Při cestě za vysněným bydlením budete muset respektovat stavební předpisy. Jak si při rekonstrukci nezavařit a nedostat se do křížku se zákonem? Je dobré vědět, kdy se obejdete bez papírů, vystačí ohláška nebo budete potřebovat získat povolení.
V případě, že chystáte rekonstrukci bytu, dejte předem vědět sousedům. Rekonstrukce nemovitosti, která vám říká pane, bude svobodnou a zcela oprávněnou volbou vás, jakožto vlastníka. V případě bytů to však tak úplně neplatí. Máte-li byt v osobním vlastnictví, musíte dodržet stanovy sdružení vlastníků jednotek a nepoškodit společné prostory. V případě, že by rekonstrukce výrazně zasáhla do společných prostor, budete navíc, kromě dalších oficiálních povolení potřebovat také souhlas společenství vlastníků i výboru společenství vlastníků. V případě rekonstrukce družstevního bytu má kromě vašich potřeb finální slovo také majitel bytu - tedy družstvo.
Přemýšlíte, zda je třeba chystanou rekonstrukci vůbec hlásit, kdy ji hlásit a kdy už potřebujete stavební povolení? Odpověď na takové otázky je sice snadná, ale současně celkem záludná. „Lidé často váhají, zda na svou plánovanou rekonstrukci potřebují nějaké povolení či ohlášení. Pokud jste v této situaci, doporučujeme oslovit odborníky, ať už půjde o architekta nebo projektanta, případně příslušný stavební úřad. Pokud neplánujete zasahovat do nosné konstrukce domu, zásadně měnit dispozice stávajících místností či zasahovat do společných prostor, stavební povolení nepotřebujete. Nové omítky, podlaha či úprava vybavení se tedy jistě obejdou bez obíhání úřadů.“
„Oznámení udržovacích prací nevyžaduje projekt, neexistuje na to formulář, není povinné. Podává se v případě, že stavební úpravy nevyžadují ohlášení ani stavební povolení, a vy chcete jen pro jistotu informovat stavební úřad o tom, co se chystáte dělat,“ shrnuje Vendula Hladíková.
Pro ohlášení už potřebujete projekt od autorizovaného architekta nebo projektanta stejném rozsahu jako stavební povolení. Do té doby by měl vydat souhlas s provedením ohlášené stavby, případně nařídit stavební řízení.
Pokud při rekonstrukci zasahujete do nosných konstrukcí nebo vnějšího vzhledu stavby, je potřeba stavební povolení. I v tomto případě má žádost písemnou formu, na jejímž základě příslušný stavební úřad zahájí stavební řízení. K žádosti je také navíc třeba připojit projektovou dokumentaci chystané rekonstrukce. Stavební úřad musí do měsíce zahájit řízení, poté obeslat sousedy, dotčené orgány, což budou hasiči, hygiena nebo životní prostředí, a čekat na jejich vyjádření.
Zpozornět byste měli v případě, že plánujete stavební úpravy nejen uvnitř vašeho domu či bytu, ale chystáte se rozšiřovat či měnit objem již schváleného projektu, například zvedat střechu kvůli dodatečné nadkrokevní izolaci. „V současnosti je již často využívanou praxí společné územní a stavební řízení.“
V případě, že se rekonstruovaný byt nachází v památkově chráněné budově či v památkové zóně, měli byste být připraveni na omezení či nutná povolení. Před samotnou rekonstrukcí je totiž třeba u obecního úřadu obce s rozšířenou působností, případně krajského úřadu, vyžádat závazné stanovisko odboru památkové péče. V rámci rekonstrukce se tak budete muset řídit danými postupy či materiály, které lze při rekonstrukci použít.
Rekonstrukce je v architektuře a stavebnictví výraz pro fyzický návrat ke staršímu nedochovanému stavu nebo pro znázornění takového stavu (kresebná rekonstrukce zaniklé podoby hradu). Základem slova je konstrukce (stavba, forma, skladba), s předponou re (znovu-postavení, znovu-sestrojení). V architektuře se pojem „rekonstrukce“ často chybně používá pro opravu. Rekonstrukce má ale zcela jiný význam. Znamená přestavbu (např. rekonstrukce kanalizace) nebo návrat ke staršímu nedochovanému stavu.
