Barrandovská vilová kolonie na skalnatém návrší nad Vltavou, v Hlubočepích na jihozápadním okraji Prahy, vznikla z iniciativy bratrů Havlových. Inspirací pro stavbu se staly moderní vilové čtvrti v San Franciscu, které si ing. Václav M. Havel prohlédl během své cesty po Spojených státech amerických v lednu 1924.
První domy v této vilové kolonii byly postaveny již v roce 1929 v ulici Pod Habrovou. Následovaly další ulice, jako jsou Barrandovská, Filmařská, Lumiérů (původně Na Habrové), Pod Ateliéry a Skalní.
Inspirací pro stavitele ing. Václava M. Havla pro vybudování zahradního města v Praze byla návštěva San Francisca a jeho moderních vilových čtvrtí v lednu 1924. Nejvíce jej zaujala vilová čtvrť Ingleside. San Francisco bylo roku 1906 po velkém zemětřesení a následném požáru poničeno a v jeho okolí posléze vznikala nová zahradní města, budovaná převážně ze dřeva - lehké přízemní nebo jednopatrové vily s lehkou dřevěnou konstrukcí, garáží a zahradou.
Ing. Havel byl roku 1925 přizván ke konsorciu pro výstavbu nové pražské zahradní čtvrti, které založil Čechoameričan ing. Regenerml. Pro výstavbu zahradní čtvrti zvolili pozemky na skalnatém zalesněném hřebenu nad Dalejským potokem zvaném Na Habrové. Ing. Regenerml navrhl pro toto území podobné dřevěné vilky na klíč. Architekt a urbanista F. A. Libra přizpůsobil regulační plán pro potřeby konsorcia a toto území propojil se silnicí vedenou z Prahy do Hlubočep.
Ing. Havel však přesto roku 1926 začal s přípravnými pracemi, měl v plánu inženýrské sítě vybudovat na vlastní náklady. U firmy „Prastav, spojené pražské továrny na staviva, a.s.“ si zajistil předkupní právo na pozemky na Habrové; jejich majitelem se stal 4. února 1927. K projektu přizval vedoucího úředníka Státní regulační komise pro Prahu a okolí architekta Maxe Urbana, který vyhotovil nový regulační plán.
Protože zastavěnost původních pozemků byla pouze 30 procent a náklady na infrastrukturu by tak byly vysoké, jednal s rodinou Hergetů o odkoupení dalších přilehlých pozemků. Podmínkou rodiny Hergetů bylo odkoupení také jejich zbývajícího majetku včetně zámečku Slovanka. S tím ing. Havlovi pomohl Rotary Club - klub vytvořil nové konsorcium, které zbylý majetek odkoupilo.
Roku 1927 vznikla „Obchodní a administrační kancelář výstavby zahradní čtvrti Barrandov v Praze XVI“. Max Urban se stal stálým spolupracovníkem kanceláře a architektonickým poradcem. Každý z budoucích majitelů měl být smluvně zavázán k předložení plánů k připomínkování, aby byla dodržena koncepce čtvrti a odpovídající úroveň staveb. Kancelář po kolaudaci domů opatřovala katastrální a popisná čísla. Bylo při ní také zřízeno zahradnické oddělení, které nabízelo návrhy zahrad, obstarávalo semena a sazenice stromů a keřů, úpravy terénu a zahradní údržbu. Údržbu veřejné zeleně a některých zahrad měla provádět chrudimská firma Josefa Vaňka.
Urbanův regulační plán byl schválen Státní regulační komisí 20. října 1927. Plán zahrnoval kromě rodinných vil také cenově dostupné bytové domy a občanskou vybavenost - školu, poštu, hotel, obchody a restaurace. V regulačním plánu byla zachována přírodní zeleň lesíků a hájků. Celková výměra pozemků byla 54,8 hektaru, z toho jedna třetina byla přirozeně zalesněna. Zalesnění zabíralo společně s komunikacemi, hřištěm a háji 26,4 hektaru. Zbytek plochy byl určen k rozparcelování a zastavění - z jedné poloviny rodinnými vilami a bytovými domy, z druhé nebytovými budovami. Hlavní osou návrhu byla třída Na Habrové (Lumiérů) ukončená kruhovým náměstím (Kříženeckého náměstí).
