Ústecký kraj je domovem místa, které obyvatelé Teplicka nazývají „Barča“. Jedná se o malebné jezero nacházející se pod Krušnými horami, severozápadně od Teplic. Po zhruba třicet let je Barbora oblíbeným místem rekreace, koupání a odpočinku pro milovníky přírody.
Tato idylická situace však nebyla vždy samozřejmostí. Lom Barbora vznikl v roce 1957 jako rozšíření sousedního lomu Otakar, který nedaleko Košťan fungoval již od roku 1926. Propojení obou lomů umožnilo odtěžit uhlí v uceleném dolovém poli o délce až 1 000 metrů. Mocnost uhelné sloje se pohybovala mezi 12 až 16 metry a byla uložena pod 25 až 45metrovou vrstvou nadloží. Roční objemy skrývky dosahovaly přibližně 3 milionů m³, zatímco těžba uhlí se pohybovala kolem 0,5 milionu tun.
Pro lom Barbora se plánovala dlouhá budoucnost v podobě projektu „Velké Barbory“. Další rozšíření lomu, a to i do značných hloubek, bylo zvažováno v polovině 60. let minulého století. V té době v Československu neexistovala jaderná energetika a chod energeticky náročného průmyslu spoléhal výhradně na uhlí. Prognóza projektu „Velké Barbory“ počítala s dalším postupem lomu, kde by vlivem zapadající uhelné sloje bylo nutné přemístit větší množství nadloží a nasadit výkonnější technologické celky.
Reálnost těchto plánů dokládá řada průzkumných hydrologických vrtů, které zkoumaly vliv případné hlubší těžby lomu Barbora na hladinu termálních vod v nedalekých Teplicích. Na základě těchto průzkumů bylo vytyčeno ochranné pásmo termálních pramenů, do jehož vnějšího okraje zasahoval dobývací prostor Barbory. Maximální povolená hloubka těžby na Barboře byla stanovena na 192,5 m n. m.
V roce 1974, po ukončení těžebních prací, bylo zastaveno čerpání důlních vod a dno lomu se začalo postupně zaplňovat vodou. Již v následujícím roce se lom samovolně zatopil do hloubky 60 metrů.
Dno lomu Barbora je široké 50 až 100 metrů a tvoří jej zbytky bazální části uhelné sloje, jíly a štěrky z místní vnitřní výsypky. Ještě během aktivní báňské činnosti probíhala rekultivační výsadba na okolních výsypkách. V rámci lesnické rekultivace zde byly vysázeny topoly, břízy, olše, javory, lípy, jasany a modříny.
Řízená hydrická rekultivace zbytkové jámy začala v roce 1981 stabilizací vodní hladiny a vybudováním přepadu do nedalekého potoka Bouřlivec. Současně probíhaly rozsáhlé terénní úpravy, ozelenění břehů a další výsadba na plochách výsypek.
Vzniklé dvě vodní plochy, Otakar a Barbora, jsou propojeny systémem přepadových zařízení. Voda přitékající ze zalesněných svahů Krušných hor protéká Otakarem až do Barbory. Díky přirozeným procesům dosahuje kvalita vody celoročně vynikající úrovně. Od poloviny 80. let je jezero využíváno ke koupání, sportovnímu potápění a rekreaci.
První monitorování kvality vody v zatopeném lomu Barbora proběhlo v polovině 80. let. Měření opakovaně potvrzují trvale výbornou kvalitu vody bez výskytu sinicových květů. V zooplanktonu Barbory se hojně vyskytují perloočky a mlži, kteří přispívají k průhlednosti vody.
Martin Kabrna z firmy R-Princip Most, která od roku 1996 vyhodnocuje kvalitu vody a planktonu pro potřeby Severočeských dolů, uvedl: "V zooplanktonu Barbory se hojně vyskytují perloočky a mlži, kteří udržují průhlednost vody."
Text dále obsahuje informace o několika dalších stavebních a rekonstrukčních projektech, které nesouvisí přímo s lomem Barbora, ale ilustrují probíhající stavební činnost a úpravy infrastruktury v různých lokalitách:
V pondělí 2. března začaly práce na rekonstrukci Kutnohorské ulice, která zahrnuje výstavbu nové kruhové křižovatky a opravy v úseku od Městského divadla po velkou světelnou křižovatku. Stavba kruhového objezdu je plánována na 12 týdnů. Kompletní rekonstrukce celé ulice má trvat do 30. listopadu.
Během rekonstrukce budou uzavřeny ulice Politických vězňů, Mostní a část Kutnohorské ulice. V průběhu rekonstrukce bude vždy v provozu alespoň jeden chodník, nicméně přístup z Komenského parku bude znemožněn. Vedení radnice rozhodlo o posunutí celé investice na časné jaro s ohledem na dopravní vytíženost lokality a nutnost dodržení technologických postupů.
Text zmiňuje několik stavebních společností a jejich specializace:
Text se dále věnuje rekonstrukci katedrály Notre Dame v Paříži po požáru v roce 2019. Bylo rozhodnuto o obnově dřevěných konstrukcí do původní podoby, přičemž bylo vybráno 1200 dubů pro stavbu nové střešní konstrukce. Celková rekonstrukce stála 840 milionů eur.
V minulosti se k renovacím sakrálních staveb přistupovalo méně dogmaticky a více se dbalo na jejich zachování pro budoucnost. Mnoho gotických staveb zůstalo nedokončených a jejich dokončení bránily finanční prostředky a technické dovednosti.
V 19. století došlo k rozvoji ocelářského průmyslu a nových technologií, které umožnily dokončení chrámových lodí a jejich zastřešení pomocí litinových sloupů a příhradových konstrukcí. Požáry historických krovů se staly příležitostí k vyzkoušení moderních technologií při rekonstrukcích.
V katedrále sv. Víta je umístěno 145 požárních čidel a 29 hasicích přístrojů. Největším příspěvkem k ochraně proti ohni je ocelová a betonová konstrukce střechy, která doplňuje původní dřevěnou část.
V ostravské lokalitě Bedřiška v Mariánských Horách začne postupná demolice takzvaných finských domků z padesátých let minulého století, které jsou ve špatném technickém stavu. Dřevostavby byly vybudovány jako dočasné bydlení a jejich rekonstrukce by znamenala prakticky novou stavbu.
Součástí textu jsou také informace o veřejné zakázce malého rozsahu na „Modernizaci měřících sítí ČHMÚ - Budování a rekonstrukce stanic povrchových vod (PV), část Ostrava“. Předmětem zakázky je rekonstrukce a výstavba objektů stanic povrchových vod v lokalitě Dětmarovice v Moravskoslezském kraji.
tags: #rekonstrukce #lomena #horomerice