Tato práce se zabývá vývojem katastrálních evidencí v českých zemích, od prvotních soupisů majetku až po moderní katastr nemovitostí. Cílem je poskytnout přehled o tom, jaké informace lze v jednotlivých typech katastrů nalézt a jak se tyto evidence v průběhu staletí vyvíjely.
První zmínky o snaze o systematický soupis majetku pro účely daní sahají až do středověku. Slovo "katastr" pochází z latiny a původně znamenalo "soupis podle hlav", později se rozšířilo na jakoukoli jednotku a obecně označovalo přehledný a soustavný popis vlastností, osob, věcí nebo práv, zejména soupis pozemků a výtěžků z obchodů a živností pořizovaný k daňovým účelům.
Soukromá práva na majetek si šlechta počátkem 14. století začala zajišťovat zápisem v zemských deskách. Původně tyto knihy vedené zemským soudem sloužily k zápisům o soudních sporech. První písemný doklad o zápisech pochází z formuláře zemského písaře z roku 1278. Podle českého vzoru byly na Moravě roku 1348 zavedeny desky zemské u soudu brněnského a olomouckého.
Držebnosti poddaných a jejich povinnosti si vrchnost před rokem 1650 zapisovala do knih zvaných urbáře. Pozemky připsané v urbářích poddaným a svobodníkům byly nazývány pozemky urbárními, rustikálními, později též kontribuentními.
V roce 1650 se sněm Království Českého usnesl na tom, aby daně byly vyměřovány na spravedlivějším a věcnějším základě. Této dani měly být i nadále podrobeny jen statky a pozemky v držení poddaných. Stavovský český sněm rozhodl v letech 1652/3 o provedení podrobného soupisu všeho berní podrobeného majetku v Čechách.
Pro účely tohoto soupisu byly ustanoveny čtyři visitační komise, složené ze 4 osob - jednoho zástupce za každý stav. Tyto komise měly navštívit všechna panství a statky, prohlédnout vsi, poddanská pole, pořídit soupis berni podléhajících poddaných, tzv. "skutečně osedlých", a stanovit počet osedlých pro každou ves.
"Osedlý" byl berní jednotkou rovnající se jednomu sedlákovi, nebo 4 chalupníkům, či 8 zahradníkům. Na osedlé byly přepočítány i řemesla a živnosti. Tento počet byl dodatečně komisí připsán ke každé vsi a shrnut pro celé panství. Podle jejich počtu byly určovány berní podíly toho kterého panství a kraje.
V době do jara 1655 sepsaly komise podle svých instrukcí všechny české kraje, Prahu a Kladsko, s výjimkou Chebska. U každého poddaného je uváděna celková rozloha jeho polí, výměra ozimů, jařin a počty dobytka. Nejsou uvedeni podruzi ani čeleď (to jest poddaní bez berního = zdanitelného majetku). Zachycovány jsou pusté usedlosti, vyhořelé usedlosti a nově se usazující poddaní v letech 1652-1654. Uváděna jsou řemesla, pokud byla poddanými provozována.
Knihy jsou děleny dle krajů. Jsou veřejnosti nepřístupné, avšak většina je již vydána tiskem. Vzniklý elaborát (vyhotovený v letech 1653-1656) byl prvním berním katastrem pro Čechy a je znám jako první rustikální katastr (první berní rula), který platil v letech 1656-1684.
Po zavedení berní ruly do praxe se projevily nedostatky - podhorské kraje byly vzhledem k menším výnosům na osedlého, tedy berní jednotku, znevýhodněny. U těchto panství, kde došlo ke stížnostem, se provedla revisitace, která nahradila berní rulu.
Vzniká tak vlastně nový, leč neúplný katastr, a to postupně v letech 1667-1682. Obsah je shodný s berní rulou, navíc je zde kolonka s uvedením hospodáře z doby předešlého katastru, tedy berní ruly. Jako příklad lze uvést kraj prácheňský: Berní rula pro tento kraj je ve dvou knihách, kdežto revisitace již jen v jediné. Knihy jsou děleny dle krajů a uloženy v Státním ústředním archivu (SÚA) Praha.
Berní rula doplněná revisitací platila jako podklad pro vyměřování berně (i po Kinského katastrální reformě 1682-1683) až do roku 1748.
Za první moravský katastr je možné považovat tzv. lánovou visitaci. Dne 1. 5. 1749 vstoupil v platnost tzv. první tereziánský katastr rustikální (třetí berní rula z roku 1748), který nahradil předchozí berní rulu i moravské lánové rejstříky.
