena bez jakýchkoliv podkladů, a to pouze na základě osobní návštěvy osob zúčastněných na řízení a) a b).
Žalobce spatřuje zásadní pochybení v tom, že ve správním řízení nebyla prokázána existence zřejmého omylu ani nepřesnosti podle příslušných ustanovení zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění zákona č. 163/2020 Sb. (dále jen „katastrální zákon“), tudíž ani nebyly splněny podmínky, za kterých lze ke změně údajů katastru podle ustanovení o opravě chyby přistoupit. Hranice pozemků mohou být měněny pouze na základě geometrického plánu. Navíc měla chyba nastat při obnově operátu a k její opravě musí být podkladem i zjišťování hranic, které se nekonalo.
Pokud chybné údaje vznikly dle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, rozhodl katastrální úřad v rozporu s § 44 odst. 2 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální vyhláška“).
Obnova katastrálního operátu proběhla v roce 2000 a v roce 2017. Osoby zúčastněné na řízení a) a b) vyslovily s předloženými zákresy hranic pozemků souhlas. Žalobce nechápe, proč tedy v rozporu se svým souhlasem žádají opravu údajné chyby v evidenci katastru nemovitostí.
Žalobce rozporuje skutečnost, že by se údajná chyba, která měla vzniknout při převodu katastrálních map v souřadnicovém systému stabilního katastru do souvislého zobrazení v souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální, neprojevila v celém katastrálním území, nýbrž pouze u hranic nemovitostí víceméně jednoho vlastníka.
S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 16. 11. 2010, č. j. 9 As 53/2010-81, žalobce argumentuje, že při digitalizaci převodem se vždy jedná o formální převod a cílem takovéto aktualizace není obsahová stránka mapy.
Žalobce dále jako nevěrohodné a nezpůsobilé být podkladem pro rozhodnutí označuje rastry a situační výkres „Transformace KN rastru k. ú. X“, v němž víceméně jediné pozemky a budovy, kde nebyly vyznačeny lomové body, jsou pozemky parc. č. st. XG a st. XH a parc. č. XA a XC a budovy na nich. V ostatních částech obce s daleko hustší zástavbou je označen téměř každý bod. Dle žalobce vzniká podezření, že s podklady mohlo být manipulováno.
Žalobce namítá, že grafický operát pozemkového katastru (dle napadeného rozhodnutí původní výsledek zeměměřické činnosti), na jehož základě lze opravu chyby provést, není založen v předmětném spisu. Katastrální úřad neprokázal zřejmý omyl mezi původním zákresem hranice pozemku v mapě pozemkového katastru a jejím zákresem v katastrální mapě před opravou chyby.
Katastrální úřad až po provedené změně vytvářel porovnávací materiály, v nichž využíval rastry.
Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že hranice mezi pozemky parc. č. st. XH a st. XG je lomená. Dle napadeného rozhodnutí lze tuto skutečnost ověřit přiložením pravítka k hranici zobrazené na kopii mapy PK. Avšak podle žalobce se ve správním spisu nachází množství dokumentů, které prokazují, že dotčená hranice je a vždy byla rovná.
Zjištění provedená katastrálním úřadem neodpovídají vzniku chyby zřejmým omylem při obnově katastrálního operátu, protože rozpor mezi provedeným zápisem a podkladem k zápisu nebyl zjištěn zcela nesporně a jednoznačně. Podle žalobce existují minimálně důvodné pochybnosti o tom, že se jedná o chybu. Proto správní orgány neměly postupovat podle § 36 katastrálního zákona.
Z rozsudků NSS ze dne 5. 6. 2008, č. j. 1 As 46/2008-134, a ze dne 31. 7. 2013, č. j. 7 As 90/2012-65, plyne, že v řízení o opravě chyby katastru nelze řešit sporné právní otázky a že opravou chyby nelze měnit vlastnické vztahy. Podle rozsudku NSS ze dne 13. 3. 2013, č. j. 7 As 187/2012-31, pak musí být omyl zřejmý, tj. jednoznačně seznatelný.