V tomto významu - tedy ve smyslu obnovení nedochovaného staršího stavu - patří k základním prostředkům památkové péče. Jako příklad můžeme připomenout např. arkýř kaple Staroměstské radnice v Praze, který byl v květnu 1945 zničen a následně znovu postaven jako kopie, či protější dům U Kamenného zvonu, který se dochoval v barokní podobě, ale byl regotizován.
K známým zahraničním příkladům rekonstrukcí zaniklých staveb patří např. znovupostavení Frauenkirche v Drážďanech zničeného za druhé světové války, znovupostavení chrámu Krista Spasitele v Moskvě strženého v období stalinismu či znovupostavení historického jádra válkou zničeného německého města Münster.
Protože rekonstrukce na rozdíl od opravy znamená vždy výraznou změnu existujícího stavu, je potřeba ji odpovědně zvažovat. Jedná se o princip legitimní, nikoliv samozřejmý nebo dokonce automatický. Smyslem památkové péče není automaticky vracet památkám starší podobu. Návrat ke staršímu stavu by měl být podmíněn tím, že nebude vyžadovat odstranění sice mladších, ale již hodnotných vrstev. Regotizace uvedeného příkladu domu U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí v Praze znamenala demolici barokního krovu a střechy, vybourání stropů, otlučení štukové výzdoby fasád a odstranění množství hodnotných prvků interiéru. Nepříznivá může být ve vztahu k okolí i samotná změna zažitého vzhledu.
Návrat ke staršímu stavu by měl být reálný. Těžko se například vracet k barokní barevnosti fasády domu, který byl později nastavěn o další patra. Rekonstrukce by měla být vždy podložena dostatečnou znalostí stavu, ke kterému se chceme vrátit. Návrat ke staršímu stavu by konečně měl být podložen dostatečně pádnými důvody.
Současná situace má zvláštní dva protiklady. Na jedné straně, i vzhledem ke snižování počtu obyvatel v Evropě, je většina staveb poměrně starých. Na druhé straně je světový trend ke snižování morální životnosti staveb. V Japonsku je nyní, dle údaje z minulého Bienále, cca 25 let. Tím více z toho ale vyplývá stále větší význam rekonstrukcí a renovací starších staveb.
Samo slovo rekonstrukce je poměrně vágní. Má celou řadu sourozenců, kteří ale mají v různých jazycích mírně odlišné významy. Rekonstrukce, renovace, revitalizace, restaurace, recyklace, modernizace… Ona nejasnost, alespoň v češtině, má určitě dopady na to, jak a zda vůbec se o tématu hovoří. Jak odlišíme rekonstrukci kvalitní od nekvalitní? To nejpodstatnější je, že výsledkem by měla být kvalitní architektura. Specifické pro rekonstrukce pak je, že původní objekt není vymazán, ale stane se integrální součástí výsledku. Splňuje takovou definici i torzo původního objektu? Může to mít své historické, třeba i výtvarné důvody, ale rekonstrukce to není.
Počet obyvatel v ČR spíše neroste, život se díky novým médiím spíše individualizuje, rozsah institucí se tak zdá dostatečný. Co přibývá, jsou prostorové nároky na bydlení a nároky na služby. A čeho se staví nejvíce nového, je infrastruktura. Rekonstrukce se tak soustřeďují právě na budovy institucí, na služby a bytové prostory.
V rekonstrukcích institucí se podle mého názoru odehrává společensky nevýraznější hra, která vypovídá o nás samých. Na jedné straně existoval dluh z doby socialismu směrem k větší vstřícnosti a transparentnosti veřejných institucí, které podobnou proměnou prošly v západní Evropě v druhé polovině 20. Typickým příkladem je proměna některých radnic, například v Českých Budějovicích (Jiran, Kohout) nebo v Benešově (Pleskot). Dozvuky jsou v podobě prosklívání dveří kanceláří městských úředníků. Na druhou stranu se zdá, že již od 90. let existoval na státní úrovni protiproud v podobě určité postfeudální uzavřenosti. O vstřícnosti a transparentnosti se v případě poslanecké sněmovny nedá hovořit, spíše prostředí nabádá k zákulisním dohodám. Posledním výhonkem je podle mne aktuální „obrana“ Pražského hradu i se vstupními dřevěnými budkami.