Roku 1711 stavové vyšli vstříc přání dvora a přijímají rozhodnutí o opravě dosavadního katastru. Byla vytvořena 11členná rektifikační komise, která přejímá agendu nejvyšších berníků a připravuje reformu, jež by zaručila spravedlivější rozdělení daně mezi poddané a podchytila všechny jejich ekonomické možnosti. Přiznání byla vlastně prvou přípravnou fází nového katastru.
Obsáhlá poddanská přiznání vypracovávaná vrchnostmi se v rektifikační kanceláři scházela v letech 1713-1715 (většina však roku 1713, proto je obvykle v literatuře uváděna tato datace). Zde byla ihned revidována, žádána byla vysvětlení nejasností, eventuálně i přepracování celé fáze. Poddaní jsou zde zapisováni postupně dle jednotlivých vsí, pořadí usedlostí je obvykle zachováno dle berní ruly. Návaznost na ni je dodržena i v textu, poněvadž u každé usedlosti je uveden její držitel z dob ruly. Toto pak ukazuje na vývoj pozemkové držby, dělení či zcelování gruntů, vznik nových většinou drobných usedlostí a chalup. Nenajdeme zde ani podruhy, a ani bezzemky i když provozovali řemeslnou živnost.
Po uzavření předchozích přiznání nastoupila jejich důkladná kontrola. Porovnávaly údaje v přiznání se skutečným stavem a se zápisy ve vrchnostenských spisech. Výsledkem byl tzv. "Befund", tj. vizitační nález, který postupoval dle jednotlivých položek přiznání, kontroloval je a opravoval. Připsána byla zpráva o celkovém stavu vsi a panství. Toto bylo podstoupeno subdelegované komisi do Prahy, která si vyžádala opravy, doplňky a podobně. Narozdíl od přiznání byli zapsáni i řemeslníci nemající půdu. Někde dokonce i seznam všech podruhů. Nálezy byly prostě přilepeny k přiznání.
Vyjasňování rozporů z předchozích přípravných fází trvalo téměř dvacet let. Skončeno bylo vypracováním definitivního elaborátu rektifikační kanceláří roku 1747. Platnost nového katastru byla vyhlášena k bernímu roku 1748, kdy nahradil berní rulu. Je v 37 knihách dle krajů, panství jsou řazena abecedně. Pořadí vsí v panství je shodné s rulou. Jednotlivé usedlosti jsou uváděny jménem svých majitelů z dob přiznání, tj. 1713, eventuálně vizitace. Sumář pro každou obec obsahuje i berní osedlost z doby ruly a Kinského katastru (1683). Pozemky jsou děleny na "hory" a "roviny" a každá z těchto kategorií je dělena na 3 bonitní třídy.
Tereziánský katastr je označení pro dvě aktualizace rustikálního katastru (tj. soupisu půdy, kterou měli poddaní v dědičném nájmu), ke kterým došlo za panování Marie Terezie v letech 1741-1748 (První tereziánský katastr rustikální, též Třetí berní rula) a 1748-1757 (Druhý tereziánský katastr rustikální, též Čtvrtá berní rula).
První tereziánský katastr z r. 1748 zachycoval pouze rustikální půdu a v otázce bonity odstranil pouze některé nejvýraznější nedostatky berní ruly. Teprve druhý tereziánský katastr z r. 1757.
V roce 1749 byly zavedeny i nové přiznávací listy pro statky dominikální, aby byla vyrovnána pozemková daň, a to dle počtu a plochy půdy jednotlivých vrchností (exaequace - vyrovnání). Šetření bylo ukončeno roku 1756 a výsledný elaborát je známý pod názvem Exaequatorium dominicale (panské vyrovnání) z roku 1757. Tvořil základ pro tereziánský katastr dominikální. Rustikální tereziánský katastr spolu s tereziánským katastrem dominikálním tvořily úplný a velký katastr všech pozemků a statků jak rustikálních tak dominikálních.
