Oblast dnešní brněnské čtvrti Obřany, rozkládající se v blízkosti řeky Svitavy, byla osídlena již v dávných dobách. První stopy osídlení sahají až do mladšího paleolitu, jak dokládají archeologické nálezy. Později zde existovala osada lidu kultury moravské malované keramiky na Holém kopci, a opakovaně bylo doloženo i mladší osídlení.
Mezi nejvýznamnější archeologické lokality na území Brna patří Obřany, kde bylo doloženo osídlení již z doby mladšího paleolitu. Rozvoj této oblasti zaznamenal významný posun v pozdní době bronzové a starší době železné.
Hradisko v Brně-Obřanech představuje jednu z nejlépe prozkoumaných moravských pravěkých památek. Dlouhodobé výzkumy, které probíhaly od konce 19. do první poloviny 20. století, odhalily rozsáhlý soubor nálezů. Tyto nálezy pocházejí jak z plochy samotného Hradiska, tak z pohřebiště v jeho předpolí. Výsledky bádání byly uceleně publikovány v roce 1961 a Hradisko se stalo vzorovým příkladem opevnění z pozdní doby bronzové (10. - 8. století př. n. l.).
Počátky osídlení na tomto místě jsou však ještě o několik staletí dřívější. Zatímco nálezy ze sídliště se v mnohém neliší od ostatních okolních osad, z pohřebiště před hlavní bránou pocházejí elitní hroby s bojovnickou výbavou. Tyto hroby obsahují doklady dálkových kontaktů, které svědčí o centrálním významu tohoto místa.
Význam lokality je patrný i z rozsáhlé stavby obvodové hradby, která vymezovala prostor o rozloze 20 hektarů. Pro její výstavbu musela být mobilizována pracovní síla z širšího okolí.
Hradisko u Obřan je významnou archeologickou lokalitou - hradištěm pozdní doby bronzové. Nachází se v katastru dnešní brněnské čtvrti Obřany a je nejproslulejší archeologickou lokalitou na tomto katastru a jednou z nejvýznamnějších v Brně a na Brněnsku vůbec.
Hradisko bylo vybudováno na syenitové ostrožně, která se vypíná do výše 100 metrů nad řekou Svitavou. Řeka hradiště obtéká ze tří stran. Ze čtvrté, severní strany a částečně i z východní strany je hradiště obehnáno mohutnými hradbami, které se dochovaly v podobě valů, dosahujících z vnější strany výšky až 5 metrů.
Uvnitř opevnění, na ploše 42 hektarů, bylo odkryto bohaté osídlení především z pozdní doby bronzové - z období popelnicových polí, tzv. kultury podolské, datované do 9.-8. století př. Kr. Počátky osídlení však spadají již do mladší doby bronzové, do období velatické kultury.
Byly odkryty pozůstatky početných obytných objektů, řemeslnických dílen, řady ohnišť, hrnčířská pec a zásobní jámy. Protiváhou „Hradiska“ tvoří osídlení v poloze „Skály“ s výraznými nálezy obdobného charakteru.
Impozantní opevnění hradiska tvoří mohutné hradby, jejichž koruna převyšuje okolní terén o 4-4,5 metru. S hradiskem bezprostředně souvisí žárové pohřebiště nedaleko západního úseku severního valu. Zde bylo prozkoumáno na 250 hrobů, skutečný rozsah pohřebiště je však odhadován na 2000 hrobů.
Pohřby byly uloženy ve většině kruhových jamách. Hrobová výbava sestávala z několika nádob různých tvarů a velikostí, doplněných často dalšími předměty - bronzovými ozdobami, zbraněmi či nástroji.
V období raného středověku, kdy Evropa ztratila s kulturní vyspělostí antického světa i písemné záznamy, zůstaly nám pouze archeologické doklady. Dřevo, nejčastější stavební i výrobní materiál Slovanů, však nemůže vydržet staletí.
Obrana hradiska spočívala v uhájení hlavní, až šest metrů vysoké hradby. Ta byla stavěna z překřížených dubových klád, vodorovně zapuštěných do hliněného valu. Před opevněním byl vyhlouben příkop, na vnější straně opatřený ostrými kůly.
Nejmohutnější hradiska Velké Moravy v 9. století střežily hradby o šířce 5-10 metrů, navíc opatřené čelní zdí z nasucho skládaných kamenů. Valy byly i dva až tři kilometry dlouhé.
Nepřítel se však často spokojil pouze s vypleněním okolních nechráněných vesnic - hradiska byla obléhána jen výjimečně. Byl to riskantní podnik. Útočníci museli vyrazit vrata brány nebo zaházet příkop a po žebřících ztéci hradby. Šípy a kopí na ně přitom létaly z obou stran.