Pro posouzení věci je podstatný i faktický stav, který však správní orgány nijak blíže nezkoumaly. Sloup původního oplocení pozemku parc. č. st. XG představuje jediný hmatatelný doklad toho, kudy hranice historicky vedla, tj. nikoliv na hraně budovy. Ve všech mapových podkladech před provedenou změnou byl u sloupu zakreslen lomový bod, resp. zalomení hranice pozemku. Zároveň i pozůstatky kamenných schodů navazujících na pavlač u severní strany budovy na pozemku parc. č. st.
V rozporu s § 81 katastrální vyhlášky nebyly neúplné výsledky dřívějších měření ověřeny v terénu, změna zákresu budov proto nemůže být transparentní. Naopak byly doplněny pouze s využitím ortofotomapy, která není relevantním zeměměřickým podkladem.
Opravou údajné chyby došlo i ke změně zákresu jižní a východní hranice pozemku parc. č. st. XH a východní hranice pozemku parc. č. XA. Dále byl posunut i lomový bod na této hranici. Tyto úpravy však dosahují takových detailů, že nemohou být v rastrech ani v mapě PK vůbec odhalitelné.
Správní orgány pochybily, když neověřily soulad zeměměřických náčrtů, které slouží jako podklad pro NEMZ č. 176/2020, se skutečným stavem měřením v terénu (§ 81 katastrální vyhlášky). Příslušné zeměměřické náčrty nebyly zpracovány pro předmětnou hranici, neboť zde po dobu vlastnictví rodiny majitele nedošlo k žádné změně (více než 100 let).
Stav před provedenou změnou lépe zohledňuje výměry jednotlivých pozemků, neboť průměrná absolutní odchylka připadající na jeden pozemek u zájmových pozemků činila před změnou 3 m2, po změně 30 m2.
Některé podklady ve správním spisu jsou zkreslující. Například kopie katastrální mapy v měřítku 1:1000 byla vytvořena prostým zvětšením měřítka 1:2880. Digitalizací v roce 2017 byl proveden převod KM-D 1:2880 na KMD 1:1000, kde jsou zákresy zásadně jiné.
Žalobce následně namítá celou sérii procesních chyb v postupu správních orgánů, pro které by se k napadenému rozhodnutí nemělo vůbec přihlížet.
Katastrální úřad přihlížel též ke skutečnému užívání pozemků, přitom však šetření na místě neprováděl, a uvedl, že cílem opravy chyby byla i náprava skutečného dlouhodobého užívání (i podle skutečného oplocení). Katastrální úřad například upozornil na přístřešky vybudované osobami zúčastněnými na řízení a) a b) ve sporné části pozemků a na to, že žalobce tyto stavby nerozporoval. Žalobce proti nim nic nenamítal, protože se o žádné stavby nejedná. Osoby zúčastněné na řízení a) a b) mají ve sporné části pozemku pouze kompost, stavební materiál a palivové dřevo zakryté neukotveným plechem.
Žalobce upozorňuje i na neobyčejně vstřícný přístup katastrálního úřadu k osobám zúčastněným na řízení a) a b). Dle žalobce existuje již řadu let pracovní propojení katastrálního úřadu s dcerou osob zúčastněných na řízení a) a b). Naopak vůči žalobci jednal katastrální úřad pouze z pozice moci úřední. Navíc katastrální úřad pracuje s ortofotomapou jako s původním výsledkem zeměměřické činnosti. V dotčeném katastrálním území manipuluje se zákresy budov, aby odpovídaly jejich zobrazení v ortofotomapě. Přitom je posunuje dle vlastního uvážení či na základě podnětu některých vlastníků, což je zřejmé nejen u předmětné hranice sporu, ale např. i u pozemků parc. č. XCH, XD či st. XI a budov na jižní straně návsi.
Pro všechny výše uvedené důvody žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, a proto navrhuje jeho zrušení. Žalobce požaduje i přiznání náhrady nákladů řízení.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě nejprve uznal, že ve věci došlo k mnoha procesním pochybením (vložení podkladů do spisu, ověření NEMZ č. 175/2020 a NEMZ č. 176/2020 až po provedení opravy chyby, opožděné vyznačení informace o řízení na listech vlastnictví, neuvedení všech účastníků v řízení Z, kterým byla oprava provedena). Namítl ale, že postupoval podle § 6 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), jelikož je zřejmé, že v případě vrácení věci katastrálnímu úřadu by tento rozhodl věcně zcela stejně, jen za delší dobu.