Již krátce po vyhlášení prvého tereziánského katastru se začaly ozývat námitky. Týkaly se hlavně zásad berní kalkulace a určování bonity polí. Začíná se připravovat nový katastr. Byly vytvořeny nyní již jen dvoučlenné komise, každá pro dva kraje a ty v letech 1751-1753 znovu objely všechna panství. Jak vyplývá z uvedeného, byla to vizitace mnohem povrchnější nežli předchozí. Tyto komise se rovněž zaobíraly vrchnostenskými nemovitostmi. Tento revisitační katastr je zapsán v 72 knihách dle krajů (2-7 svazků). Vnitřní dělení krajů je shodné jako u prvého TK, opakují se jména hospodářů a výměry pozemků. Výjimku tvoří ta panství, kde byla provedena mezi lety 1748-1756 nová revize vsí. Pole se dělí na 8 tříd dle průměrného dosažitelného násobku výsevku.
Dne 20. 4. 1785 nařídil Josef II. patentem o reformě daně pozemkové a vyměření půdy, že všechny úrodné pozemky dominikální i rustikální se uvnitř obce zaměří, zobrazí a určí jejich výměry a hrubý výnos podle úrodnosti. Patent zavedl dvě významné novinky - nahrazení dosavadní soustavy osedlostní jiným, menším a četnějším daňovým prvkem - pozemkem a - zaměření každého pozemku, a tak možnost zjištění jeho správné výměry a následně i výtěžku.
V každé katastrální obci již v roce 1784 vyměřovala a sepisovala všechny pozemky komise složená z vrchnosti, rychtáře, sedláků a místy i zeměměřiče. Pozemky pak byly číslovány tzv. topografickými čísly. Je pochopitelné, že zde uváděná čísla nesouhlasí s parcelními čísly stabilního katastru. U každé parcely je uváděn majitel, číslo popisné jeho domu, popis umístění pozemku, dále pak výměra parcely (určená provazci latěmi či zeměměřičem), její kultura a výnos. Každá katastrální obec má svůj vlastní elaborát, jenž je upraveným opisem původního, komisí sepsaného v terénu. Vyvrcholením pak ovšem bylo 32 elaborátů - výtahů a sumářů obecních elaborátů. Tyto se až na dvě výjimky nezachovaly.
Na Moravě byl Josefský katastr proveden obdobně s drobnými rozdíly. V josefském katastru jsou prvně užita čísla popisná jednotlivých obytných budov (Numerus conscriptio). K očíslování došlo v říjnu 1770, kdy bylo proveden vojskem. Tato čísla popisná platí leckde dodnes s výjimkou obcí, kde došlo v roce 1805 či 1815 k přečíslování.
Josefský katastr byl uzavřen 25. 8. 1789 a v platnost vstoupil k bernímu roku 1790 (tj. od 1. 11. 1789). Tím mělo být zrušeno daňové zvýhodnění dominikálního majetku. To budilo ovšem značný odpor. Josef II. zemřel 20. 2. 1790 a jeho nástupce Leopold II. pod nátlakem stavů patentem z 9. 5. 1790 Josefský katastr resp. změny v placení berně zrušil. I přes návrat k tereziánskému bernímu systému byly zachovány pro větší přesnost josefské výměry a výnosy.
Proto ryze v duchu Leopoldovi kompromisní a mírně reformní politiky, vznikly v letech 1792-1794 "katastrální rozdělovací sumáře", neboli rozpis josefských nálezů podle předjosefské feudální berní organizace - dělení dominikálu a rustikálu. Dva druhy sumářů uvádějí celkové výměry a výnosy s převodem na peníze a výpočtem daně. V letech 1813-1814 vznikla nová řada těchto rozdělovacích sumářů, jinak členěná. K obcím jsou přičteny pozemky obyvatel mimo vlastní katastrální území a odečteny pozemky obyvatel jiných vsí v tomto katastrálním území. Jedná se obdobu české berní ruly.
Předlohou zde byly přiznávací listy vrchnostmi odevzdávané berním úřadům do února 1656. Tyto pak byly v následujících dvou letech revidovány dvěmi visitačními komisemi. Zachycena v nich jsou poddanská pole. Sepisována nebyla královská města.
Nedostatky lánové visitace jako berního podkladu vedly k návrhu nahradit pozemkovou daň daní domovní. Za tím účelem byl pořízen vrchnostmi v roce 1667 tzv. Seznam komínů. Na jedné polovině usedlosti osedlé, na druhé pusté, řazené dle velikosti. Po levé straně je seznam poddaných a v příslušné vodorovné rubrice je čárkou jeho usedlost zanesena. Zde se prvně uvádějí usedlosti v pořadí v jakém stály. Zajímavé je srovnání s lánskými rejstříky, jež mají jiné řazení.
