Architekt Michal Šiška ve svém projektu reaguje na současný stav české vesnice, kterou považuje za ohroženou nekontrolovanou zástavbou. Podle něj tradiční vesnice utrpěly již za socialismu a po roce 1989 došlo k dokončení tohoto procesu živelnou výstavbou, při níž individualismus převážil nad tradičním charakterem a uměřeností. Dnešní venkov tak podle něj připomíná zmatek forem, tvarů a barev. Architekt Šiška si uvědomuje, že většina stavebníků architekta nepotřebuje, nevěří mu nebo si ho nemůže dovolit, přesto staví. Pohled na tento stav ho upřímně bolí.
Jako svůj příspěvek k řešení situace, "namísto akademických lamentací", nabízí architekt Šiška alternativu ke komerčním katalogovým projektům. Jeho návrh představuje lapidární, úspornou variantu venkovského domu, která vychází z tradičních forem, tvarosloví a materiálů českého venkova. Mezi charakteristické prvky patří červená střecha z pálených tašek, vápnem bílené stěny s hrubými texturami a plaňkový plot. Dispozičně je obdélníkový dům uspořádán tak, že všechny pokoje jsou lineárně řazeny za sebou s přístupem na zahradu. Tento projekt je určen stavebníkům, kteří chtějí bydlet v domě tradičních forem, materiálů a principů, nevyužijí individuální služby architekta, ale zároveň nechtějí uškodit místu, kde budou žít.
Předmětem jiné rekonstrukce byla polovina dvojdomku, který vznikl podle typového projektu jako nízkorozpočtové bydlení na počátku 20. století. Tento typ zástavby byl aplikován na širší území vymezené dvěma rovnoběžnými ulicemi. Dvojdomky mají hlavní průčelí s předzahrádkou orientované na severovýchod a zahrada se otevírá na opačnou stranu. V zahradách byly historicky situovány drobné objekty chlívků, které v řadě případů zmizely nebo byly nahrazeny novějšími stavbami. V řešeném případě však přístavek zůstal zachován a je využíván jako sklad.
Zadání investora spočívalo v rekonstrukci, dostavbě a propojení domu s přilehlou zahradou. Přáním klienta bylo přizpůsobit současnou dispozici aktuálním potřebám rodiny. Mezi priority zadání patřilo:
Původní zádveří bylo vzhledem ke svému stavebně technickému stavu odstraněno a nahrazeno novým objektem ve stejné šířce. Tento přístavek je protažen až k jižnímu líci budovy a umožňuje provozní propojení domu jak s ulicí, tak se zahradou. Objekt obsahuje řadu úložných prostorů a lze jej pomocí posuvných dveří oddělit na "čistou" a "provozní" část. Ve západní fasádě přístavby je umístěn vertikální okenní otvor, uzavírající osu chodby navazující na zádveří.
Otvor mezi kuchyní a obývacím pokojem byl rozšířen. V návaznosti na obývací pokoj je umístěna pracovna, která byla původně využívána jako dětský pokoj. Pracovnu je možné využívat i jako pokoj pro hosty. Díky posuvným dveřím je možné měnit míru propojení všech tří prostorů.
Jako další součást společenské zóny byla zbudována zimní zahrada přiléhající k jižnímu líci budovy. V chladném období slouží k uskladnění sukulentů a funguje jako teplotní nárazník mezi kuchyní a jídelnou. V létě se prosklená stěna zimní zahrady odsouvá a prostor se stává de facto exteriérem. Pevná střecha zimní zahrady však zůstává a plní funkci slunolamu.
Klidová zóna (ložnice, dětský pokoj a koupelna) je situována v podkroví. Původní poloha ložnice zůstala zachována, pouze strop bylo nutné nahradit novým. Dětský pokoj je zbudován zcela nově, s oddechovou plochou ve zvýšené úrovni. Z dětského pokoje je přístup na terasu na střeše nového objemu vstupu. V jižní části podkroví vznikla nová koupelna s vikýřem. Koupelna v přízemí zůstává zachována jako pohotovostní s přidanou funkcí praní a sušení prádla.
