V českém právním systému je pojem škody klíčový pro posuzování trestných činů, zejména těch majetkových. Trestní zákoník rozlišuje různé kategorie škody, jako je "větší", "značná" nebo "nikoli malá", přičemž tato kategorizace umožňuje odstupňování trestní odpovědnosti a sankcí podle závažnosti protiprávního činu. Použití těchto kategorií namísto konkrétní částky pro každý trestný čin zajišťuje větší flexibilitu a univerzálnost trestního práva.
Tip: Obecné povědomí o tom, co je trestný čin, má asi většina z nás. "Vražda nebo krádež", by zněla možná odpověď. Víte ale, že krádež může být i pouhým přestupkem, který se ani nezaznamená do rejstříku trestů? A tušíte, že rejstřík trestů je také státní úřad?
Podle ustanovení § 137 a § 138 trestního zákoníku se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se daná věc obvykle prodává v době a místě činu. Pokud tuto cenu nelze určit, bere se v úvahu cena potřebná na pořízení stejné nebo obdobné věci, případně náklady na uvedení věci do původního stavu. Podle judikatury se pro účely stanovení škody v trestním právu vychází z maloobchodních cen, tedy ceny pro koncového spotřebitele.
Tento systém kategorizace umožňuje:
Různé úrovně škody znamenají posouzení existence či míry společenské škodlivosti protiprávního činu. Z toho titulu mají přímý dopad na právní kvalifikaci trestného činu a výši trestu. Není totiž krádež jako krádež a je zřejmé, že musí následovat rozdílný trest, pokud například zaměstnanec okradl zaměstnavatele o patnáct tisíc nebo sto padesát tisíc korun.
Pokud způsobená škoda přesáhne určitou hranici, může být čin kvalifikován jako krádež s vyšší trestní sazbou. Příkladem může být případ, kdy někdo ukradne starší ojeté auto v hodnotě 120 000 Kč. Tento čin by byl posuzován jako krádež s větší škodou, což by vedlo k přísnější kvalifikaci a tím i vyššímu trestu.
Tip: Krádež je jedním z nejběžnějších trestných činů. Trest, který za ni hrozí, se pohybuje na široké škále - od pokuty 50 000 korun až po trest odnětí svobody na 10 let.
Také v civilním právu je někdy potřeba stanovit výši škody. Například, když soused svým poškozeným bazénem vyplaví zahradu a sklep, nebo když sousedovic pes potrhá značkový oblek za desítky tisíc. Stanovení výše škody zde ale sleduje jiný účel. Primárním cílem je náhrada škody poškozenému, a z toho důvodu je třeba škodu vyčíslit přesně, nikoliv například nějakou její hranici.
Oproti tomu v trestním právu se stanovuje výše škody s cílem zjištění závažnosti trestného činu. V trestním právu se také můžeme setkat s na první pohled paradoxní situací, kdy žádná škoda v praxi nenastala, ale přesto je pachatel potrestán. Může totiž dojít pouze k pokusu trestného činu. Jde o situaci, kdy pachatel zahájí jednání směřující k dokonání trestného činu, ale z různých důvodů jej nedokončí. Podle trestního zákoníku je pokus trestného činu trestný, pokud jednání pachatele směřuje k spáchání trestného činu a zároveň je úmyslné. Pokus je považován za nebezpečný, protože představuje konkrétní hrozbu pro společnost, i když trestný čin nebyl dokonán.
Spoluvlastnictví v rámci rodiny může být na začátku cesta, jak pořídit nemovitost za nižší náklady, často však vzniká spíše "nedobrovolně" v rámci dědického řízení. I když se spoluvlastnictví zpočátku nemusí jevit jako problémové, je poměrně časté, že po určité době dochází mezi spoluvlastníky nemovitostí k názorovým střetům. Ty se zpravidla týkají způsobu užívání nemovitosti a péče o ni, nutných či naopak zbytečných investic. Často to pak poškodí i mezilidské vztahy uvnitř celé rodiny.
