Domů

Typologie zemědělských usedlostí

Usedlost představuje základní hospodářskou jednotku, která je složena z obytného domu a hospodářských staveb. Tyto budovy mohou být uspořádány v různém půdorysném uspořádání, případně mohou být prostory umístěny pod jednou střechou. Usedlost může být situována samostatně v krajině jako samota, nebo může tvořit součást většího sídelního útvaru, jako je osada či vesnice, včetně navazujících polností. Hlavním účelem usedlosti je rolnické hospodářství.

Venkovská usedlost z oblasti Brdské vrchoviny s typickou architekturou: stodola, chlév a roubený dům.

Tradiční venkovská usedlost, jak je patrné například z oblasti Brdské vrchoviny, se typicky skládala ze stodoly umístěné v popředí, navazujících hospodářských staveb jako jsou chlévky, a v zadní části se nacházel roubený dům. Jako střešní krytina byly často používány čtvercové šablony. Příkladem takovéto historické usedlosti může být objekt v památkové zóně KLEŠTĚNICE v obci Komárov, okres Beroun.

Historický vývoj a definice pojmu usedlost

Původně termín usedlost označoval pozemkového vlastníka, který byl usedlý. V pozdější době se pak obecně vžil jako název pro rolnické hospodářství. K usedlosti jako hospodářské jednotce náleží nejen obytný dům a hospodářské budovy, ale také pole, louky, zahrada, les a v oblastech s vinařskou tradicí i vinice. V případě vinic k usedlosti náležel také vinný sklep nebo lisovna. V jiných případech mohla být součástí usedlosti komora umístěná v prostoru návsi.

Podle Tereziánského urbáře z roku 1767 se pozemek usedlosti dělil na intravilán (zastavěné území) a extravilán (okolní pozemky). Zpočátku bylo možné stavět usedlosti pouze v intravilánu. Teprve od roku 1836 se povolilo rozšiřování intravilánu převáděním půdy z extravilánu.

Klasifikace usedlostí

Pojem usedlost v sobě zahrnuje různé typy hospodářských jednotek a jejich organizačních forem:

Podle velikosti a rozsahu pozemkové držby:

Malá rolnická usedlost: Tato kategorie zahrnuje usedlosti, jejichž pozemková držba se obvykle omezovala pouze na zahradu.
Rolnická usedlost vzniklá dělením gruntu: Jednalo se o usedlosti, které vznikly rozdělením původního většího hospodářství (gruntu) na menší části. Dělením na menší části než čtvrtiny a osminy vznikaly menší usedlosti. Rolnická usedlost vzniklá rozdělením původního gruntu na dvě poloviny byla základem pro další dělení, z něhož vznikala "čtvrtka", "osmerka" a další menší celky.

Podle právního a správního postavení:

Poddaný držitel gruntu: Tento termín označoval poddaného, který byl držitelem gruntu, tedy rustikálních polností, obytných a hospodářských budov. Za pozdního feudalismu stát používal tento termín jako berní jednotku pro předepisování pozemkové daně a přepočítávání skutečných poddanských gruntů.
Zemědělský výrobní podnik: V modernějším pojetí se tento termín používal pro označení zemědělské usedlosti, případně později Státního statku nebo JZD (Jednotné zemědělské družstvo).

Podle prostorového uspořádání a stavební formy:

Podle orientace a uspořádání dvoru:

Jednostranný dvůr: Označuje jednu stranu hloubkové zástavby dvora.
Dvojstranný (paralelní) dvůr: Vyznačuje se souběžnou zástavbou dvou obytných a hospodářských traktů, které jsou zpravidla orientovány štíty do ulice. Jeden trakt slouží jako obydlí a hospodářské prostory hospodáře, druhý se využívá jako výměnek nebo pro hospodářské účely. Tento typ se vyskytuje ojediněle v jižních Čechách a na jižní Moravě. Stodola bývá umístěna zpravidla na konci humna.
Úhlový dvůr: Hospodářské budovy navazují v pravém (nebo mírně odchýleném) úhlu na obytné stavení. U štítově orientovaných domů je usedlost uzavírána hospodářskou stavbou v zadní části dvora, u okapového situování je usedlost uzavírána v přední části samotnou obytnou stavbou domu. Tento typ se vyskytuje po celém území České republiky.
Varianta úhlového dvora: Okapově orientovaný dům svírá s hospodářskou částí (kolmou k sídelní komunikaci) pravý úhel, případně úhel mírně odchýlený.
Trojboký (trojkřídlý) dvůr: Představuje půdorys ve tvaru písmene "U", vyskytuje se u okapově orientovaných usedlostí, přičemž zadní část dvora zůstává nezastavěná. Trojboký dvůr je rozšířen v rovinatých i horských krajích, jeho šíření pokračuje v oblastech jako jižní Čechy a jihozápadní Morava.
Čtyřboký (uzavřený) dvůr: Usedlost je uzavřena ze všech čtyř stran konstrukčně spojenými obytnými a hospodářskými stavbami. Tato vyspělá forma dvora se vyskytuje ve východních Čechách (okolí Poličky, Hlinsko, Lanškroun, Svitavy), v jižních Čechách (od dolní Šumavy po Novohradské hory, místy až na Blata), na Moravě (Moravskotřebovsko, jižní část Drahanské vrchoviny, Českomoravská vrchovina, severně od Nového Jičína). Úplná stavební uzavřenost dvora je často odrazem drsnějších klimatických podmínek a slouží k ochraně před povětrnostními vlivy a ke snížení provozních vzdáleností mezi budovami.
Volná forma dvora: Obytné a hospodářské budovy jsou rozestavěny v menší nebo větší vzdálenosti od sebe ze čtyř stran, nebo se dotýkají v nárožích (pevná forma). Často se vyskytuje na Českomoravské vrchovině a na Chebsku.
Francký dvůr: Charakteristický pro Chebsko, vyznačuje se volnou formou zástavby dvorcového typu, kde jsou v rohových úsecích dvora umístěny vjezdy s vraty nebo branky pro pěší. Obydlí, chlévy, stodola a další hospodářské budovy tvoří samostatné stavby, volně a nepravidelně seskupené v dvorovém prostranství.
Hromadné dvory: Jsou příznačné pro horské oblasti, zejména v Karpatech. Několik samostatných domů je postaveno na společném dvoře, obvykle do jeho hloubky. Ke vzniku společného dvora docházelo při dělení usedlosti, kdy se ženatí příslušníci rodiny budovali nové domy v otcovském hospodářství.
Smíšený dvůr: Jeví úzkou genetickou i tvarovou souvislost s hromadným dvorem, od něhož se liší tím, že některé budovy jsou postaveny těsně vedle sebe nebo vytvářejí jeden konstrukční celek, zatímco ostatní stojí volně, bez pravidelného plánu. Vyskytuje se především v horských oblastech.