Od 23. července 1927 do 17. února 1928 se ve Stuttgartu konala výstava moderní architektury „Die Wohnung“. Na vrchu Weissenhof vznikla ukázková kolonie moderních funkcionalistických domů vybavených nábytkem a dobovým technickým zařízením bytů, s modely a plány staveb, které byly realizovány v Americe a v Evropě. Nové konstrukční metody a hotové domy ukázaly moderní trendy v bydlení. V moderním stylu zde navrhovali domy významní evropští architekti (např. Le Corbusier). Celý projekt řídil autor brněnské vily Tugendhat Ludwig Mies van der Rohe.
Železobetonový skelet umožňoval volné uspořádání dispozice (tzv. volný půdorys), prostor mohl být členěn nenosnými příčkami, domy měly velké prosklené plochy a pásová okna, terasy na úrovni terénu i v ustupujících podlažích byly kryté nebo nekryté.
Ing. Havel výstavu navštívil spolu s architektem Jaroslavem Fragnerem a rozhodl se vystavět na Barrandově kolonii domů ve funkcionalistickém stylu. První etapa výstavby byla zahájena 27. června 1929 zároveň s otevřením nové silnice, po které byla podniknuta první veřejná jízda na vrchol Habrové. Nad Barrandovou skalou při nové silnici bylo nabízeno 21 parcel a na hlubočepské straně 17 parcel.
V době zahájení oficiálního prodeje byla ale většina pozemků prodaná příbuzným a přátelům Havlovy rodiny. Do začátku 2. světové války majitelé postavili 11 moderních rodinných vil.
Každému pozemku byla podle výměrové tabulky přidělena přípustná zastavitelná plocha. Všechny parcely měly nabízet vyhlídku a vily musely být situovány tak, aby si vzájemně vyhlídky nepřekrývaly.
Proluky mezi sousedícími domy musely měřit nejméně tolik, co výška vyššího přiléhajícího objektu. Stavby měly stát nejméně šest metrů od hranice parcely a jejich předzahrádky u silnic měly mít šířku nejméně 5 metrů.
Rodinné domy měly být izolované, obklopené zahradou a nesměly mít jakákoli dvorní křídla a zahradní či dvorní stavby. Jednotlivé domy směly být pouze jednopatrové bez podkroví, suterén směl být vybudován pouze pokud vyplynul z přirozeného terénu. Sklepní prostory směly být užívány výhradně jako sklepy, nikoli jako dílny nebo byty.
Garáž musela být součástí půdorysu domu a její výměra byla počítána do stanovené maximální plochy. Pokud nebylo možné zřídit vjezd do garáže kvůli okolnímu terénu, byla povolena výjimka pro stavbu garáže mimo dům a její zastavěná plocha v tom případě nesměla přesáhnout 40 m².
Ploty do ulice měly mít nízké podezdívky z trvanlivého materiálu a ze stejného materiálu pak měly být postaveny i jeho sloupky. Mezi sloupky se měl nacházet natřený dřevěný nebo železný průhledný plot. Ploty k sousedům měly být také průhledné buď z drátěného pletiva nebo z tyček, plné zdi nebo prkenné hradby byly nepřípustné.
Druhá etapa výstavby zahrnovala zástavbu pozemků v západní a severní části ulice Barrandovská a úpravu části pozemků v okolí budoucí hlavní třídy Na Habrové (Lumiérů), kterou navrhl arch. Urban jako širokou vyhlídkovou alej městského typu. Zde řadové rodinné vily doplňovaly domy činžovní a architektonická dominanta filmových ateliérů na západním konci.