Nepochybně jich řada prošla v posledních pětadvaceti letech rekonstrukcemi. Na přelomu tisíciletí byla dokonce vlna projektů na krajské knihovny, z nichž část (určitě olomoucká a plzeňská) byla realizována jako rekonstrukce. Nikdy ale žádný oborový ohlas, na rozdíl od novostaveb, nevyvolaly. Ani tady se ale nesetkáme s výraznější odezvou. Výjimkou je snad knihovna Akademie věd (Bouřil). Vysoké školy procházejí bouřlivým rozvojem, který zahrnuje i rekonstrukce jejich historických budov, ale ani tady nenacházíme výrazné zdařilé příklady.
Zajímavá je ale aktuálně situace u kulturních staveb. Tam se dlouhou dobu nic výrazného nedělo. Objevilo se několik podivných rekonstrukcí, jako je například Karlínské divadlo v Praze. Nicméně v poslední době se malá města vrhla do nápravy stavu svých zchátralých objektů. Od obecní hospody v malých Máslovicích, přes kino v Plané u Mariánských Lázní a galerie GASK v Klatovech (Kožnar) po obecní dům v Slavonicích (Opočenský, Valouch) můžeme hovořit o novém zájmu o kvalitu. Některé již odsvěcené se stávají kulturními stavbami a stát do nich investuje (Jezuitská kolej v Kutné Hoře - M1 architekti nebo kostel sv. Josefa - Muzeum barokních soch v Chrudimi - Projektil), ta, která zůstala církvi, či se jí spíše pomalu vrací, se teprve k životu probouzí a snad to bude život kvalitní.
Specifické jsou také sportovní stavby a dopravní terminály. Některé z nich zcela mění funkci, jako jsou Lázně v Liberci proměněné na galerii (Buček). Nad osudem jiných se třese odborná veřejnost (bazén v Českých Budějovicích). O jiné se stále ještě bojuje (Havířov). Vzhledem k dlouhodobému zanedbání řady železničních nádraží se očekávají mohutné investice do jejich rekonstrukcí po převedení na SŽDC. Budou vyslyšeny hlasy po architektonických soutěžích? Stálo by za to také zpětně zhodnotit rekonstrukci hlavního nádraží v Praze, kterou, s nedokončenou rekonstrukcí historické budovy, neslavně opustili Grandi Stazziony. A stejně tak rekonstrukci nádraží v Ústí nad Labem, která definitivně odřízla centrum města od řeky.
Pokud zůstaneme u veřejných staveb, je vhodné zmínit také veřejné prostory. I ty se teprve probouzejí k novému životu. Jedním z prvních kvalitních rekonstrukcí náměstí bylo Slavonické (Koucký). Začalo to v Olomouci (HŠH) a Frýdlantě (Balda, Janďourek), pokračovalo v Pardubicích (Walter), v Dobříši (FAM) a Chebu (A69), v posledních letech nastal doslova boom architektonických soutěží na náměstí a hlavní třídy měst. Těším se na realizace z těchto soutěží v České Třebové, Hostomicích, Zábřehu, Lysé nad Labem, Kladně, Červeném Kostelci, Plzni, Mělníku, Písku, Kolíně, Brnu a Praze. V Táboře (náměstí TGM) a Zlíně (Gahurův prospekt) již první z této nové vlny realizovali. Jsou ale i odstrašující příklady, jako je ten z Mladé Boleslavi s náměstím rozpukaným podzemními garážemi a podivným „potokem“ s umělými lidmi.
Vegetace je přece jen živý materiál, sám odmítám, aby se o ní hovořilo jako o vystavěném prostředí. Za rekonstrukci nemůžeme považovat pouhé ponechání význačných prvků, stromů. Hovoříme ale o ní, pokud měl park významné a kvalitní založení, které se obnovuje, reinterpretuje. Takovým procesem prošel třeba i park Přátelství na Proseku (O. Kuča jako autor původní i rekonstruované podoby - revitalizace společně s A05) a čekají na něj Karlovo náměstí v Praze stejně jako Žižkovy sady v Hradci Králové (v obou případech původní návrh F.
Specifickou a velmi aktuální oblastí rekonstrukcí jsou industriální objekty. Valnou většinu z nich vlastní soukromé firmy a nutno říci, že tím budovy ve většině případů spíše trpí. Mapování se věnuje Výzkumné centrum průmyslového dědictví ČVUT v Praze. Lepší vyhlídky většinou čekají stavby v majetku samospráv či státu, byť ne nezbytně. Typickou doménou soukromých investic pak jsou bytové objekty - rodinné domy, bytové domy a hotely. Klíčovou otázkou zde je vždy, zda je zájem uchovat historickou podstatu objektu. Pouhou ekonomickou úvahou bychom zejména u rodinných domů museli dospět ke zbourání. Smyslem rekonstrukcí je ale dát minulému nový život. Měřítko rekonstrukcí pak může jít až na úroveň jednoho bytu, kde je naštěstí kvalitních příkladů již nepřeberně.