Základem daně zůstal poddanský pozemkový majetek. Tento byl podroben novému soupisu a to v letech 1669-1679. Výsledkem této tzv. druhé lánové visitace jsou lánské rejstříky - první moravský katastr plošně zachovaný. Každé panství má svou knihu, v níž jsou popsány jednotlivé obce. Zajímavé je řazení usedlostí. Berní jednotkou je zde lán, na nějž jsou pole, vinohrady, ale i šenkovní domy, řemesla, židé aj. převáděny. Přepočet se řídí výnosností, tj. lán je jiný na každém panství.
Dne 2. 8. 1806 byly zahájeny přípravné práce na novém katastru. 21. 8. 1810 přešlo vypracování nového systému pro pozemkovou daň z působnosti Dvorské kanceláře do působnosti právě vzniklé sedmičlenné komise. Ta pod vedením Kristiana Wurmsera pracovala koncepčně, cílevědomě, takticky a na vědecké bázi. Důsledně připravovala technickou i legislativní stránku. Trpělivým vysvětlováním dosáhla vydání všech dílčích aktů, i když musela tajit jejich návaznost. Její snaha vyvrcholila 23. 12. 1817, kdy František I. vydal patent o dani pozemkové a vyměření půdy.
Základy dnešního novodobého katastru nemovitostí byly položeny nejvyšším patentem rakouského císaře Františka I. ze dne 23. 12. 1817 o dani pozemkové a vyměření půdy. Jejím základem byl přesný soupis a geodetické vyměření veškeré půdy, tzv. stabilní katastr. Stabilní katastr byl již zcela založen na vědeckých základech velkoměřítkového mapového díla.
Pro nové mapové dílo bylo zvoleno Cassini-Soldnerovo nekonformní transverzální válcové zobrazení a systém pravoúhlých souřadnic s počátky v trigonometrických bodech Gusterberg (pro Čechy) a Svatý Štěpán (pro Moravu). Zvolené základní měřítko zobrazení (1:2880) vycházelo z tehdejšího požadavku, aby se jedno dolnorakouské jitro (tj. čtverec o straně 40 sáhů) na mapě zobrazilo jako jeden čtvereční palec (1 sáh = 6 stop, 1 stopa = 12 palců, 40 sáhů x 6 stop x 12 palců = 2880).
Hranice všech pozemků byly v přírodě za účasti jejich držitelů řádně vyšetřeny a označeny. Podrobné měření bylo realizováno ve většině případů metodou měřického stolu (grafickým protínáním). V Čechách probíhalo podrobné měření v letech 1826-1843, na Moravě 1824-1836. Všechny zaměřené pozemky byly zobrazeny a očíslovány jako parcely. Výměra jednotlivých parcel byla určena ze zobrazené plochy v mapě.
Z měřického operátu stabilního katastru je dodnes odvozena i většina platných katastrálních map na území České republiky. Na větších parcelách bývá uvedeno kromě parcelního čísla i jméno majitele s číslem popisným. Byl povětšinou pořizován geometrem a údaje procházely úřední kontrolou. Patří sem: Protokol pozemkových parcel, Protokol stavebních parcel, Abecední seznam majitelů, Výkaz o využití půdy, Výpočetní protokol.
Stabilní katastr stárnul podstatně rychleji, než se předpokládalo, protože nebylo zajištěno jeho systematické udržování. Proto bylo nařízeno jeho jednorázové doplnění, tzv. reambulace stabilního katastru. Dne 25. 6. 1871 byl přijat obecný knihovní zákon (zákon z 25. 6. 1871 č. 95/1871 ř. z., o zavedení obecného zákona o pozemkových knihách) a dne 5. 12. 1874 zákon o založení nových pozemkových knih (zákon č. 92/1874 z. z. Č., o založení nových pozemkových knih pro království České a o jejich vnitřním zařízení).
Zkušenost se zastaráváním stabilního katastru a neexistence právního nástroje k aktualizaci vedly k vydání zákona ze dne 23. 5. 1883 o evidenci katastru daně pozemkové. Všichni držitelé obdrželi opisy svých pozemnostních archů, aby věděli, jak je jejich majetek zapsán. Dále byli ze zákona povinni oznamovat každou změnu skutečností v katastru uvedených. Ohlašovací povinnost a revize údajů přešly pak i do všech dalších evidencí.
