Složité trámoví střešní konstrukce může být elegantně integrováno do nábytkových dílců, čímž zůstává prostor půdního bytu jednoduchý a tvarově čistší.
Prázdný půdní prostor v prvorepublikové rodinné vile posloužil mladému páru k získání většího soukromí a zároveň uvolnil místo ve spodních podlažích domu pro ostatní členy rodiny. Konstrukce krovu byla sice zdravá, ale velmi členitá. Mansardová střecha s komplexním trámovím prostor tříštila. Šikmé stěny půdu snižovaly ze všech čtyř stran a různorodé vikýře vnášely do prostoru určitý neklid. Klienti si přitom přáli moderní městský byt s „uhlazenějším“ celkem, bez viditelných dřevěných konstrukcí.
Autorka se musela vypořádat s veškerými sloupy, vodorovnými vazbami a šikminami. Cílem bylo nechat je „zmizet“, aniž by byla staticky narušena střecha nebo problematicky měněna nosná konstrukce krovu. Prostor byl rozdělen na jednotlivé funkční zóny pomocí nábytkových dílců, do kterých bylo možné trámoví ukrýt.
Otevřený obytný prostor se přirozeně člení na denní část, zahrnující obývací pokoj s kuchyní, a relaxační zónu s vanou, televizí a výstupem na terasu. Volně navazuje pracovna, oddělená blokem úložných skříní.
Za příčkou s pevnou střední částí a dvojicí skleněných posuvných dveří se nachází ložnice s možností naprostého soukromí. Po zatáhnutí závěsů přes čiré sklo je ložnice plně oddělena.
Ložnici po obou stranách lemují šatní skříně. Jedna řada je oboustranně přístupná a navazuje na šatnu s dalšími úložnými prostory pod šikmou částí prostoru.
Prostorná koupelna na druhé straně je opět propojena skleněnými dveřmi. Denní světlo proniká do ložnice nejen střešními okny, ale také přes prosklené prvky z obytného prostoru, koupelny, šatny a dokonce i ze vstupního prostoru se schodištěm.
Díky promyšlenému konceptu získaly hlavní obytná místnost a ložnice čistý tvar hranolu s rovným stropem, bez jediného sloupu či trámu. Z nich vybíhající prostory se šikminami mají již podružnou nebo obslužnou funkci, což naznačují i tvary stropů.
Výjimečné postavení mají prostory pod velkými vikýři. Třetím vikýřovým prostorem je koupelna; dvě velká okna vnášejí do koupelny tolik denního světla, že stačí přisvětlit i navazující ložnici.
Barvy a materiály celou koncepci jednoduchého, co nejméně členěného půdního prostoru podtrhují. Převládající bílá barva ho opticky zvětšuje a lépe prosvětluje.
Ušlechtilé třešňové dřevo na podlaze prochází volně celým bytem (kromě koupelny), sjednocuje ho a dodává mu prvorepublikovou noblesu. Místy vystupuje z podlahy i jako nábytkový díl nebo rám vstupních dveří.
Zcela ojedinělou pozici dřevina získává na společenském stolku čtvercového půdorysu, kde v kompozici kolmo kladených dílů vyniká její nádherná struktura.
Už při prvním pohledu je zřejmé, že elementární kulisy fasád, které ohraničují čtvercový půdorys domu, zároveň ukrývají členitou organickou vnitřní strukturu. Architektura, která se opírá o principy jako rovnováha hmot, uměřená kompozice, jednoduché tvary a materiály, určitá strohost, přehledná dispozice, čitelný systém konstrukčních prvků a minimalismus, byla v tomto případě úspěšně realizována.
Dispozice je v podstatě jednoduchá, strohá, čtvercová. Střídání monolitických stěn a prosklení umožňuje nádherné průhledy, vpouští dostatek světla a okolní krajinu. Zároveň je v privátních částech plnými stěnami uzavírá.
Prostřídáním konstrukčního systému, prosklení a stěn, přesahů stropní konstrukce se vytrácí rigidita čtvercového půdorysu a dispozice se tak krásně rozvolňuje.
Mimo prosklení vně nalezneme také částečně otevřené vnitřní atrium, které pouští světlo do vnitřní části dispozice a vytváří jistou intimitu centrální části.
Nosné prvky po obvodu jsou doplněny o stínící rolety, které umožňují překlenout období veder a udržet v nich setrvalé klima.
