S téměř dvacetiletou praxí v oblasti daní prošlo rukama mnoha daňových přiznání fyzických osob. Během této doby bylo sestaveno, konzultováno a řešeno nespočet situací, které pro klienty představovaly novinku. Často se objevovaly případy, kdy daňoví poplatníci byli kontaktováni finančním úřadem s požadavkem na vysvětlení, doplnění či opravu údajů. Z praxe vyplynulo, že existují chyby, které se v daňových přiznáních fyzických osob opakují, ať už se jedná o zkušené podnikatele, nebo o ty, kteří podávají přiznání poprvé.
Jednou z nejčastějších chyb je nesprávné pochopení toho, co se do příjmů pro daňové účely počítá. Klíčové je si uvědomit, že se jedná o příjmy, tedy platby skutečně přijaté za kalendářní rok, konkrétně od 1. ledna do 31. prosince. Nezáleží na datu vystavení faktury. Pokud tedy obdržíte úhradu za fakturu vystavenou v předchozím roce až v tomto roce, spadá do příjmů tohoto roku. Naopak, faktury vystavené v tomto roce, ale neuřazené do konce roku, se do příjmů tohoto roku nezahrnují.
Kromě bankovních převodů se do příjmů započítávají i hotovostní platby, nepeněžní plnění a další formy.
Tato pravidla platí pro všechny druhy příjmů, včetně těch z podnikání, pronájmu či prodeje majetku.
Výjimkou jsou příjmy ze zaměstnání. Zde se do daňového přiznání za daný rok počítají i příjmy ze zaměstnání za prosinec daného roku, pokud byly vyplaceny nejpozději do konce ledna následujícího roku.
Podnikající fyzická osoba (OSVČ) vystaví na konci roku několik faktur, ale neeviduje si, zda byly uhrazeny. V daňovém přiznání pak uvede jako příjem součet všech vystavených faktur. Tento postup je nesprávný.
Správný postup: OSVČ má zákonnou povinnost vést evidenci příjmů a pohledávek. To znamená, že musí zaznamenávat nejen vystavené faktury, ale i data a výši jejich úhrad. Do daňového přiznání za daný rok tedy zahrne pouze ty úhrady, které skutečně přijal v období od 1. ledna do 31. prosince.
Další častou chybou je zahrnutí do daňového přiznání pouze čistých příjmů po odečtení provizí nebo poplatků, namísto příjmů hrubých. To se týká zejména situací, kdy podnikatel využívá online platformy nebo platební brány, které si strhávají provize, nebo kdy přijímá platby kartou přes platební terminál, kde banka strhává poplatky.
Příklad: OSVČ poskytuje služby přes webový portál. Portál vybírá platby od klientů a OSVČ obdrží na účet částku sníženou o provizi. Pokud OSVČ nezaznamenává hrubé příjmy před odečtením provize, vykáže v přiznání nižší příjem, než by měl.
Správný postup: Příjmem OSVČ jsou vždy hrubé příjmy, tedy částka před odečtením jakýchkoliv poplatků, provizí či bankovních poplatků. Důležité je vést si evidenci příjmů podle § 7 odst. 8 zákona o daních z příjmů, nikoliv se spoléhat pouze na výpisy z bankovního účtu. Tyto výpisy nemohou nahradit řádnou daňovou evidenci.
Je třeba pamatovat na to, že zdanění podléhají nejen peněžní příjmy, ale i nepeněžní plnění, jako je barter (výměna služeb či zboží). Stejně tak je zdanitelným příjmem i hodnota vzájemně započtených pohledávek.
Příklad 1 (Barter): Kadeřnice poskytne masérce masáž výměnou za masáž. Obě OSVČ se domnívají, že když nedošlo k finanční transakci, není co danit. Toto je však omyl. Oběma vznikl zdanitelný příjem ve výši hodnoty poskytnutých služeb.
Příklad 2 (Zápočet): Překladatelka vystaví fakturu za překladatelské služby ve výši 5 000 Kč. Její zákazník, který je zároveň masérkou, jí poskytne masérské služby za 3 000 Kč. Obě strany se dohodnou na vzájemném započtení a překladatelka obdrží pouze doplatek 2 000 Kč. Přesto musí překladatelka zdanit celých 5 000 Kč, neboť hodnota započtené pohledávky (3 000 Kč) představuje její zdanitelný příjem.
Fyzická osoba, které vznikne povinnost podat daňové přiznání, je povinna zahrnout do něj všechny své zdanitelné příjmy. Do přiznání se naopak nezahrnují příjmy osvobozené od daně a příjmy zdaněné srážkovou daní v České republice (pokud se poplatník dobrovolně nerozhodne je do přiznání zahrnout, což se týká např. příjmů z DPP).