Co se týče vnějšího výrazu stavby, koncept barevného a materiálového řešení je jednoduchý. Původní objem si ponechává kvalitu originálních povrchů. Neutrální břízolitová omítka byla nahrazena šedou omítkou, charakter střešní krytiny i soklu se nemění. Novým objemům (dostavba vstupu, terasy, zimní zahrady a vikýře) byla přiřazena jednotná barevnost - bílá. Vzhledem k tomu, že původně byla uliční průčelí opatřena štukovou výzdobou, je tento fakt připomenut výtvarnou zkratkou.
Pozemek se nachází na území přírodního parku Velkopopovicko. Dům je navržen jako kompozice jednoduchých hmot ve tvaru T. Středovou hlavní obytnou část tvoří lineární těleso s profilem typickým pro historickou venkovskou zástavbu. K němu jsou kompozičně navázány dvě boční kubické hmoty garáže a dílny s terasou a bazénem. Objekt je konstrukčně řešen jako jednopodlažní nepodsklepená dřevostavba kombinovaná se zděnou vstupní centrální částí. Přízemní hranol klidových obytných částí je vložen do pravidelného rastru dřevěných vazníků navazujících na zděnou část. Celá tato hmota je pak nasazena na betonovém soklu základových konstrukcí.
Materiálové řešení je založeno na kontrastním působení jednotlivých částí domu a jejich vzájemném kompozičním vyvážení. Obytný dřevěný hranol s fasádou z dřevěných palubek je rytmizován rastrem oken a dřevěných přiznaných vazníků.
Vstup do domu je situován ve zděné části s návazností na objekt garáže. Zděná část tvoří pomyslné jádro domu s šatnou se zádveřím, spojovací chodbou, technickým a hygienickým zázemím. Na ni navazuje klidová zóna ložnice rodičů se šatnou na západní straně a dále hlavní převýšená obytná část s kuchyní z východní strany s následnou druhou klidovou zónou se dvěma pokoji pro děti. Tato klidová zóna je oddělena separačním blokem koupelny a spíže. V patře zděné části se nachází půda přístupná po schodišti z obývacího pokoje. V přiléhajících dvou bočních křídlech je umístěna garáž se skladem zahradních a sportovních potřeb a dílna spolu s krytou terasou a venkovním krbem. K terase pak přiléhá těleso venkovního bazénu.
Projekt vzešel z neobvyklých podmínek: měl se stavět na dvou různých místech - poblíž města Pszczyna a na předměstí Berlína. Protože druhá lokace ještě nebyla přesně vybrána, stalo se hlavním cílem navrhnout dům, který by se hodil na jakoukoli parcelu. Takto se zrodila idea domu "standard hOuse", jenž je prvním pokusem tohoto druhu v historii kanceláře KWK Promes. Kruhová stavba se snáze zasadí na pozemek jakéhokoli tvaru; svoboda ve volbě typu střechy jej činí univerzálním, co se týče krajinné situace; zatímco flexibilita vnitřní dispozice jej přizpůsobí potřebám konkrétní rodiny.
Ústředním tématem při navrhování se stal udržitelný rozvoj: životní prostředí dům respektuje volbou přírodního stavebního materiálu a využitím obnovitelných zdrojů energie. Prefabrikovaná dřevěná konstrukce umožňuje snížení finančních nákladů na stavbu a přitom zajišťuje dobrou kvalitu.
Původní stav objektu představoval typový projekt Central Group Klasik 4A, 5+1 s garáží. Klient nemovitost pořídil ve stavu holobytu, kdy bylo osazeno pouze monolitické betonové schodiště. Prázdný prostor, i přes katalogový projekt, nadchnul architekty, kteří se rozhodli využít dominantu dvouramenného točitého schodiště, jež krásně dominovalo celému prostoru spodního patra.
