Výroba průmyslového předení v textilní továrně Bartoň v Náchodě definitivně skončila po více než 103 letech nepřetržitého provozu, který zahrnoval i období válek a hospodářských krizí. Tento konec byl způsoben globalizací světového trhu a světové ekonomiky.
Poslední rozloučení s výrobou se uskutečnilo za účasti současných i bývalých zaměstnanců, kteří se sešli, aby zhlédli vypředení poslední partie příze na rotorovém dopřádacím stroji. Zatímco výroba přízí v Náchodě skončila, v objektu firmy Bartoň v nedalekém Bražci pokračuje výroba technických tkanin.
Původní záměr pronájmu tovární budovy v Náchodě byl přehodnocen a objekt se nyní připravuje k prodeji. Generální ředitel společnosti Josef Souček potvrdil tuto změnu.
Textilní společnost Bartoň Náchod se v předchozím roce potýkala s vážnými finančními problémy, které vyvrcholily ztrátou 26 milionů korun v důsledku hospodářské krize a poklesu zakázek. Jednalo se již o pátý rok v řadě, kdy firma skončila ve ztrátě, přičemž předloni dosáhla ztráta 36 milionů korun. Tržby v loňském roce klesly o 34 procent na 107 milionů korun.
Člen představenstva Petr Kubín označil uplynulý rok za jeden z nejtěžších pro společnost. Problémy největšího českého odběratele náchodské firmy vedly k téměř kolapsu tuzemského odbytu, kdy podnik prodal v Česku pouze 16 % svých tkanin.
V reakci na pokles zakázek došlo ke snížení počtu zaměstnanců ze 152 na 107 lidí, přičemž současný stav činí přibližně 90 osob. V loňském roce společnost Bartoň zcela ukončila vlastní výrobu přízí. Stroje z přádelny byly prodány do Číny, Indie, Keni a Bangladéše za zlomek jejich původní ceny.
Pokus o prodej objektu přádelny v Náchodě v loňském roce nebyl úspěšný. Objekt byl nakonec prodán v březnu tohoto roku v dobrovolné dražbě za 25 milionů korun.
Pro letošní rok společnost registruje oživení poptávky a předpokládá zvýšení tržeb na 130 milionů korun. Finanční situaci však nadále brzdí nedostatek provozních prostředků, což ovlivňuje plynulost výroby.
Výnos z prodeje přádelny situaci vyřešil pouze částečně. Společnost intenzivně hledá nové zdroje provozního úvěrování, aby mohla uspokojit rostoucí požadavky zákazníků. Textilka nadále působí v objektu tkalcovny a úpravny v Náchodě-Bražci, kam bylo předloni přesunuto i její vedení.
Rodina Bartoňů z Dobenína, aktivní v textilním průmyslu od konce 19. století v Náchodě a okolí, má bohatou historii. Rodina se věnovala také rozsáhlé stavební činnosti a mecenátu umění.
Prvním předkem rodu, který se písemně zmiňuje, je Staněk řečený Polák (Poláček nebo vrátný). Příjmení Bartoň používá rodina od počátku 17. století. Rodina získala přídomek z Dobenína v roce 1912 s udělením rytířského stavu, který však po roce 1918 zanikl.
Za zakladatele podnikatelské dynastie je považován Josef Bartoň (1803-1849), který pocházel ze selské rodiny. Josef Bartoň byl prvním, kdo se plně zaměřil na textilní řemeslo. Využil zděděné peníze k nákupu dvou ručních tkalcovských stavů a kolem roku 1830 začal ve své chalupě ve Ždárkách u Náchoda vyrábět lněné plátno.
Jeho podnikání se rozvíjelo natolik úspěšně, že v roce 1842 zakoupil v obci Vysoká Srbská bělidlo, které rozšířil o barevnu plátna a zaměstnával až 300 domáckých tkalců.
Jeho syn Josef (* 1838), vyučený barvíř, převzal po otcově smrti bělidlo a barevnu. Po požáru v roce 1865 budovu prodal a v roce 1866 otevřel v Náchodě novou barevnu plátna.
V roce 1885 koupil ve Starém Městě nad Metují a v Bražci pozemky, na kterých vybudoval tkalcovnu s 26 moderními stroji, barevnu a tiskárnu. Tkalcovnu rozšířil v roce 1890 na 86 tkacích strojů a ustanovil své syny Josefa a Cyrila spolumajiteli podniku, který nesl název Staroměstská mechanická tkalcovna, barevna a tiskárna Josef Bartoň a synové. V roce 1902 se Josef Bartoň (mladší) vzdal svého podílu ve firmě a odešel do důchodu.