Třetí etapa výstavby pokračovala obytnou zástavbou smíšeného typu na východním konci ulice Na Habrové včetně malého kruhového náměstí. Jako protiváha Domu mládeže na severním konci třídy byla plánována výstavba hotelu a centra služeb; toto včetně východního náměstí nebylo realizováno.
Poté, co se ing. Havel rozhodl stavět domy ne ze dřeva, ale v moderním funkcionalistickém stylu, hledal vhodný stavební materiál. Stylová a materiálová jednota zůstala pak jedním ze zásadních požadavků.
Běžné stavivo, jakým jsou pálené cihly, mu nevyhovovalo, protože mokré technologické procesy vyžadovaly pauzy na vysychání a to výstavbu prodlužovalo. Získal kontakt na vedoucího technika švédské firmy ze Stockholmu ing. Erika Ivara Lindmanna. Firma vyráběla nový porézní materiál z cementu a tzv. umělé pemzy - pěnový beton neboli lindbeton.
Umělá pemza vznikala zahřátím cihlářské hlíny na teplotu 1350 °C a jejím následným ochlazením. Směs této drcené umělé pemzy, písku a cementu pak tvořila porézní beton, který dobře vysychal. Z tohoto betonu se pak vyráběly tvárnice nebo se využíval při betonáži. Lindmann také zkoumal, zda je možné jej vyztužit železem. Vhodný druh cihlářské hlíny našli na pozemku s hliništěm v Litovicích u Prahy. Ing. Lindmann zde postavil pec a otevřel jámu pro těžbu cihlářské hlíny.
V době vzniku vilové osady byl založen okruh přátel Barrandova vedený paní Zdeňkou Pospíšilovou, manželkou guvernéra Národní banky. Byl zde parkově upraven prostor severně od Barrandovských teras nazvaný „Háj vzpomínek“. Místo bylo osazováno břízami, jasany, jeřáby a jinými stromy, které nesly jméno osoby blízké dárci stromu. První část háje se nacházela u parkové cesty vedoucí k Terasám a byla věnována památce chirurga profesora Rudolfa Jedličky, poslední část háje památce JUDr. Vladimíra Škardy a prostřední část s růžovým paloučkem jako vzpomínka na spoluzakladatelku parku paní Zdeňku Pospíšilovou. Nejsevernější část skalnatého ostrohu porostlého zelení, která je součástí národní přírodní památky Barrandovské skály, je stále na mapách označována jako Háj profesora Jedličky (parcely 613, 614 a 1752 v katastrálním území Hlubočepy).
Byla postavena nová silnice z Hlubočep a k Barrandovským ateliérům. Ta se stala v roce 1931 místem závodu automobilů do vrchu Barrandov (2,1 km), který uspořádal Motor Klub Vysokoškolského sportu. Závod se konal počátkem prázdnin 12. července.
Václav Havel zahájil jednání s Elektrickými podniky hlavního města Prahy, které provozovaly i autobusovou dopravu, o zřízení autobusové linky z města kolem Barrandovských teras k Barrandovským ateliérům. Mnoho pochopení u Elektrických podniků nenašel, proto se rozhodl provozovat soukromou autobusovou linku. V období od 1. dubna 1932 do konce března 1933 byla v provozu autobusová linka, jejíž náklady hradili dle smlouvy bratři Václav a Miloš Havlovi na straně jedné a Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory na straně druhé. Továrna Walter poskytla speciálně upravené autobusy Walter PN.
Nová linka získala značnou oblibu, a proto byla Elektrickými podniky k 31. lednu 1933 zavedena městská autobusová linka S v trase Václavské náměstí - Barrandov. Tato linka byla v provozu až do všeobecné mobilizace a k datu 24. září 1938 byla zrušena. Když skončilo omezení dopravy způsobené mobilizací, linka S na Barrandov byla od 26. ledna 1939 obnovena, ale zůstala zkrácena o vnitroměstský úsek do trasy Hlubočepy - Barrandov. Na přelomu let 1951 a 1952 byla tato linka přečíslována na č. 161.
tags: #prodej #chata #pavlina #markova #herman