Původní dispozice byla zavrhnuta a prostory byly ponechány maximálně otevřené. Došlo k zvětšení obývacího pokoje, který je od vstupu oddělen pouze prosklenou posuvnou příčkou, což umocňuje pohledovou dominantu schodiště. Úložné prostory a zázemí nahradily původní garáž, kde navíc vznikla šatna vedle vstupu.
Hlavní změnou horního patra bylo ponechání otevření do krovu, což prostor velmi příjemně provzdušnilo. Dispozice horního patra byla upravena tak, že hlavní koupelna se stala součástí ložnice, jeden z pokojů pak zůstal bez příček otevřený jako galerie. Tam se do budoucna počítá s umístěním dětského obývacího pokoje nebo herny. V obývacím pokoji bylo spojením dvou francouzských oken na zahradu zvětšeno okno, do něhož bylo osazeno posuvné okno v ocelovém rámu. Dále bylo doplněno pevné prosklení do štítové stěny, což vedlo k prosvětlení kuchyně s jídelnou.
Největším zásahem do exteriéru a zároveň potlačením vzhledu katalogového domu bylo nabarvení fasády pouze v jedné barvě, a to šedé. S odstupem času autoři projektu vnímají pozitivně iniciaci "přebarvení" celé ulice do šedých tónů místo původních pastelových kombinací.
Díky tomu, že klienti žili pár let v Norsku, je celý interiér inspirován skandinávským designem. To se projevuje v jednoduché monochromatické barevnosti a přiznání původní struktury materiálů. Byly ponechány přiznané původně nepohledové, nahrubo hoblované prvky krovu, které jsou natřeny na bílo. V přízemí zůstal původní keramický strop uložený do ocelových nosníků, také v bílé barvě. Nejvýrazněji pak působí stěny v dětské koupelně s bíle natřenými porotherm cihlami. Bílou barvu doplňují cementové stěrky a industriální svítidla. Drobným barevným akcentem je použití dubového dřeva.
Kuchyně a jídelna byly oproti původně plánovanému uspořádání do U upraveny na dvě rovnoběžné linky. Jedna vysoká se spotřebiči a úložným prostorem v bílé matné barvě, ostrůvek pak v antracitu s umělým kamenem pro vaření a navazujícím dubovým jídelním stolem. Tímto uspořádáním se podařilo umístit dlouhý stůl do poměrně úzkého prostoru. Prostřední část vysokých skříní je tvořena skládacími dveřmi, za nimiž je další pracovní plocha, zejména pro domácí roboty a kávovar. Nad varným ostrůvkem s plynovou deskou je zavěšena lustrová cirkulační digestoř.
Jídelní stůl je doplněn sestavou různorodých židlí v bílém provedení.
Dominantou obývacího pokoje je schodiště natažené antracitovou stěrkou. Zábradlí je řešeno bavlněnou sítí v rámu a trubkovým madlem. Sedačka je provedena jako sestava polštářů na pevném soklu. Knihovnu nahrazuje kompozice otevřených a zavřených čtvercových modulů v různých barvách bílé, černé a dubové.
Hlavní ložnice je spojena s otevřenou koupelnou. Koupelna je provedena v černé stěrce a tvoří ji velký sprchový kout s kouřovým prosklením a volně stojící umyvadlo s baterií z podlahy. Do šikminy v části ložnice jsou umístěny dvě oddělené malé šatny pro každého z rodičů. Pohledu do šaten brání knihovna v prostoru, jejíž hloubka umožňuje zaplnění knihami z obou stran. Čelo postele je provedeno z dřevěného obkladu ve stejném materiálu jako podlaha. Navíc je čelo nepřímo osvětleno LED páskem. Postel je zaoblená, čalouněná konstrukce z bílé koženky s úložným prostorem pod matracemi.