Nejstarší syn Ladislav (1858-1939) vedl zpočátku v Praze sklad otcových výrobků. V roce 1892 vybudoval v České Skalici vlastní barevnu a tiskárnu tkanin. Jeho podnik se rozšiřoval a do roku 1913 zaměstnával přibližně 700 dělníků, přičemž vyráběl tkaniny v celém výrobním cyklu od přádelny po zušlechťovnu.
Ladislav Bartoň byl bezdětný a v roce 1935 prodal továrnu svým příbuzným za 3,8 milionu korun.
Jeho bratr Arnošt se rovněž věnoval samostatnému podnikání v textilním oboru, ale zemřel v roce 1902.
V roce 1937 se bratři Josef a Cyril vzdali svých podílů ve firmě. Vlastníky se stali potomci Josef Jaromír (* 1897, syn Cyrila Bartoně) a Václav Josef (* 1909, adoptovaný syn Josefa Bartoně).
Podnikatelská činnost obou bratranců byla poznamenána světovou hospodářskou krizí ve 30. letech a druhou světovou válkou, kdy textilní průmysl trpěl nedostatkem surovin. V roce 1945 byl podnik zestátněn a stal se součástí národního podniku Tepna.
Po roce 1989 získal Josef Marian Bartoň-Dobenín (* 1942, syn Václava Josefa) v restituci část majetku a v roce 1993 založil ve Starém Městě nad Metují firmu Bartoň textilní závody. V přádelně, tkalcovně a úpravně pracovalo přibližně 350 lidí.
V roce 2005 se jeho syn Joseph Michael (* 1970) stal předsedou představenstva. V roce 2014 došlo k přejmenování na Bartoň-textil a.s., a od roku 2017 firmu vede výkonný ředitel Petr Hašek.
V roce 2016 firma Bartoň-textil, zaměřená na výrobu technických tkanin, dosáhla obratu 156 milionů Kč se ztrátou 1,8 milionu.
Rodina Bartoňů se kromě podnikání aktivně zapojovala do společenského života a podporovala umění a kulturu.
Josef Bartoň (1838-1920) se v roce 1870 přestěhoval do Náchoda, kde se stal členem městského zastupitelstva, radním a v roce 1899 byl zvolen starostou města a okresu Náchod.
Cyril Bartoň působil v prvních letech 20. století ve vedoucích funkcích organizací českých podnikatelů, inicioval založení České banky v Praze a působil v představenstvu Městské spořitelny v Náchodě.
V době protektorátu Cyril Bartoň odmítl spolupráci s režimem. Jeho syn Josef se naopak angažoval v proněmecké politice a zastával vysoké funkce v kolaborantských organizacích, za což byl po válce odsouzen.
Rodina Bartoňů zakoupila zámek v Novém Městě nad Metují, který nechal přestavět architekty Dušanem Jurkovičem a Pavlem Janákem. Dále koupili prelaturu zrušeného Zbraslavského kláštera, kterou rovněž adaptovali na zámek s pomocí Dušana Jurkoviče.
Bartoňové podporovali dostavbu katedrály svatého Víta, kde po nich byla pojmenována jedna z nově dostavěných kaplí.
Rodina také podporovala sirotčince, školy, charitativní instituce a tělovýchovné spolky. Ve Starém Městě nechali postavit starobinec a chudobinec.
Vznikla také nová umělecká díla v podobě portrétů členů rodiny, vytvořených známými umělci.
Rodokmen rodu Bartoňů sahá až k Václavu Bartoňovi, který se do Žďárek přiženil v roce 1762. Prvním doloženým předkem je Staněk řečený Polák.
Rodina získala erb v roce 1912: "Čtvrcený štít, v prvním modrém poli dva stříbrné zkřížené tkalcovské člunky, nad nimi stříbrné vřeteno. Ve druhém a třetím červeném poli zlatý lev s modrou zbrojí, držící v pravé přední tlapě dvě, k sobě přivrácená, spojená lekna. Ve čtvrtém stříbrném poli vzrostlá lípa přirozené barvy. Nad štítem dvě přilbice."
V roce 1945 byl podnik zestátněn. Po roce 1989 získal Josef Marian Bartoň-Dobenín část majetku zpět v rámci restituce.
tags: #rekonstrukce #pridelu #bartonov