Na problém spoluvlastnictví ukazuje i aktuální rozsudek Nejvyššího soudu. Spor se týkal dvou bratrů, kteří získali dům po strýci. Jejich komunikace se postupem času stala zcela nemožnou, navzájem si dělali naschvály, posílali na sebe trestní oznámení. Jeden z bratrů se rozhodl, že tuto situaci nebude dále snášet a zažádal soud o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k pozemku a domu. Příslušný soud spoluvlastnictví nemovitosti zrušil a určil ji do výlučného vlastnictví jednoho z bratrů s tím, že má toho druhého vyplatit. Soud přihlížel při rozhodnutí k tomu, že dům dlouhodobě užívá, pečuje o něj, má dobré vztahy se sousedy a zapojuje se do veřejného života obce.
Na situace, kdy dochází mezi spoluvlastníky ke sporům, myslí novela Občanského zákoníku účinná od letošního července. Ta umožňuje vypořádání vztahů mezi spoluvlastníky v případech, kdy jejich spoluvlastnictví vzniklo bez jejich vůle, zejména při dědění. Po dobu šesti měsíců od vzniku spoluvlastnictví mají spoluvlastníci ke svým podílům předkupní právo.
Majetkové trestné činy jsou vyjmenované v páté hlavě zvláštní části trestního zákoníku (§ 205 - § 232). Tyto trestné činy směřují proti vlastnictví (např. krádež, zpronevěra) a majetku jako celku (např. podvod). Patří sem i trestné činy ohrožující nehmotné statky, jako jsou osobní informace, autorská práva apod. (např. neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací).
Míra dopadu majetkového trestného činu na oběť nemusí být přímo úměrná výši materiální škody. Kromě materiálních dopadů, které obvykle zahrnují hodnotu odcizených věcí a ostatní škody (např. zničený majetek), může dojít i k emocionální a psychické újmě. Ta může vznikat v důsledku psychologické hodnoty odcizených (případně poškozených) věcí, zejména jde-li o věci nenahraditelné (např. dárek od blízké osoby).
Míra subjektivně pociťované újmy je velice individuální a každý člověk prožívá takovou situaci jiným způsobem. Mohou se objevit pocity, jako jsou vztek, zloba, znepokojení, strach, ale také pocit vlastní bezmoci či zranitelnosti, někdy dokonce i pocity viny. Je však důležité si uvědomit, že jde o normální reakce na nenormální (neobvyklou a nečekanou) situaci.
Pokud jste se stali obětí majetkového trestného činu, máte práva podle zákona o obětech trestných činů a jako poškozený také procesní práva podle trestního řádu. Procesní práva poškozeného lze uplatňovat pouze v případě, kdy byl trestný čin oznámen a bylo zahájeno trestní řízení. Nezapomeňte, že jako poškozený se můžete za vymezených podmínek domáhat na pachateli náhrady škody ve škodním (adhezním) řízení.
V jednom z případů bylo proti obviněnému T. A. vedeno trestní stíhání pro zločin podvodu. Obviněný využil zjevného defektu intelektových schopností poškozené B. N., která neměla vypořádáno společné jmění manželů s bývalým manželem týkající se rodinného domu. Nabídl jí, že jí zařídí vypořádání a získaný podíl převede na svou sestru K. A., jelikož sám byl zadlužený. Poškozená B. N. podepsala darovací smlouvu, kterou převedla svůj podíl na nemovitosti na K. A. Následně obviněný přiměl syna poškozené, aby si podíl odkoupil zpět. Z této transakce však poškozená B. N. nikdy žádnou platbu neobdržela.
Odvolací soud snížil výši způsobené škody na částku 373 000 Kč s odůvodněním, že z celkové částky 400 000 Kč, za kterou byl podíl prodán, je nutné odečíst náklady spojené s právními službami ve výši 27 000 Kč. Nejvyšší státní zástupce však namítl, že odvolací soud nesprávně posoudil hmotněprávní pravidla pro stanovení výše způsobené škody. Zdůraznil, že k dokonání podvodného jednání došlo již v okamžiku převodu podílu poškozené na K. A., a hodnota převáděné části nemovitosti byla stanovena znaleckým posudkem na částku 569 920 Kč. Krajský soud podle něj nevycházel z okamžiku způsobení škody, ale řídil se skutkovými okolnostmi, které nastaly až po dokonání podvodného jednání.
Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem nejvyššího státního zástupce a konstatoval, že obviněný svým jednáním způsobil poškozené B. N. škodu ve výši 569 920 Kč, čímž naplnil všechny znaky skutkové podstaty zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, nikoliv pouze přečinu.
V jiném případě byla navržena obžaloba vlastníka skupiny společností RP Invest z podvodu. Podle policie vylákal z 207 poškozených peníze pod záminkou výhodného zhodnocení vkladů. Způsobenou škodu vyčíslili vyšetřovatelé na více než 700 milionů korun. Obviněný Roman Petr čelí obvinění a hrozí mu až desetileté vězení.
Majitel RP Investu přijímal v letech 2001 až 2024 zápůjčky peněz se slibovaným zúročením, a to investicemi do stavebních projektů, projektů v oboru zdravotnictví a projektů v oblasti elektrické energie. Podle médií mu svěřily peníze desítky bývalých i aktivních sportovců. RP Invest se v únoru 2024 dostala do úpadku.
Znalcem z oboru ekonomika bylo konstatováno, že společnosti patřící do skupiny RP Invest dlouhodobě negenerovaly potřebné zisky k výplatám deklarovaných úroků. Policejní orgán vyhodnotil činnost obviněného tak, že v ní lze spatřovat znaky takzvaného Ponziho schématu. Tento systém, známý také jako "letadlo" či "pyramida", funguje tak, že lidé svěřují s vidinou vysokého zhodnocení peníze pachateli, který si je nechává částečně pro sebe.
Také v tomto případě obviněný podle kriminalistů část vybraných peněz spotřeboval pro vlastní potřebu a pro potřeby své rodiny a blízkých spolupracovníků. Policie zajistila jako výnosy z trestné činnosti přes 230 milionů korun.
Škoda se v trestním právu chápe obdobně jako v občanském nebo obchodním právu. Je to újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, je objektivně vyjádřitelná penězi a lze ji napravit poskytnutím majetkového plnění. Rozlišuje se skutečná škoda a ušlý zisk.
Škoda jako následek trestného činu může mít různé projevy:
Kromě škody jako majetkové újmy se v trestním právu setkáváme i s nemajetkovou újmou (např. bolest, duševní útrapy), která se týká jiných než majetkových práv. Dále se můžeme setkat s bezdůvodným obohacením, které je v trestním právu často spojeno s trestným činem podvodu. V některých případech je pro naplnění znaků trestného činu rozhodující určitý rozsah spáchání, který může odpovídat výši škody nebo získanému prospěchu.
Při určování výše škody způsobené na věci se uplatní pravidla vymezená v § 137 tr. zákoníku. Vychází se z ceny, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo na uvedení věci do předešlého stavu.
Rozhodujícím hlediskem je, zda lze zjistit cenu, za kterou se věc obvykle prodává. Pokud je poškození drobné nebo se týká části většího celku, může být relevantní stanovení škody podle nákladů na uvedení do předešlého stavu. Tato pravidla se standardně uplatní ve vztahu k hmotným věcem, ale jejich použití u nehmotných věcí (např. virtuální měny, práva k nehmotným statkům) může být složitější a vyžadovat znalecké posudky.
Na vymezení škody v trestním řízení dopadá též § 495 občanského zákoníku, podle kterého souhrn všeho, co osobě patří, tvoří její majetek. Jmění osoby tvoří souhrn jejího majetku a jejích dluhů. Škodou je újma, která se projevuje v majetkové sféře poškozeného, je penězi vyjádřitelná a napravitelná. Nový občanský zákoník (účinný od 1. 1. 2014) za škodu označuje "újmu na jmění", což zahrnuje i vznik dluhu.
Problematika spoluvlastnictví, škody a podvodu je v českém právním systému komplexní. Pochopení definic jednotlivých pojmů, způsobů jejich stanovení a vzájemných souvislostí je klíčové pro správné uplatnění práva a ochranu majetkových zájmů.
tags: #spoluvlastnictvi #skoda #podvod