Další, dětská koupelna, je provedena celá v bílé barvě. Stěny zůstaly neomítané, pouze s voděodolným nátěrem přímo na zdivo. Pod šikmou střechou je umístěna volně stojící vana z litého mramoru. Oválné umyvadlo je umístěné na dubovou desku na bílé ocelové konstrukci, kompozice je doplněna opřeným vyoseným zrcadlem ve starém rámu.
I když typové stavby nemusí být ideálním způsobem realizace vlastního bydlení, pro ty, kteří se pro tuto cestu rozhodnou, by měla existovat možnost výběru kvalitního návrhu. Dům je navržen s důrazem na co nejvyšší univerzalitu z hlediska umístění i dispozice. Může existovat v městském, příměstském i vesnickém prostředí a všude zapadne. Dispozice 4+kk s dostatečně velkými pokoji pojme i větší rodiny a díky principům symetrie je v ní možné se snadno orientovat.
Náchodsko-brněnský ateliér ARCHTEAM se během své existence stal vyhlášeným odborníkem v oblasti úsporného a kvalitního bydlení. Jeho rodinné domy získaly několik významných ocenění a jsou vyhledávány stavebníky, kteří dokáží ocenit dispoziční kvality domu a jednoduché architektonické formy.
Nízké náklady typových projektů s sebou přinášejí kratší čas na projektování. Jediným rozumným východiskem, jak dodat levný a zároveň kvalitní dům, je použít typový projekt. Nicméně, osobní názor některých architektů je, že typové projekty nesou v sobě odraz charakteru parcely ani osobnosti stavebníka, což představuje začarovaný kruh, z něhož lze jen stěží uniknout.
Dlouholetý názor, že neexistuje typový dům, který by byl archetypální a univerzální, musel být přehodnocen po zhlédnutí fotografií domu v Mořině u Karlštejna. Tento dům si lze představit v mnohých situacích a vždy působí jako uspokojivé řešení. Nachází se na pozemku uprostřed zástavby rodinných domů a svým charakterem vyhovuje přísným požadavkům CHKO Český kras. Stavba působí kompaktním dojmem, její výraz je založen na jednoduchém kultivovaném tvaru a kompozici oken.
Objekt je přízemní s obytným podkrovím. Celé opláštění domu - obvodové stěny a střešní plášť - jsou ze sendvičových samonosných panelů z OSB desek s izolační výplní z polystyrénu.
Poměrně malá parcela o celkové ploše pouhých 570 m² se nachází přibližně uprostřed rekreační osady nedaleko Prahy. Terén pozemku je rovinatý, bez jakýchkoli dílčích terénních zlomů a prohlubní. Pozemek je vzhledem k okolním komunikacím situován v nárožní poloze. Obslužná komunikace vede podél severozápadní a jihozápadní hranice pozemku. Pozemek je přístupný dvěma vjezdy - jak ze severozápadu, tak i jihozápadu, kde přilehlé komunikace tvoří poměrně velký předprostor. Dům je orientován vstupem a hlavním vjezdem k severozápadní komunikaci, kde jsou také umístěny přípojky jednotlivých inženýrských sítí.
Dům je na pozemku situován vzhledem ke světovým stranám tak, aby mohla být maximálně využita a zachována jižní část zahrady. Toto je dáno snahou o zachování maximální možné plochy zahrady. Jednotlivé obytné místnosti domu se otevírají směrem do zahrady, tedy jihovýchodním a jihozápadním směrem. Naopak vstup a místnosti zázemí (chodba, koupelna, zádveří, schodiště, šatna…) jsou orientovány do přilehlé komunikace - tedy převážně směrem severozápadním. Výšky parapetů jednotlivých otvorů jsou voleny s ohledem na funkci dotčených místností a tím je zamezeno například nežádoucím průhledům z přilehlých komunikací.
Provozně je dům členěn na společenskou obytnou část se zázemím v přízemí a soukromou ložnicovou část v patře. Dům je podsklepen. V suterénu jsou umístěny pomocné a skladovací prostory a prostory pro umístění technického vybavení. Jednotlivá podlaží jsou propojena přímými jednoramennými schodišti.
