Románský sloh představuje první univerzální umělecký sloh středověku, jehož počátky se datují kolem roku 1000. Vznik tohoto slohu byl složitým a dlouhotrvajícím procesem, přičemž v českých zemích se oproti západní Evropě objevil s téměř stoletým zpožděním.
Předrománské stavby, jako například raně románská rotunda sv. Víta na Pražském hradě nebo bazilika sv. Jiří postavená za vlády Boleslava II., spadají do karolinského a otonského slohu. Tyto slohy jsou dnes zařazovány do předrománského období. V českém prostředí se v románském slohu uplatnily dva základní typy architektonických staveb: rotundy s kruhovou půdorysnou dispozicí a baziliky, tedy podélné kostely obdélníkového půdorysu.
Románská architektura v Česku tvoří první fázi vývoje architektury na českém území s dochovanými stavbami. Z předchozí, velkomoravské fáze se dochovaly pouze archeologické nálezy. V období románského slohu vznikají v Česku první kamenné stavby, především kostely a budovy klášterů, ke konci období také první hrady a městské stavby.
Románská architektura se vyznačuje robustností, prostotou a důrazem na harmonii proporcí a půdorysné uspořádání. Mezi hlavní znaky patří:
Rotundy jsou menší kostelíky s kruhovým půdorysem, často s výklenkem - apsidou. Jsou charakteristické svou jednoduchostí a geometrickou čistotou. V České republice se dochovalo značné množství rotunda.
Baziliky jsou podélné kostely, obvykle s půdorysem ve tvaru latinského kříže. Mají jednu nebo více lodí oddělených sloupy či pilíři. Hlavní loď obvykle směřuje od západu k východu, kde se nachází apsida pro oltář.
Pro románské stavby je typické mohutné zdivo a jen malé otvory pro okna a dveře. Interiéry bazilik byly často působivé svou robustností a jednoduchostí.
V českých zemích se nachází řada významných románských památek, mezi něž patří:
Pro románské stavby byl typický kámen, často zpracovaný do kvádříkového zdiva (z malých opracovaných kvádrů) nebo bosáže (velkých opracovaných kvádrů). V Pobaltí se používaly i cihly. Stavební techniky zahrnovaly precizní opracování kamenných prvků, včetně ostění, nadpraží a parapetů oken.
Zkoumané kamenné kvádry pro obvodové zdivo byly často z opuky a byly hrubě modelovány špičatým topůrkovým nástrojem či sekerou. Hlavice sloupů byly zhotoveny z pískovce a finálně opracovány dlátem.
Ornamentika se objevovala na různých architektonických částech staveb, jako jsou hlavice sloupů, obloučkové vlysy a portály. Používaly se motivy jako perlovec a vejcovce. Reliéfy na portálech a jiných prvcích zobrazovaly biblické scény nebo symbolické motivy, například gryfa.
Románský sloh se v českých zemích vyvíjel od sklonku 9. století. Přemyslovci budovali první kamenné kostely, přičemž rozvíjeli architektonickou tradici velkomoravských staveb, kde byla běžnou formou rotunda s apsidou. Mezi nejstarší kamenné stavby v Čechách patří kostel sv. Klimenta na Levém Hradci a kostel Panny Marie na Pražském hradě.
V 10. století vznikla bazilika sv. Jiří a rotunda sv. Víta na Pražském hradě. V tomto období se objevily i první německé architektonické vlivy díky založení biskupství v Praze.
V průběhu 11. století došlo ke zdomácnění románského slohu. Vznikaly monumentální stavby jako baziliky a kláštery, kde se objevily architektonické novinky, jako je krypta, dvouchórová dispozice nebo příčná loď. Mezi významné klášterní stavby patří Břevnovský klášter, Sázavský klášter a kláštery na Moravě.
Dvanácté století představuje vrcholné období románského slohu v českých zemích. Síť kostelů se výrazně zahušťuje, roste počet velmožů a s nimi i monumentální stavby. Rozmach stavební činnosti nastal za krále Vladislava II. V tomto období vznikaly i první hrady a kamenné městské domy.
Ke konci 12. století a na počátku 13. století se románské formy objevují především v okrajových oblastech země, přičemž se začínají prosazovat vlivy pozdní gotiky.
Románský sloh se rozšířil po celé Evropě. Mezi významné zahraniční stavby patří:
tags: #pudorys #bazilikyv #romanskem #slohu