K dalším tvrzením žalobce žalovaný konstatoval následující:
Takzvaný stabilní katastr byl soubor údajů o veškerých pozemcích a půdním fondu, pořízený v Rakousko - Uhersku (v jeho západní části) v 1. polovině 19. století. Katastr byl zpracován do poměrně přesného měřického podkladu, který se stal východiskem po určování pozemkových daní.
Právním podkladem pro pořízení stabilního katastru byl patent císaře Františka I. z prosince 1817 o dani pozemkové a vyměření půdy. V Čechách probíhalo měření v letech 1826 - 1830 a 1837 - 1843. Vznikly tak mapy v měřítku 1:2880, kde jedno rakouské jitro (korec) v terénu bylo rovno jednomu čtverečnímu palci na mapě.
Jeden povinný exemplář map - tzv. „císařský otisk“ byl uložen a archivován v Centrálním archivu pozemkového katastru ve Vídni. Po rozpadu Rakouské říše byly otisky Českých zemí předány do československých archivů, v současné době jsou uloženy v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru ČÚZK.
Mapy byly kresleny tuší na čtvrtkách a ručně kolorovány podle jednotné legendy - např. pole jsou okrová, lesy šedé, pastviny světle zelené, louky středně zelené, parky a zahrady sytě zelené. Kamenné nebo cihelné domy jsou vybarveny červeně, dřevěné žlutě, tmavě červené jsou veřejné budovy, kostely, školy apod. Cesty jsou zpravidla hnědé, tzv. císařské silnice růžové, vodní plochy a toky světle modré.
Mapy katastru jsou většinou rozděleny na několik dílů, přičemž na jednom listu je název katastru (obce) a grafické měřítko, na deskách byl zakreslen klad jednotlivých listů.
Stabilní katastr (německy Franziszeischer Kataster, františkovský katastr) byl soubor údajů o veškerém půdním fondu v předlitavské části Rakouského císařství. Pořízen byl v první polovině 19. století za účelem získání dostatečně přesného měřického podkladu pro stanovování pozemkové daně. Měl to být trvalý registr, a proto byl nazván „stabilní“.
Důsledkem reformy daní a stoupajících požadavků státu bylo zahájení přípravných prací na novém katastru 2. srpna 1806. Sedmičlenná komise pod vedením Kristiana Wurmsera pracovala koncepčně a na vědecké bázi, připravovala technickou i legislativní stránku. Snaha vyvrcholila vydáním patentu císaře Františka I. ze dne 23. prosince 1817 o dani pozemkové a vyměření půdy.
Nejdříve byly přesně vymezeny hranice pozemků. Takto označené pozemky byly posléze zaměřeny. Základní jednotkou byla katastrální obec. Přesné trigonometrické zaměření provádělo v terénu několik polních měřičských skupin. V Čechách měření proběhlo v letech 1826-1830 a pak 1837-1843, na Moravě a Slezsku v letech 1824-1830 a 1833-1836. Vznikaly tak katastrální mapy v měřítku 1:2880 (1 rakouské jitro v terénu = 1 palec čtverečný na mapě) zvlášť pro každou katastrální obec.
Mapy stabilního katastru byly vytvořeny a kolorovány podle jednotné legendy. Např. okrová jsou pole, šedé s nádechem hnědé lesy, sytě zelené parky a zahrady, zelené louky, světle zelené pastviny; karmínové jsou zděné budovy, kamenné mosty, jezy a silnice, v tmavém odstínu karmínové veřejné stavby, žlutě jsou dřevěné budovy, mosty a jezy. Bílou barvu mají veřejná prostranství a půda, která se neobdělává, jako dvory a nádvoří.
Triangulace prováděná pro stabilní katastr svou specifikací navazovala na předcházející vojenskou triagulaci prováděnou v rámci druhého vojenského mapování a probíhala od roku 1821 do roku 1864. Síť I. řádu byla budována v Čechách v letech 1824-1825 a 1827-1840. Sítě II. a III. řádu následovaly v letech 1825-1840 v Čechách.
Specifikem stabilizace bodů ze sítě I. řádu byla nutnost centrického umístění stroje. V bodech sítě II. a III. řádu už bylo možné použít například věže kostelů či rozhleden. Vzdálenost bodů I. řádu byla průměrně 40 km.