Dne 16. 12. 1927 byl přijat zákon č. 177/1927 Sb. z. a. n., o pozemkovém katastru a jeho vedení (Katastrální zákon). Katastr daně pozemkové pozměněný novým zákonem oficiálně na pozemkový katastr, začal podstatně měnit svůj původní účel. Stal se nepostradatelnou součástí všech právních jednání o nemovitostech a jeho původní daňové poslání se začalo přetvářet na účel právní a všeobecně hospodářský.
Technická úroveň nově vytvářených katastrálních map nabyla nebývalé výše. Zastaralé a nevyhovující zobrazení pozemků a budov v zastavěných částech měst se začalo nahrazovat moderním, podrobným a přesným zobrazením, zpravidla v měřítku 1 : 1000 nebo 1 : 2000. Nově vyhotovované katastrální mapy byly zobrazovány v lokálním národním souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JTSK), charakterizovaným Besselovým elipsoidem a Křovákovým konformním kuželovým zobrazením v obecné poloze.
Pro každou parcelu byl v pozemkovém katastru uveden držitel, výměra, vzdělávání (kultura), jakostní třída (ve škále 9 stupňů) a katastrální výtěžek. Podstatnými částmi pozemkového katastru byly: operát měřický (tj. mapy), operát písemný (tj. písemné sestavení výsledků šetření), sbírka listin (podle kterých se provádějí zápisy v pozemkovém katastru) a úhrnné výkazy (obsahují celkové údaje pozemkového katastru pro katastrální území anebo širší finanční obvody).
Pozemkový katastr byl zákonem stanoven jako veřejný. Definováno bylo katastrální řízení, jako měření nebo místní šetření, prováděné pro založení nebo obnovení pozemkového katastru. Pozemkový katastr byl udržován v souladu se skutečným stavem a zákon stanovil pravidla součinnosti mezi katastrálními měřickými úřady a knihovními soudy (jejich vzájemnou ohlašovací povinnost). Všeobecná ohlašovací povinnost byla stanovena všem držitelům pozemků.
Pozemkový katastr byl velmi přesný a spolehlivý především do r. 1938. Později již nebyla jeho údržba dostatečná a zejména po r. 1945 (poválečné konfiskace a přídělové řízení) se začal hrubě rozcházet se skutečností a po roce 1956 se přestal udržovat vůbec.
Po skončení 2. světové války přinesly poválečné konfiskace, navazující přídělové řízení, revize tzv. první pozemkové reformy a vyhlášení tzv. druhé pozemkové reformy zásadní změny vlastnických práv k nemovitostem. Mimořádně rozsáhlými změnami byla zasažena třetina území státu.
Byl prolomen intabulační princip, na kterém byla založena funkce a spolehlivost pozemkových knih a vlastnické právo přecházelo na přídělce dnem převzetí držby. Vznikal zcela nový právní stav, který byl v hrubém nesouladu se stavem katastru a pozemkových knih, a to v rozsahu do té doby nebývalém. Složitost byla pak nezřídka násobena i tím, že přídělové řízení bylo (zejména na jižní Moravě) kombinováno s již započatým řízením scelovacím. Přídělový operát nebyl všude založen zcela jednotně.
Dne 8. 5. 1947 byl přijat zákon č. 90/1947 Sb., o provedení knihovního pořádku stran konfiskovaného nepřátelského majetku a o úpravě některých právních poměrů vztahujících se na přidělený majetek, který velice zjednodušil zápisy do pozemkových knih a zásadně změnil principy desítky let platného knihovního práva. Připuštěno bylo používání provizorních a málo přesných měřických podkladů. Během několika let vznikl neutěšený stav, který nebyl dodnes napraven. Příděly nebyly zaměřeny a nové hranice nebyly v katastrálních mapách zobrazeny.
Dne 1. 1. 1951 nabyl účinnosti zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník. Tzv. střední občanský zákoník z r. 1951 zavrhl po staletí osvědčenou zásadu římského práva superficies solo cedit a výslovně stanovil, že stavba není součástí pozemku. Došlo i k definitivnímu opuštění intabulačního principu zápisů do pozemkových knih a vlastnictví se nadále nabývalo samotnou smlouvou nebo přecházelo ze zákona, výrokem soudu, úřadu nebo orgánu veřejné správy.
V nově panujících politických poměrech zcela upadl zájem na evidování soukromých práv k nemovitostem. Socialistické hospodářství bylo založeno na plánování zemědělské výroby a k naplnění těchto ambicí bylo potřeba především znát, kdo půdu obhospodařuje a nikoliv kdo ji vlastní. Na tomto požadavku byla v roce 1956 založena Jednotná evidence půdy (JEP). Pozemkový katastr byl opuštěn (aniž by bylo dosaženo jeho souladu se skutečností) a přestal být nadále udržován.
