Vymezení pozemní komunikace jako veřejně přístupné účelové komunikace je komplexní proces, který vyžaduje splnění několika klíčových znaků. V případě pochybností nebo sporů hraje zásadní roli judikatura soudů, která se postupně vyvíjela a zpřesňovala jednotlivé aspekty tohoto institutu. Tento článek se zaměřuje na klíčové aspekty vzniku a existence veřejně přístupných účelových komunikací, s důrazem na problematiku souhlasu vlastníka s jejich veřejným užíváním a na rozhodování soudů v těchto případech.
Podle zákona o pozemních komunikacích je účelová komunikace pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi či k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků.
K vzniku veřejně přístupné účelové komunikace dochází ze zákona, bez nutnosti specifického úkonu správního orgánu, pokud jsou současně naplněny následující čtyři znaky:
Je důležité poznamenat, že pokud je funkce komunikace zajištěna soukromoprávním institutem (např. věcným břemenem), nemusí se jednat o veřejně přístupnou účelovou komunikaci.
Jedním z nejčastěji diskutovaných aspektů při určování existence veřejně přístupné účelové komunikace je souhlas vlastníka s jejím veřejným užíváním. Tento souhlas může být udělen:
Pokud vlastník pozemku v minulosti, kdy pozemek začal sloužit jako veřejností užívaná účelová komunikace, s tím nevyslovil kvalifikovaný nesouhlas, je to považováno za vznik veřejně přístupné účelové komunikace ze zákona. Naopak, v případě nesouhlasu musí jít o aktivní jednání vlastníka.
Judikatura zdůrazňuje, že konkludentní souhlas nelze dovozovat tam, kde osoby navzdory protestům vlastníka jeho vůli ignorují a cestu nadále využívají. Podstatné je, že se vlastník již na počátku proti užívání třetími osobami vyslovil a svůj postoj výslovně nezměnil.
V případě více spoluvlastníků pozemku platí, že k udělení výslovného souhlasu s veřejným užíváním je třeba souhlasu všech spoluvlastníků podle § 1132 občanského zákoníku. K vyloučení konkludentního souhlasu postačí aktivně projevený nesouhlas kteréhokoliv ze spoluvlastníků.
V řízení o určení existence veřejně přístupné účelové komunikace nese důkazní břemeno v podstatné míře žadatel, který je povinen na podporu svých tvrzení označit a navrhnout důkazy. Správní orgány vycházejí primárně z důkazů navržených účastníky, ale mohou provést i další důkazy podle svého uvážení, zejména pokud jsou potřeba k ochraně veřejného zájmu.
Je důležité si uvědomit, že řízení o určení právního vztahu (jako je existence veřejně přístupné účelové komunikace) neslouží k tomu, aby se v jeho rámci teprve konstituovaly souhlasy s veřejným užíváním. Správní orgány nejsou povinny aktivně zjišťovat aktuální stanoviska nových účastníků řízení nebo opatřovat chybějící souhlasy. Procesní pasivita některých účastníků řízení nemůže být vykládána jako souhlas s veřejným užíváním.
Problematika právní povahy účelových komunikací je předmětem dlouhodobých diskusí. Zatímco některé judikáty Nejvyššího soudu (NS) naznačovaly, že účelové komunikace jsou pouze součástí pozemku, Nejvyšší správní soud (NSS) ve své judikatuře častěji akcentuje možnost, že účelová komunikace může být samostatnou věcí, pokud splňuje kritéria definovaná v občanském zákoníku.
Klíčovým aspektem je, zda je stavební provedení účelové komunikace takové, že lze jednoznačně vymezit, kde končí pozemek a začíná stavba, a zda ji nelze odstranit bez jejího zničení či zásadního zhoršení její sjízdnosti či schůdnosti.
V případě účelových komunikací v uzavřených areálech platí, že rozhodujícím o užívání komunikace je vlastník této komunikace. Bez jeho svolení nikdo pozemek užívat nesmí. Pokud má vlastník jiné nemovitosti v areálu potřebu užívat cizí účelovou komunikaci a její vlastník mu k tomu nedá svolení, může se domáhat zřízení věcného břemene (nezbytné cesty) za náhradu.
Soudy obecně vylučují analogickou použitelnost rozhodování v režimu podílového spoluvlastnictví pro tyto případy, což odlišuje jejich právní názor od některých stanovisek Veřejného ochránce práv.
Rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2022, čj. [č. 4425/2023, Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu] se dotýká problematiky veřejně přístupné účelové komunikace a klade důraz na:
Další judikatura, například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2009, sp. zn. 5 As 62/2008, se zabývá otázkou, zda je účelová komunikace samostatnou věcí, či součástí pozemku, a klade důraz na posouzení konkrétních okolností.
V případě sporů o účelové komunikace je nezbytné pečlivě zkoumat všechny okolnosti případu a opírat se o ustálenou judikaturu.
tags: #ucelova #kominikace #spoluvlastnictvi