Specifické jsou bytové nebo vůbec městské domy. Kromě řady zdařilých rekonstrukcí například ateliéru Lábus (Na Smetance, Palác Langhans) se právě zde odehrávají velmi specifické případy „vykuchání“ objektů s výjimkou celých nebo torz obvodových stěn. Za všechny jmenujme domy na I. P. Je škoda, že právě nad těmito příklady se nevede odborná debata.
Nedobrá situace bohužel panuje u panelových domů, jakkoliv se někdo může u rekonstrukce paneláku pousmát. Stále čekáme na rekonstrukci úrovně Lacaton Vassal ve Francii, či alespoň úprav východoněmeckých paneláků, které se naštěstí na rozdíl od nás privatizovaly až po rekonstrukci. Přesto se najdou kvalitní příklady, jako je příklad z Rožnova pod Radhoštěm (Holiš, Šochová). U hotelů se také odehrávají výrazně kontrastní situace.
V článku o rekonstrukcích bychom určitě neměli vynechat historické objekty. Myslím, že v ČR nepochybně disponujeme kvalitními odborníky. Kromě rozporuplných zadání na rekonstrukce Mülerovy vily a vily Tugendhat musím zmínit zejména případ hradu Bečova. Po dlouhých letech Národní památkový ústav konečně zkusil pro výběr architekta architektonickou soutěž. Byl bych velmi rád, kdyby se jí zbavilo, začalo architektonickou soutěž používat jako standardní nástroj a otevřelo tím prostředí obnovy památek zájmu veřejnosti a potažmo i exportu našich odborníků za hranice.
Jak prezentoval diplomant na ČVUT k tématu obnovy památek na konci 19. století: na rozdíl od tehdejší doby dnes postrádáme tematizování památkové péče a diskusi nad jejími koncepty a postuláty. Památková péče řeší jednotlivé kauzy, ale postrádá hlubší smysl.
Základní znalosti konstrukcí vertikálních i horizontálních částí staveb; konstrukcí krovů a střech; vnitřních dokončovacích prací; základů dějin architektury; stavebně technické a stavebně historické průzkumy; stavební chemie a stavební fyzika; zakreslování stavebních konstrukcí a jejich změn.
Zásady péče o stavební památky a historické budovy. Vývoj stavitelství a architektury. Historické stavební konstrukce, technologie provádění exteriérové a interiérové výzdoby, povrchové úpravy, dekorační prvky, malbové techniky, klenby. Legislativní úprava památkové péče v ČR.
Zaměření Rekonstrukce staveb a architektura oboru Stavebnictví vychází ze stejného odborného základu jako Pozemní stavitelství. Tento základ prohlubuje a doplňuje o další disciplíny související s obnovou stavebních objektů a jejich okolí. Obor se přizpůsobuje současným požadavkům na stavebnictví, které dává přednost rekonstrukci stávajícího stavebního fondu před novou výstavbou. Větší důraz je kladen na znalosti architektury a původních stavebních technologií a konstrukčních postupů. Atraktivní je možnost podílet se na záchraně památkových objektů.
Absolventi jsou připraveni pro činnost ve funkcích středních technickohospodářských pracovníků v oblasti přípravy, projektování a realizace obnovy a modernizace stavebních objektů. Mohou se uplatnit i v památkové péči, v odborech územního plánování a urbanismu i v oblasti ochrany životního prostředí.
Po úspěšném vykonání maturitní zkoušky může absolvent naší školy pokračovat v bakalářském nebo magisterském studiu na vysoké škole, popřípadě ve studiu na vyšší odborné škole. Absolventi naší školy se nejčastěji rozhodují pro Stavební fakultu VUT či ČVUT stejného nebo příbuzného studijního oboru. Velmi často také volí studium na fakultách architektury.
Absolvent získá základní odborné znalosti provádění i projektování rekonstrukcí a obnovy památkových objektů. Absolvent předmětu je schopen:
Rekonstrukce a modernizace stávajících budov patří k klíčovým aspektům současné výstavby. Podle online publikace Spolkového ústavu pro výzkum stavebnictví bylo v roce 2020 v Německu 70 % nové bytové výstavby realizováno na základě stávajících objektů. Každoročně se rovněž investují značné částky do renovace nebytových budov a infrastruktury.