Architektonické řešení domu vychází ze základní podlouhlé pravoúhlé hmoty, zastřešené mírnou pultovou střechou. Pultová střecha stoupá směrem od přilehlé komunikace do zahrady - celý dům se tedy do zahrady otevírá. Základní hmota je v celé ploše pojednána dřevěným horizontálním obkladem (peření). Dřevěný obklad je po vzoru severských staveb natřen masivním krycím nátěrem. K základní hmotě domu je přidána hmota balkonu a hmota ložnice, která v druhém nadzemním podlaží vystupuje z jihozápadního nároží. Obě vystupující hmoty jsou obloženy měděným plechem. Krytina střechy jakož i další klempířské prvky jsou navrženy také jako měděné. Základní snahou bylo vytvořit hmotově i materiálově kompozici, která by svým vzhledem zapadla do svého okolí - rekreační osady. Dům tedy v mnoha ohledech (ať už tvarem, nebo zpracováním materiálů) připomíná boudu. Veškeré použité materiály získávají velmi rychle přirozenou patinu. Dům je zároveň postaven na kontrastu tmavého exteriéru a světlého interiéru.
Konstrukčně je dům navržen jako lehký objekt na principu dřevostavby typu two-by-four s difúzně otevřenými konstrukcemi. Vlastní nosná kostra domu je sestavena z lepeného řeziva. Jednotlivé konstrukční prvky dřevostavby se v interiérech pohledově uplatňují. Podsklepení domu je zrealizováno z betonových bloků použitých jako ztraceného bednění. Strop mezi suterénem a prvním podlažím je železobetonový. Stěny suterénu nejsou omítány, naopak jsou zde přiznány jednotlivé betonové bloky. Stropy nad prvním a druhým podlažím jsou dřevěné trámkové. Jednotlivé trámky jsou přiznané a viditelné v podhledu stropu. Obvodové konstrukce jsou navrženy jako sendvičové, zateplené tepelnou izolací z dřevěné vlny. Vnitřní líc obvodových nosných stěn je obložen sádrokartonem. Povrchy veškerých příček a dalších vnitřních konstrukcí jsou obloženy olšovými velkoformátovými spárovkami. Střecha je pultová s krytinou z mědi. Odvodněná je dvojicí okapních svodů, umístěných na severovýchodní fasádě. Okna, osazená do vnějšího líce obvodových stěn, jsou vyrobena z masivních dřevěných profilů SA Vinduer. Stínění je řešeno již jednak vlastním hmotovým uspořádáním domu, kdy hmota balkonu spolu s předsazenou hmotou ložnice stíní celému přízemí, jednak jsou jednotlivé otvory stíněny interiérovými textilními závěsy. Vnitřní povrchy konstrukcí jsou řešeny s ohledem na určení a funkci jednotlivých prostor. V obytných místnostech je na podlahách položena dubová průmyslová mozaika, v místnostech zázemí jsou na podlahách použity cementové stěrky, v koupelnách na stěnách pak keramické mozaiky. Vnitřní dveře jsou stříkané bez polodrážek osazené do dřevěné zárubně.
Jedná se o jednopodlažní rodinný dům typu dřevostavba, umístěný do mírně svažitého pozemku v Tehově u Prahy. Hlavním prvkem domu je centrální vodní plocha, která bude osazena lekníny a další přirozeně rostoucí vegetací. Obytná část vodní plochu z její tří stran uzavírá a je s ní v přímém kontaktu. Koncepce domu umožňuje jeho uživatelům neustálý pohyb mezi exteriérem a interiérem. Dům mohou opustit a zase se do něho vrátit ze všech světových stran. Hmota má mimo centrální vodní hladiny ještě další tři vnitřní atria, které jsou osazeny různými typy dřevin a rostlin kvetoucích v rozdílném časovém období.
tags: #rodinny #dum #pistina #archiweb