Častou chybou je nezahrnutí příjmů z jiných zdrojů, například z investic, nebo jejich zařazení pod nesprávnou kategorii příjmů.
Daňoví rezidenti České republiky mají povinnost zahrnout do svého daňového přiznání i příjmy plynoucí ze zahraničí. Zdanění těchto příjmů se řídí příslušnými smlouvami o zamezení dvojího zdanění. Tyto smlouvy mohou umožňovat zápočet daně zaplacené v zahraničí nebo vyjmutí příjmu ze zdanění v ČR. Ignorování zahraničních příjmů je závažnou chybou.
Příklad: Český daňový rezident má příjmy z podnikání v ČR, autorské honoráře zdaněné srážkovou daní v ČR a zároveň investuje do amerických akcií přes platformu Revolut. Obdrží dividendy a prodá některé akcie. V tomto případě musí zahrnout do svého daňového přiznání:
Zdaňování zahraničních příjmů a příjmů z investic bývá složité, proto je v těchto případech doporučena konzultace s daňovým poradcem.
Problémy se často objevují i v oblasti uplatňování výdajů, zejména u paušálních výdajů.
Nejčastější chybou je automatické uplatňování 60% paušálních výdajů na všechny příjmy z podnikání, i když se jedná o různé druhy činností s odlišnými sazbami paušálních výdajů.
Správné sazby paušálních výdajů:
Příklad: OSVČ má příjmy z marketingového poradenství (jiná živnost) ve výši 1 000 000 Kč a autorské honoráře za příspěvky na internet ve výši 50 000 Kč. Nemůže na oba druhy příjmů uplatnit 60% paušál. K příjmům z živnosti uplatní 60% paušál (600 000 Kč) a k autorským honorářům 40% paušál (20 000 Kč).
Je důležité si uvědomit, že nelze kombinovat paušální a skutečné výdaje v rámci stejného druhu příjmů. Pokud se poplatník rozhodne pro paušální výdaje, jsou v nich již zahrnuty veškeré další související náklady, jako jsou provize, poplatky, paušál na dopravu či mzdy zaměstnanců.
Příklad: OSVČ řemeslník s paušálními výdaji 80 % má příjmy 1 500 000 Kč. Využívá auto k podnikání a zaměstnává pomocníka na DPP. Nemůže si navíc uplatnit paušál na dopravu ani náklady na mzdu pomocníka, protože tyto výdaje jsou již zahrnuty v paušálních 80 %.
V některých případech může být výhodnější uplatnit skutečné výdaje, například u příjmů z nájmu. U nemovitostí určených k pronájmu nelze kupní cenu uplatnit jednorázově, ale postupně formou odpisů. Výpočet odpisů a určení vstupní ceny může být složité, zejména u nemovitostí získaných darem či dědictvím, nebo pokud nejsou pronajímány ihned po pořízení.
Příklad: OSVČ má příjmy z podnikání (paušální výdaje 80 %) a zároveň pronajímá byt. Může uplatnit skutečné výdaje z nájmu, i když u podnikání používá paušál, protože se jedná o různé druhy příjmů. Výdaje na pořízení bytu a rekonstrukci se uplatní formou odpisů. K nim lze připočíst úroky z hypotéky (pouze uhrazené úroky, nikoliv celou splátku) a pojištění.
V případech, kdy je nutné správně určit vstupní cenu pro odpisy, rozlišit technické zhodnocení od opravy, nebo pokud se jedná o složitější situace jako jsou družstevní byty či nemovitosti získané darem, je doporučena konzultace s daňovým poradcem.
Banky poskytují potvrzení o zaplacených úrocích z hypotéky, ale poplatník si musí sám ověřit, zda splňuje zákonné podmínky pro jejich uplatnění jako nezdanitelné části základu daně.
V případě, že nemovitost slouží částečně k bydlení a částečně k nájmu či podnikání, lze úroky uplatnit poměrně.
Příklad: Matka si vzala hypotéku na byt pro syna, je dlužníkem a vlastníkem nemovitosti. Syn v bytě bydlí. Matka může uplatnit úroky z hypotéky, pokud splňuje ostatní podmínky.
Formulář daňového přiznání je dostupný na finančních úřadech i v elektronické podobě na stránkách Finanční správy. Je důležité používat aktuální verzi formuláře.
Pro správné vyplnění všech částí přiznání je nezbytné seznámit se s podrobnými pokyny k vyplnění daňového přiznání.
tags: #potvrzeni #svj #vycisleni #vydaje