Úkolem číselné triangulace (síť III. řádu) bylo zajistit, aby na oblasti o ploše jedné rakouské čtvereční míle byly určeny tři body tak, aby minimálně jeden z bodů bylo možné použít pro stanovisko měřického stolu a z tohoto bodu byla viditelnost alespoň jedné orientace na zbývající dva body v tomto prostoru.
Pro potřeby podrobného měření byla číselná síť zhuštěna sítí IV. Hustota sítě IV. řádu byla 57 bodů na jednu čtvereční míli. Od roku 1865 byla i tato síť určována číselně.
Celkový počet bodů I.-III. řádu triangulace stabilního katastru tvořilo na území Čech 2623 bodů. Tyto body byly stabilizovány mezníky s označením písmeny „K.V.“ (Katastral - Vermessung).
Měřítko mapy 1:2 880 vychází z dolnorakouské sáhové míry, která byla oficiální délkovou soustavou Rakouského císařství. Měřítko je stanoveno tak, aby se plocha jednoho dolnorakouského jitra zobrazila na mapě jako jeden palec čtvereční. Vzdálenost 40° (sáhů) ve skutečnosti odpovídá vzdálenosti jednoho palce na mapě.
Samotnému podrobnému měření předcházelo zjištění a vyznačení katastrálních hranic a hranic pozemkových, které byly vyznačeny a očíslovány v terénu a zakresleny do polního náčrtu. Šetření a popis katastrálních hranic probíhalo za přítomnosti zástupců okresu nebo kraje, starosty a dvou zástupců z obce.
Měřické práce prováděli později krom vojenských i civilní měřiči s přiděleným adjunktem (měřickým pomocníkem) a najatými figuranty.
Mapovací práce probíhaly na území Čech 12 let, bylo zaměřeno 8967 katastrálních obcí o výměře 51 953 km² s 9 321 064 parcelami.
Originální mapy stabilního katastru jsou přímým výsledkem měřických prací při založení stabilního katastru. Jde o ručně kreslené a vybarvené mapy, které byly po dokončení litograficky reprodukovány a vždy jedna z tiskových kopií byla po ručním vybarvení uložena ve Vídni jako kontrolní exemplář, tzv. císařský povinný otisk.
Ostatní kopie byly používány k běžné práci. Vlastní originální mapy byly poté ještě po nějakou dobu vedeny jako mapy evidenční a byly do nich červeně dokreslovány nastalé změny. Ve složitějších případech byl nový stav vykreslen na zvláštní listy, označené jako Beimappe (příložná mapa). Tímto dodatečným zákresem změn se originální mapy zásadně liší od císařských povinných otisků, na kterých byl zakonzervován původní stav v době založení katastru.
V řadě případů byly také dvě sousední obce mapovány společně (ale s vyznačenou společnou hranicí) a až na císařských otiscích byly odděleny.
Data jsou Ústředním archivem zeměměřictví a katastru (ÚAZK) pořizována skenováním shromážděných archiválií za účelem zpřístupňovat odborné i laické veřejnosti výsledky rozsáhlých geodetických a kartografických prací, které v minulosti probíhaly na našem území.
Zodpovědná organizace: Český úřad zeměměřický a katastrální
Kontaktní informace:
Informace o údržbě: Po naskenování celé datové série se tato již dále neaktualizuje, jde o data archiválií.
Klíčová slova: archivní mapy, Ústřední archiv zeměměřictví a katastru, mapy stabilního katastru, originální mapy, měřítko 1:2 880
Typ prostorové reprezentace: grid
Odpovídající měřítko: Měřítkové číslo: 2880
Jazyk zdroje: ger
Tematická kategorie: katastr, územní plánování
Informace o rozsahu: Přibližně 95% území České republiky
Časový rozsah: 1826 - 1843
Geografické ohraničení:
Referenční systém (polohový, výškový nebo časový):
Referenční systém je použit pro zobrazení obsahu mapy. Naskenovaná data nejsou transformována do žádného systému.
Distributor: Zeměměřický úřad
Kontaktní informace:
tags: #pootoceni #jtsk #a #stabilniho #katastru