Dne 1. 4. 1964 nabyly účinnosti nový občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb.), zákon o evidenci nemovitostí EN (zákon č. 22/1964 Sb.) a notářský řád (zákon č. 95/1963 Sb.). Ani nová právní úprava nesměřovala k obnovení intabulačního principu a úplné evidenci soukromých práv k nemovitostem (zákonem o evidenci nemovitostí byl definitivně zrušen obecný knihovní zákon z r. 1871).
K účinnosti smluv o převodu vlastnictví k nemovitostem bylo třeba od 1. 4. 1964 jejich registrace státním notářstvím (nešlo-li o převod do socialistického vlastnictví). Evidence nemovitostí (EN) měla evidovat především údaje o nemovitostech nutné pro plánování a řízení hospodářství, zejména zemědělské výroby.
Soulad evidence nemovitostí se skutečným stavem měla zajišťovat ohlašovací povinnost všech uživatelů nemovitostí vůči příslušnému národnímu výboru (do 15 dnů od vzniku změny) a následná oznamovací povinnost národního výboru vůči orgánům geodézie (do 15 dnů od ohlášení uživatelem). Listiny o nemovitostech měly být předkládány orgánům geodézie do 60 dnů od nabytí právní moci (u rozhodnutí) nebo ode dne jejich vzniku.
Údaje EN byly závazné jen pro plánování a řízení zemědělské výroby, pro výkaznictví a statistiku o zemědělském půdním fondu a pro přehledy nemovitostí vedené socialistickými organizacemi. Součástí EN mělo být i evidování právních vztahů k nemovitostem, a protože se od r. 1951 žádná taková úplná a systematická evidence právních vztahů nevedla, bylo nutné její nové založení.
Komplexní zakládání evidence nemovitostí (KZEN), při kterém se zjišťovaly a zapisovaly aktuální právní vztahy k nemovitostem trvalo skoro čtvrt století (1964-1988). Evidence nemovitostí obsahovala operát měřický (mapu pozemkovou, pracovní a evidenční), operát písemný (výkaz změn, soupis parcel, evidenční listy, listy vlastnictví, seznam a rejstřík uživatelů a vlastníků a seznam domů), sbírku listin a sumarizační výkazy.
Po obnově demokratických politických poměrů v r. 1989 nebylo již nadále únosné vycházet z neúplného obsahu EN, ani pokračovat v nedokonalých principech, na kterých byla založena a vedena. Od 1. 1. 1993 nabyla účinnost zcela nová právní úprava (zákon č. 264/1992 Sb., kterým se mění občanský zákoník a některé další zákony, zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon) a zákon č. 359/1992 Sb. o zeměměřických a katastrálních orgánech).
Katastr nemovitostí České republiky (KN), zřízený novou právní úpravou, integruje do jediného instrumentu funkci bývalé pozemkové knihy i bývalého pozemkového katastru. Jeho hlavním účelem je poskytovat přesné a aktuální informace o nemovitostech, jejich vlastnících, právech k nim a jejich právním a fyzickém stavu.
Tereziánský katastr se spolu s ostatní pomocnou dokumentací nachází pro Čechy v Národním archivu v Praze a pro Moravu v Moravském zemském archivu v Brně. Většina materiálů je přístupná veřejnosti, často i ve formě digitálních kopií nebo přepracovaných edic.
Pro vyhledávání v Tereziánském katastru lze využít rozšířené vyhledávání, kde je možné zadat klíčové slovo "tereziánský katastr", vyfiltrovat rok 1748 a zvolit typ přílohy "obrázky". Tím se zobrazí záznamy pro jednotlivé kraje i s možností nahlédnutí dovnitř. Dále jsou k dispozici přepracované edice Tereziánského katastru z 20. století.
V Josefském katastru už jsou více-méně katastrální území v dnešní podobě, ovšem pro číslování parcel jsou použita čísla topografická, která byla ve Stabilním katastru nahrazena čísly parcelními. Uložen je v Brně a originály jsou (zatím) půjčovány. Dozvíte se jméno majitele dané usedlosti, číslo domu a informace o pozemcích, které k usedlosti patřily. Výhodou je, že máte pohromadě pěkně sepsané žijící majitele usedlostí v obci.
tags: #tereziansky #katastr #badatelna