Dispozice je přehledná a rovné plochy stěn, prosklení a mobiliáře jsou vkusně doplněny kanelovanými obklady stěn a dřevěných ploch vestavěného nábytku. Střídání strukturovaného povrchu s hladkým dohromady dotváří interiér, který je esteticky skvěle provedený a dává smysl.
Půdní prostory v činžovních domech se stávají předmětem zájmu architektů i investorů. Několik studií se zaměřilo na transformaci těchto prostor s cílem maximalizovat jejich obytný potenciál.
Jedním z příkladů je rekonstrukce bytu v paneláku, kde se podařilo z atypického trojtraktu s tmavou předsíní vytvořit prostorné a světlé bydlení. Paradoxně k tomu došlo nejprve „plýtváním místem“ vložením dlouhého komunikačního prostoru, který byl následně zaoblen a doplněn o posezení a úložné prostory.
Další projekt se zaměřil na přeměnu průměrného bytu s cílem vytvořit funkci blízkou rodinnému domu. Na relativně malé užitné ploše se podařilo integrovat vstupní halu s denním světlem, centrální chodbu s posezením, dětské pokoje, dvě koupelny, toaletu, kuchyni, obývací pokoj s knihovnou, pracovní kout, rodičovskou ložnici, domácí saunu a technické zázemí.
Studio No Architects se opakovaně věnuje transformaci bytů s důrazem na poctivé a neotřelé řešení. Jejich přístup často zahrnuje hravost, promyšlenou koncepci a spolupráci s vizuálními umělci. Příkladem je projekt ATLAS, který nabízí multifunkční prostor pro volnočasové aktivity.
Studio Schwestern se ve své práci zaměřuje na využití přírodních materiálů, zejména překližky, a na racionální řešení prostoru pro minimalistické duše majitelů. Jejich realizace v Holešovicích ukazuje, jak lze i v menších prostorech dosáhnout příjemného a útulného dojmu.
I zdánlivě nevelké byty mohou po rekonstrukci nabídnout překvapivé možnosti. Malometrážní byt 2KK na okraji Prahy byl dispozičně upraven tak, aby hlavní obytný prostor sloužil jako kuchyň, odpočinková zóna, místo pro setkávání s přáteli i pracovna. Řešením bylo například zakomponování pracovního stolu do kuchyňské linky.
Další projekt ukazuje, jak lze byt zděděný po předcích, zaplněný nábytkem od první republiky do dneška, přeměnit na současné bydlení pro rodinu. Autoři nejprve jasně definovali funkce jednotlivých prostorů, které byly původně nejasné.
Půdní prostor činžovního domu, původně zaplněný harampádím, se může proměnit v industriálně laděné bydlení s betonovou podlahou, hrubou omítkou a odhalenými cihlami. Kuchyňské skříňky mohou mít dvířka ze starých nábytkových desek a voda je přiváděna odhalenými trubkami.
V současné době, kdy lidé tráví doma více času, roste zájem o rekonstrukce bytů a domů. Architektonická studia nabízejí svá řešení, která rozšiřují možnosti a často i ušetří námahu a peníze.
Studio PlatformXXXY Zuzany Strouhalové se zaměřuje na design založený na funkčním aspektu. Jejich realizace u pražského parku Ladronka, s důrazem na světlé barvy, bílou s krémovou a světlé dřevo, vytváří elegantní a vzdušný interiér.
Markéta Bromová, která vede vlastní studio již jedenáct let, klade důraz na dotažení koncepčního návrhu, detaily a řemeslnou kvalitu. Její vlastní rekonstrukce bytu na Žižkově ukazuje, jak lze i z malého prostoru vytvořit funkční a esteticky působivé bydlení.
Studio A2P Petry Pavelkové se specializuje na návrhy a rekonstrukce malometrážních bytů, kde je nutné chytře a zábavně využít každý m². Využívají také řešení smart home.
Architektonické studio Schwestern, založené Monikou Cihlářovou a Ivetou Šalamounovou, pracuje s kvalitními a obnovitelnými materiály. Jejich rekonstrukce bytu v Holešovicích je ukázkou použití přírodních materiálů, zejména překližky, pro dosažení příjemného útulného dojmu.
Plán bytu je nezbytný nejen při rekonstrukci, ale i při zařizování interiéru. Umožňuje přesné zaměření prostoru a pomáhá při výběru nábytku. Propracovanost plánku závisí na jeho účelu.
tags: #pudorys #bytu #architektura