Mohli si vypomoci ohněm, ale brány byly pobíjeny namočenými kůžemi proti zapálení. Z hlediska obránců byla větším problémem voda než oheň. Nic nemohlo zkrátit obléhání tak jako nedostatek vody pro lidi i pro dobytek.
Obřany jsou zmíněny již v souvislosti s písemnou zmínkou z roku 1234, kdy se píše o šlechtici Přibyslavovi. V roce 1239-1240 je zmíněn kastelán hradu. V roce 1291 jsou Obřany zmíněny v souvislosti s "rodu erbu vrchních pruhů".
V 13. století nedaleko od vsi postavil král Jan Lucemburský kamenný hrad nad řekou Svitavou, na dnešním katastru Bílovic. Později hrad přešel do držení brněnských měšťanů.
V polovině 14. století jsou v Husovicích doloženy dvory a vinice brněnských měšťanů. V průběhu 14. století se majitelé panství střídali. V letech 14. století tři ze čtyř dílů otcova dědictví vlastnil Čeněk Krušina z Lichtenburka († 1381).
V 15. století jsou v Obřanech zaznamenány dva dvory: Dolní a Horní. Majitelem se stal Seybold, dvořan markraběte Jošta. V roce 1390 byl statek prodán Sulkovi z Radkova. Později se stal majitelem Mikuláš Herolt z Heroltic.
V období 19. století, konkrétně 1. února 1888, započalo polodenní vyučování. Jan Fila z Obřan vyučoval sám 168 žáků až do konce školního roku. Další učitel nastoupil 1. září 1888.
Náleziště budilo pozornost již od samých počátků moravské archeologie. Řada nadšených archeologů-amatérů, soustředěných kolem brněnského Musejního spolku, zde pracovala za nesnadných podmínek a s nemalými finančními oběťmi. Konec 19. a první polovina 20. století byly ve znamení získávání (a často i záchrany) množství nálezů, uložených z velké části v Moravském zemském muzeu v Brně.
V roce 1981 proběhl na Hradisku u Obřan záchranný archeologický výzkum na trase plynovodu, vedeného přes areál hradiště.
Hradisko v Brně-Obřanech je zapsáno v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky pod identifikátorem 125540 jako výšinné opevněné sídliště - hradisko Obřany a pohřebiště Široká, část stojící a archeologické stopy. Památkový katalog uvádí, že hradiště se nachází na masivní ostrožně nad řekou Svitavou, celková rozloha lokality je asi 20 hektarů.
Obvod hradiště má trojúhelníkovitý tvar o délce zhruba 550 a šířce 280 metrů. V severní a východní části hradiště jsou dodnes patrné zbytky fortifikace v podobě valů. V severní části valu je znatelné přerušení, jedná se o zbytky původní brány hradiště.
Lokalita byla osídlena v době bronzové (velatická i podolská fáze kultury středodunajských popelnicových polí) i v době železné (horákovská kultura, latén). Významné pravěké hradisko Hradisko bylo v pozdní době bronzové jedním z mocenských center regionu a v době laténské střediskem železářské výroby.
Hradiště bylo objeveno ve 2. pol. 19. století a nárazově na něm probíhaly archeologické výzkumy až do 2. pol. 20. století. Nálezy ukazují, že areál hradiště byl využit v několika obdobích pravěku, ale jako opevněné centrum fungoval pouze v pozdní době bronzové.
Hradiště leží na velké trojúhelníkové ostrožně, na ploše cca 20 ha. Mohutné valové opevnění je nejvýraznější na severní a východní straně, kde místy dosahuje výšky až 5 m. Na východní straně opevnění se táhne další, 3 m vysoký vnější val, který vymezuje východní předhradí. Stopy opevnění na západní a jižní straně hradiště nejsou v současnosti patrné.
Opevněné výšinné sídliště z pozdní doby bronzové se nachází asi 1 km východně od středu Obřan, na temeni masivní ostrožny obtékané meandrující řekou Svitavou. Převýšení ode dna údolí se pohybuje kolem 100 m. Hradisko má přibližně trojúhelníkový tvar o délce 550 m a max. šířce 280 m, jeho rozloha je necelých 20 ha.
Hradisko bylo po obvodu opevněno mohutnou hradbou s dřevěnou konstrukcí vyplněnou hlínou a kamením. Počátky osídlení spadají do mladší doby bronzové (velatická kultura), ale největší význam dosáhlo hradisko v pozdní době bronzové (podolská kultura, 9./8. století př. n. l.), kdy bylo velmi intenzivně osídleno, opevněno mohutnou hradbou a patrně plnilo funkci ústředí celého regionu.
tags: #reality #hradiska #obrany