Společenské trendy, a především ochrana klimatu, výrazně ovlivňují požadavky na stávající nemovitosti. Mnoho obytných a komerčních budov bylo postaveno v době, kdy stavební předpisy nezohledňovaly požadavky na tepelnou účinnost a energetickou výkonnost. Pro zachování hodnoty nemovitosti je klíčová energeticky efektivní renovace, zahrnující například využívání obnovitelných zdrojů energie a zlepšení tepelné izolace.
V posledních desetiletích se rovněž proměnily požadavky na pracovní prostory, zejména v důsledku rozmachu mobilní práce, což si žádá přístavby a přestavby. V oblasti infrastruktury je nezbytná údržba a rozšiřování: stáří, zvýšený dopravní tlak a zanedbané investice jsou hlavními příčinami zhoršujícího se stavu silnic a mostů.
Plánování a výstavba v rámci stávajících objektů jsou stále důležitější, ať už jde o renovaci, přestavbu nebo rozšíření. Architekti se v této oblasti potýkají s jedinečnými problémy, jako je neúplná stavební dokumentace, časově náročné posuzování škod a složité schvalovací procesy. K hospodárné a udržitelné realizaci těchto projektů jsou zapotřebí správné nástroje.
Elektronická kniha 10 ARGUMENTŮ PRO ALLPLAN popisuje, jak mohou architektonické kanceláře zvýšit svou efektivitu při přestavbách a rekonstrukcích pomocí digitálních metod pro inventarizaci, plánování, výpočet množství a komunikaci.
Elektronická kniha 5 DOBRÝCH DŮVODŮ PRO ALLPLAN se zaměřuje na úspěšné navrhování konstrukcí v projektech renovací. Statici při práci se stávajícími budovami čelí náročným úkolům: od precizního zaměření aktuálního stavu přes analýzy únosnosti konstrukcí až po návrh nákladově efektivního zpevnění jednotlivých prvků. Klíčem k úspěšnému zvládnutí těchto procesů a k informovanému rozhodování je správně zvolený software, který celý postup výrazně zefektivňuje.
KONTROLNÍ SEZNAM 8 KRITÉRIÍ PRO ÚSPĚŠNOU RENOVACI STAVEB pomáhá s výběrem správného softwaru BIM pro projekty renovací, přestaveb nebo změn využití.
Poměrně často se můžeme setkat se situací, kdy stavebník nově nabude starší stavbu a má v úmyslu tuto stavbu podrobit celkové rekonstrukci, případně jiným stavebně technickým změnám a úpravám. Otázkou, která v takové situaci vždy vyvstane je ta, zda je třeba pro takové práce vyřídit povolení stavebního úřadu a jestli ano, tak jaké. Stavební zákon jednoznačně stanoví kategorie staveb, jež pro svou realizaci vyžadují povolení či jiné opatření stavebního úřadu. Co se týče změn stavby, je jejich klasifikace za účelem zjištění povolovacího režimu nastavená obecněji, a proto může být posouzení jednotlivých případů o poznání složitější, a v praxi se také více lišit u jednotlivých stavebních úřadů.
Předně je však v těchto případech si uvědomit, že pokud se jedná o stavbu v minulosti povolenou, stavebník by měl disponovat dokumentací povoleného stavu, ze které bude projektant v rámci projektování plánovaných úprav vycházet. Řečeno dle definic stavebního zákona, v případě rekonstrukce a souvisejících změn se jedná o změny dokončené stavby (tedy takové, která byla kolaudována a je možné ji užívat) nebo o udržovací práce.
Pokud má stavebník v úmyslu provést takové práce, které nelze podřadit pod žádný druh změn dokončené stavby, jedná se o údržbu stavby, kterou jsou dle ust. § 3 odst. 4 stavebního zákona práce, jimiž se zabezpečuje dobrý stavební stav stavby tak, aby nedocházelo k jejímu znehodnocení a co nejvíce se prodloužila její uživatelnost.
Stavební zákon rozlišuje dvě fáze povolování staveb, a tedy i jejich změn - umístění a povolení. Některé stavby či záměry vyžadují pouze umístění, některé pouze povolení, avšak většina z nich obecně vyžaduje posouzení obě. Rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas nevyžadují udržovací práce ani stavební úpravy.
tags: #rekonstrukce #staveb #a #architektura