Půdorys zděné zemědělské usedlosti z 18. století s typickým uspořádáním obytných a hospodářských budov.

Podle propojení obytných a hospodářských prostor:

Jednotné domy: Forma usedlosti, u níž jsou obytné a hospodářské prostory umístěny pod jednou střechou a jsou vzájemně propojeny vchody uvnitř budovy, případně se do některých vstupuje ze zápraží. Podobný charakter mají domy, u nichž hospodářská část bezprostředně navazuje na část obytnou. Jednotné domy jsou typické pro horské oblasti (Karpaty, Jeseníky, Šumava, Krušné hory), kde není potřeba samostatných hospodářských staveb mimo dům, a také pro slabší sociální vrstvy rolnického obyvatelstva.

Vývoj zemědělské výstavby a uspořádání usedlostí

Zemědělství a zemědělské stavby se vyvíjely po dlouhá staletí. Zpočátku úzce navazovaly na obytnou část, ale později se z hygienických důvodů začaly přesouvat na okraje obytné zástavby. Teprve při zakládání zemědělských družstev se vzdálenost mezi zemědělskými objekty a obytnou zástavbou začala zvětšovat.

Rozsah půdy náležející k zemědělské usedlosti byl určován krajinnými a klimatickými podmínkami a ekonomickou dostupností polí. Vlivem zrušení nevolnictví docházelo k parcelaci velkostatků a půda se prodávala rolníkům. To vedlo k rozrůstání půdorysných ploch usedlostí a vzniku samot a malých osad. Proces osídlování krajiny tak v 18. století kulminoval.

Po druhé světové válce se síť venkovských sídel sice nezměnila, ale sídla se začala významově diferenciovat. V letech 1949-1959 probíhala kolektivizace, během níž byla zemědělská výstavba často umisťována náhodně nebo na základě zjednodušené územně plánovací dokumentace. V polovině 50. let se kromě jednotlivých objektů navrhovaly i studie farem se smíšeným provozem.

Zemědělská revoluce: Největší transformace lidstva (10 000 př. n. l.)

Přísnější hygienické a protipožární předpisy vedly k větším odstupům zemědělských staveb od obytné zástavby. Šedesátá a sedmdesátá léta byla ve znamení slučování družstev a specializace výroby. Stávající síť zemědělských staveb byla doplňována novými objekty, přičemž se již uplatňovaly určité hygienické předpisy a ochranné odstupy mezi obytnými plochami a zemědělskými stavbami (50-120 m). Bylo nutné dodržovat ochranná pásma i mezi různými druhy zemědělských staveb.

Od roku 1971 do 1980 byly pro novou výstavbu uvažovány závody s velmi vysokými kapacitami. Tyto rozsáhlé soubory vyžadovaly důsledné zónování z hlediska hygieny, veterinární ochrany a požární bezpečnosti, a zároveň zvětšování ochranných vzdáleností v krajině. V roce 1972 byly vydány závazné směrnice pro minimální rozestupy obytných a výrobních staveb.

Velikost chovu byla do určité míry limitována možnostmi produkce krmiv a schopností půdy pojmout vyprodukované množství hnoje. Pro novostavby byla stanovena vzdálenost 500 m od stájových objektů, hnojišť a silážních staveb. Pro stavby s drůbeží byly stanoveny odstupové vzdálenosti v závislosti na možnostech odbytu a dopravní vzdálenosti, přičemž vysoké kapacity (100 000-300 000 ks) vyžadovaly minimálně 1 km odstup od hranice zástavby a mezi sebou navzájem.

Po roce 1980 byly přehodnocovány názory na velikost stájí, zejména u skotu a prasat. Od roku 1989 se zemědělské provozy většinou udržovaly v původních prostorách, zatímco malé soukromé formy zemědělství se někdy vracely do původních usedlostí.

Veterinární ochrana a odstupové vzdálenosti

Hlavním úkolem veterinární ochrany zvířat je snížení možnosti přenosu nákaz. Nákazy se mohou šířit vzdušnými proudy, lidmi, zvířaty, dopravními prostředky nebo z uhynulých zvířat. Nezbytné je dodržovat veterinární ochranná pásma mezi jednotlivými druhy chovů zvířat.

Doporučená odstupová vzdálenost mezi stavbami chovů různých druhů hospodářských zvířat je 1 km. V chovech s menším počtem zvířat je možné chovat různé druhy společně. Karanténní stáje se zřizují zásadně mimo areál vlastního chovu. Stejné odstupové vzdálenosti se doporučují i při umisťování navazujících potravinářských provozů.

tags: #typologie #zemedelskych #usedlosti